Nikdy se nevzdávej a najdi naději!

aiko + white rose: Z LICENCE - přechody klus, cval a cval, klus
Björn již postával v hala.Věnoval svoji pozornost mobilu ale při mém zakřičení, že vcházím sebou mírně cukl.Ano Aiko vyděs trenéra, teďka už s tebou nikdy trénovat nebude.
,, Zdravím já jsem Björn" podává mi ruku a má teda zatraceně dobrý stisk.Rychle si stahuju rukavici a rukou mu potřásám též.,,Dobrý den já jsem Aiko" představím se.,,No tak si nasedněte, mezitím než okrokujete tak vám vysvětlím co budeme dělat" vyzve mě.Stáhnu si třmeny a dotáhnu sedlo, nerada bych se katapultovala.Nohu zasunu do třmenu a vyšvihnu se do sedla.Rychle nakopnu pravý třmen.,,Zvládnete jet středu?" zavolá na mě od středu jízdárny.,,Samosebou" houknu na něj a pobídnu klisnu vpřed.Vchod do naší haly je v bodu A, takže se rozjíždím přimo, snad i rovně, do bodu x.V bodu x Rose zastavím a pohlédnu na trenéra.,,Výborně, takže krokem na levou ruku, 2x přímo kolem celé jízdárny a hlídat sed,klidná ruka.Budu vás mít na mušce Aiko" pokyne rukou směrem přede mě.Opět zmáčknu holeně a nepatrně se zhoupnu v bocích.Samozřejmě nemůžu tady sebou lomcovat v bocích jak šílená. V bodě C jemně zkrátím levou otěž, která dává nápovědu tlaku mojí levé holeně a levé sedací kosti.Všechny tyto levé podbídky se při ohnutí do leva a následné najetí na krátkou stěnu stanou vnitřními.,,Výborně Aiko jen při té pobídce pozor na vytočení špičky, na drezúrách by vám za to mohli strhnout body" dostane se k mému uchu.Björna nevidím, protože koukám před sebe a tam opravdu není.Ty jo vytočení špičky jsem si nikdy pořádně nehlídala.,,Takže dneska bych se chtěl soustředit na pracovní sed v klusu i cvalu.Vím, že už cváláte a že jezdíte delší dobu trošku jsem se na vás připravil již předtím u Joh.A budeme trénovat přechody klus-cval,cval-klus" prohlásí když jsem na dlouhé stěně v jeho blízkosti.,,Dobrá vezměte to s Rose středem, ať se přesvědčím, že umíte chodit rovně" pokřikne po mně z druhé strany jízdárny.Na krátké stěně vytvořím tlak vnitřní holení a vnitřní sedací kostí, otěž opět dělá pouze laskavého pomocníka.A hlídám si vybočení svojí špičky.Koukám se přesně do protějšího bodu A.Modlím se, abych šla rovně protože jsem to zatím nikdy nijak nevykoumala.,,Na pravou ruku" vyřkne ke mně Björn.Při příchodu do bodu A, pobízím pravou holení, pravou sedací kostí a pravou otěží.Opět tedy budoucími vnitřními pomůckami.,,Takže Aiko, rovně jste jeli je to v pořádku.Za chvilku budeme přecházet na jízdárenské cviky, chvilku budeme Rose zabavovat změnami směru a pak se pomalu přesuneme k ohýbání a dalšímu chodu" prohodí v mojí blízkosti.Chvíli mám pocit, že se umí teleportovat mimo mé zorné pole.,,Diagonálně změnit směr" zavelí.Jakmile vjíždím do rohu krátké stěny, dávám pobídku vnitřní holení a sedací kostí.,,Pozor na tu špičku" ozve se Björn a já jo rychle stáhnu ke koni.Jedeme do protějšího rohu jízdárny, kde při napojování použiju vnější pobídku holení, sedací kostí a otěží, což se při ohnutí a změnění směru na levou ruku stane pomůckami vnitřními.,,Výborně" pochválí nás.Poplácám Rose po krku na znamení pochvali a čekám na další Björnovi povely.,,Už si ji začněte víc sbírat na otěž, jak začneme ohýbat bylo by fajn aby byla vám na ruce.Bude se vám líp hlídat" prohlásí ke mně.Pomalu začnu Rose zkracovat otěž, aby neměla tolik místa na protažení, zbytečně volnou otěž a já si ji mohla lépe hlídat na těžších cvicích.Obloukem změnit směr.Vjedu na dlouhou stěnu a v polovině mezi bodem H,E použiji vnitřní holeň, sedací kost a otěží pouze napovím.Vnější holení si ohlídám její záď, protože děláme oblouček tak aby byla zohnutá, ačkoliv to není tak drastické jako na kruku.Vracíme se zpět na dlouhou stěnu a pokračujeme teď na pravou ruku.,,Dvakrát osmička na každou ruku a pak začneme ohýbat, směr si změň jak chceš" dostanu další povel.Při výjezdu z krátké stěny, Rose jemně přistavím k vnitřní ruce a chvíli jedu po dlouhé stěně, následně pobídnu vnitřní holení, a vedu ji přes X na protější dlouhou stěnu ale né dorohu ale na dlouhou stěnu.Od rohu projedu dál, v menším ohnutí a pokračuji dále po krátké stěně, opět roh projedu dál, jedu po stěně a sledem vnitřních pobídek ji vedu přes bod X na protější stěnu.(Když by jste se podívali po dokončení mojí osmičky z hora připomínalo by vám to také přesýpací hodiny, né jen osmičku.)Projela jsem ji ještě jednou a poté diagonálou změnila směr a odjela další dvě osmičky na levou ruku.,,Dobře, jeďte vlnovku o třech obloucích" oznámí další cvik, těsně před dokončením mojí druhé osmičky.Začnu Rose jemně ohýbat, vrch prvního oblouku mi vyjde mezi F a B.Celou dobu ohýbám Rose kolem vnitřní nohy, vnější hlídá záď.Po odjetí oblouku jedu rovně na dlouhou stěnu.Vrch oblouku mám v bodu E.Opět ohýbám kolem vnitřní holeně, vnější hlídá záď, vnitřní otěž dává nápovědu.Po odjetí oblouku opět pokračuji rovně na dlouhou stěnu.Další vrch oblouku mi vychází mezi B a M.Opět zde ohýbám podle vnitřní nohy.,,Velký kruh" ozve se Björn.Rose ohnu více dovnitř a tvořím velký kruh (CXC).,,Máte s Rose dobré ohnutí ale doporučuji ho na přístím tréninku trénovat,aby bylo perfektní"pokývne směrem ke mně.Přikývnu.,,Trošku víc si jí kolem té nohy ohněte.Hlavně ať nevbočuje hlavou do kruhu, ať se ohne v zádech né pouze v krku"poradí mi.Pokusím se jí vnější holení více ohnout záď.,,No už je to trošku lepší"usoudí po chvilce perspektivní kontroly.,,Kruhy změnit" zavelí.Přistavím Rose k druhé ruce, tedy k pravé.Pobídnu ji vnější holení a přecházíme na druhý kruh, který jezdíme AXA a také ne pravou ruku.Vnější holeň je teď vnitřní a kolem té taky Rose ohýbám.Vnější holení hlídám ohnutí zádě.
,,Dobrá pomalu přejdeme do klusu, budeme trénovat pracovní klus.V pracovním mi budete jezdit na kruhu abych na vás dobře viděl a hlídal případnou neklidnou ruku nebo holeň.Teď jeďte po obvodu a v E si naklusejte" odvětí a ukáže směrem k E.Krokem vyjedu z kruhu a pokračuji dále na krátké stěně.Těsně před tím než míjíme E Rose z lehka pobídku.Přesně v bodě E mi naskočí do klusu.Začnu vysedávat.,,Dobře" pochválí nás Björn.Tváří se docela spokojeně,což díky bohu.,,Polovina jízdárny" zavelí na mě.V bodě B pomocí vnitřní holeně a otěže zatočím doprava, vnější pohlídám aby zadek šel rovně.Projíždíme bod X a pak opět jedeme doprava na dlouhou stěnu.,,Dobře, digonálou změnit směr" přijde další povel.Vnitřní holeň s vnitřní otěží dávají pobídku, projíždíme bod X kde si přesedám na druhou nohu.Poté přistavuji Rose k levé otěži a pobízím levou holení k zatočení doleva, což znamená že se z ní stane vnitřní holeň.,,Výborně, vzpomněla jste si přesednout" pochválí mě.,,Pojďte na velký kruh, čas se nám krátí tak začneme potom trénovat přechody mezi cvalem a klusem" řekne mi Björne.Stočím Rose na kruh, pomocí vnitřní holeně a otěže.,,Obklusejte jeden celý kruh a pak přejděte do pracovního sedu" zavelí.Po obklusání kolečka posadím svůj zadek do sedle.Uvolním svaly kolem pánve a trošku si podsadím zadek.Samozřejmě se snažím nezaklánět.,,Výborně jen hlídat ty holeně jsou trošku neklidné" pochválí mě.Mám ze sebe radost.,,V pracovním klusu změnit kruhy" zavelí na mě.Přistavím si Rose k pravé ruce a pomocí pobídek přejdeme na druhý kruh kde stále pokračujeme v pracovním klusu.,,Holeň" opraví mě Björn.Rychle se zasoutředím na uklidnění holení.,,Lehký sed a přejít na obvod" odvětí Björn.Počkám si na správnou nohu a poté začnu vysedávat.Sjedu z kruhu a pokračuji v jízdě po obvodu jízdárny.,,Vlnovka o třech obloucích" podá mi další jizdárenský cvik.Pobídky jsou stejné jako předtím tentonrát jí jedu na druhou ruku, tedy na pravou.,,Skvěle pracovní sed a nacváláme v bodě K" odvětí.Přejdu do pracovního sedu, projedu krátkou stěnu a na prvním písmenu dlouhé stěny,K, posunu vnější holeň za podbřišník.White Rose naskočí do cvalu trošku energetičtěji, takže to se mnou trošku hodí.,,Dobré, zpomal si do klusu a dej si to ještě jednou v bodě M a trošku si ji zkoriguj" promluví na mě Björn.Zpomalím Rose do klusu, stále jedu pracovním sedem a vyčkávám na bod M.V bodu M opět pobídnu a trošku Rose zkoriguji otěžemi aby to tak nepřehnala.Teď už se držím pěkně v pracovním sedu.Ruku držím klidně, stejně tak se snažím i holeně.Spolu s White Rose se vznáším po obvodu jízdárny.,,Výborně najeť na kruh a budeme na něm trénovat přechody" řekne Björn.Rose držím ohnutou kolem vnitřní holeně.Vnější hlídá výpadek zádi.,,Lehký sed" odvětí Björn.Zadek zvednu ze sedla a začnu se houpat v kolenou ale nikdy nedopadnu do sedla.Pouze se k němu vzhoupnu.Zde je důležité táhnout to nohama a né držet váhu na otěžích.,,Dobře" pochválí mě Björn.,,Klus" odvětí po chvilce.Zasednu do sedla, jemně přitáhnu otěže a nejdu s pohybem.Rose přechází do klusu a já začnu vysedávat.,,Výborně, pracovní klus" udává další povel.Snažím se být co nejrovnější a nezaklánět se a držet klidnou holeň.,,Dobře,v kruhu změnit směr" odvětí Björn.Tlakem vnitřní holeně, ji donutím jít do prvního oblouku a vnější, která se teď změnila na vnitřní ji donutím udělat druhý oblouček na opačnou stranu.,,A nacválejte" pobídne nás Björn.Vnější holení pobídnu Rose ke cvalu.Naskočí klidně do cvalu.Už né tak energický vskok jako předtím.Na kruhu ji ohýbám opět kolem vnitřní nohy.,,Lehký klus" zavelí opět Björn.Zasednu sedlo,ztáhnu otěže, jakmile přeskočí do klusu,počkám na správnou nohu a začnu vysedávat.Holeně držím klidně, koníka neokopávám.,,Cval" zavelí opět.,,Pracovní" dodá rychle.Vnější holeň přejede více za podbřišník a pobídne Rose ke cvalu.,,A na obvod" zavelí Björn.S Rose vjíždíme přímo na obvod a cváláme.Rose cvála shromážděně, pěkně si došlapuje pod sebe.,,A pracovní klus" odvětí.Přejdu do pracovního klusu a pokračuji stále po obvodu.,,Diagonálou změnit směr, v X nacválat a pokračovat ve cvalu"přijde ke mně další povel.Přejdu na diagonálu a v bodě X pobídnu Rose do cvalu.,,Dobře ještě to vemte po obvodu a poté budeme 5 minut vyklusávat a 15 minut krokovat.Doufám, že vás trénink bavil" křikne po mě Björn z druhé strany jízdárny.Při krokování si s ním povídám a také se s ním konečně domluvím na tykání.

nell a clementine: Trénink do dovedností 1/3 – ZOPAKOVÁNÍ SPRÁVNÉHO SEDU, OSVOJENÍ POBÍDEK, ZKOUŠENÍ PŘECHODŮ-KROK-KLUS-KROK-ZASTAVENÍ
Vedla jsem nasedlanou Clementine směrem k hale. „Dveře,“ ohlásila jsem se, a když se ozvalo že mám vstoupit, vešla jsem s klisnou dovnitř. Bjorn už na nás čekal.
„Slyšel jsem, že jsi už jezdila, je to pravda?“ spustil hned, sotva jsem vešla. Dovedla jsem klisnu k němu a spustila třmeny, mezitím jsem odpověděla.
„Ano, byla jsem na Florestě, jezdecká akademie,“ prohlásila jsem.
„Hm, dobře, ale to ještě neznamená, že umíš jezdit,“ prohlásil „nasedni,“
„No, znám základy, ale po tom co se akademie zavřela, jsem se aspoň rok ke koním nedostala. Krom nějakých pár klubů, ale tam to nebylo nic moc.“ Pověděla jsem, nasadila jsem si na hlavu přilbu, přece jen bezpečnost je bezpečnost, upravila si délku třmenů podle svého předloktí, vsunula nohu do třmenu, druhou se odrazila a vyšvihla se do sedla, kde jsem měkce dosedla. Teda, alespoň doufám, že měkce. Bjorn se celou dobu tvářil stejně, tudíž zachmuřeně. Hm, poněkud nerudnej, no, každej není Jennifer nebo Sue že.
„Hm, říkáš, že ty stáje nestály za nic, hm. Tak tedy začneme od základů. To neuškodí nikdy, aspoň zjistím jak jsi na tom. Krok,“ pověděl a tím zahájil naši dnešní hodinu.
Popravila jsem se v sedle, vyrovnala jsem se a trošku se posunula dopředu, urovnala jsem si nohy ve třmenech tak, abych měla třmen v první třetině chodidla. Jelikož se mi zdálo, že mám jeden třmen trochu delší, zkrátila jsem si ho ze sedla o dvě dírky.
„Krok,“ houkla jsem hlasový povel a když kobylka nereagovala, stiskla jsem holeně a mlaskla jsem. Na to se kobylka rozešla. „Hoodná holka,“ pochválila jsem ji a pobídla ji trošku více, jelikož se mi zdálo že zpomaluje. Když jsme se blížily k rohu, přenesla jsem váhu na vnější sedací kost a přiložila vnitřní otěž ke krku klisny. Roh jsme vyjeli dle mého pěkně, aspoň se mi to tak zdálo.
„V polovině dlouhé stěny naklusejte! A nezakláněj se!“ Vydal Bjorn pokyn. I když nám Bjorn nedal tenhle pokyn, přesto jsem klisnu zastavila. To jsem provedla tak, že jsem ztuhla v kříži, přestala jsem jít z pohybem koně a nepobízela. Klisna se zastavila až po chvíli.
„Hodná holka,“ pochválila jsem ji.
„Krok,“ zkusila jsem opět hlasovou pobídku. Když nereagovala, mlaskla jsem a když ani to nepomohlo, stiskla jsem holeně.
Na tento povel se už Clementine rozešla.
„Aano, táák je hodnááá,“ pochválila jsem ji. Pomohla by nám přirozená komunikace. Zeptám se Jennifer, jestli to tu taky provádějí, doufám, že ano.
„No tak holka, nespi,“ pobidla jsem ji, jelikož se mi zastavila, jen co jsem přestala chvíli pobízet.
„Klus,“ opět jsem zkusila hlasový povel, mlasknutí a nakonec silnější stisk holení. Klisna naklusala. Mírně jsem se zakymácela v sedle, ale pak už jsem udržela rovnováhu. To tak, ještě tady sletět při klusu.
„Vyrovnej se, nehrb se, uzavři nohy!“ Přišel od Bjorna další pokyn k opravení. Zařídila jsem se podle jeho rady. Jo, je to můj zlozvyk že se hrbím a to by tak být právě nemělo. Nejsem na koni totiž potom vyvážená.
„Teď přejdi do nižšího chodu a pak do zastavení, pak zase znova!“ následovala další škála pokynů.
„Kroooook,“ vydala jsem povel a slovo jsem řekla se sníženou intonací v hlase, přestala jsem vyvíjet tlak a klisna přešla do kroku, bohužel se mi hned potom zastavila.
„Krok,“ pobídla jsem holeněmi. Na to přešla do kroku a když jsem znova stiskla silněji holeně, naklusala.
„Zvládáš stehení a lehký klus?“ optal se Bjorn.
Neodpověděla jsem, počkala jsem až mě klisna „vyhodí ze sedla“ a nadlehčila jsem zadek. Takle jsem se zvedala pokaždé, když šla noha do vzduchu. Auuu! Zejtra budu skuhrat! Je poznat že svaly delší dobu chrápaly
„Dobře, dej si ještě stehení klus, pak vykrokuj a konec,“ pověděl Bjorn, kývla jsem, zasedla jsem. Opět jsem využila přechodů a přešla do kroku a nakonec do zastavení.
A znova jsem pobídla do kroku a pak do klusu. Klisna naklusala, tentokrát jsem zůstala sedět v sedle a nezvedala se.
„Konec!“ zavelel Bjorn.
„Kroook,“ svedla jsem klisnu do nižšího chodu. Pomalu jsem si objela jízdárnu aby se Clemča mohla vykrokovat, přešla jsem k Bjornovi a sesedla. Vytáhla jsem třmeny. Pak se Bjorn ujal slova.
„Není to špatné, ale rozhodně máš co zlepšovat. Akorát se hrbíš, na tom zkus zapracovat,“ pověděl. Pak se rozloučil a odešel. Kývla jsem a odvedla klisnu směr box. Cestou jsem ji vykládala jak je moc šikovná, že to zvládla s tím pytlem na zádech

terez a crutis: ~ 1/1 POVINNÁ - Opakování správného sedu, pobídky, přechody krok, klus, zastavení. ~

Přišla jsem s Curtisem do haly, kde už nervozně přešlapovala Jennifer. "Promiň, že jsem se zpozdila, ale Curtis se rozhodl, že dneska si dá bahenní lázeň." Omluvila jsem se spěšně.
"Nevadí, přišla jsem před malinkou chvilkou." Usmála se mile. Zastavila jsem se zhruba ve středu haly, dotáhla jsem si o díru podbřišník a poté v klidu došla ke stoličce, stáhla třmeny, přidržela otěže a přes stoličku nasedla do sedla.
"Tak jo, nejdříve objeď halu, potom si zkontroluj, jestli nepotřebuješ dotáhnout a potom mi řekni a začneme pracovat. Sedlo si pod jezdcem sedne zas jinak, takže si ho kontroluj nějak průběžně." Usmála se znovu. Objela jsem tedy ve svižném kroku na zahozené otěž halu na obě ruce. Zastavila jsem se uprostřed krátké stěny, kde jsem rukou zkontrolovala podbřišník. Curtise jsem ještě dokázala dotáhnout na třetí dírku. "Můžeme začít," zahlásila jsem.
"Super. Takže, dneska budeme jenom opakovat vše co jsi dělala na úvodní a zkušební hodině." Usmála se a mrkla na mě . "Ještě než se rozejdeš, tak ti opravím sed." Usmála se a popoběhla směrem ke mně a Curtisovi. "Takže, ramena dozadu," zatlačila mi ramena dozadu, "vytáhni se nahoru z boků, abys tam neseděla jak pytel brambor," usmála se, "potom, koleno tlač do sedla. Tím se držíš, takže logicky, když je budeš držet od koně, tak se asi moc neudržíš ," zatlačila mi koleno do sedla, "a paty tlač dolů. Zpevní se ti tak holeň a tou pobízíš. Ne patou nahoře a dloubaní s ni do koně, ale jemném přiložení holeně," usmála se znovu, "snaž se nehrbit, koukat rovně před sebe nebo tam, kam chceš jet, protože tak i bez nějaké sebevětšího pohybu dáš váhu na tu stranu, kam chceš točit. V parkuru se ti to bude hodit, až budeš měnit směry s koněm." Strčila si ruce do kapes. "Takže pobídka do kroku nebo rychlejšího chodu," podívala se na zem a hned na mě, "takže, stiskneš holeně, zhouupneš se v sedle a trochu povolíš a nabídneš tady Curtisovi otěže. U toho zhoupnutí se nepředkláníš a ani nezvedáš v sedle. Chápeš, jak to myslím?" Zeptala se a já jen přikývla. "Dobře, tak to zkus. Neboj se, když se ti to nepodaří perfektně, tak nevadí. Učíš se to a jistě jsi v sedle neseděla dlouho." Usmála se.
Stiskla jsem holeně, zhoupla se v sedle, nabídla otěž. Curtis s trochou těžkostí vyšel, ale důležité bylo, že šel. "No, nebylo to nejhezčí, ale to časem jistě bude. Důležité je, že se Crutis rozešel." Usmála se.
"Zastavení nebo zpomalení do jiného chodu je trochu podobné. Zasedneš, trochu se zakloníš, ztuhneš v zádech a stiskneš holeně co nejvíce to jde a ještě malinko zatáhneš za otěž, ale to jen, když Curtis nebude reagovat na ty předchozí pomůcky," mrkla na mě, "tak, zkus si to."
Zaklonila jsem se, stiskla obě holeně, ztuhla v zádech. Curtis začal sice zpomalovat krok, ale nezastavil. "Nepolevuj, drž to." Snažila jsem se, měla jsem pocit, že u toho umřu, ale vydařilo se. Curtis zastavil. Zkoušela jsem hodně v kroku zastavení a rozejití, abych pochopila ten správný pohyb.
"Teď klus. Asi víš jak se vysedá, vždy když je zadní vnitřní noha nahoře. No, ale jelikož oči vzadu na hlavě nemáš a nemůžeš se otočit a podívat, tak si to kontroluješ podle přední nohy. Jelikož nohosled v klusu je diagonální, tak máš dvě možnosti. Buď podle vnější přední nohy - tedy, když je vnější, ta co je směrem ven, noha nahoře, tak jdeš nahoru i ty. Nebo poté když je vnitřní, ta co je směrem do středu jízdárny, dole, tak jdeš nahoru. Chápeš? I venku na vyjížďce si to kontroluj když je třeba mokro a bahno, tak aby to Curtisovi nepodjelo a neztratil rovnováhu." Jenom jsem přikyvovala. "Takže, teď na tebe nebudu ještě tolik drsná s tím vysedáváním, ale budu ti to říkat, aby jsi si to naučila, protože to musíš prostě umět. Chápeš mě aspoň trochu?" Opět jsem přikývla. "Jinak, pobídka do klusu a pak případně cvalu je stejné jako ze stání do kroku. Ty pobídky se nemění. Jsou stále stejné, jenom ten kůň prostě zrychlí." Opět jsem přikývla. "A i v klusu se snaž držet správný sed." Jenom jsem přikývla. Zkusila jsem i klus, ale cítila jsem, že to není pořád ono. "No, trochu pozor na ty nohy. Občas ti tam lítají, ale není to nic hrozného. Časem, když si na to budeš myslet to bude určitě pak lepší." Znovu se usmála. "A taky to hrbení a lokty drž u těla. Jinak to bude perfektní. Ještě si to párkrát zkusíme a potom skončíme."
A jak řekla, stalo se. Přechody, úprava sedu, přechody, sed. Takhle se to ještě chvíli opakovalo. "Tak, pro dnešek to stačí. Sesedni, vytáhni třmeny, povol sedlo a máte oba dva volno. Jinak vám to spolu sluší a jde, Curtis si zaslouží jezdkyni jako ty." Usmála se. Chvíli jsem ještě po dohledem Jennifer chodila, aby jsme se oba vydýchali. Pak jsem sesedla, vytáhla třmeny a povolila podbřišník. Rozloučila jsem se s Jennifer a spolu s Curtisem jsme šli směr stáje.

terez a curtis: ~ 1/2 POVINNÝ -> ZKOUŠENÍ ZÁKLADNÍCH JÍZDÁRENSKÝCH CVIKŮ ~

Přišla jsem s Curtisem do haly. V středu jízdárny chodila z místa na místo Jennifer. "Tak jsem tu!" Zahlásila jsem nahlas, aby si mě Jen všimla. Ta zvedla hlavu, podívala se na mě a usmála se.
"Tak, dotáhni, stáhni třmeny, vysedni a začneme. Dneska kromě základních jízdárenských cviků, tě taky konečně dostanu do cvalu. Bude to sice krátké, ale zas budeš znát a trochu vědět jak kůň v kterém pracuje, jak hřbet tak nohy. Každý chod je něco jiného. A k těm jízdárenským cvikům, půjdeme je v klidu v kroku teď, abys pochopila ten princip jak mají zhruba vypadat, příště budeš i klusat a dělat ty jízdárenské cviky. Většina jde i v cvalu, ale těch moc není. Tak, nasedni a já ti k tomu ještě něco řeknu." Usmála se. Došla jsem do X, kde mi Jen přinesla i nasedací stoličku, abych Curtisovi šetřila záda a zároveň neníčila sedlo. Nejdřív jsem dotála na druhou dírku zápinek, pak jsem si stáhla jsem si třmeny a vyhoupla se do sedla. Došla jsem v klidu na stěnů, otěž byla zcela zahozená, takže Curtis měl možnost se protáhnout. Zhruba v polovině druhé stěny jsem zastavila - stiskla holeně, zaklonila jsem se, ztuhla v zádech a velice jemně zatáhla za otěž. "Super! Už vám to jde!" Sáhla jsem rukou pod podbřišník a ještě o dírku dotáhla. Dotaženého Curtise jsem opět pobídla do kroku - stiskla holeně, zhoupla se v sedle a nabídla otěže. "Opět skvělé už se lepšíte." Usmála se Jen. "Takže zatím může si pobírat Curtise na otěž, já ti zas řeknu nějaké ty cviky, které bychom dneska mohli zkusit. Jinak, ty cviky můžeš zahrnout i do rozhřátí koně, aby se protáhnul a ohnul, hodně tím koni pomůžeš, třeba v klusu je udělat, aby před cvalem trochu povolil krk a líp přilnul na otěž, což bude jen lepší pro vás oba. A navíc, když je budeš často střídat a nebudeš je na obě ruce opakovat ve stejném pořadí jako před tím, tak Curtis bude muset být víc pozornější, ale tím, že bude změna nebo tak ho přece upozorníš poloviční zádrží." Usmála se. Celou dobu, co povídala jsem si postupně brala Curtise na otěž, aby byla mírně napnutá. "Takže. Jako první tu máme velký a malý kruh; velký kruh začíná uprostřed krátké stěny, vede přes X a zas končí uprostřed krátké, průměr má okolo 20 metrů, samozřejmě se ho neboj udělat i větší pro teď, nic tim nezkazíš. Malý kruh můžeš udělat kdekoliv na stěně, není nijak omezený tím, kde ho máš udělat, ale jeho průměr má okolo 6 metrů, ale opět ho můžeš udělat i větší třeba 10 metrů průměr. Velký kruh můžeš jezdit i ve cvalu, menší se dá ujezdit i v klusu, ve cvalu to je horší. Pak tu jsou kruhy změnit; to jedeš klasicky velký kruh a v X změníš směr a opět pokračuješ v kruhu, je to celkem rychle, ale je to něco jiného než osmička. " Mrkla na mě. "Pak tu je diagonálou změnit směr; další a lehký cvik jak změnit směr, takže jedeš ji z oblouku z krátké stěny koně v prvním písmenu, který je hned na začátku dlouhé stěny otočíš koně diagonálně na protější stěnu, takže na poslední písmeno dlouhé stěny před krátkou stěnou. Snad chápeš jak to myslím, ale když tak tohle půjdu s tebou, abych ho pochopila jak to myslím. Zbytek ti vysvětlím a projedeme další hodinu. Jde o to, abys měla ten základ, který se bude často opakovat. Jinak všechny jízdárenské cviky najdeš vypsané v klubovně. Takže si je můžeš kdykoliv připomenout ." Usmála se na mě. "Ještě ti řeknu dva cviky, které můžeš jezdit jak na jedné ruce, tak i se změnou směru. Půl jízdárny, jede se z poloviny dlouhé stěny na protější dlouhou směnu, jede se přes X; tenhle cvik můžeš dělat jak na stejné ruce jako spestření pro Curtise tak i se změnou směru. Ze středu jízdárny se jede z poloviny krátké stěny na protější krátkou stěnu, opět se jede přes X a buď se změnou směru nebo bez. Tyhle dva cviky jsou vlastně nejlehčí co můžou existovat, teda ještě kruhy." Usmála se. U toho jak vyprávěla, tak chodila blízko nás, abych ji lépe slyšela. "Takže ještě zastav a ukážu ti, jak máš mít nohy, aby ti Curtis zatočil." Opět jsem zastavila podle pobídky, kterou jsem se naučila. "Takže jak zatočit s koněm. Přeneseš váhu tam, kam chceš jet. Vnitřní nohu necháš tam, kde je a vnější posuneš mírně dozadu, fakt malinko, a pak otěže jako poslední. Opět mírně zatáhneš tou otěží, kam chceš aby se kůň otočil nebo zatočil - ale opravdu otěže ber jako poslední možnost. Takže pobídni Curtise do kroku a zkus půl jízdárnou změnit směr." Pobídla jsem Curtise do kroku a nejbližší dlouhé stěně jsem podle pobídky do zatočení koně snažila Curtise otočit na X - vnější nohu jsem posunula mírně dozadu, podívala jsem se do směru, kam jsem chtěla jet. "Super, jde vám to." Pochválila nás. Na prostější stěně jsem změnila směr. "Tak, klus!" Pobídla jsem Curtice korektně do klusu. Chvíli jsme oklusali, aby se Curtis zahřál. Pak jsme znovu přešli do kroku a Jennifer mi vysvětlila pobídku do cvalu, kterou jsem si taktéž zkusila. "Dobrý, ještě je na tom dost co pracovat, ale to jistě nevadí."
Ještě jsme chvíli v kroku zkoušeli ty různé jízdárenské cviky, než Jennifer usoudila, že je čas ukončit trénink. Vykrokovala jsem v klidu Curtise, zastavila v X, sesedla, vytáhla třmeny a povolila sedlo. Rozloučila jsem se s Jen a šla jsem spolu s Curtisem směr stáje.

terez a curtis: ~ 2/2 POVINNÝ -> ZKOUŠENÍ ZÁKLADNÍCH JÍZDÁRENSKÝCH CVIKŮ ~

Přiťapkala jsem do haly i s Curtisem. "Ahoj Jen," usmála jsem se na ni. Došla jsem do X, kde jsem dotáhla sedlo, stáhla třmeny a přes schůdky se vyhoupla do sedla. Začala jsem krokováním jako na rozehřátí jsme zkoušeli přechod do zastavení, velké kruhy, malé kruhy a změny směru. Pak nám Jen dala povel k naklusaní, na moji pobídku Curtis reagoval, podle slov Jen, hezky. Byl dopředný a myslím si, že i celkem rád, že se zas po dni pauze protáhne. Zatím to bylo klusání na obvodu. Přešla jsem do kroku, hned na to do zastavení, abych si mohla dotáhnout, protože se Curtis už o něco vyfouknul.
"Můžeš zkusit ho dostat do cvalu, když se ti na obě ruce podaří ho udržet ve cvalu na celé dvě nebo tři jízdárny, tak to bude skvělé. Pak hned přejdeme zas na ty cviky, které dneska zkusíme i v klusu, ano?" Mrkla na mě. Ještě jsem ji zopakovala pobídku do cvalu a poté mě pustila do cvalu. "Super, už je to mnohem lepší." Usmála se, "Takže. Teď, půjdeme ještě ty cviky v kroku a pak naklušeme a zkusíme je v klusu."
Nejdříve jsme jeli velké kruhy. Potom malé kruhy, vlnovka o třech obloucích, půl jízdárny, ze středu jízdárny, obloukem změnit směr, diagonálou změnit směr a kruhy změnit. A pak se šlo do klusu a to samé. Bylo o něco těžší, ale dalo se to. Pak jsem rychle vykrokovala a šla jsem pryč do stáje.

//opět omluva z čas a délku.

heather a cassio:
PROCVIČOVÁNÍ SPRÁVNÉHO SEDU, OSVOJENÍ POBÍDEK, PŘECHODY KROK-KLUS, KLUS-KROK, ZASTAVENÍ

Nesměle vejdu do haly, zatímco Cassio vznešeně kráčí vedle mě. Uvidím mladou ženu, které může být maximálně třicet let a to pořád přeháním. Tmavé vlasy měla sepnuty do neúhledného drdolu, v ruce držíc bičík. Nejspíš nás slyšela a tak se otočila, zeširoka se usmála a kývla hlavou na Cassia se slovy: ,,Tak rychle, uprav si třmeny, dotáhni podbřišník a dejte se s Cassem do kroku,"přikázala a odstoupila pár kroků.
Brala jsem to, že mi dává prostor pro tvorbu, takže jsem rozvázala otěže a spustila třmeny. Měla jsem přesně odpočítané dírky, takže mi třmen šlo utáhnou lehce, stejně tak jsem povolila i druhý třmen. Na sedle jsem a dvě dírky dotáhla podbřišník a upravila si přilbu. Poté jsem vložila levou nohu do levého třmenu a chytila se sedla. Pravou nohou jsem se odrazila od země a přehodila pravačku přes hřbet. Chodidlo jsem vložila do třmenu a prošlápla paty. Stiskla jsem holeně k sobě jemně, aby Cassiovi neublížila, ten však pokojně stál na místě.
,,Neboj se a pořádně ho pobídni,"zasmála se ta žena a založila jsem ruce na prsou. ,,A jinak, jsem Jennifer, tykej mi,"mrkla na mě. Stlačila jsem holeně co nejblíže ke koni, až jsem přiměla Cassia ke kroku. Dávala jsem si dobrý pozor, abych měla paty prošlápnuté a holeně byly u koníka. Objeli jsme takhle s Cassiem celou jízdárnu, v hale panovalo ticho, také mě znervózňovalo nejvíce. Cassio to nejspíš vycítil a začal se strachovat také, jelikož znejistil krok.
,,Dobrá, dvě kolečka by mohla stačit. Nyní zkus koníka pobídnout, aby se tak nevláčel a zkoušej zatáčet. Johanka mi říkala, že ti na e-mail zaslala internetovou příručku Me a KŮŇ, kde to bylo sepsáno, tak to zkus,"poručila Jenn. Zatáhla jsem tedy za levou otěž a přenesla váhu na levou kost, abych Cassiovi naznačila, že opravdu zatáčím. To samé jsem zopakovala i na druhou stranu, než jsem zatáhla za otěže k sobě a tím koně zastavila.
,,Super, teďkons zkus pobídnout koně do klusu,"řekla. Stiskem holeněmi jsem Cassia rozešla, dobrý začátek. ,,Cassio,"opět jsem tiskla holeně co nejblíže k tělu koníka, ,,klus, klus." Cassio dle povelu začal klusat a já tím automaticky vysedávat. Vždy, když mě koník vyhodil, tak jsem se zapřela o třmeny a tím vysedla.
,,A zpátky do kroku,"nařídila a já tak učinila; zatáhla jsem za otěže k sobě a Cassio začal krokovat. Tiše jsem dělala asi šestou jízdárnu v kroku, než Jennifer řekla: ,,Pro dnešek dobrý, odveď ho, jen si dávej bacha na to, jak držíš otěže, ty čudlo,"usmála se. Já dle pokynu povolila podbřišník, sundala si helmu, upevnila třmeny a naposledy se otočila. ,,Tak nashle,"rozloučila jsem se a odvedla Cassia pryč.

heather a cassio: 2/2 procvičování správného sedu, přechody krok-klus, klus-krok, zastavení

,,Tak pojď,"zatáhla jsem silněji za otěže, aby Cassio přestal okusovat stébla trávy a dal se do kroku, ten jen neochotně cukl hlavou, ale tak silně, až jsem se skácela k zemi. Pustila jsem otěže a plácla sebou do kaluže. Toho Cassio využil a začal se pást.
,,Casio,"vykřikla jsem, načež můj čtyřnohý kamarád zastříhal ušima.
Pohlédla jsem na špinavé džínsy. Tak počkat, džínsy? ,,Ty jsi mi chtěl ukázat, že mám špatné oblečení, viď?"pohladila jsem ho po hlavě. ,,Tak pojď,"chytla jsem ho za otěže a zatáhla s nimi nahoru, čímž musel odepřít hlavu od trávy a koukal přímo rovně, bez upozornění jsem se dala do kroku, takže Cassiovi nezbývalo, než jít za mnou.
Vešli jsme dovnitř a mě se naskytl pohled na zamračenou Jennifer. Na sobě měla černou uplou bundu, okolo krku ovinut bílý šátek. Vlasy měla sepnuté do drdolu, ze kterého jí vyčnívalo pár neposedných pramínků vlasů. Jedno obočí měla nadzvednuté a dívala se na mě pohledem "ty jsi nemožná".
,,Jdeš pozdě, připravuješ se o čas,"druhou část řekla spíš zklamaně a ruce nechala spadnout podél těla. Až pak zaostřila mé oblečení a já na ní viděla, že jen tak tak zadržuje výbuch smíchu.
,,To Cassio,"zamračila jsem se, ale pak se usmála, ,,tohle stejnak nejsou věci na jízdu, budu se muset převléknout,"zabrblala jsem. ,,Nešlo by to natáhnout, já moc potřebuju cvičit,"udělala jsem na ní psí očka. Jen si povzdychla a mně bylo jasné, že mám na půl vyhráno.
,,Po tobě jde Aiko, ale zkusím jí zavolat, mobil si bere vždy sebou. Ty se zatím jdi převléknout, za sedlárnou je kadibudka,"pokrčila rameny a šmátla do kapsy, ze které následovně vytáhla svůj chytrý telefon, já jí dala otěže a vyběhla z jízdárny, běžela jsem opravdu rychle, přímo tryskala. Když jsem dorazila do stájí, abych si mohla vzít batoh s věcmi, vešla jsem, uviděl Aiko, jak bere White Rose, alespoň je to napsané na boxu, ven z jejího skromného příbytku - boxu. Dala si ukazováček před pusu, čímž mi naznačila, abych byla zticha. Trochu se zamračila, věděla jsem, že jí volá Jennifer. Aiko po mě hodila výstražným pohledem. To už jsem já ale nečekala a vyběhla s batohem v ruce ze stájí rovnou k sedlárně. Chvíli mi trvalo, než jsem našla kadibudka, ale nakonec jsem se do ní zavřela a sundala ze sebe špinavé oblečení. Namísto toho jsem si oblékla černé rajtky, černé tričko s fialovo-růžovým nápisem, teplou mikinu, kterou jsem si určila právě pro jízdu na koníkovi, podkolenky, přezula jsem se do pérek a navlékla si chapsy.
Vyběhla jsem z kadibudky s batohem a zamířila rovnou k hale, do které jsem vklouzla rychlými kroky.
,,Tak prej to půjde, ale ať už se ti to nestane,"mrkla na mě s úsměvem Jenn a já se usmála. Došla jsem ke Cassiovi a dotáhla mu podbřišník, odjistila jsem otěže, odvázala třmeny a upravila na správný počet dírek, tak jak mi to vyhovovalo. Nasadila jsem si helmu a z levé strany se postavila. Levou nohu jsem dala do levého třmenu, pravou jsem se odrazila a přehodila ji přes koníkův hřbet.
,,Nejprve koníka musíš opracovat, takže jedeme kolem obvodu celé jízdárny, dnes budeme ještě procvičovat, co jsme se minule naučili, ale příště už budeme zkoušet základní jízdárenské cviky, nebo alespoň ty jednodušší,"řekla Jennifer. ,,Tak koníka pobídni, ať se dá do kroku a jedeme celou jízdárnu,"poručila a já stiskla holeně k sobě, načež se dal Cassio do kroku. Ani jsem si nevšimla, že Jenn má v ruce bičík.
,,Ale Heather, soustřeď se!"zamračila se. ,,Nehrb se, hezky se narovnej a nedívej se dolů. Kam chceš jet? Dopředu. Tak se dívej dopředu,"přikázala a já se opravdu dívala vpřed. ,,A teď zatáčení, zatáhni za levou otěž a přenes váhu na levou sedací kost,"řekla a já tak učinila; zatáhla jsem jemně za levou otěž a váhu přenesla na levou sedací kost. Pro mé štěstí Cassio krásně zatočil. Objela jsem takto celou jízdárnu, když v tom Jenn řekla s úsměvem: ,,Ale to je pomalé, pobídni Cassia trochu." Přitiskla jsem holeně k sobě, ale nic, tak jsem ho patami trochu kopla a on opravdu přidal do kroku. Objeli jsme asi už pátou jízdárnu, když v tom mě Jenn zastavila. ,,Tak, teď pojedeš dlouhou stěnu lehký klus, krátkou stěnu pracovním a druhou dlouhou stěnu pojedeš lehkým klusem a poté přejdeš z klusu do kroku a nakonec na krátké stěně úplně zastavíš,"vysvětlila mi a já mykla rameny.
Pobídla jsem Cassia, jenže on šel krokem. "Cassio, klus-klus,"mlaskla jsem a on začal pomalu klusat a tak ho Jenn pobídla bičíkem, jenže já zapomněla vysedat. Stále jsem jela, ani jsem nemusela zatáčet, Cassio jel automaticky sám. Na druhé dlouhé stěně jsem začala vysedat. Nejprve jsem nemohla chytit rytmus, ale po chvíli se mi to podařilo, nakonec jsem táhla za otěže, Cassio začal z klusu krokovat až nakonec na krátké stěně zcela zastavil.
,,Výborně, vezmi to ještě jednou,"mrkla na mě Jenn a já tak učinila. Pobídla jsem Cassia a ten začal klusat, chtěla jsem vysedat.. Teda, já vysedala, ale mimo rytmus a Cassio začal zrychlovat. Znejistěla jsem. Najednou se klus zvrhl v cval, bylo to hrozně rychlé, nemohla jsem pořádně zatáhnout za otěže a Cassio začal jistě tryskat. ,,V klidu, zatáhni za ty otěže,"křikla na mě Jennifer. Tak jo, to zvládnu.. Chopila jsem se otěží a zatáhla za ně co nejpevnějc. Cassio si stoupnul na zadní a hlasitě zařehtal, já se držela zuby nehty, abych se udržela na jeho hřbetu. Když dopadl na zem, zastavil.
,,Fíha,"vypadlo ze mě.
,,Myslím, že tohle by stačilo, udělej si s Cassiem dvě jízdárny v kroku a poté si ho odveď,"nakázala mi a já tak učinila; pobídla jsem Cassia do kroku. Najednou do haly vstoupila Aiko s White Rose. Moc jsem si jí nevšímala, když si dotahovala podbřišník a nasazovala si přilbu na hlavu.
,,Aiko, opracování zvládneš bez dozoru, ne?"starostlivě se na ní Jennifer usmála a Aiko přikývla. Nasedla na krásného belgického plnokrevníka a jela za mnou krokem. Já ale už končila, zastavila jsem a sesedla. Povolila jsem podbřišník a zajistila třmeny a usmála se na Jenn. ,,Tak ahoj,"usmála jsem se a odešla.

heather a cassio: ~ 1/2 POVINNÝ -> ZKOUŠENÍ ZÁKLADNÍCH JÍZDÁRENSKÝCH CVIKŮ ~

Přišla jsem s Cassiem do haly. V středu jízdárny chodil z místa na místo nejspíš Björn. "Tak jsem tu!" Zahlásila jsem nahlas, aby si mě všiml. Jeho pohled se upřel na mě. Nervózně jsem začala přešlapovat z nohy na nohu.

"Tak, dotáhni podbřišník, stáhni třmeny, vysedni a začneme. Dneska už se pokusíš o cválání, Jennifer říkala, že už jsi, ač nechtěně, cválala.Tím lépe, alespoň se vyvarujeme zbytečnému stresu.."usmál se.

,,Také bychom začali se základními jízdárenskými cviky, ale neboj, neočekávám, že ti to půjde hned napoprvé, dnes to bude jen takové volné, aby jsi pochopila princip a procvičila si klus při těch cvicích,"usmál se široce, přistoupil ke Cassiovi a poplácal ho po hřbetě, poté poodstoupil a evidentně čekal, že se hnu z místa.

Utáhla jsem si přilbu, dotáhla o dvě dírky podbřišník a spustila třmeny, ještě jsem ten levej upravila, protože mi přišlo, že je o něco kratší. Levou nohu jsem vložila do levého třmenu, pravou nohou jsem se odrazila od země a přehodila ji přes Cassiův hřbet. Chodidlo jsem zasunula do třmenu a vítězoslavným pohledem střelila k Björnovi.

,,Dobře, tak podívej. Každá část je nějak označená, jak už sis mohla všimnou. Ty jdi do X, krokem vchod a v polovině druhé stěně, zastav,"poručil mi

Došla jsem v klidu na stěnu, otěže jsem trochu zkrátila, takže Cassio měl přístup k protažení. Hned na to jsem ho poplácala po krku. Jemnými prsty jsem pročísla jeho krásnou hřívu. Zhruba v polovině druhé stěny jsem zastavila - stiskla holeně, zaklonila jsem se, ztuhla v zádech a velice jemně zatáhla za otěže. "Ano, dobré, dobré," pochvaloval si Björn a já se vnitřně pousmála, ,,jen se dívej před koně a ne ke svým nohoum a paty prošlápnout." Sáhla jsem rukou pod podbřišník a ještě o dírku dotáhla podbřišník. Dotaženého Cassia jsem opět pobídla do kroku - stiskla holeně, zhoupla se v sedle a nabídla otěže. Paty jsem prošlápla, jak si Björn přál a hleděla před sebe.

"Opět vidím pokrok, už se lepšíte,"usmál se Bjö. "Takže, pokračuj v krokování, já ti mezitím vysvětlím, co budeme dnes procvičovat,"řekla a já Cassia pobídla pevným stiskem holeněmi.

Celou dobu, co povídal jsem si postupně brala Cassia na otěž, aby byla mírně napnutá., ale nepřekážela mu, když se bude chtít protáhnout nebo podrbat.

"Takže. Jako první tu máme velký a malý kruh; velký kruh začíná uprostřed krátké stěny, vede přes X a zas končí uprostřed krátké, průměr má okolo 20 metrů, samozřejmě se ho neboj udělat i větší pro teď, nic tím nezkazíš, důležité je, aby ses naučila ho dělat opravdu veliký. Častou chybou totiž bývá, že jezdci kruh nedotočí nebo ho udělají příliš malý. Ale my chceme velký, ne malý kruh. Jinak se to porodci v soutěžích berou jako zásadní chybu. Malý kruh můžeš udělat kdekoliv na stěně, není nijak omezený tím, kde ho máš udělat, ale jeho průměr má okolo 6 metrů, ale opět ho můžeš udělat i větší třeba 10 metrů průměr. Velký kruh můžeš jezdit i ve cvalu, menší se dá ujezdit i v klusu, ve cvalu to je horší. My to zkusíme jenom v kroku, v klusu až příště, dnes je ještě brzy. Pak tu je diagonálou změnit směr; další a lehký cvik jak změnit směr, takže jedeš ji z oblouku z krátké stěny koně v prvním písmenu, který je hned na začátku dlouhé stěny otočíš koně diagonálně na protější stěnu, takže na poslední písmeno dlouhé stěny před krátkou stěnou. Snad chápeš jak to myslím, ale když tak tohle půjdu s tebou, abych ho pochopila jak to myslím. Zbytek ti vysvětlím a projedeme další hodinu. Jde o to, abys měla ten základ, který se bude často opakovat. Jinak všechny jízdárenské cviky najdeš vypsané v klubovně. Takže si je můžeš kdykoliv připomenout,"mrknul na mě, zatímco já se úspěšně vrátila na X a jela další kolečko.

"Ještě ti řeknu dva cviky, které můžeš jezdit jak na jedné ruce, tak i se změnou směru. Půl jízdárny, jede se z poloviny dlouhé stěny na protější dlouhou směnu, jede se přes X; tenhle cvik můžeš dělat jak na stejné ruce jako spestření pro Cassia, tak i se změnou směru. Ze středu jízdárny se jede z poloviny krátké stěny na protější krátkou stěnu, opět se jede přes X a buď se změnou směru nebo bez. Tyhle dva cviky jsou vlastně nejlehčí co můžou existovat, teda ještě kruhy."řekla povýšeně, snažil se na mě zapůsobit vtipností. Moc vtipné mi to to v tuto chvíli nepřišlo, ale nechtěla jsem být netaktní a tak jsem se jednoduše uchechtla.

"Takže ještě zastav a ukážu ti, jak máš mít nohy, aby ti Cassio zatočil." Opět jsem zastavila podle pobídky, kterou jsem se naučila. "Takže jak zatočit s koněm. Přeneseš váhu tam, kam chceš jet. Vnitřní nohu necháš tam, kde je a vnější posuneš mírně dozadu, opravdu jen lehce, a pak otěže jako poslední. Opět mírně zatáhneš tou otěží, kam chceš, aby se kůň otočil nebo zatočil - ale opravdu otěže ber jako poslední možnost. Takže pobídni Cassia do kroku a zkus půl jízdárnou změnit směr."řekl a já dle pobídky přivedla svého čtyřnohého svěřence do loudavého kroku. Ještě párkrát jsem stiskla holeně a když nepřidával do kroku, stiskla jsem rty do úzké linie a nespokojeně mlaskla s další pobídkou pomocí holení. To už trochu přidal a já se zeširoka usmála.

Na nejbližší dlouhé stěně jsem podle pobídky do zatočení koně snažila otočit na X - vnější nohu jsem posunula mírně dozadu, podívala jsem se do směru, kam jsem chtěla jet. "Super, jde vám to,"pochválil nás. Na prostější stěně jsem změnila směr. "Tak, klus!" Pobídla jsem Cassia korektně do klusu. Chvíli jsme oklusali, aby se koník zahřál. Od Johanky vím, že nerad podává nějaké excelentní výkony, bez rozehřátí. Pak jsme znovu přešli do kroku a Björn zase otevřel pusu. ,,Při pobídce do cvalu se zhoupni v sedle a s rázným "HOP" by se měl Cassio rozcválat. Pokud si ale nejsi jistá, můžeme to ještě odložit,"soucitně na mě pohlédl.

,,Ne, to je v pořádku, už se moc těším,"usmála jsem se jako andílek a zastavila na konci krátké stěně. Naklonila jsem se podél krku ke Cassiovu uchu, jemně ho pohladila a pak mu pošeptala:,,Hlavně klid, zvládneme to."

Pobídla jsem ho do kroku, poté přešla společně s koníkem do klusu. Nakonec jsem trochu znervózněla, však jen podvědomě, nic jsem na sobě nedala znát.

,,HOP"křikla jsem a zhoupla se v sedle. Cassio najednou začal rychle cválat a já pustila otěže, hned jsem se jich ale chopila a zkrátila si je. Cassio dokonce zatáčel sám, já se jen křečovitě držela koleny a čekala, kdy toto mé utrpení skončí.

Nakonec zastavil v druhé polovině druhé dlouhé stěny, už jen krokoval a Björn se na mě usmál. ,,Vedla sis dobře, náš trénink je u konce, tak ahoj,"s těmito slovy odešel.

seola & cassio: TRÉNINK (2/3 - Level 1 - První seznámení)

Dovedla jsem Cassia k hale, kde už na mě čekal trenér, kterého jsem zatím neznala! Nee, nemám ráda seznamování. „Ahoj, ty jsi Seola, že? Já jsem Bjorn…“ Usmála se a podal mi ruku. „Jo, Seola, těší mě…“ Usmála jsem se nervózně a přijala jeho ruku. „Neboj, od Joh mám všechny instrukce… Vím co jste dělaly posledně a na co se dnes zaměříme…“ Usmál se, otřevřel mi halu a šli jsme dovnitř. „Takže začneme zase na loži, krok a klus, vysvětlím ti správný sed, pobídky a pak tě pustím na chvilku bez lonže…“ Usmál se. „Dobře…“ Kývla jsem, dotáhla podbřišník a stáhla třmeny. Pak už jsem jen dala nohu do třmenu a vyhoupla se do sedla a uchopila otěže. Bjorn připl Cassiovi lonž do uzdečky a já uchopila otěže, ale nechala jsem je volné. Prošlápla jsem paty a narovnala se. „Dobře, koukám, že si zákaldy pamatuješ… Dnes tě naučím správně držet otěže a pobízet a zastavovat…“ Usmál se Bjorn, kdy jsem kývla. Obešli jsme dvě kola v kroku. „Tak a zastav ho…“ Usmál se. Kývla jsem, ztuhla v sedu, zmáčkla kolena a vydržela otěže. Cassio zastavil a frkl. „Dobře…“ Kývl Bjorn a přepl lonž a otočil nás. „Teď pobídka do kroku, stačí lehce stisknout holeně…“ Pronesl Bjorn. Srovnala jsem se v sedle a lehce stiskla holeně, kdy Cassio se rozešel. „Narovnat hezky ramena…“ Usmál se Bjorn, kdy jse mse více narovnala. Obešli jsme obět dva kruh. „Tak, teď si o jednu zarážku zkrať otěže a budeme klusat… Začneš se stehenním sedem… Zase lehká pobídka holeněmi a můžete klusat…“ Usmála se Bjorn. Stiskla jsem tedy holeně a jakmile Cassio začal klusat, zvedla jsem se ze sedla do stehenního setu. „Krásně stojíš v patě, ale tolik se nepředkláněj, kdyby byl mrcha a zastavil, tak přeletíš…“ Mrkl Bjorn, kdy jsem se tedy trošku narovnala a držela otěže. Snažila jsem se moc nehýbat nohama, ale stejně mi trošku létali. Po dvou kolech jsem jedno kolo vysedala. „Vysedání ti jde dobře, ani nohy ti tolik nelétají..“ Usmál se Bjorn a poté jsem zasedla, ztuhla a Cassio zpomalil do kroku. Poté nás Bjorn otočil na druhou stranu. „Tak a zase, půl kola krok a pak naklusat a do stehenního sedu…“ Usmál se Bjorn. Kývla jsem a po půl kole stiskl holeně a přesunula se do stehenního sedu. Tentokrát jsem se nepředklonila tolik. „Super, teď je to pěkné…“ Kývl Bjorn, kdy Cassio pěkně pravidelně klusal. Má fakt příjemné kroky! „Tak a začni vysedat a hlídej si na jako začneš vysedat…“ Usmál se Bjorn. Podívala jsem se dolů a začala vysedat s vnější přední. „Dobře…“ Kývl Bjorn. „Ale vysedej trošku méně, ne tak vysoko…“ Dodal, kdy jsem trošku méně začala vysedat. Po dalším kole jsem přešla do kroku a pak zastavila. „Dobře… Sed máš vcelku dobrý a teď tě naučím vést koně… Lepší je to bez lonže, protože koně na lonži jsou zvyklí prostě chodit správně. Budeš chodit ve vnější stopě…“ Pronesl Bjorn a ukázal mi, jak moc si mám zkrátit otěže. „Tak, pobídka do kroku a jděte tady hezky rovně ve stopě… Budu ti průběžně říkat co máš dělat…“ Kývl Bjorn. Sevřela jsem pevně otěže, narovnala se a stiskla holeně. Cassio se vydal krokem rovně ve stopě. „Tak, když budeš chtít zatočit doleva, přeneseš váhu na levou sedací kost, lehce přiložíš pravou otěž na krk, držíš si napnutou a vnější stačí lehce stočit a pravou holení působíš. Pokud chceme, aby se koník stočil teď v rohu v tom oblouku, působíš lehce na podbřišníkem a naopak vnitřní holení na podbřišníku, aby se hezky stočil. A pozor, Cassio zkracuje rohy, tak musíš v tomhle být fakt důsledná…“ Vysvětlil mi Bjorn. Hned jsem tedy začala. Přiložila jsem levou za podbřišník, pravou na, přenesla jsem váhu doleva a přiložila pravou otěž… Cassio ale roh zkrátil. „Vrať ho vnitřní do stopy, klidně teď trošku silněji aby věděl, že si z tebé nemá dělat srandu, ale nekopat patou, ano?“ Pronesl Bjorn, kdy jsem kývla a více stiskl pravou holeň. Cassio se vrátil do stopy a druhý oblouk už prošel pěkně. „Dobře… V éčku teď zastavíš a zkusíte si couvnout…“ Kývl Bjorn. Podívala jsem se, kde je éčko a když jsme se k němu blížili, ztuhla jsem v sedle, vydržela otěže a zmáčkla kolena. Cassio se zastavil a frkl. „Tak a couvání… To se dělá tak, že se lehce zakloníš a budeš lehce odmačkávat střídavě pravou a levou otěž směrem k sobě a u toho pobízíš… Zkus to…“ Pousmál se Bjorn. Začala jsem tedy odmačkávat otěže, zaklonila se a stiskla holeně. Cassio začal rovně couvat. Po chvilce jsme se zastavili. „Dobře a zase hezky vykročíme do kroku a hlídej si ho v rozích…“ Kývl Bjorn. Stiskla jsem holeně a Cassio se rozešel ve stopě. Už před rohem jsem si jej začala připravovat. Vnější za podbřišník, vnitřní na, kdy jsem ji přitiskla trošku silněji, vnější otěž jsem přiložila na krk a vnitřní odmáčkla směrem k sobě. Cassio frkl, ale hezky vyšel oba rohy na krátké stěně. „Dobře, teď zastavte v Déčku…“ Kývl Bjorn. V déčku jsem tedy Cassia opět zastavila a zase jsme si zacouvali. „Tak, ještě jednou hezky obejděte halu a pak změníme směr, pomocí diagonály…“ Kývl Bjorn, kdy jsem si Cassia hlídala v rohu vnitřní holení. Obešli jsme jedu halu a Bjorn začal vysvětlovat. „Takže, diagonálou změnit změr znamená, že v jednom z těchto rohů se vydáš šikmo do protěší strany. Háček je v tom, že v rozích si musím přestavit koníka na druhou ruku… Takže, začneme z Háčka a pojedeme do eFka… Musíš už před rohem pomalu začít stáčet na diagonálu, dívat se tam a podle toho koníka točit… Jak jsem říkal, hlídej si ho vnitnří holení, aby hezky vyšel oblouk a vnější ho toč…“ Usmál se. Před háčkem jsem tedy začala. Natočila jsem ramena, přenesla váhu doleva, přitiskal vnější nohu za podbřišník a silně stiskla vnitnří na pobřišníku. Lehce jsem přitáhla vnitnří otěž a vnější mu přiložila na krk. Cassio se stočil do diagonály a mířili jsme do efka. „Tak, sice to bylo trošku ostré, ale nevadí. Teď už si ho pomalu začni přestavovat k pravé ruce, aby ti hezky vyšel roh. Takže pravá noha teĎ půjde na podbřišník, levá za…“ Pokýval Bjorn hlavou, kdy jsem kývla a posunula levou nohu za podbřišník a pravou naopak na. Také jsem přiložila vnější otěž na Cassiův krk a vnitřní lehce odmáčkla. Cassio prošel roh a šli jsme teĎ na pravou ruku. „Dobře… Jen nemusíš tolik používat vnitřní otěž…“ Kývl s úsměvem Bjorn, kdy jsme šli dál po hale. „Tak, teď si na rovince můžeš zkusit naklusat a pak už to ukončíme…“ Usmál se. Kývla jsem a když jsme prošli roh, stiskla jsem holeně a začala jsem vysedat. „Přesednout a nezapomeň na prošlápnuté paty…“ Houkl na mě Bjorn. Podívala jsem se dolů, zůstala o dobu déle v sedle a začala vysedat a prošlápla jsem paty. NA konci rovinky jsme přešli do kroku. „Povol mu otěže a vykrokuj jej… Dneska to bylo moc dobré…“ Usmál se Bjorn, kdy jsem se taky usmála a povolila Cassiovi otěže. Oběšli jsme dvě haly na každou ruku a poté jsem zastavila. Bjorn došel k nám a já seskočila. „Moc děkuju za trénink…“ Poděkovala jsem mu. „Není zač, myslím, že se potkáme ještě hodněkrát…“ Mrkl a otevřel mi halu. „Jo, to asi jo… Tak zatím!“ Usmála jsem se, vytáhla třmeny, povolila Cassiovi podbřišník a nánosník a vydala jsem se do stájí.

terez & curtis: ~ POVINNÝ TRÉNINK 1/3 ~ (Omlouvám se, že to dávám až druhý den, ale nějak jsem u psaní usnula, protože jsem ještě přišla z práce xd)

Přišla jsem do haly. Vrata byly již otevřeny a jen před nimi byla tyč, očividně bylo tak velké vedro, že se muselo větrat i tady. Nakoukla jsem dovnitř, kde byla jenom Jen, která seděla na jedné ze zvýšených kavalet.
„Můžu dovnitř?“ Zeptala jsem se.
„Jojo, můžeš.“ Usmála se a běžela mi naproti otevřít závoru. Pomalu jsme vešli do středu haly, kde jsem zapnula Curtisovi podbradní řemínek, dotáhla na třetí dírku, stáhla třmeny a vyhoupla jsem se do sedla. „Tak jo. Jdi na stěnu, obejdi na každou ruku třikrát halu, pak naklušeš a zase třikrát na každou ruku a potom přejdeš do zastavení a dotáhneš si ho. Měl by být už vyfouklý, takže to bude v pohodě.“ Pobídla jsem Curtise do kroku a šla s ním na stěnu. Nechala jsem ho na volné otěži, takže se mohl krásně protáhnout. „Dneska bude pro tebe důležité sed. Teď se snažíme rozehřát, aby věděl, že bude nějaká práce. Takže teď se hlavně snaž na něm udržet… V klusu to bude stejné, trochu tě budu rovnat, ale zatím tě nejdříve srovnám v kroku a pak přejdeme do klusu. Ale aby to nebyla nuda ani pro jednoho z vás, tak klusat trochu budeš, aby sis zase zvykla na jeho pohyb a jak máš vlastně v tom sedle sedět.“ Usmála se. „Tak, ale u toho můžeme si trochu zacvičit. On se hezky projde a ty se hezky na něm uvolníš. Plánuješ ještě nějaké tréninky?“
„Ano, rozhodně.“ Usmála jsem se.
„Super, tak se můžeme domluvit na dalších, protože bych ráda, když bychom spolu začali vždycky menší rozcvičkou,“ mrkla na mě, „Tak rozpaž ruce a budeš se takhle točit.“ Ukázala mi, jak to myslí. Přikývla jsem a rozpažila jsem ruce. Dělala jsem přesně to stejné, co po mně chtěla. „Super, teď půjdeš levou rukou na pravou špičku a pravou rukou na levou špičku. Tím se hezky protáhneš. Snaž se paty držet hezky dole a špičky ke koni, tím se chytneš kolenem a budeš se držet, tak jak máš a to koleny.“ Usmála se. Zkusila jsem to. Pak jsem si na povel změnila i směr pomocí půl jízdárny jak mi Jen vysvětlila. „Super. Tak, teď ti vysvětlím pobízení v klusu. I když je mi jasné, že si to pamatuješ. Tak ti to musím vysvětlit. A můžeš si vzít Curtise na otěž!“ Přikázala mi. Okamžitě jsem si ho vzala víc na otěž. „Super. Takže pobízení. Když kůň jde, tak pobízíš vždy do kroku. Stiskneš nohy, povolíš, stiskneš, povolíš. To samé v klusu, ale tam je rozdíl ten, že tam pobídneš vždy, když dosedneš. Můžeme si to zkusit v kroku, že vždy když řeknu teď, tak vysedneš a když dosedneš, pobídneš. A ještě jsem zapomněla ti vysvětlit pobídku do klusu. Hezky zasedneš, stiskneš kolena, zhoupneš se v sedle a nabídneš tak volnou otěž a Curtisovi dáš jasně najevo, že má zrychlit.“ Usmála se. „Tak zkus si to.“ Zkusila jsem to. Stiskla nohy, zhoupla si v sedle a nabídla Curtisovi otěž. Sice zrychlil, ale jenom krok. Zkusila jsem to ještě jednou. A Curtis už rovnou naklusal. „Super, příště musíš být důraznější, aby ti naklusal hned, ale to se naučíš.“ Usmála se. „Tak, vždycky když tě vyhodí ze sedla, tak ty si stoupneš do lehkého klusu. Pro dnešek ti nechám třmeny, ale jindy to zkusíme bez nich a bude se ti to pak hodit, až budeš zkoušet cval, tak pořádně sedět v sedle.“ Znovu se usmála. Snažila jsem se vysedávat, abych nijak Curtisovi na zádech nepřekážela. „Ještě ti vysvětlím zpomalení. Takže, zasedneš, ztvrdneš v zádech, zakloníš se, ale jenom malinko a zatáhneš malinko za otěže, ano.“ Přikývla jsem a zkusila.

Párkrát jsme to zkusili a Jen mě chválila. Sice tam prý pár chybiček pořád to bylo dobré. Jelikož stále bylo vedro, tak se to Jen rozhodla ukončit, tak jsem sesedla uprostřed jízdárny, povolila sedlo a šla směrem do stájí.

nell a clementine: LEVEL 1 – DŮRAZ NA SED A ROVNOVÁHU (1/3)

Pomalu jsem vedla Clementine k hale na náš první trénink. Ano, první po dlouhé době. Takže vlastně první. Uvidím, zda se Bjorn trochu změnil nebo je pořád nerudný tak jako posledně.

„Dveře!“ Houkla jsem. „Můžeš,“ ozvalo se, příště bych poprosil dochvilnost, máš pět minut zpoždění! Na to si nezvykej!“ „Jistě, omlouvám se,“ sice si myslím, že jsem přišla na čas, ale podle pravidla č. 1 má učitel vždycky pravdu. A zrovna s tímhle chlapíkem bych si to rozházet nechtěla.

„Vezmu si tě na lonž, podle toho poznám, zda něco umíš nebo ses nic nenaučila,“ Na to jsem se mírně urazila. „Jistě, že umím, jen po zavření Floresty a poté i rekonstrukce Hope jsem nikde nejezdila,“ pověděla jsem mírně, ale i tak mě to zaskočilo. //Jo, je vidět, že se fakt nezměnil. Mrzout jeden!// „Tak už neplkej a vylez na koně,“ jen jsem přikývnu, stáhnu si třmeny a upravím si je podle délky svého předloktí. Vložím nohu do třmenu, druhou se odrazím a měkce dosednu do sedla, teda, aspoň doufám, že to bylo měkce, ale Clementine se netváří, že by ji to vadilo, zatím teda. Popravím se v sedle a vyrovnám se.

Snažím se, aby mé tělo tvořilo jednu přímku. Když si chystám popravit nohy, zarazí mě trenér.
„Přehoď otěže koni přes krk.“ Trochu vykulím oči. //Bez třmenů jsem nejezdila pěkně dlouho! Hlavně nedat najevo nejistotu!// Vytáhnu nohy ze třmenů a přehodím je tak, jak mi Bjorn řekl.
„Tahle lekce je zaměřena na sed a rovnováhu,“ Poví jen a mlaskne na koně, čímž ji pobídne do kroku. Clementine se rozejde a já cítím, jak se pode mnou pohybuje živá váha několikatunového zvířete. Je to nádherný pocit. „Trochu přitlač zadek a mírně stiskni stehna! Nehrb se tak!“ Udělí mi Bjorn pokyny. Zařídím se tedy podle jeho rady. „Dobře! Zkus si dát teď ruce v bok a vytáčej se trupem,“ udělí mi Bjorn další bod tréninku.
Dám si tedy ruce v bok a vytáčím se. Poté následoval pokyn, že mám dát ruce nad hlavu a vytahovat se. Zároveň se snažit zůstat zadkem ve sedle a nepředklánět se. Klisna šla stále v kroku, natáhla jsem ruce nad hlavu a „vytahovala“ se nahoru. Což bylo trochu obtížné, ale né zase tak moc. Dále jsem od Bjorna dostala pokyn že mám natáhnout ruku a pokusit se dotknout špičky na noze. To samé i na druhé straně. //O-ou! To mi achilovky moc nepoděkují!// A taky že ne. Jen co jsem se pokusila natáhnout ruku, svaly na noze na to reagovaly. //No, tréninkem se to zlepší!//

Pak jsem se opět vyrovnala v sedle a tentokrát pobídl Bjorn Clementine do klusu. „Drž se pořád narovnaná a prošláplý paty. Nohu měj uzavřenou!“ Kývla jsem Bjorn pobídl Clementine do klusu a ona naklusala. Snažila jsem se udržet a celkem mi to šlo. A když jsem cítila, že mě klisna „vyhodila“ ze sedla, zvedla jsem zadek. Chvíli trvalo, než jsem našla rytmus. Ale pak už mi to šlo celkem slušně. Sice z výrazu Bjorna nešlo nic moc vyčíst, ale trocha sebevědomí neuškodí si myslím nikdy. Po chvíli Bjorn Clementine zastavil. „Tak, myslím, že pro dnešek by to stačilo. Trochu se hrbíš a máš neklidnou holeň a ruce. Tak na to pozor. Jinak to šlo. Když se budeš držet mých rad, myslím, že se budeš zlepšovat rychle.“ //Páání! Pochvala od Bjorna. No potěš!// „Děkuju, budu si to pamatovat,“ kývnu, slezu z koně a vytáhnu třmeny nahoru. Poté vyvedu Clementine z jízdárny ven.

nell a clementine: LEVEL 1 – SPRÁVNÉ POBÍZENÍ (2/3)

Dovedla jsem Clementine do haly, kde se konal náš druhý trénink, který jsem měla opět s Bjornem.
„Ahoj, takže připraveni? Dneska ti ukážu, jak správně pobízet. Tentokrát už bez lonže a uvidím jak to půjde. Když tak tě vezmu na lonž.“ Což se mi moc nelíbilo, ale co jsem měla dělat. On tu byl trenér, takže tu měl hlavní slovo. „Vyhoupni se do sedla a rozehřej si koně,“ Pověděl Bjorn. Spustila jsem dolů třmeny, vsunula jsem nohu do třmenu, druhou jsem se odrazila a dosedla na koňský hřbet. Popravila jsem se v sedle tak aby mi tělo tvořilo jednu přímku. Nohy ve třmenech jsem měla tak, abych měla chodidlo v první třetině třmenu.

„Dobře, základem je, pokud chceš pobídnout koně, aby si stiskla holeně,“ Pověděl Bjorn. „No, nás to na Florestě učili tak, že první je hlasový povel a až potom stisk holení,“ Odvětila jsem hned vzápětí. „No, je vidět, že ses přece jen něco naučila. Ano, je to tak,“ Honilo se mi hlavou co má pořád proti Florestě a tak jsem se ho na to zeptala. „Nic proti ní nemám, ale vím, že když jsem někoho učil kdo tvrdil že už má zkušenosti z jiných stájí, tak většinou ty takzvané zkušenosti stály za starou bačkoru. O Florestě jsem moc neslyšel, dlouho jsem tady v česku nebyl takže…“ Odpověděl a já jen v duchu zírala. Ten se ale rozpovídal. „No, ale nejsme tu kvůli povídání ne? Takže jak si řekla, prvně použijeme hlasovou pobídku a pak holeně a v neposlední řadě bičík. Tak do toho, krokem vchod,“ Trošku se zasmál. Já nevycházela z údivu. Tohle že je ten morous? Páni!

Vyrovnala jsem se v sedle a vyslovila pobídku potřebnou pro to, aby se klisna rozešla. „Krok,“ řekla jsem pevným a jistým hlasem. Jelikož mi nereagovala, mlaskla jsem a vyslovila pobídku znova. Když ani to nezabralo, stiskla jsem holeně. Na to už kobča reagovala. „Tááák je hodná!“ Pochválila jsem ji a držela stehna dál přitisknuté. Pobízet nebylo potřeba, neboť Clementine chodila hezky. Když jsme se blížily k levému rohu, přiložila jsem ji levou otěž ke krku a mírně se vytočila v ramenech ve směru, kam jsem chtěla jet. A vyjeli jsme roh. „Dobrý, teď ji zastav. Víš jak na to?“ Optal se. Pouze jsem kývla. Pak jsem se přestala „houpat“ v sedle, ztuhla jsem v kříži a mírně ale opravdu mírně jsem přitáhla otěže. Klisna se zastavila. „Výborně! Jsem rád, že koně netaháš za hubu, pokračuj, krok-klus,“ Pověděl. Všimla jsem si, že mi neříkal, co mám dělat. Zřejmě mě chtěl otestovat. Což jsem mu rozhodně neměla za zlé.

„Krok!“ Vyslovila jsem pobídku a klisna k mému údivu se rozešla do kroku. „Aaano, výborně! Ššššikovná!“ Mohutně jsem ji pochválila hlasem. Nechala jsem ji chvíli jít v kroku a potom jsem vyslovila „Klus!“ Klisna nezareagovala, stiskla jsem tedy holeně silněji a zamlaskala jsem. Na to se Clementine dala do klusu. Chvilku mi trvalo, než jsem našla rytmus, ale pak jsem začala vysedávat a to pokaždé, co mě vyhodila ze sedla. „A krooook“ Zavelela jsem a klisna po chvíli přešla do nižšího chodu. „Dobrý, vykrokuj ji,“ Pověděl Bjorn. V kroku jsem objela jízdárnu aby vychladla a pak jsem dojela k Bjornovi. „Tak, pro dnešek stačilo. Šlo ti to. Jen pozor na to předklánění a při klusu se snaž mít nohy při koni.“ Shrnul Bjorn náš trénink a odešel. Já jsem sesedla z koně, vytáhla jsem třmeny nahoru a také jsem s Clementine odešla směr box.

terez & curtis: ~ 2/3 POVINNÝ TRÉNINK ~ (opět omluva za čas )

Došla jsem do haly, kde již čekala Jen. Opět vrata otevřený a jenom zase hrazení. Jen okamžitě běžela naproti a šla mi otevřít.
„Ahoj, Jen.“ Usmála jsem se na ni a vešla na střed haly, kde byli schůdky. Dotáhla jsem si Curtise, stáhla třmeny a zapnula podbradní řemínek a přes schůdky vylezla na Curtise.
„Tak jo, pamatuješ si, jak se pobízí?“ Zeptala se mě Jen. Jenom jsem přikývla. „Super, tak, pobídni ho a jdi na stěnu.“ Usmála se. Stiskla jsem holeně, zhoupla se v sedle a povolila trochu otěže. Curtis hezky vykročil. „Super, tak zahoď úplně otěže a dáme hezky rozcvičku jako minule. Ale dneska k tomu, aby ses naučila sedět rovně, protože minulý trénink jsme na to zapomněli. Takže, vytáhneš ruce, co nejvýš to půjde, ale pořád budeš sedět zadkem v sedle, takže se vytáhneš z boků a budeš rovně. Chápeš, jak to myslím?“ Jenom jsem přikývla. Vytáhla jsem ruce do vzduchu nad sebe. „Super teď jako bys něco trhala, ale pořad se snaž mít paty dole, špičky ke koni a koukej se před sebe, ano.“ Řekla mi Jen. A jak řekla, tak jsem i udělala. Paty dole jak nejvíc to šlo, špičky ke koni a koukala jsem před sebe a snažila se co nejvíce vytáhnout z boků. „Super, ale sedni si víc na zadek, spíš jako když bys měla na zadku kapsy, tak na těch se snaž sedět!“ Řekla mi. Snažila jsem se udělat přesně, tak jak mi řekla. „Super, paty dolů.“ Snažila jsem se co nejvíc, ale po té pauze, kdy jsem nejezdila, tak opravdu jsem měla hodně zkrácené achilovky, takže mi to dělalo problém, ale snažila jsem se co nejvíc. „Tak, teď to změníme. Zase z tebe uděláme vrtulník, ale před tím ti změníme směr. Půjdu vedle tebe, protože tyhle změny směru a jízdárenské cviky budeš zkoušet někdy později. Ale i když půjde vedle tebe, tak se snaž mít paty dole, hezky se snaž vytáhnout z boku, ramena dozadu a snaž se mít rameno, kyčel a patu v jedné přímce, lokty měj mírně pokrčené, ruce opřené na malíkové hraně a otěže drž tak jak jsem ti ukazovala posledně.“ Snažila jsem se držet sed, jak mi řekla Jen. Šla vedle mě, když jsme šli půl jízdárny. „Dobře, tak zase půjdeš sama ten vrtulník. Ale to půjdeš jenom krátce, pak ti trochu vysvětlím zatáčení, protože jestli budeš postupovat rychle, tak až budeš dělat jízdárenské cviky, tak se ti to bude hodně hodit a je to základ jízdy na koni, ano.“ Usmála se. Rozpažila jsem ruce a začala se točit v sedle. „Super, tak teď ty to vysvětlím.“ Usmála se. „Takže, zatáčení. Jak víš tak se strany koně vždy vyznačují na vnější a vnitřní. Vnitřní je ta, kterou ruku máš vždy do středu jízdárny a vnější je ta co máš vždy ven z jízdárny. Chápeš? Takže teď je tvoje pravá ruka vnější a levá ruka vnitřní, ano.“ Přikývla jsem. „Super, takže vnější nohu posuneš mírně dozadu, vnitřní nohu necháš na podbřišníku, svojí váhu přeneseš na vnitřní sedací kost, podíváš se do směru, kam chceš jít a malinko vnitřní otěž přitáhneš k sobě, ale jenom malinko, ano. Tak, teď to zkus.“ Usmála se. Takže jsem hezky pravou nohu posunula lehce dozadu, levou nechala na podbřišníku, podívala se do směru, kam pojedu, přenesla váhu na sedací kost a malinko přitáhla vnitřní otěž. „Super, malinko si pohraj s otěží, aby ti dal Curtis hlavu dolů, aby to vypadalo líp, ale takhle je vidět, že Curtis tě opravdu rád nosí na zádech a poslouchá tě.“ Usmál se. „Tak, zkus to teď na druhou rukou.“ Opět jsem přikývla. Tentokrát jsem levou nohu posunula dozadu, pravou nechala na podbřišníku, podívala se do směru, přenesla váhu a lehce zatáhla za otěž. Curtis hned poslechl a otočil se. „Super, teď zkusíme klus, ano.“ Přikývla jsem. „Takže máme dva klusy, lehký klus a pracovní klus. Lehký vysedáš a pracovní sedíš pevně na zadku v sedle. Vždycky, když kůň udělá krok, tak tě vyhodí a ty si stoupneš. Ale pozor! Od KOLEN, ne od třmenů, pokud uvidím, že to je od třmenů, tak ti ty třmeny seberu a budeš vysedat bez nich a pak si budeš hezky pamatovat, jak máš vysedat.“ Usmála se. „Ale tak minule jsme trochu klusali, tak to zkusíme i teď. Dokonce jsi šla i hezky, ale jelikož jsem toho měla hodně, tak jsme to museli ten trénink urychlit. Takže, hezky a korektně naklusej, lehký klus a trochu zkusíme i přechody. Pokud budeš chtít i trénink příště, tak budeme už jenom trénovat přechody klus, krok, ano.“ Přikývla jsem. Stiskla jsem holeně, zhoupla se v sedle, nabídla a povolila otěž, Curtis hezky přešel do klusu. „Super, to bylo skvělé. Hezky vysedávej, nemusí to být moc, vysoko, ale aby to bylo vidět. A vždycky, když dosedneš, tak stiskneš, holeně, tak Curtis by měl chápat, že musí aktivně klusat a ne jenom udělat pár kroků a pak krok.“ Usmála se Jen a Curtis si naštvaně odfrknul. „Promiň, Curtisi.“ Zazubila se na něj Jen. „Super, teď krok. Vysvětlila jsem ti, jak se zastavuje nebo zpomaluje?“
„V rychlosti ano.“ Řekla jsem udýchaně.
„Dobře. Tak, sedneš si na zadek do sedla, zakloníš se, stiskneš pořádně holeně a malinko zatáhneš za obě otěže, tak zkus to.“ Sedla jsem si do sedla, zaklonila jsem se, pořádně stiskla pořádně holeně a malinko za otěže. Curtis nejdřív zavrtěl hlavou, „hlavně nepovoluj, trvej na svém, ano.“ Trvala jsem na svém a po chvíli Curtis skutečně přešel do klusu. „Koukám, že Curtis chce běhat, když nechtěl zpomalit. Ale super, že jsi trvala na svém a on tě poslechnul.“ Usmála se. „Ale dneska jsme toho udělali dost, tak už vám dám pohov. Příště si dáme pořádný trénink i s pořádnými přechody, posune vás to o hodně dál.“ Usmála se. „Takže zahoď otěž a nech ho vydýchat, tak se sám nadřel a trošku se zpotil.“ Usmála se. Zahodila jsem otěže a chvíli jsme krokovali. Pak jsem přešla do středu, sesedla, povolila sedlo, vytáhla třmeny a úplně mu rozepnula podbradní řemínek.
„Díky za trénink, Jen.“ Usmála jsem se.
„Není vůbec za co, jde vám to hodně dobře spolu.“ Usmála se a pohladila Curtise po krku. Vyšli jsme společně z haly pryč, Jen někam as směrem do klubovny a já směrem do stáje.

annie + sun valley: Povinný trénink s trenérem (level 1, 3/3)

„Dveře,“oznámila jsem svůj vstup, kdyby náhodou někdo byl vevnitř. „Vstupte,“ozvalo se zevnitř. Otevřela jsem do haly a vešla společně se Sunnym, který nedočkavě doposud stepoval před halou. Uvnitř pobíhal Björn od stěny ke stěně a uklízel kavalety, které byly na hale rozmístěné. „Ahoj Annie, ty chceš dneska zase trénovat? Myslel jsem, že po zbytek dne už budu mít pohov, ale rád si udělám čas ještě na tebe,“usmál se na mě a vzal jednu kavaletu a začal ji odklízet. Jen jsem nad tím pokrčila rameny. Chtěla jsem sice pracovat se svým koníkem sama, ale pod dohledem si budu stejnak jistější. Jinak mi bylo blbé jeho (ne)nabídku nepřijmout.
Nic jsem nahlas neřekla, stáhla jsem třmeny, dotáhla podbřišník o dvě dírky, nandala si helmu a vložila levou nohu do levého třmenu. Vyhoupla jsem se do sedla, pravou nohu umístila do třmenu. V hlavě jsem si opakovala všechny chyby a chybky, které jsem dosud udělala.
„Super, jsi už připravená,“promluvil na mě opět Björn. Ani jsem si nevšimla, že už odklidil prostor. Ehm ne, nejsem tak totálně mimo, prostě jsem jen přemýšlela no.. Třmeny jsem si na nohou poposunula tak, aby byly v první třetině chodidla. Tedy tam, kde je bota nejširší. Prošlápla jsem paty a špičky namířila ke koni. A ačkoliv je to zvláštní, tohle mi už nedělá takový problem. Když stojí..



„Tak jo, nejprve ho rozejdi. První vždy probíhá co?“položil mi zcela primitivní otázku. Musela jsem se pousmát, jsem jak malé děcko. „Opracování přece,“odpověděla jsem s úsměvem. Björn jen pokýval hlavou a ukázal mi palec nahoru, pak dodal: „Výborně. Koník se nejprve před výkonem musí rozehřát a uvolnit, ale to jistě víš. Takže na volné otěži dvakrát po obvodu na jednu ruku, dvakrát na druhou,“zadal první úkol, zcela jednoduchý. „Krok,“pobídla jsem Valleyho zatím jenom slovně, na což však nereagoval. Zopakovala jsem to ještě jednou se zhoupnutím v sedle. Stáel tam jak přikovanej. „Tak kde to vázne?“zeptal se netrpělivě Björn. Tak jsem to zopakovala potřetí, zřetelně jsem vyslovila povel, zhoupla se v sedle a pobídla ho i holení. Tentokrát se rozešel.

Dávala jsem si pozor na sed, nechtěla jsem udělat nějakou chybu a tak jsem si vše zopakovala v hlavě; kolena lehce přitisknuta, narovnat se, paty dolů, špičky ke koni a můj zlozvyk.. koukání se dolů. V rozích jízdárny jsem vždy zatočila, jak jsem se to učila. Ruka napnutá v lokti, váhu lehce přenést na sedací kost. Pro jistotu jsem si ještě zkontrolovala držení otěží. Vše krásně bezchybně. Teda, dobrý sed se trénuje roky, o tom žádná.. Ale tohle je takové to začátečnické ‚bezchybně‘.

Když jsem dodělávala druhý obvod na jednu ruku (pravou)zapíchla jsem pohled do rohu jízdárny. Tam musím změnit směr a jet další obvody. Nakonec to šlo hladce jako po másle. Když už jsem byla ve třetí čtvrtině, Valley začal zpomalovat. „Trochu ho pobízej, ať nespí. Však on chodit umí dobře,“pokáral mě Björn. Kývla jsem na náznak souhlasu a párkrát si mlaskla a pobidla ho více holení. Pochopil a přidal. „Tak je hodný,“zašeptala jsem tiše a pohladila ho po krku.


Když už jsem zadání dokončovala, můj původně nežádaný trenér se ozval: „Nyní si zkusíme klus. Takže poslouchej,“upozornil mě a já spozorněla. „Jsem jedno velké ucho,“dodala jsem a natočila se jednou stranou k němu. „Dlouhá stěna pracovní klus, krátká a druhá dlouhá stěna lehký klus. Na konci druhé krátké stěny zastavíš, dobře?“vysvětloval a ukazoval přitom na jednotlivé stěny. Přikývla jsem a pobídla Sunnyho do klusu. Chvíli protestoval, ale poté naklusal a já se usmála. Šikovný chlapec. Pracovní klus byl v pořádku, v rohu jsem zatočila jemným zatáhnutím otěže a přenešením váhy na sedací kost. Valley bravurně zatočil. Na krátké stěně jsem začala vysedávat. První dva pokusy jsem byla úplně mimo, ale potom už jsem v rytmu koně vysedávala. I krátká stěna se chýlila ke konci, proto jsem se opět pokusila zatočit. Opět jsem to provedla správně, avšak brzo a tak jsem se Sunčoskem udělala v rohu malý kroužek, při kterém přešel do kroku. Vnitří holení jsem ho pobídla zpátky do klusu a navedla na dlouhou stěnu a začala vysedávat, tentokrát přesně rytmicky.

Na konci druhé dlouhé stěny jsem zatočila bez potíží a přejela na krátkou stěnu, kde jsem Valleyho převedla do kroku a na jejím konci zastavila. Björn se na mě nedůvěřivě podíval. „Co to tam bylo? Šup znovu a bezchybně,“rozkázal. „Ano, pane,“zasmála jsem se a valáška pobídla do kroku a nakonec do klusu, což se mi podařilo tak v první třetině dlouhé stěny, jelikož chvíli odmítal spolupracovat. Nakonec jsem to ale jinak dojela s minimálním počtem chyb. Björn se tentokrát usmál: „No vidíš, šikula.“ Pousmála jsem se a poděkovala: „Děkuju.“

„To bylo na Sunnyho,“ušklíbl se a já se hraně zamračila. „Máš pravdu, je to můj pašák,“pohladila jsem ho a obejmula kolem krku. „Hele, než se mi tu začnete pusinkovat, objeďte to ještě na druhou ruku,“zasmál se Björn a já se pousmála, otočila hnědáka a objela to samé zadání. A opět celkem slušně na nováčka. Teda Björn si myslel něco jiného: „A to koukání dolů má být jako prosím pro efekt nebo co?“ Tak jsem si to zajela ještě dvakrát, než jsem to udělala správně. „Tak dobrý, teď ještě dáme dlouhá stěna pracovní klus, krátká krok, druhá dlouhá lehký klus,“prohlásil nakonec a já přikývla. No co jiného mi zbývá. Až na třetí pobídku Sunny reagoval a rozešel se na dlouhé stěně do kroku. „A teď klus-klus,“pokračovala jsem v pobízení slovném a pomáhala jsem si holení. Nijak mě neřešil, přestože jsem se vrtělaV sedle jak nějaký červ a pochodoval dál v klidu krokem. Mlaskala jsem, vždy se zhoupla v sedle, pobízela holení, slovně.. Nic. Tak jsme dlouhou stěnu krokovali. Radši jsem ani nechtěla vidět ten Björnův naštvaný výraz. Po zatočení na krátkou už jsem začala s pobízením a na jejím konci i zatáčením. Světe div se, na druhé dlouhé se rozklusal a já začala vysedávat a myslím, že i docela dost dobře.

Druhý obvod už se mi pak povedl perfektně, podle mých představ. „Tak vykrokuj ho, pak už víš, co dělat.. Já musím jít tak ahoj a do příštího tréninku se mnou tyhle přechody budeš bezchybně zvládat, jasný?“mrknul na mě. „Jasný.“odpověděla jsem a nechala Valleyho tři obvody vykrokovat. Pak jsem ho zastavila, vyndala nohy ze třmenů a nohu přehodila přes hřbet koníka. Když už jsem stála na zemi, povolila jsem mu na nejvíc podbřišník, zajistila třmeny, sundala helmu a vyšla s ním z haly.

seola & cassio: TRÉNINK (3/3 - Level 1 - První seznámení)
Došli jsme s Cassiem před halu, kde již na nás čekal Bjorn! „Ahoj!“ Pozdravil mě a podrbal Cassia na krku. „Ahoj, jsme připraveni na trénink…“ Pozdravila jsem Bjorna, který nám otevřel halu a šli jsme dovnitř. „To rád slyším, dneska nebudeme už pracovat na lonži, ale začneme rovnou bez ní… Budeme zkoušet přechody, sed a podobně…“ Oznámil mi Bjorn, kdy já jsem přikývla a dotáhla Cassiovi podbřišník a stáhla třmeny. Vsunula jsem levo nohu do třmenu, odrazila se a lehce dosedla. Uchopila jsem otěže. „Tak, čím se začíná?“ Usmál se Bjorn. „Kůň se musí rozhýbat, takže opracování…“ Odpověděla jsem. „Dobře, takže budete chodit hezky ve stopě v kroku, na dlouhé otěži. Až si obejdete dvě haly, tak z jakéhokoli rohu změníš diagonálou směr a obejdete si halu na druhou ruku…“ Pokýval Bjorn hlavou. Kývla jsem a lehce stiskla holeně. Cassio se rozešel a já jej nasměrovala do stopy. „Zatím si ho jen hládej ať jde ve stopě a nezkracuje rohy, ale jinak ať se pěkně rozhejbe a ty si zatím srovnej sed… On je pan profesor, takže ti nikam zdrhat nebude…“ Usmál se Bjorn. Kývla jsem, prošlápla lépe paty, narovnala se v zádech dívala se před sebe. V jsem Cassia hlídala vnitřní nohou a vnější otěží. Naštěstí si to nezkrátil. „Dobře, jen ty nohy posuň více dopředu, máš je moc vzadu a proto máš nahoře patu,“ houkl na mě Bjorn. „Jo…“ Kývla jsem, posunula nohy dopředu, prošlápla patu a trochu lépe si sedla v sedle. „Dobře…“ Kývl Bjorn, kdy jsme obešli dvě haly. Před rohem jsem se připravila, podívala se do protějšího a začala Cassia stáčet. Vnitřní jsem mu přitiskla na podbřišník, vnější lehce za, vnitnří otěž jsem lehce přitáhla k sobě a vnější mu položila na krk. Cassio se vydal šikmo do protějšího rohu. „Dobře, jen to bylo trošku ostré, ale na tom budeme pracovat…“ Kývl Bjorn. Takže jako minule, nevadí… Před druhým rohem jsem prohodila nohy i ruce a stočila Cassia na druhou stranu. Opět jsme obešli dvě haly, kdy jsem si Cassia hlídala v rozích. „Dobře, tak, lehce si zkrať otěže, tak o dvě zarážky a můžete naklusat a budeš vysedat…“ Houkl na bě Bjorn ze středu haly. Přikývla jsem a zkrátila si otěže, pevně je uchopila a na rovince jsem stiskla holeně. Cassio začal klusat a já vysedat. Všimla jsem si, že vysedám na špatnou nohu, tak jsem počkala o jednu dobu déle v sedle a pak začala vysedat. „Dobře, trošku méně vysedej, ne tak vysoko, on má ty chody lehké a hlídej si nohy, ať ti tolik nelítají…“ Pronesl Bjorn. Lehce jsem zjemnila vysedání a snažila se, aby mi nelítaly holeně. Ale teda šlo to těžce… Cassio frkl a a zrovna když jsem si nedávala pozor si zkrátila roh. „Pozor na to, nesmíš ho přestat hlídat…“ Upozornil mě Bjorn. V dalším rohu jsem si jej již ohlídala. Obklusali jsme dvě haly. „Tak, zkusíme změnu směru v klusu… Uděláš zase diagonálou změnit směr, prostě budeš dělat to, co v kroku, ale nezapomeň si přesednout…“ Usmál se Bjorn. Kývla jsem a před dalším rohem se podívala do protějšího a začala tam Cassia stáčet. Lehce jsem se natočila v sedle, vnější holeŇ posunula dozadu a vnitřní nechala na podbřišníku. Cassio se stočil a klusal do protějšího rohu. Asi ve středu jízdárny jsem si přesedla a vyměnila nohy a otěže. „Dobře…“ Usmál se Bjorn, když Cassio proklusal protější roh. „Tak a můžete klusat dál, ale teď si dáš pro změnu stehenní sed…“ Houkl Bjorn. Přesunula jsem se tedy do stehenního sedu, kdy jsem se snažila moc nepředklánět. „Dobře, hezky prošláplá pata a ani holeně ti tolik nelétají…“ Pokýval Bjorn hlavou. Obklusali jsme dvě haly. „Tak, na rovince do kroku, ale už si ho nech na zkrácených otěží a budeme zkoušet přechody…“ Usmál se Bjorn. Jakmile jsme proklusali roh, zasedla jsem, ztuhla v sedle a vydržela otěže. Cassio přešel do kroku a frkl. „Tak, v každém písmenku si zastavíš, couvneš o pár kroků a opět půjdete dál… Dokud neřeknu jinak…“ Kývl Bjorn. „Dobře…“ Usmála jsem se a v dalším písměnku jsem již ztuhla, zmáškla kolena a vydržela otěž. Cassio zastavil. Lehce jsem se se zaklonila, střídavě začala odmačkávat otěže a stiskla holeně. Cassi začala couvat. Po pár krocích jsme opět vykročili. „Dobře, jen se při couvání nemusíš tak moc zaklánět…“ Usmál se Bjorn. Kývla jsem a opět jsme zastavili v dalším písmenku. Nyní jsem se zaklonila trochu méně, pohrála si s otěžema a pobídla. Cassio couvl a poté jsme opět šli. Takhle jsme zastavili a couvali v dalších třech písmenkách. „Dobře, teď zkusíme přechod krok, klus…“ Usmál se Bjorn. „V jednom písmenku naklušeš, v dalším přejdeš do kroku, uděláš tak tři kroky v kroku a zase naklušeš… A budeš u toho vysedat…“ Vysvětlil mi Bjorn. Přikývla jsem a podívala se dopředu. V dalším písmenku jsem stiskla holeně a jakmile Cassio vyklusal, podívala jsem se dolů a začala při vnější přední vysedat. Těsně před dalším písmenkem jsem zasedla, stiskla kolena a vydržela otěže. Cassio přešel do kroku a zafrkal. Po pár krocích jsem stiskla holeně a nechala jej opět klusat, ale vysedala jsem na špatnou nohu, takže mě Bjorn opravil. V dalším písměnku jsem opět přešla do kroku a následně zase začala klusat, kdy jsem již vysedala na správnou nohu. Toto jsme opět zopakovali v dalších třech písmenkách a pak jsme šli v kroku. „Dobře… Tak, teď pojedeš velký kruh… To znamená, že budeme tady v áčku a budeš dělat velký kruh kolem mě… Velký znamená, že jeho vršek je ve středu jízdárny… Pojď a začni dělat kruh, já tě budu opravovat…“ Kývl Bjorn. Došli jsme s Cassiem na stěnu, kde bylo Áčko a pak jsem ho stočila na kruh, trochu malý a křivý. „Takže… Vnitřní noha je jako v rohu na podbřišníku a vnější je za… Vnitřní koně ohýbá… Vnější otěž je napnutá a vede koně po kruhu, vnitřní ho lehce ohýbá… Takže hezky zvětšit kruh a správně si ho natoč…“ Usmál se. Posunula jsem tedy vnější nohu za podbřišník, vnitřní přitiskla na a vnější otěž mu přiložila na krk a nechala ji napjatou. Vnitřní jsem lehce odmáčkla. „Ještě kousek ho vytlač na větší kruh…“ Kývl Bjorn a sledoval nás. Bylo to trošku těžší, ale nakonec jsme chodili tak velký kruh, jak jsme měli. „Dobře, tyhle pomůcky musíš kontrolovat stále, pokud jsi na kruhu a trochu se natoč rameny do tředu kruhu, ať koně nemateš sedem…“ Opravil mě. Natočila jsem tedy více a tím vlastně šla i vnitřní otěž trochu blíže ke mně a Cassio hezky ohnul krk. „Paráda, takhle to má vypadat… Pak si to zkusíte ještě v klusu… To už bude trošku těžší ohlídat…“ Usmál se Bjorn. Obešli jsem dva kruhy v kroku. „Tak, v Áčku naklusat, budeš normálně vysedat a u toho si ho hlídej hezky přistaveného na kruhu…“ Pronesl Bjorn. V áčku jsem lehce stiskla holeně. Cassio naklusal a já začala vysedat a snažila se stále dodržovat pomůcky. „Přesedni si a vnější nohu trochu dozadu, utíká ti zadníma nohama z kruhu…“ Opravil mě Bjorn. Hned jsem tedy přesedla a posunula vnější nohu dozadu. „Dobře, trochu prošlápni paty a bude to super…“ Usmál se. Prošlápla jsem více paty a stále si hlídala pomůcky. Po dvou kolech jsme mohli přejít do kroku. „Tak, super… To by pro dnešek mohlo stačit, povol mu otěže a vykrokovat ve stopě… Příště už budeš zkoušet cválat…“ Usmál se Bjorn. Nadšeně jsem kývla, povolila Cassiovi otěže a šli jsme ve stopě. Nicméně jsem nezapomněla si ho hlídat v rozích vnitřní holení, aby je hezky vycházel. Obešli jsme dvě haly na každou ruku, poté jsem zastavila a seskočila. „A abych nezapomněl, pojede se plavit… Přečti si to na nástěnce…“ Usmál se na mě Bjorn, když jsem vytáhla třmeny. „Fakt? Dobře, přečtu…“ Kývla jsem a povolila Cassiovi podbřišník a nánosník. „Tak moc díky za trénink…“ Usmála jsem, rozloučila se s Bjornem a vydali jsme se s Cassiem do stájí.

nell a clementine: LEVEL 1 – PŘECHODY Z KROKU DO KLUSU (A OPAČNĚ) 3/3

„Dveře!“ Ohlásila jsem se s Clemčou a po vyzvání jsem vstoupila do jízdárny. Dneska už je to v pořadí náš třetí trénink aspoň myslím. Včera jsme si s Clemčou dali trošku do těla v podobě plavení a já toho mám tak akorát no. Ale trénovat se musí no…

„Tak, dneska si vyzkoušíte přechody z kroku do klusu a obráceně. Jak se pobízí do klusu už víš. Při přechodu do nižšího chodu jednoduše přestaneš pobízet a klesneš hlasem. Koně jsou naučeni na hlasové pobídky, takže to by mělo jít snadno. Tak do toho!“ Pobídl mě Bjorn. Usmála jsem se, stáhla jsem třmeny a vyhoupla se do sedla. Upravila jsem se v sedle tak, aby tělo tvořilo jednu přímku. Dávala jsem si pozor, abych měla špičky u koně a třmen měla v první třetině chodidla.

„Tak, dejte si dvě kolečka kolem jízdárny v kroku,“ zazněl pokyn. „Krok!“ Vyslovila jsem hlasovou pobídku a lehce mlaskla. Kobylka hned vykročila do kroku, načež jsem ji mohutně pochválila. Jooo, včerejší menší trénink v jiném prostředí nám opravdu prospěl, jak se zdá. Zatímco Clemča chodila v kroku, já se snažila hlídat, aby mi moc neusínala a nezpomalovala. Prostě aby šla aktivně. Když jsme se blížily k rohu, přiložila jsem kobče otěž ke krku a natočila mírně ramena ve směru, kam jsem chtěla provést obrat. Pak jsem se zase ponořila do myšlenek a vzpomínání. Nevím proč, prostě na mě jaksi padla nostalgická nálada a melancholie. Sice u tréninku se má člověk soustředit na koně, ale nějak jsem se nemohla dneska soustředit. Naštěstí kobča trhla prudce hlavou a tím mě vrátila do reality. „Hodná, klid holka!“ Promluvila jsem na ní, aby se uklidnila. Možná ji kolem hlavy proletěla moucha nebo něco takového. Hmm, chtělo by to zapracovat na nějakých bubácích. To můžu zítra třeba. A taky b procházka neuškodila.

„Tak, teď ji pobídni do klusu,“ Kývla jsem, když jsme dojeli s kobčou k němu a stále krokující Clemču jsem vyzvala na klus. „Tak, klus!“ Pověděla jsem a mlaskla. Po chvíli kobča naklusala. Chvíli mi trvalo, než jsem našla rytmus, ale pak jsem se chytla. „Zkus lehký a pak stehení!“ Ozval se Bjorn. Počkala jsem, až mě klisna nadnese a jakmile se tak stalo, tak jsem zvedla zadek a začala jsem vysedávat.

Takto jsem byla nějakou dobu a pak jsem přešla do stehenního. „Teď krok a pak zastavení!“ Zvýšil hlas Bjorn, jelikož jsme byli na druhé straně jízdárny. Ještě chvíli jsem klusala a pak jsem opět použila hlasovou pobídku „Kroook!“ A u toho jsem snížila intonaci hlasu. Klisna vzápětí přešla do kroku. Nechala jsem ji chvíli krokovat a pak jsem ji zastavila a to tak, že jsem přestala pobízet, ztuhla jsem s rukou a ztuhla v kříži. „Tak, dneska to stačilo! Výborně! Šlo Vám to dobře!“ Odpověděl Bjorn, rozloučil se a odešel. Já sesedla z koně, vytáhla otěže a odvedla Clementine do boxu.

terez & curtis: ~ 3/3 POVINNÝ TRÉNINK ~ (Omlouvám se za čas )

Došla jsem do haly. Tentokrát hrazení bylo zasunuté, ale i tak jsem se zastavila před halou a rozhlédla jsem se do ní. Jennifer klasicky seděla na jedné ze zvýšených kavalet. „Ahoj, tak jsem tady.“ Oznámial jsem ji a šla jsem doprostřed haly. Dotáhla jsem si Curta, zapnula podbradní řemínek a nasadila si rukavice, stáhnula si třmeny. Přes schůdky jsem nalezla, no spíš se vyškrábala na toho obra.
„Tak, dneska budeme opakovat. Takže se připrav na to. Nebudeme už dělat klasickou rozcvičkou.“ Usmála se, stoupla si a došla směrem ke mně. „Jak se pobízí?“ Zeptala se.
„Takže. Stisknu holeně, zhoupnu se v sedle a nabídnu mu otěž.“ Usmála se. Jennifer přikývla.
„Ano, teď to ukaž.“ Přikázala mi Jennifer. Stiskla jsem holeně, zhoupla se v sedle a nabídla mu otěž, Curtis okamžitě pochopil, že má jít. No, jít, spíš se ploužil, tak jsem zdůraznila pobídku a najednou pán šel ten krok víc energicky. „Na stěnu na levou ruku – takže budeš mít levou ruku na vnitřní straně.“ Řekla. Jenom jsem přikývla. Na stěně jsem dala pravou nohu mírně za podbřišník, levou jsem nechala na podbřišníku, podívala jsem se do směru, kam jsem jela a tím jsem přenesla váhu na levou sedací kost. Curtis krásně reagoval a tak jsem si ho vzala mírně na otěž, aby si stále mohl protáhnout krk, ale já ho měla na kontaktu. Když jsem byla na stěně, tak jsem trochu zesílila pobídku, aby pořád šel v krásném a energickém kroku. „Zkus si trochu pohrát s otěží, aby se ti zabalil, takže si pohraj pravá levá otěž. Curtis je zlatíčko a zabalí se sám, ale když bys měla nějakého jiného koně nebo si Curt řekl, že dneska je den, kdy si nechce zabalit a podsadit, tak abys věděla jak na něj.“ Usmála se, „Další věc, nechceme tady koně, co jsou zabalení stylem, že mají držku až u plecí. Stačí to trochu, ale pořádně a dlouho. Někteří koně to umí už sami, ale jsou koně, u kterých to prostě musíš pořád a pořád tvrdě si prosadit, ano.“ Jenom jsem přikývla. „Paty dolu a víc se vytáhni z kyčle.“ Poslechla jsem opět Jennifer. „Super, když si budeš chtít zlepšit ty paty dolů, tak zkus si stoupnout na okraj schodů a snažit se protáhnout ty šlachy dolů, jistě, časem se ti povolí i samotným ježděním, ale takhle to urychlíš.“ Usmála se. Super, díky za tip.
Mezitím jsem si změnila zase pomocí Jennifer směr. Prý zatím není potřeba se učit všechny ty pojmy jízdárenských cviků, ale brzo si to budu učit, tak se mám co těšit, prý. „Na kolikáté dírce máš dotaženého Curtise?“ Zeptala se zájmem Jennifer.
„Třetí, proč pak?“ Zajímalo mě.
„Ramena dozadu.“ Upozornila mě Jennifer, „Jen jestli bude potřeba ho ještě dotáhnout, ale dneska to zas budou přechody klus, krok. Takže, rozhodně není potřeba ho dotahovat.“ Usmála se na mě. Jenom jsem přikývla. „Jak zpomalíš nebo zastavíš?“ Ozvala se po dlouhé době.
„Zasednu, ztuhnu v zádech, zakloním se v zádech a stisknu holeně. Případně můžu i zatáhnout malinko za otěže.“ Jennifer u to pokyvovala hlavou, očividně souhlasí.
„Ano.“ Usmála se a ukázala na mě vztyčený palec. „Skutečně otěže nejsou potřeba, mnoho koních pokud jsou dobře přiježdění, tak není potřeba použití otěže, jenom sedu a holení.“ Usmála se. Co jsem zatím vypozorovala u Curta, tak u něj to očividně je jak kdy, někdy je potřeba otěž a někdy ne, jako třeba když jsme šli na to plavení, tak tam mi chodil i bez použití otěže. „Tak, teď zastav. Pak jdi normálně krokem a na krátké stěně, někde zhruba v polovině naklusej. Lehký klus!“ Lehký klus mi zdůraznila, abych nešla pracovní. Přikývla jsem a hned jsem na ty úkony šla. Sedla jsem si víc do sedla, zaklonila se, ztuhla v zádech a stiskla holeně. Pobídku jsem hodně zdůraznila a Curtis hned pochopil a zastavil. „To bylo krásné… Byla použita silnější pobídka?“ jenom jsem přikývla… „Bylo to hned poznat. Časem už to nebude tolik potřeba, až toho víc najezdíte, ale teď se hold nadřeš víc, ale potom to pro tebe bude zas snažší.“ Usmála se. Pochválila jsem ho pohlazením a poplácáním po krku. Stiskla jsem holeně, zhoupla v sedle a nabídla mu malinko otěž a Curt se hned rozešel a u toho jsem cítila jak si přežvýknul.
„Šikovný hoch…“ Řekla jsem směrem k němu a on si potichu odfrknul. Musela jsem se usmát, protože jsem cítila jako bychom si na sebe rychle napojili. Došla jsem do poloviny krátké stěny a byl tady další úkol. Naklusat. Stiskla jsem holeně, zhoupla si v sedle a nabídla mu otěžk… „Klus.“ Řekla jsem tentokrát potichu. Curtis hezky naskočil do klusu.
„Budeš si muset přesednout. Takže si a dva JEHO kroky sedneš do sedla a potom si zase zvedneš. Až ti řeknu teď, tak hned vysedneš, ano.“ Přikývla jsem jenom na slova Jennifer. Sedla jsem si, bylo mi jasné, že teď ještě na začátku mi bude hodně dělat problém ten pracovní klus, ale určitě mi to časem půjde. „TEĎ!!!“ Řekla. A hned jsem vysedla. „Super, jdeš správně. A teď ti řeknu, jak poznáš, podle jaké nohy máš vysedat, ano.“ Přikývla jsem a ona se na mě znovu usmála. „Jak jsem ti říkala, tak se na jízdárně označují strany jako vnitřní a vnější. Koně v klusu jdou nohami diagonálně. Tedy, když pravá přední noha jde nahoru, levá zadní jde nahoru, kde jde levá přední noha nahoru, pravá zadní jde nahoru. A v klusu se nemůžeš koukat na zadní vnitřní nohu, asi to je i nemožné pro některé z nás, tak se řídíš podle přední vnější. Chápeš mě?“ Zeptala se mě Jennifer. „Když bys nechápala, tak v klubovně dám papír, kde vysvětlím.“ Usmála se. Já jsem jenom přikývla.
Chvíli jsem klusala, když si zase Jennifer rozhodla zase jít krok. Zasedla jsem, stiskla pořadně holeně, ztuhla v zádech a zaklonila se, Curtis hned zareagoval a Jennifer mě pochválila.

Během zbytku tréninku jsme opakovali přechody krok a klus. Curtis se během toho i hezky uvolnil a chodil hezky. Nevím proč, ale dneska to byl velice náročný trénink a já jsem byla ráda, že to skončilo. Jennifer nás oba pochválila. Došla jsem do středu jízdárny a sesedla jsem. Povolila jsem sedlo, vytáhla třmeny a úplně rozepnula podbradní řemínek. A pak jsme šli směr stáje.

annie + sun valley: ,,Dveře,“oznámila jsem svůj vstup a vešla dovnitř, kde už stál Björn s úsměvem od ucha k uchu. ,,Zase ty?“zasmál se a já zavedla Valleyho na začátek dlouhé stěny. ,,Mě se jen tak nezbavíš,“vyplázla jsem na něj jazyk a on se pobaveně zasmál. Stáhla jsem si třmeny, dotáhla podbřišník a ladným pohybem se vyhoupla do sedla. Björn ještě musel něco dodat, protože on má vždy polední slovo, ale já ho nevnímala. Poté prohlásil: ,,Takže opracování.. v kroku čtyři kolečka, na každou ruku dvě. Snaž se o ty základní cviky na rovnováhu, v rohu zatáčej.“ Přikývla jsem a slovem „Krok“ a pohnutím v sedle přiměla Sunnyho do kroku.
Nejprve jsem zahodila otěž, ruce dala v bok a vytáčela se kolem své osy. V rohu jsem zatočila přenešením váhy na sedací kost a zabralo to. Na krátké jsem se předklonila a následně zaklonila a na dlouhé se dotýkala špiček nohou. Opět jsem přenesla váhu a ocitla se tak na krátké stěně, kde jsem dala ruce nad sebe a opět přešla na další stěnu zatočením. Další kolečka probíhala stejně, jen poslední dvě na druhou ruku, kde jsem váhu na sedací kost musela trochu zvětšit.
Když jsem splnila trenérovo zadání, vzala jsem otěže do rukou a zastavila. Björn mudrcky zakýval hlavou a pak pronesl: „Štěstí začátečníka.“ Mávl nad tím ledabyle rukou a pak řekl : „Nejdřív jednou po obvodu pracovní klus, pak lehký. Poté jednou dlouhá stěna lehký, krátká krok, dlouhá pracovní, krátká krok.“ Vše jsem odkývala a najela na dlouhou stěnu. „Klus klus,“mlaskla jsem si a Valley jen nesouhlasně dál krokoval. Pobídla jsem ho holení – na to už krásně reagoval a začal klusat, načež já v rytmu vysedávat. Na konci jsem zatočila a otěžemi ho trochu zbrzdila. Chvíli se cukal, ale nakonec zpomalil do kroku. Björn se na mě pohoršeně podíval: „Nejdřív si měla jet jednou pracovní a lehký..“ Jen jsem nad tím pokrčila rameny a zatočila otěží a zapomocí sedací kosti. Na další dlouhé jsem se posunula v sedle, párkrát mlaskla a Valley se rozklusal. Snažila jsem se myslet především na sed, takže jsem na konci dlouhé byla ráda, že jsem si vzpomněla, že mám zatočit. Na krátké jsem ho zbrzdila a převedla do kroku a na jejím konci zastavila.
,,Sice vám to šlo pěkně, ale teď chci vidět jen pracovní,“mrknul na mě a já se pousmála a Sunnyho pobídla slovně pouhým „krok“. Hned se rozešel. Párkrát jsem ho ještě pobídla holení, on se rozklusal energickým klusem. „Převeď ho do kroku, jinak se ti rozcválá,“řekl mi Björn a já zpomalila na menší chod. Poté jsem to zkusila znovu. Krásně se rozklusal a já se soustředila znovu na sed a zatáčení. Vše v pořádku. Lehký klus mi vůbec nešel, vysedala jsem otřesně a nepobízela, takže mi Sunny zpomaloval do kroku. Tak jsem ho jela asi pětkrát špatně, než se mi to podařilo do rytmu. Björn nebyl moc nadšený, ale stále se usmíval. Řekl mi ať ještě vykrokuju, tak jsem to udělala a na volné otěži nechala Valleyho obejít jízdárnu párkrát po obvodu.
Pak jsem slezla, zajistila třmeny a povolila podbřišník. Jukla jsem na Björna a ten jen kývl hlavou. „Tak mazej,“zasmála se a já se s ním s úsměvem rozloučila a odešla.

vjk-hope: ADMINISTRACE PÁTÉHO TÝDNE

---
vjk-hope.pise.cz

clair a sunshine: TRÉNINK 1/3 – LEVEL 1

Jennifer na mě čekala s otevřenými dveřmi vedoucími do haly. Se Sunshine jsme vstoupily dovnitř a Jen za námi hned zavřela. Automaticky jsem dotáhla podbřišník, stáhla třmeny a překontrolovala jejich délku. Měnit jsem ji nemusela. „Tak můžeš nahoru.“ Mrkla na mě trenérka, proto jsem vložila levou nohu do třmenu a odrazila se. Srovnala jsem se v sedle a druhou nohu také vsunula do třmenu. „Dnes to bude probíhat podobně jako při tvém prvním tréninku ve zdejším klubu. Akorát nebudeš na lonži a Sunshine si budeš muset hlídat sama. Lonž jsem si sice pro případ nouze vzala s sebou, ale myslím, že nebude potřeba.“ Přikývla jsem a čekala na pokyny.
„Fajn, začneme krokováním na stěně.“ Stiskem holení jsem uvedla Shi do pohybu. Napojily jsme se na nejbližší stěnu a připravily se na plnění dalších úkolů od naší trenérky. Kobču jsem vedla na zahozené otěži, ale byla jsem připravená na situaci, že by se mohla z ničeho nic leknout. „Narovnej se a prošlápni paty.“ Jakmile jsem Jennifer zaslechla, co nejvíc jsem se narovnala. O trochu víc jsem prošlápla paty a koutkem oka pohlédla na Jen. Upřeně nás sledovala. „Je načase změnit směr, ideálně přes diagonálu. Jakmile se ocitneš na začátku dlouhé stěny, vezmete to přes bod X ke konci druhé dlouhé stěny.“ Ještě mi připomněla, jak správně zatáčet a v jaký moment použít danou pomůcku. Na začátku dlouhé stěny jsem se podívala na diagonálu, posunula vnější holeň za podbřišník, zatížila jsem vnitřní sedací kost a lehce jsem si pomohla otěžemi, ty byly ovšem stále zahozené, takže jsem je využila opravdu minimálně. Jakmile jsme mířily k bodu X, Sunshine jsem narovnala, abych ji nestočila zpátky na stejnou stěnu. Bod X jsme těsně minuly, srovnala jsem ji moc pozdě. „Na první pokus to nebylo nejhorší. Příště zkus akorát trefit to X.“ Pochválila nás Jennifer a bedlivě nás sledovala. Občas nám vymyslela nějaké cvičení na zlepšení rovnováhy, upozornila mě na mé chyby a my stále chodily po obvodu.
„Myslím, že jestli ještě chvíli půjdete krokem, tak nám Sunshine usne. Vyzkoušíme klus. Posledně jsem ti říkala, že hodně vysedáváš přes třmeny, takže ti je dneska seberu. Věřím, že si zvykneš rychle.“ „To mi neuděláš.“ Řekla jsem naoko vyděšeně. „Ale jo.“ Nezbylo mi nic jiného, než vyndat nohy ze třmenů a přehodit je přes sedlo. Stejně jsem čekala, že mi je během některého tréninku vezme, ale netušila jsem, že hned na začátku. „Můžete naklusat. Pobídku znáš. Budeš vysedávat, jasné?“ „Ok“ Přikývla jsem a pevně stiskla holeně. Nezareagovala, proto jsem ji stiskla silněji a pomohla si zamlaskáním a Shi konečně naklusala. Připadalo mi, že jsem snad horší, než když jsem s jezdectvím úplně začínala. „Clair, soustřeď se.“ Připomněla se mi Jen. Poslechla jsem její radu a najednou to přeci jenom šlo. Nebylo to dokonalé, ale určitě jsem vypadala lépe, než když jsem začala klusat. „Narovnej se, holeně drž na místě.“ Snažila jsem se splnit všechny její požadavky a zároveň jsem se soustředila, abych dosedala co nejjemněji. „To už by docela šlo. Můžete si dát chvilku krokovací pauzu.“ Přestala jsem vysedávat, ztuhla jsem v kříži, pobídla a vydržela otěže, které jsem si během klusu stihla trochu posbírat. Jennifer nás nechala chodit po obvodu, a abych měla nějakou změnu, zase mi vymýšlela různé cviky. Natahovala jsem se ke svým špičkám, k uším Sunshine, různě mávala rukama do všech stran. Tyhle cviky nebyly zas až takový problém.
„Teď si znovu změníš směr, obejdeš jednou celou halu a znovu naklušeš.“ Sunshine ťapala vážně hezky. V kroku jsem ji skoro nemusela pobízet. Vlastně jsem ji pobídla pouze tehdy, když mi přišlo, že zpomaluje. Takže skoro vůbec. „Naklusej a můžeš začít vysedávat.“ Zavolala na mě Jennifer z druhé poloviny haly. Pořádně jsem stiskla holeně, zamlaskala a tlak holení povolila až poté, co se Sunshine rozklusala. „Tak je šikovná“ Pochválila jsem ji tiše a soustředila se na správné vysedávání. Chvíli na to jsem měla pocit, že mi nohy upadnou. Holt budu muset zase makat, aby se mi svaly posílily. „Vysedáváš na špatnou nohu. Myslím, že to v hlavě někde máš, ale přeci jenom ti to zopakuji. Vysedává se na vnitřní zadní nohu, ale to jako začátečník ze sedla ještě moc dobře nepoznáš. Stačí se podívat na vnější přední nohu, když jde dopředu, zvedáš se a když jde dozadu, tak dosedáš. Většina lidí se časem naučí vysedávat tak, že si to ani nemusí kontrolovat. Přesedneš si tím způsobem, že zůstaneš během jednoho klusového kroku navíc sedět. Takže dva kroky sedíš a začneš vysedávat až při dalším kroku. Chápeš?“ „Jo“ Přikývla jsem a místo toho, abych se v sedle zvedla, jsem zůstala sedět. Zapomněla jsem se zvednout během dalšího kroku, proto jsem musela počkat na další vhodný krok. Zkontrolovala jsem si, že vysedávám správně. „Přesně takhle by to mělo vypadat, až na to, že se musíš zvednout.“ Pochválila nás Jennifer s úsměvem na tváři.
„Můžeš zůstat v pracovním klusu.“ Bez třmenů to nebylo o moc snazší. Sama sebe jsem chválila za to, že jsem vše potřebné udělala ještě před tréninkem. Po tréninku už bych asi kydat úplně nechtěla. „Dobře, teď dlouhá stěna krok a na druhé znovu naklušeš. Dlouhá stěna lehký klus a na krátké stěně zůstaneš v pracovním.“ „Ok.“ Zpomalila jsem do kroku a nechala Sunshine aktivně kráčet po stěně. Upřímně by mi vůbec nevadilo, kdyby dnešní trénink skončil o něco dřív. Projely jsme roh a naklusaly. Začala jsem vysedávat tak, aby šla nahoru zároveň s vnější nohou. Na začátku krátké stěny jsem zůstala sedět a jelikož začala Shi zpomalovat, pobídla jsem ji holeněmi, abych ji udržela v požadovaném tempu. Ještě nějakou dobu jsme střídaly lehký a pracovní klus s občasnou přestávkou v kroku, ve kterém jsme často měnily směr. Ani během naší aktuální práce mě Jennifer nezapomínala opravovat.
„Dneska už tě dál nebudu trápit. Ještě vykrokujte a můžeme končit.“ Zpomalila jsem kobču do kroku a vedla ji po stěně. Otěže už jsem měla opět povolené. Jennifer mi sice dovolila třmeny, ale na ty poslední minuty už mi to přišlo zbytečné. Mezi tím, co jsem ještě krokovala, mi Jennifer zopakovala mé nejčastější chyby, tedy málo prošlápnutou patu, neklidnou holeň a to především v klusu, a také to, že nejsem narovnaná. Naopak mě pochválila, že mám celkem klidné ruce, což se u začátečníků moc nevidí.
Po pokynu, že končíme, jsem zastavila u bodu X a seskočila jsem na zem. Vytáhla jsem třmeny a povolila podbřišník. „Další trénink si dáme kdy? Zítra nebo až ve středu? Jestli teda chceš?“ Usmála se Jen, když chválila Sunshine. „Jasně, že chci. Ideálně zítra, ráda bych měla povinný tréninky co nejdřív za sebou. Ale nevím, kdy se sem dostanu.“ „To chápu, zítra se domluvíme, ale počítám s tebou. Připrav se na to, že už to nebude taková pohodička jako dnes. Zapojíme více přechodů, a aby se Sunshine nenudila tak jako během dnešní tréninku, budete jezdit i nějaké ty jízdárenské cviky. Jestli ke mně už nic nemáš, tak se měj zatím hezky.“ Mávla na mě Jen a nechala nás o samotě. Uchopila jsem otěže a vyrazila směrem ke stáji.

seola & cassio: TRÉNINK S TRENÉREM – Opakování

Před halou na mě již čekal Bjorn. „Ahoj Seol…“ Usmál e a otevřel mi halu. „Ahoj… Co dneska budeme dělat?“ Zeptala jsem se ho a dotáhla Cassiovi podbřišník a stáhla třmeny. „Opakovat to, co minule… Zapojíme jízdárenské cviky, budeme dělat přechody a podobně… Ale nejprve ho pěkně rozhýbej…“ Usmál se, kdy jsem se vyhoupla do sedla, vzala otěže, nicméně jsem je nechala zatím volné. „Tak pět, sedm minut krok na každou ruku, to samé pak klus… Hlídej si ho v rozích a ať pěkně šlape, i když se teprve rozhýbává, nemusí to flákat…“ Kývl Bjorn. Stiskla jsem holeně a rozešli jsme se s Cassiem po vnější stopě. „Pohrávej si s otěžemi, ať si odžvýkne a uvolní se hezky v hubě a krku… A hezky ho ohýbej v rozích!“ Připomněl mi Bjorn. Kývla jsem a lehce odmačkávala otěže, tak nějak střídavě, třeba dvakrát pravá, jednou leva, jednou pravá, dvakrát levá a podobně. V rohu jsem přiložila vnější otěž na valachův krk, natočila se rameny, odmáčkla vnitnří otěž, vnější holeň posunula za podbřišník a vnitřní jsem nechala na a ohýbala. Cassio hezky vyšel roh, ale šel celkem pomalu. Mlaskla jsem a pobídla ho do svižnějšího kroku i pánví. „Dobře… A v áčku si pak dáte velký kruh, a ať je to velký kruh a ne ovál!“ Varoval mě s úsměvem Bjorn. Kývla jsem a když jsme se blížili do áčka, začala jsem s přípravou na kruh. Vnější holeň jsem posunula za podbřišník, vnitřní jsem tiskla na, vnější otěž jsem mu přiložila na krk, natočila jsem rameny do vnitřku kruhu, čímž jsem vnitnří otěž lehce posunula dozadu a stočila mu tak hlavu. „Ne tolik ta vnitřní otěž a courá se… Pobídka…“ Pousmál se Bjorn. Ubrala jsem tedy vnitřní otěž a více jej pobídla. „Lenoch jeden…“ Zamrkal Bjorn, když Cassio zase zpomalil. Pobídla jsem jej a mlaskla. Konečně se trochu rozpohyboval a šel hezky svižně. Dokončili jsme kruh a šli zase ve stopě. „Ještě jeden kru v céčku a pak diagonálou změnit směr…“ Houkl Bjorn. Kývla jsem a opět vzala v céčku valacha na kruh, kdy jsem si ho hlídala vnější otěží a vnitřní holení. „Vnější holeň víc dozadu, utíká ti zadkem, ale už jde hezky svižně…“ Kývl trenér. Posunula jsem tedy vnější holeň dozadu a když jsme dokončili kruh, začala jsem jej stáčet na digonálu. Podívala jsem se do protějšího rohu, natočila ramena, posunula vnější nohu dozadu a vnitřní jsem jej ohýbala. Vnější otěž jsem přiložila Cassiovi na krk a vnitnří lehce odmáčkla. Cassio se stočil na digonálu. Zhruba v jejím středu jsem prohodila nohu i ruce, abych ho i v rohu správně ohnula. „Dobře… A až obejdete jednou halu, dáme si od stěny ke stěně, to ti vysvětlím…“ Usmál se Bjorn a došel si pro kužel, který postavil do středu dlouhé stěny, ale do vnitřní stopy, skoro do středu haly. Obcházeli jsme s Cassiem halu a Bjorn vysvětloval. „Takže, od stěny ke stěně znamená, že se v rohu začneš odpojovat od stěny, jako bys jela na diagonálu, jen ne tak přímo šikmo, ale postupně… A pak až zajedeš zhruba do středu stěny, jako je ten kužel, ta k zašneě stáčet koně zpět… Budu ti radit s pobídkami… Trošku si zkrať otěž, o jednu zarážku a můžete na to jít…“ Kývl. „Není to jako s pobídkama na digonále, jen tam kolem kužele ho stočím jako na kruh, ale ne tak prudce?“ Zeptala jsem se a zkrátila si o jednu zarážku otěž. „Ne tak úplně, protože nad kuželem ohýbáš pak kolem vnější nohy…“ Zamrkal Bjorn. „Takže teď vnější za podbřišník, vnitnří na, ohnout postupně… Vnější otěž přiložit na krk, vnitřní si lehce odmáčkni, ale fakt maličko, aŤ se ti neotočí úplně… A jak se budeš blížit ke kruhu už ty nohy i ruce vyměňuj, ať ho ohneš kolem kužele…“ Houkl Bjorn. Kývla jsem a posunula vnější holeň za podbřišník a vnitřní na, kdy jsem postupně působila jak sedem tak holeněmi a stáčela Cassia. „Už jste moc daleko, takhle se kolem kužele moc nestočíte…“ Zamrkal Bjorn. „Tak příště…“ Zasmála jsem se, ale prohodila holeně, vnější posunula na podbřišník, vnitřní za, vnější otěž jsem lehce odmáčkla vnitřní přiložila ke krku a stočila Cassia zpět ke stěně, kdy jsme se tam vrátili a šli zase ve stopě. „Takže, stočila jsi ho už ze začátku moc šikmo, proto ti to nevyšlo, stačí fakt jen lehce toho koně stočit, jinak ti půjde daleko… Klidně nepoužívej tolik otěže a sed, když se natočíš moc, koníka to mate… Pojďte znovu a zkus ho stočit od stěny fakt jen lehce…“ Vysvětlil mi Bjorn. Kývla jsem a sledovala, jak se blížíme na dlouhou stěnu. Kousek za rohem jsem začala. Posunula jsem vnější holeŇ dozadu, vnitřní nechala na podbřišník, jen lehce jsem se natočila abych odmáčkla vnitnří otěž a vnější jsem mu přiložila na krk. Postupně jsme se odpojovali od stěny a blížili se ke kuželu. Začala jsem Cassia kolem ohýbat. Prohodila jsem holeně, takže vnější šla na podbřišník, vnitřní za, vnější otěž jsem odmáčkla vnitřní přiložila ke krku. Cassio se stočil kolem kužele, ale skoro ho zašlápl. „No… Teď jsi ho moc rychle stočila kolem kužele, ale jinak mnohem lepší…“ Usmál se Bjorn. „Zkrať si ještě o jednu zarážku otěž a začni klusat přímo…“ Dodal a vzal si kužel k sobě. Kývla jsem a když jsme byli zpět na stěně, zkrátila jsem si otěže a pobídla Cassia do klusu. Stiskla jsem holeně, nabídla mu otěž a nechala jsem jej naklusat. Zůstala jsem chvilku sedět a poté jsem na vnější přední začala vysedat. „Polož si ruce na kohoutek a klidná holeň…“ Upozornil mě Bjorn. Položila jsem ruce na kohoutek a snažila se zklidnit nohy. Obklusali jsme jednu halu. „Tak, v céčku velký kruh!“ Zavelel Bjorn. Začala jsem tedy na krátké stěně. Posunula jsem vnější holeŇ za podbřišník, vnitřní jsem nechala na a ohýbala kolem ní Cassia, vnější otěž jsem přiložila na krk a vnitnří odmáčkla. Cassio se hezky stočil na kruh, ten jsme obklusali a pokračovali dál po stěně. Obklusali jsme další dvě haly a vždy provedli jeden kruh v céčku. „Tak teď diagonálou změnit směr, nezapomeň přesednout a pak hned ho vezmi na kruh…“ Usmál se Bjorn. Kývla jsem a v rohu se podívala do protějšího, kdy jsem posunula vnější holeň za podbřišník, vnitřní na, vnější otěž přiložila na krk a vnitřní jsem odmáčkla, kdy jsem Cassia stočila šikmo do protějšího rohu. Ve středu jsem zůstala o dobu déle v sedle a přesedla jsem si tak. Vyměnila jsem nohy, abych ho ohnula kolem nyní vnitnří holeně a to samé s otěžemi. Rovnou jsem pomůcky přidala, abych Cassia stočila na kruh. „Dobře…“ Pochválil nás Bjorn. Snažila jsem se, aby mi necukaly ruce i holeně. „Tak na dlouhé steně začni s lehkým sedem…“ Houkl Bjorn. Když jsme tedy projeli krátkou stěnu, přesunula jsem se do stehenního sedu. Ruce jsem si opřela o krk, holeně tiskla ke Cassiovým bokům a v rozích jsem si ho hlídala vnitřní holení a vnější otěží, aby je hezky projel. „A velký kruh ve stehenním sedu!“ Vymyslel si Bjorn. Vzala jsem tedy v céčku Cassia na kruh, kdy mi trošku vypadl třmen, když jsem vnější holeň posunula dozadu a tak se nám ten kruh moc nepovedl. Nakopla jsem si rychle třmen. „Tak znovu v áčku…“ Vyžádal si s úsměvem Bjorn. Přikývla jsem a znovu vzala Cassia na kruh, nyní v áčku. Vnější holeň jsem dala za podbřišník a víc prošlápla patu, vnější otěž přiložila na krk, vnitřní otěž odmáškla a vnitřní holeŇ ohýbala koně na podbřišníku. Teď se nám to povedlo. „Super… Obklusejte halu a na dlouhé stěně do kroku…“ Usmál se. Obklusali jsme tedy halu a na dlouhé steně jsem zasedla, ztuhla v kříži, vydržela otěže a zmáčkla kolena. Cassio přešel do kroku. Zkrátila jsem si ještě o zarážku otěže a nechala Cassia hezky svižně krokovat. „Takže… Teď si zase zkusíme od stěny ke stěně… Nejprve v kroku, pak klusu, když to půjde…“ Usmál se Bjorn. Kývla jsem a když dal kužel na dlouhou stěnu, připravila jsem se a začala. Kousek za rohem jsem začala pomalu Cassia stáčet. Natočila jsem se lehce rameny, přiložila mi vnější otěž ke krku, vnitřní odmáčkla, vnější holeň posunula dozadu a vnitřní nechala na podbřišníku. Snažila jsem se působit co nejméně a sledovala jsem kužel. U něj jsem pak vyměnila nohy i otěže a ohnula ho kolem kužele a podívala jsem se do rohu, kam jsme se postupně vrátili a já opět prohodila nohy, abych jej stočila správně v rohu. „Dobře…“ Kývl Bjorn a když jsme to znovu zopakovali správně, řekl, že to můžu zkusit v klusu. „Nejprve si obklusejte jednu halu a pak až jdi na od stěny ke stěně…“ Usmál se Bjorn. Pobídla jsem tedy Cassia do klusu a začala vysedat na vnější přední. Pohrávala jsem si s otěžemi, hlídala si jej v rozích holeněmi a připravovala se na od stěny ke stěně. Začala jsem jej v rohu stáčet ke kuželu, ale udělala jsem to moc šikmo, takže jsme do kužele byli daleko a byl z toho spíš nějaký trojúhelníkový oblouk, nebo co… „Znovu a trošku déle zůstaň na steně…“ Pousmál se Bjorn. Objeli jsme tedy halu a já zůstala o něco déle na stěně a poté jsem vnější posunula dozadu, vnitřní nechala na, vnější otěž přiložila valachovi na krk vnitřní jsem lehce odmáčkla. Povedlo se! Blížili jsme se ke kuželu. Začala jsem Cassia kolem něj ohýbat na druhou rukou, ale asi jsem to udělala moc prudce a kužel jsme shodili. Bjorn jej znovu postavil. „U toho kužele jej stáčej tak postupně, ne tak prudce, udělalo by to špičku a ne půlkruh…“ Vysvětlil Bjorn. Kývla jsem a znovu jsme tedy objeli halu a zkusili to znovu. Tentokrát jsem pomůcky používala pomaleji a postuupně jsem jej stočila kolem kužele a vrátili jsme se na stěnu, kdy jsem prohodila holeně i otěže a stočila ho do rohu. „Super…“ Kývl Bjorn a ještě jsme od stěny ke stěně zopakovali dvakrát. „Takže, teď zkusíme kruhy změnit… To znamená, že vlastně uděláš takovou osmičku a tím změníš v kruzích směr… Uděláš v Áčku velký kruh a poté až ho pojedeš znovu, vezmeš koně jakoby do prostějšího rohu na druhou ruku, ale musíš u toho používat pomůcky pro kruh… Chápeš?“ Zeptal se. „Snad jo…“ Kývla jsem. „Tak pojďte na to…“ Usmál se. Kývla jsem a v áčku vzala Cassia nejprve na velký kruh. „Až se poté budeš znovu blížit ke středu, už se koukej do protějšího rohu, změň si váhu na kterou působíš, otěže, holeně a jako kdybys tam prostě chtěla napojit kruh ke druhé ruce…“ Usmál se. Kývla jsem a nejprve jsme tedy byli na kruhu. Vnější holeŇ za podbřišníkem, vnitřní na, vnější otěž na krku a vnitří jsem odmáčkla. Váha na levé-vnitřní sedací kosti. Objeli jsme si kruh a poté jsem se před středem haly podívala šikmo do prostějšího rohu a prohodila jsem si pomůcky. Přesunula jsem váhu na pravou sedací kost, odmáčkla pravou otěž a levou jsem Cassiovi přiložila na krk. Pravou holeň jsem posunula na podbřišník a levou naopak za. Cassio se stočil šikmo, možná až moc. Zapůsobila jsem více vnitřní holení a odmáčkla vnitřní otěž. Stočila jsem tak Cassia více ke stěně a kruh jsme dokončili celkem zdárně, kdy jsem nezapomněla přesednout. „Dobře, až na to, jak šikmo jste ze začátku jeli, se to povedlo celkem pěkně. Usmál se Bjorn. „Teď si na chvilku zkusíme ještě přechody… Takže zkusíme přechod klus, zastavení, klus… Je to stejné jako přechod do kroku, jen nepobízíš, ale naopak koně držíš, aby zastavil… Takže teď vždy zastavíš z klusu oprostřed každé stěny a vyklušeš… Pobídka ze zastavení do klusu musí být o něco svižnější a pevnější, než jen do kroku…“ Vysvětlil mi. Kývla jsem a když jsme se blížili do středu haly, zasedla jsem, stiskla kolena, lehce se zaklonila vydržela otěže. Cassio hnedka zastavil a frkl. „Dobře, teď naklusat, ale asi se mu nebude chtít…“ Usmál se Bjorn. Kývla jsem, nabídla Cassiovi otěž, stiskla silněji holeně a pohunula se v kříži, kdy jsem i mlaskla. Cassio nejprve vypadal, že bude krokovat, ale nakonec hezky vyklusal a já začala na vnější přední vysedat. Znovu jsem před středem krátké stěny zasedla, zmáčkla kolena, vydržela otěže a ztuhla v pohybu. Cassio opět pěkně zastavil. Stiskla jsem tedy holeně, nabídla mu otěž a vybídla jej i v kříži. Naklusali jsme a já opět začala na vnější přední vysedat. Zopakovali jsme toto ještě dvakrát. „Dobře, teď zkusíme klus, zastavení, zacouvat, zastavit a vyklusat…“ Usmál se Bjorn. Kývla jsem a ve středu dlouhé stěny jsme opět hezky zastavili. Zaklonila jsem se, střídavě odmačkávala otěže a pobídla. Zacouvali jsme o několik kroků dozadu a poté zase zastavili a vyklusali. „Přechody vám jdou, jak tak vidím, takže si ještě zkusíme ty kruhy změnit…“ Houkl Bjorn. Přikývla jsem a opět jsem Cassia vzala tedy na kruh. Vnější holeŇ jsem posunula za podbřišník, vnitřní jsem nechala na a ohýbala jej, vnější otěž přiložila na krk a vnitřní odmáčkla. Váhu jsem přesunula na vnitřní – pravou sedací kost. Obklusali jsme kruh a poté jsem se kousek před středem podívala proti nám, ale ne úplně do rohu. Přesunula jsme váhu na pravou sedací kost, pravou otěž přiložila Cassiovi na krk, levou odmáčkla, pravou holeň jsem posunula za podbřišník a levou naopak na a ohnula jsem jej s ní. Stočili jsme se na druhou ruku a já poté u stěny přesedla. Dokončili jsme kruh na druhou ruku. „Dobře… Tak už mu povol otěže, vyklusej ho na opět ruce a poté vykrokovat taky na obě ruce…“ Usmál se spokojeně Bjorn. Kývla jsem a postupně Cassiovi povolila otěže a stále jsem vysedávala a udržovala ho v pěkném klusu a hlídala si jej v rozích holeněmi, aby to neflákal i když se vyklusává. Dali jsem si v klusu na každou ruku asi sedm minut. Poté jsem zasedla, stiskla kolena, ztuhla, vydržela otěže a pobídla. Cassio hezky začal krokovat. Pohladila jsem ho po krku a v rohu jej trošku více ohnula vnitřní holení, protože si to chtěl zkrátit. Obešli jsem opět na každou ruku asi sedm minut v kroku. Následně jsem jej zastavila, seskočila, vytáhla třmeny, povolila podbřišník, nánosník, rozloučila jsem se s Bjornem a vydali jsme se do stájí.

terez & curtis: ~ 1/1 TRÉNINK S TRENÉREM – VOLNÝ TÝDEN ~

Přišla jsem na jízdárnu, kde na mě čekala opět Jennifer. Chodila tentokrát uprostřed haly a s někým volala. Ohraničení bylo zastrčené, tak jsem v klidu mohla vejít do haly. Opět jsem šla na střed haly, dotáhla jsem si Curtise, stáhla třmeny a potom ještě mu zapnula podbradní řemínek a přes schůdky na něj nasedla. Jennifer mezitím dotelefonovala, zavřela hrazení a potom se začala věnovat mě.
„Tak, dneska budeme trénovat přechody a trochu i přidáme nějaké jízdárenské cviky, jako kruhy, půl jízdárny a ze středu jízdárny.“ Usmála se. „Tak můžeš jít krokem na levou ruku.“ Usmála se. Stiskla jsem holeně, zhoupla se v sedle a nabídla Curtisovi otěž. Curtis hezky vyšel. „Tak jo, teď když krokuješ, tak se ho snaž udržet v aktivním kroku, že budeš ho střídavě stiskávat holeně. Já ti zatím vysvětlím půl jízdárny, což je velice jednoduché. Nevím, jestli jsem ti říkala, ale jízdárna má čtyři stěny – dvě dlouhé stěny a dvě krátké.“ U toho mi to ukazovala, co je co. Já jsem přikývla. „Základní jízdárenský cvik bych řekla je půl jízdárny. Tedy, jdeš z půlky dlouhé stěny, přes X na druhou dlouhou stěnu. Dá se to použít i jako cvik, kdy měníš směr, ale to bych řekla půl jízdárny se změnou směru, pak tedy víš, že musíš jít na druhou ruku, než jsi šla před tím.“
Celou dobu, co mi Jennifer vysvětlovala půl jízdárny, tak jsem se snažila udržet Curtise v aktivním kroku. Co krok to stisknutí holeně. „Vezmi si ho na otěž, už se za tu dobu, co jste tu halu obešly dvakrát, tak si protáhnul dost. Tak si ho vezmi na druhou zarážku, to by mělo stačit.“ Usmála se, „Ale zase budeš ho muset trochu víc ze začátku pobízet, aby věděl, že nechceš po něm, aby ti zpomalil. A co ty paty? Hezky dolů, nebo ti seberu třmeny.“ Okamžitě jsem se koukla na své paty a snažila jsem se je protáhnou co nejvíc dolů, vytáhnout se z kyčlí, ramena dozadu, ruce hezky ohnuté v lokti a přiložené k tělu, ruce opřené mírně na přední rozsoše a na malíkově hraně, špičky jsme se snažila dát co nejvíce ke koni, aby se mi koleno zavřelo k sedlu, a taky jsem se snažila mít rameno, kyčel a patu v jedné rovině. Vzala jsem si Curtise na otěž, jak mi poradila Jen. U toho jsem se snažila víc pobízet, aby Curtis nezpomalil krok.
„Tak, teď ti vysvětlím ze středu jízdárny a potom ti řeknu v čas změnu směru a půjdeš na druhou ruku. V kroku budeme zkoušet tyhle cviky, abys byla připravena a měla nějaký ten základ do dalších let v sedle.“ Usmála se. „Ze středu jízdárny začíná uprostřed krátké stěny, vede přes X a poté končí na protější krátké stěně. Opět, tenhle cvik se dá jezdit se změnou směru. Chápeš zatím tyhle dva cviky? Jsou si hodně podobné, ale jsou rozdílné. Když si nebudeš jistá, klidně se ptej, ráda ti poradím a pomůžu.“ Usmála se. „Půl jízdárny můžeš jezdit ve všech chodech, ze středu jízdárny taky, ale na to už potřebuješ třeba ve cvalu toho koně hodně dobře naohýbat, ale rozhodně to není nemožné.“ Usmála se. „Půl jízdárny se změnou směru.“ Oznámila nám.
Uprostřed dlouhé stěny jsem vnitřní nohu nechala na podbřišníku, vnější nohu jsem dala mírně za podbřišník, podívala jsem se do směru, kam jedu a tím jsem přenesla i váhu na sedací kost, pak jsem malinko zatáhla vnitřní otěž, ale vnější jsem mu nijak nepovolila. Curtis krásně zareagoval a zatočil. Prošla jsem X a potom jsem na protější dlouhé stěně šla na druhou ruku. Opět jsem se snažila ho každý krok pobízet, aby jeho krok byl aktivní. On si občas přežvýknul. „Šikovný hoch.“ Řekla jsem potichu směrem k němu.
„Teď ti vysvětlím kruh. Dělíme je na malý a velký kruh. Malý kruh můžeš udělat kdykoliv a kdekoliv v jakémkoliv chodu. Sice ve cvalu toho koně musíš hodně protlačit, ale dá se to, ale opět musíš ho hodně naohýbat, aby to dal. Malý kruh má v průměru osm, deset metrů. Na tomhle cviku si můžeš krásně toho koně ohnout a on se hezky protáhne, já to doporučuji udělat v klusu, protože kůň se krásně musí ohnout a zároveň jde v takové tempu, kdy nejde moc rychle. Mnoho lidí ho rádo chodí v pracovním klusu, kdy ten kůň zároveň zkrátí i ten krok a zase to funguje jinak.“ Usmála se na mě. „Velký kruh se dá taky udělat všude, ale nejčastějí začíná a končí v polovině krátké stěně, prochází X a průměr má okolo dvaceti metrů. Tenhle cvik opět můžeš jít ve všech chodech a koni to nevadí. Zase se hezky ohne a naohýbá.“ Usmála se na mě.
Obešla jsem opět několikrát halu, když opět Jennifer zahlásila: „Klus, lehký klus!“ Zhoupla jsem se v sedle, stiskla holeně, nabídla mu otěž a Curtis hezky vykročil do klusu. Vždycky, když jsem dosedla, jsem mírně stiskla holeně. „Super, jde ti krásně. Vysvětlovala jsem ti, jak se přesedá?“ Zeptala se.
„Nejspíš, ano.“ Usmála jsem se.
„Tak já ti to připomenu. Nemusíš se stydět za to, že jsi to zapomněla. Stává se to. Sedneš si na dva kroky do sedla a pak vysedneš. Tím si přesedneš. Chápeš?“ Zeptala se s úsměvem a já jsem přikývla. „Super, tak půl jízdárny se změnou směru. Ať to máš zajímavější, když už dlouho klušeš na jednu ruku. Neboj, já ti řeknu, kdy si máš přesednout a kdy máš znovu vysednout.“ Usmála jsem se. Na blízké dlouhé stěně jsem v půlce stěny zahnula do středu. „Teď přesedni“ Sednula jsem si do sedla a v hlavě si počítala kroky. Jedna… Dva… „Teď vysedni.“ Vysedla jsem opět na povel. „Super.“ Na druhé dlouhé stěně jsem Curtise pomocí pobídky na zatáčení ho zatočila na druhou ruku, než šel teď. „Krásné!“ Usmála se.
Nevím, jak dlouho jsme klusali, ale pak mi opět Jennifer ohlásila. „Krok!“ Sednula jsem si do sedla, zaklonila se, mírně zatáhla za otěže, stiskla holeně.
„Kroook.“ Potichu jsem řekla směrem ke Curtisovi a ten hezky zpomalil do kroku. Když byl v kroku, tak jsem zesílila pobídku, aby nepřešel úplně do zastavení.
„Super. Teď zkus velký kruh.“ Oznámila mi. Na nejbližší krátké stěně, teda v půlce krátké stěny jsem ho začala, prošla X a skončila v půlce krátké stěny, kde jsem začala. Celou dobu jsem koukala do směru, kdy vedl kruh, snažila jsem se, aby byl Curtis hezky přistavený dovnitř. „Super. Lehký klus. Na krátké stěně půjdeš pracovní, takže si sedneš na zadek, trošku se budeš snažit zkrátit jeho krok, ale pořad se ho snaž udržet v klusu. Rozumíš?“ Přikývla jsem. Hezky jsem ho pobídla do klusu. Curtis s chutí přešel do klusu, očividně ho krok nudil.
Před krátkou stěnou jsem si sedla do sedla, snažila jsem si co nejvíce sedět a zároveň u toho i zkrátit jeho krok, aby to bylo pro mě příjemnější, ale pořád jsem se snažila Curta udržet v klusu. „Na dlouhé zase lehký klus!“ Oznámila mi Jennifer v čas a já jsem si zase snažila začít na dlouhé stěně na správnou nohu.
Pracovní a lehký klus jsme opět opakovali na obě ruce, aby si podle Jennifer Curtis pořádně máknul. Na chvíli jsme si dali i pauzu v kroku. „Teď, až si Curtis odpočine, tak si změníš směr a budeš teď chodit kruhy. Takže půjdeš celou halu, pak kruh, pak zase celou halu, kruh a takhle to budeš opakovat, všechno třikrát. Chápeš?“ Opět se mě zeptala. Já přikývla a potom jsem si naklusala. Nejdřív jsem šla celou halu, pak kruh, pak celou halu, pak kruh, pak celou halu a pak nakonec kruh. Změnila jsem si směr a to samé šla i na druhou ruku. Curtis byl velice ochotný a hezky mi pracoval.
Blížil se konec tréninku a Jennifer řekla, že je čas krokovat. Vykrokovala jsem ho, zastavila se v X, slezla z něho, vytáhla třměny, povolila sedlo a rozepnula úplně podbradní řemínek a šla směr stáj.

clair a sunshine: TRÉNINK 2/3 – LEVEL 1

Původně jsem měla mít trénink včera, ale bohužel jsem musela neplánovaně odjet, takže jsem se koním dostala až dnes. Jennifer jsem potkala zrovna ve chvíli, kdy jsem vycházela se Sunshine ze stáje. „Dnes, jak jsem ti již v pondělí říkala, se zaměříme na zlepšení samotných pobídek, samozřejmě tě potrápím i se správným sedem. Budeme zkoušet i přechody a vyzkoušíš si nějaké ty základní jízdárenské cviky.“ Oznámila mi, když nám otevřela do haly. „A třmeny mi nevezmeš?“ Ujišťovala jsem se se smíchem. „Ještě jsem se nerozhodla, ale když se tak ptáš, myslím, že se bez nich určitě obejdeš.“ Se Shi jsem se zastavila, abych jí dotáhla podbřišník a stáhla si třmeny. Vyhoupla jsem se nahoru, dle mého pocitu se správně usadila a čekala na pokyny. Ještě než jsme vůbec začaly, Jennifer mě opravila tak, abych seděla správně.
„Začneme krokováním na stěně. Hezky na volné otěži.“ Stiskla jsem holeně a vytrvala do doby, než se Sunshine rozešla. Navedla jsem ji na stěnu. „Paty dolů, narovnej se!“ Prošlápla jsem paty, co nejvíce se narovnala a lopatky dala k sobě. „Výborně. Mezi tím, co krokujete, můžeme zkusit stejná cvičení, které jsi zkoušela posledně. Doufám, že si je pamatuješ.“ Nevybavovala jsem si sice všechny, ale většinu ano. Začaly jsme zlehka. Postupně jsem zopakovaly všechny cviky, mezi tím jsme samozřejmě měnily směr. „Dobře. Teď chci abys mi zopakovala pobídku pro zastavení a můžeš mi zastavení názorně předvést.“ Ztuhla jsem v kříži, pobídla holeněmi a vydržela jsem otěže. Přesně to samé jsem řekla Jennifer. „Takže je to v podstatě pořád stejné, jako když zpomaluješ z klusu do kroku a podobně.“ Podotkla jsem a nechala Sunshine stát na jednom místě.
„Na dlouhé stěně naklušete. Budeš vysedávat, ale ne přes třmeny, nebo ti je zase seberu.“ Pobídla jsem Shi do kroku, co nejlépe vyjela roh, a poté hned stiskla holeně. „Nohy dej trochu dozadu, bude ti lépe reagovat.“ Nohy jsem posunula o nějaký ten centimetr dozadu a znovu pobídla. Sunshine opravdu zareagovala lépe. „Lopatky k sobě! A prošlápni ty paty!“ Držela jsem se pokynů, které mi Jen dávala. Dívala jsem se před sebe a nenechala se ničím rozptylovat. Snažila jsem se vysedávat co nejlépe. „Zase ti lítá holeň!“ Chytla jsem se více koleny, ale pouze tak, abych zbytek svého těla nedržela příliš křečovitě, a holeň jsem se snažila držet na jednom místě. „Paty dolů! A přechod do kroku.“ Paty byly jedním z mých největších nepřátel. „Změňte si směr a uprostřed krátké stěny znovu naklušeš.“ Jak Jennifer řekla, tak jsem také udělala. Trenérka se přeci musí poslouchat. „A lehkým klusem!“ Načež jsem začala pravidelně vysedávat. Dávala jsem si opravdu pozor, abych se nezvedala přes třmeny. Sice to bylo namáhavější, ale správné. „Clair, přesedni si. Vysedáš na špatnou nohu.“ Koutkem oka jsem mrkla na vnější přední nohu a zjistila, že jsem opravdu mimo rytmus. „A mysli si na ty holeně, už zase je máš zbytečně vzadu.“ Holeně jsem tedy posunula o kousek víc dopředu a snažila se je alespoň trochu hlídat. Sem tam jsem se mrkla na vnější přední nohu, abych se ujistila, že vysedávám správně.
„Vezmi si ji trochu na otěž, uprostřed krátké stěny přechod do kroku.“ Ještě před tím, než jsme přešly do pomalejšího chodu, jsem si více pobrala otěže. „Teď ti řeknu něco k úplně nejzákladnějším jízdárenským cvikům. Více se jim budeš věnovat až v dalším levelu, ale neuškodí si je vyzkoušet. Začneme velkým kruhem. Některým lidem dělá problém zajet pravidelný kruh. Pobídka probíhá následovně. Podíváš se do směru, zatížíš vnitřní sedací kost, vnitřní holeň necháš na místě, vnější posuneš za podbřišník. Vedeš vnější otěží, takže nechci vidět žádné tahání vnitřní otěže. Takže to samé jako zatáčení, které jsem ti vysvětlovala posledně, myslím. Je to jasné?“ Přikývla jsem. „Dobře. Malý kruh se jezdí úplně stejně, ale je menší, jde tedy udělat kdekoliv na jízdárně. Pobídky jsou stejné, ale musíš je dát silnější. Tak uprostřed krátké stěny můžeš s velkým kruhem začít a ukázat mi ho.“ „Dobře, jen nezaručuji, že bude vypadat jako kruh.“ Usmála jsem se a přesně v bodě, který Jennifer zmínila, jsem postupně použila všechny pobídky. Sunshine se stočila na kruh. „Neber ji tolik za otěž a celkově můžeš pobízet méně. Sunshine reaguje skvěle, ale s takovouhle pobídkou bys zajela malinký kroužek. Takže znovu.“ Nezbylo mi nic jiného než se znovu napojit na krátkou stěnu. Tentokrát jsem ubrala na intenzitě pobídky a Shi šla opravdu mnohem větší kruh, jestli se tomu tak dalo říkat. „Sice to úplně nebyl kruh, ale nevadí. „Na dlouhé stěně klus a před krátkou stěnou přechod do kroku a uprostřed zase velký kruh.“ Hned jak jsme co nejlépe vyjely roh haly, stiskla jsem holeně a vytrvala do doby, kdy naklusala. Pravidelně jsem vysedávala a jelikož jsem věděla, že mi chvilku potrvá, než Shi zpracuji do pomalejšího chodu, kus před koncem dlouhé stěny jsem zasedla, ztuhla v kříži, pobídla holeněmi a vydržela otěže. Roh haly už jsme projely v kroku. Znovu jsme se pokusily o velký kruh a ani teď jsem neměla velký úspěch. „Pro začátek by to stačilo. Během příštích tréninků to dopilujeme.“ Mrkla na mě Jen. „Velký kruh si zkusíme ještě ke konci lekce, teď mi můžeš ukázat malý kruh, který ti možná půjde lépe. Uvidíme, jak to bude vypadat. Malý kruh teď.“ Představila jsem si malý kruh, vnější holeň jsem posunula dozadu, aby hlídala záď, zatížila jsem vnitřní sedací kost, podívala jsem se správným směrem, vnější otěž jsem přiložila ke krku a s vnitřní jsem si lehce pohrávala. Sunshine byla naštěstí opravdu skvěle přiježděná, takže se hned začala točit na kruh. „Druhá půlka vypadala docela povedeně, ale ta první. Hodně jsi to uspěchala. Příště ji toč pomaleji, nemusíš nikam spěchat. Chci vidět další a hezčí malý kruh.“ Jennifer se náš kroužek nelíbil, takže nám nezbylo nic jiného, než ho ještě několikrát zopakovat. Ten poslední stále nebyl dokonalý, ale přestala jsem Shi točit příliš brzo, takže vypadal poněkud lépe.
„Diagonálu jsi zkoušela už v pondělí. Nevidím tedy problém v tom, že bys nemohla vyzkoušet tento cvik v klusu. V bodě X nesmíš zapomenout přesednout. To jsem ti také posledně vysvětlovala. Stačí říct a ráda ti to zopakuji.“ „Myslím, že to nebude třeba. Náš trénink si detailně pamatuji. Musím uznat, že mi ježdění vážně chybělo.“ Usmála jsem se a stiskla holeně. Už jsem ji měla na otěži, takže jsem jí otěž nabídla a za nedlouho jsem pravidelně vysedávala. Jennifer mě opět upozornila, ať si hlídám holeň, kterou jsem ovšem měla klidnější než posledně. Z ničeho nic mi Sunshine zpomalila do kroku. „Není potřeba koně pobízet co krok, ale když cítíš, že zpomaluje, musíš ji pobídnout, aby nenastalo to, co teď. Jasné?“ Přikývla jsem a nechala Shi znovu naklusat. „Na dlouhé stěně chci vidět tu diagonálu.“ Kousek za začátkem dlouhé stěny jsem posunula vnější holeň dozadu, vnitřní jsem pobízela na podbřišníku, vnitřní stranu jsem také více zatížila, podívala jsem se směrem, kterým jsem chtěla jet, vedla jsem vnější otěží a hned jak se Sunshine stočila na diagonálu, vrátila jsem vnější holeň na místo, vnitřní jsem přestala pobízet, váhu jsem rozložila rovnoměrně na obě strany a sledovala jsem cestu přede mnou mezi tmavýma ouškama. X jsme těsně minuly. V kroku jsem sice věděla, kde přesně musím kobču srovnat, abych X trefila, ale v klusu mi to nějak nevyšlo, bohužel. Když jsem míjela X, místo toho, abych jeden krok vysedla, jsem zůstala sedět a vysedla jsem až ten další. U konce diagonály jsem ji srovnala na stěnu a pokračovaly jsme v klusu.
„A teď vyzkoušíme pracovní klus.“ Zasedla jsem a snažila se splynout s pohybem. „Ještě něco. Přes krok přejděte do zastavení.“ Ztuhla jsem v kříži, stiskla holeně a pobídku vydržela otěžemi. Shi po chvíli zpomalila do kroku, ve kterém jsem ji nechala ujít pár kroků a znovu ji zpomalila. Zastavila a koukala, co se bude dít. Blížila se k nám Jennifer. „Abys získala lepší rovnováhu v pracovním klusu, vyzkoušíš si další cviky. Z toho důvodu ti svážu otěže, aby ti nikde nepřekážely a náhodou se něco nestalo.“ S tím mi vzala otěže, které svázala, aby nikde neplandaly a nechala nás znovu přejít do klusu. Bez otěží jsem se cítila zvláštně. Nevěděla jsem, co s rukama. „Narovnej se, paty dolů a ruce ti zaměstnám jinak.“ Poslechla jsem její rady a rukou se natáhla ke své pravé špičce. Totéž jsem zopakovala i s levou špičkou. Kroužila jsem rameny i celými pažemi. Různě jsem se protahovala, střídavě zvedala levou a pravou ruku „Dobře. Přechod do kroku. Rozvaž si otěže a budeme pokračovat.“ Sunshie na pobídku zareagovala krásně i bez otěží. „Tady vidíš důkaz toho, že otěže jsou ve své podstatě nepotřebné.“ Oznámila mi Jennifer, mezi tím, co jsem otěže rozvazovala. „Otěže si nech volné, abys ji moc nerušila v hubě a jdi pracovním klusem.“ Jennifer mě neustále upozorňovala na mé chyby a já za to byla vděčná. Jedině takhle jsem se mohla zlepšit co nejrychleji. Sice mě stálo hodně sil, abych vydržela ve správném sedu alespoň pár minut, ale věřila jsem tomu, že si mé tělo brzy přivykne. Často jsem zařazovala přechody mezi krokem a klusem a mezi krokem a zastavením. V kroku jsem si občas znovu vyzkoušela velký a malý kruh. I Jennifer uznala, že na konci už se to kruhům docela podobalo.
„Přechod do kroku, povol otěž. Dvakrát obejdi halu na obě ruce.“ Tak zněl poslední úkol od Jennifer. Ztuhnutím v kříži, pobídkou holeněmi a následným vydržením pobídky otěžemi mi kobča v klidu přešla do kroku. Otěže jsem zahodila a nechala Shi chodit krokem. Mezi tím jsem opět vedla hovor s Jen. Stejně jako během posledního tréninku, i dnes mi připomněla všechny chyby, kterých jsem se během tréninku dopustila. Dokonce nás obě pochválila. „Máš v plánu trénink někdy v blízké době?“ „Určitě, jen nevím přesně kdy.“ Usmála jsem se a Sunshine zastavila. „Dobře, tak se když tak domluvíme, až se uvidíme. Do splnění posledního levelu ti chybí ještě jeden trénink, nebo se pletu?“ „Jo, ještě jeden no“ „Viděla bych to na zlepšení základních jízdárenských cviků, které si vyzkoušíš už i v klusu. Doladíme to, co bys měla zvládat. Já už k tobě dnes nic nemám, takže pokud něco nepotřebuješ ty, můžeš zastavit a končíme.“ Hned jak jsem Shi zastavila, vyndala jsem nohy ze třmenů, přehodila pravou nohu přes sedlo a doskočila jsem na zem. Třmeny jsem vytáhla a podbřišník povolila. Rozloučila jsem se s Jennifer a společně se Sunshine zamířila do stáje, abych se o ni postarala.

clair a sunshine: TRÉNINK 3/3 – LEVEL 1

Přesně v deset hodin jsem vstoupila na jízdárnu a zavřela za námi. Jennifer byla opřená o hrazení a něco psala na telefonu. Hned jak jsme se pozdravily, telefon strčila do kapsy a začala se věnovat nám. Dotáhla jsem podbřišník, stáhla si třmeny a vyhoupla se do sedla. Jennifer mi mezi tím oznámila, na co přesně se dnes zaměříme a co všechno budeme muset doladit.
„Začneme klasicky krokem na volné otěži po obvodu. Narovnej se a prošlápni paty!“ Pokusila jsem se narovnat co nejvíc to šlo, paty jsem dala co nejníž a stiskla jsem holeně. Navedla jsem Sunshine na stěnu a nechala ji krokovat. Neustále jsem myslela na to, jak má vypadat správný sed a snažila jsem se dělat co nejméně chyb. „Diagonálně změň směr a pokračuj na druhou ruku.“ Na začátku dlouhé stěny jsem se lehce natočila, zatížila vnitřní sedací kost, pobídla jsem vnitřní holení, vnější jsem posunula dozadu. Hned jak Sunshine zatočila, srovnala jsem ji tak, abychom projely přímo přes bod X. Pokračovaly jsme v chůzi na pravou ruku. Otěže jsem měla neustále povolené. Občas jsem střídavě stiskla holeně, abych Shi připomněla, že má jít aktivně kupředu, a ne se táhnout jak šnek.
„V A velký kruh!“ Dnes jsme poprvé trénovaly venku a na Shi bylo poznat, že není tak soustředěná jako v hale. Bylo tady mnohem víc věcí, které ji mohly vyděsit. Uprostřed krátké stěny jsem si více našlápla vnitřní třmen, tím jsem více zatížila vnitřní stranu. Vnější holeň jsem posunula dozadu, vnitřní nechala na svém místě. Podívala jsem se do směru, kterým jsem chtěla jít, nepatrně jsem se natočila v ramenou, vnější otěž jsem přiložila ke krku a pomalu obcházela kruh. „V A přímo!“ U stěny jsem se srovnala, vnější holeň vrátila zpátky na podbřišník a pokračovala jsem u stěny. „V C další velký kruh!“ Jak Jennifer řekla, tak jsem také udělala. „Zůstaň na kruhu a pocvičíme trochu přechody. Zastavit“ Ztuhla jsem v kříži, stiskla holeně a lehce vydržela otěže. Shi zastavila. „A krokem vpřed!“ Stiskla jsem holeně a nechala kobču vykročit. Vedla jsem ji na kruhu a po pokynu Jen jsem vždy zpomalila nebo se rozešla. „A kruhy změnit!“
Když jsem se blížila k místu, kde by se kruhy měly vzájemně dotýkat, přehodila jsem pomůcky a Sunshine navedla na druhý kruh. Kruh, který jsme objížděly poprvé, vypadal spíš jako ovál. Podruhé už se mi podařilo Sunshine pomalu stáčet tak, aby kruh vypadal jako opravdový kruh. I nyní si pro nás Jen připravila přechody mezi krokem a stáním. „Začni si zkracovat otěž. A lopatky k sobě!“ Ramena jsem dala víc dozadu a otěže jsem si lehce zkrátila. Neustále jsem se soustředila na kruh, aby mi Shi náhodou nevybočila. „Kruhy změnit a pak přímo!“ Už jsem si začínala myslet, že dnes se budeme trápit jenom na kruzích. Díky bohu, že ne. Než vůbec poprvé přišel k pokyn k naklusání, neustále jsme střídaly malý a velký kruh, přecházely do zastavení a zase zpátky do kroku. Směr jsme měnily buď diagonálně nebo cvikem kruhy změnit. Já sama se snažila sedět co nejlépe, ale i přes to měla Jen k mému sedu spoustu výhrad. Jennifer nás neustále něčím zaměstnávala, pravděpodobně proto, abychom se já ani Shi nezabývaly věcmi v našem okolí, které vypadaly, že by mi mohly sežrat koně. Mohla jsem být v klidu, jsou přeci jen dvě věci, kterých by se Shi mohla leknout. A to věc, která by se hýbala, nebo věc, která by se nehýbala.
„Nejdřív obklušete dva obvody, diagonálně změníte směr a další dva obvody si dáte na druhou ruku. Lehkým klusem a snaž se držet holeně co nejvíc v klidu.“ Stiskem holení a nabídnutím otěže jsem vybídla Sunshine do klusu. Vysedávat jsem začala v okamžiku, kdy šla vnější přední noha dopředu. Klusaly jsme kolem a kolem. Po dvou obvodech jsem ji navedla na diagonálu, sama jsem v X zůstala sedět, abych změnila nohu, a pak pokračovala ve vysedání.
„Procvičíme všechny přechody nejdřív na stěně, pak půjdeš zase na nějaké jízdárenské cviky. Dneska zapojíme i stehenní sed, který jsi již zkoušela při cvalu během plavení.“ Ještě než mi Jen řekla, v duchu jsem si zopakovala, jak mám sedět a rovnou jsem se o trochu víc narovnala. Špičky jsem lehce natočila ke koni a paty trochu víc prošlápla. „A krok!“ Přestala jsem vysedávat, ztuhla v kříži, stiskla holeně a vydržela otěže. „Teď se vrhneme na ty přechody. Mám pro tebe takové fajn cvičení. Půjdeš deset kroků klusem, šest krokem a zastavíš. Pár sekund budeš stát, pak zase šest kroků a deset klusových. Chci, abys kroky nahlas počítala. Rozumíš?“ „Jasné.“ Přikývla jsem a zastavila. „Takže šest krokem a deset klusem.“ Zopakovala jsem si spíš sama pro sebe a stiskla jsem holeně. „Raz, dva, tři, čtyři, pět, šest.“ Pobídla jsem ji do klusu a znovu počítala. „Pobízej ji dřív, v kroku jsi šla o tři kroky víc. To stejné, když zpomaluješ. Musíš ji pobídnout dostatečně brzy, aby stihla zareagovat a kroky ti vyšly.“ Mezi klusem a krokem mi to zase nevyšlo o dva kroky. Po šesti krocích jsme ovšem zdárně zastavily. „Tak je šikovná.“ Pochválila jsem Sunshine během toho, co jsme stály na místě. „A krok!“ Pobídla jsem ji holeněmi, nabídla otěž. Šla jsem s jejím pohybem a nahlas jsem počítala každý krok. U čtvrtého kroku jsem jí dala pobídku ke klusu. „To bylo lepší“ Pochválila nás Jennifer. Po deseti klusových krocích jsme zpomalily zase do kroku. Takhle jsme cvičily do doby, než se nám podařilo na obě ruce přejít do jiného chodu ve správný okamžik. „Počet kroků si můžeš libovolně upravovat, tohle cvičení je nejenom skvělé na samotné přechody, ale také na zlepšení koncentrace jak jezdce, tak koně.“ Během přechodů jsem si Sunshine vzala hezky na otěž a připravily se na další cviky.
„V C malý kruh, poté přímo a na dlouhé stěně pracovní klus!“ Krokem jsme došly až doprostřed krátké stěny, kde jsem zatížila vnitřní sedací kost, vnitřní holení jsem pobízela na podbřišníku, pohled jsem směřovala do kruhu. Vnější holeň hlídala záď za podbřišníkem a vnější otěží přiloženou ke krku jsem vedla Shi na kruh. V C jsme se napojily zpět na stěnu a pokračovaly v cestě dál. V rohu jsem ji hezky ohnula a po jeho projetí ji okamžitě pobídla do klusu. Zůstala jsem sedět a snažila se jít s pohybem. Věděla jsem, že můj sed není úplně ideální, na druhou stranu jsem musela uznat, že už to vypadalo o něco lépe.
„V A velký kruh!“ Než jsem stihla doklusat k požadovanému bodu, Jennifer se stihla postavit do středu velkého kruhu. Klusala jsem kolem Jen a pozorně ji poslouchala. „Nezakláněj se tolik!“ Hned jak jsem se víc narovnala, přišel pokyn k lehkému klusu. Mrkla jsem na přední nohy a začala jsem vysedávat. „A pracovní!“ Zasedla jsem a pokračovala v klusu na kruhu. „Pamatuješ si stehenní sed? Vysvětloval se při cestě na plavení.“ „Myslím, že jo. I když v klusu to bude asi horší než ve cvalu.“ Postavila jsem se do třmenů a odlehčila tak Sunshine záď. „Dívej se před sebe! Lokty k tělu!“ Po chvíli už mě začínaly bolet nohy, a tak už jsem vyčkávala, až Jen zavelí ke změně sedu. Asi si všimla, že jsem ráda, že mi ještě neupadly nohy, a tak mi vyplnila mé přání. V pracovním klusu jsme provedly cvik kruhy změnit.
„Do kroku a trochu si protáhni nohy. Pak si ještě zopakuješ stehenní sed na druhou ruku, zadám vám pár přechodů, vykrokuješ a budete mít volno.“ Vybídla jsem Shi ke zpomalení a vytáhla jsem nohy ze třmenů. Jennifer mi poradila pár posilovacích cviků na nohy a dál nás sledovala.
„Na krátké stěně pracovní klus, v C velký kruh!“ Po projetí rohu Shi ihned naklusala. V C jsem ji nasměrovala na velký kruh, jehož středem byla Jennifer. Ta mi opět srovnala sed a nechala mě trápit se během stehenního sedu. Nebylo to sice tak hrozné, ale nohy mě další den budou bolet určitě. Na kruhu jsme si ještě jednou procvičily přechody. Většinou jsme jely půl kruhu krokem a druhou půlku jsme proklusaly.
Zrovna když jsme měnily kruhy, přistál uprostřed jízdárny malý ptáček. Podle Shi tam neměl co pohledávat. Samozřejmě se ho lekla. Uskočila do strany a začala rychle couvat. Já jsem to nečekala a málem letěla k zemi. Málem. Jakmile Sunshine zjistila, že je ptáček pohybuje pryč od ní, zastavila a sledovala ho. Po chvíli přemlouvání se mi ji povedla pobídnout do kroku. Pomalu jsem ji vedla k místu, kde se ptáček pohyboval. Než jsme tam stihly dojít, byl už dávno pryč.
„Pracovní klus, v A velký kruh!“ Doklusaly jsme až k bodu A, ve kterém jsem vzala kobču na kruh. „Kruhy změnit!“ U středu jsem vyměnila holeně, přenesla váhu na druhou sedací kost, podívala jsem se do opačného kruhu, stejně tak jsem se i natočila a přehodila otěže. „Tak by to mělo vypadat“ Dostala se nám pochvala od Jennifer, která nás ještě chvíli nechala klusat.
„Myslím, že pro dnešek by to stačilo. Vykrokuj na volné otěži a můžete jít.“ Na volné otěži jsem spolu se Sunshine několikrát obešla jízdárnu na obě ruce. Shi ťapala hezky uvolněně, sama šla aktivně, takže jsem ji nemusela ani pobízet. „Příští týden máš povinný jenom jeden trénink, během kterého si zopakuješ vše, co jsi se učila tento týden. Klidně můžeš poprosit Bjorna, abys zjistila, kdo z nás ti na trénování vyhovuje víc. Tím se tě samozřejmě nechci zbavit, ale je lepší slyšet názor od různých lidí. Každopádně můžeš jít na jízdárnu i sama, potrénovat si, co ti nejde. Ode mě by to bylo pro dnešek vše, takže můžeš zastavit a jít se o Sunshine postarat.“ Zastavila jsem uprostřed jízdárny, seskočila na zem, vytáhla třmeny a povolila podbřišník. Rozloučila jsem se s Jennifer a vyrazily jsme do stáje.

vjk-hope: ADMINISTRACE

---
vjk-hope.pise.cz

terez & curtis: ~ 1/2 POVINNÝ TRÉNINK S TRENÉREM ~

Došla jsem na venkovní jízdárnu, protože bylo akorát počasí na to jezdit venku. Dneska opět trénink s Jennifer, ráda jsem s ní trénovala, protože celkově jsem si s ní sedla. Opět jsem se zastavila před hrazením jízdárny. Hrazení bylo otevřené, protože bylo dobře vidět, jestli tam někdo je nebo není. Vstoupila jsem tedy na jízdárnu a šla jsem doprostřed jízdárny.
„Ahoj Jennifer, díky, že jsi mě vzala na trénink.“ Usmála jsem se a u toho jsem dotáhla sedlo, stáhla oba třmeny a zapnula podbradní řemínek.
„Hele, není vůbec za co.“ Usmála se na mě Jennifer a já jsem pomocí schůdků se vyhoupla do sedla. „Tak, dneska ti přidám další jízdárenské cviky a to bude diagonálou změnit směr, obloukem změnit směr a vlnovku. Příště ti přidám dál, protože jich je opravdu hodně a na protažení koně se to hodí. Rozhodně to není od věci vědět, i když děláš parkur, tak neznamená to, že bys nemohla znát tyhle cviky.“ Usmála se na mě. „Tak, hezky si budeš krokovat sama. Já na tebe občas mrknu a opravím tě, ale chci, aby ses taky učila pomalu si ho zahřát sama, ano.“ Usmála se na mě.
Pobídla jsem hezky Curtise do kroku – stiskla holeně, zhoupla se v sedle a na volné otěži se snažila rozejít Curtise, aby hezky šel. Curtis hezky zareagoval, sice trochu línější než obvykle, kdy makáme pravidelně, protože teď pár dní stál, ale dalo se to. Na stěně jsem šla nejdříve na levou ruku – levou nechala na podbřišníku, pravou mírně posunula za, podívala se do směru a tím jsem taky přenesla váhu na levou sedací kost, trochu jsem zatáhla za levou otěž a pravou nechala pevnou, aby se Curtis podíval do směru, kam jdeme. Curtis se sice s velkou námahou otočil do leva, ale že by to udělal nějak aktivně tak to bylo hodně daleko, ale bylo vidět, že se aspoň trochu snažil. Co jeho krok, to moje pobídka, aby šel hezky aktivně.
Když jsem se chystala podruhé na levou ruku obejít halu, tak jsem si ho vzala na otěž, ale u toho jsem zvětšila povídku, aby to nebral jako zpomalení. Jennifer mě sledovala, ale nic neříkala. Snažila jsem se držet paty dole, co nejvíc to šlo, v jedné rovině mít rameno, kyčel i patu, rameno vzadu a byt hezky narovnaná, ruce pokrčené v lokti a opřené na malíkové hraně. Koukala jsem hezky před sebe, protože na zemi fakt nic nenajdu.
Obešla jsem halu potřetí. Opět o trochu si ho vzala na otěž a hezky ho u toho propobízela, aby šel a nezastavoval se. Změnila jsem si směr pomocí půl jízdárny, za což mi trochu Jennifer málem urvala nohy, protože jsem je dala špatně, ale Curtis i tak pochopil, co chci, tak to nějak udělal. „Ještě, že máš zlatého koně, protože normálně by se ti na to vyprd, protože by byl zmatený.“ Usmála se. Hezky jsem obešla zase jízdárnu třikrát. Opět, co jeho krok, to moje pobídka. Curtis si to podle Jennifer hezky vyšlapoval. Když jsem šla na pravé ruce, tak mi Jennifer vysvětlila cviky, které dneska budeme zkoušet hlavně v kroku a pokud budeme mít společný trénink i jindy, tak i v klusu. Ano, plánovala jsem další trénink opět s Jennifer, protože zatím mi s ní trénink vyhovoval. Zavelela, abychom šli do klusu. Stiskla jsem holeně, zhoupla se v sedle, nabídla Curtisovi otěž. On hezky vyšlápnul do klusu. Po delší době to ten klus byl opravdu horší, že jsem v něm neskutečně skákala, ale po chvíli jsem si zase zvykla a hezky se snažila vysedat. Snažila jsem se vždy, když jsem dosedla, ho pobídnout (stisknutí holeně), aby šel hezky nějak v tempu. Jennifer i trochu po mě chtěla, abych si ho udržela podsazeného a šel hezky od zádi, ale nijak na mě nebyla naštvaná, když se mi to nepodařilo nebo mi z toho vypadnul.
„Šikovný hoch.“ Řekla jsem k němu potichu a Curtis si hezky odfrknul. I když to byl jenom rozehřívací klus, tak přesto Jennifer chtěla po mě půl jízdárny bez změny směru a velký kruh. Na kruhu jsem se snažila držet ty nohy, jak mají a zároveň, aby si to Curtis nezkracoval. Půl jízdárny bylo přece jenom lehčí a tam jsem se ho snažila držet jenom, aby šel v jedné rovině a nijak to nelítal po celé jízdárně ze strany na stranu.
„No, ten kruh budeš muset trénovat. Ale chápu, takhle v klusu jsi ho šla poprvé, ne?“ Zeptala se mě.
„To úplně nevím, teď, ale je to možné.“ Usmála jsem se a snažila se soustředit na to, jak v tom klusu sedím. Jestli mám paty dole, jestli sedím na zadku a ne moc vepředu v sedle, jestli mám ramena vzadu a sedím rovně. I v klusu jsem se snažila sedět tak jak se na koni má, ale občas jsem cítila, že mi to ujede. Bylo mi jasné, že to vidí i Jennifer, ale když jsem si to uvědomila, tak jsem to hned opravila.
„Super, že se snažíš držet si ten sed. Nevadí, že ti to občas ujede, stane se to, ale za pár let už to budeš dělat automaticky, toho se neboj.“ Usmála se na mě. „Půl jízdárnou změnit směr.“ Jela jsem tedy do půlky dlouhé stěny, před půlkou jsem začala si nohy štelovat na zatáčení do leva. Potom jsem přejela X a hezky potom zatočila na protější ruku – tedy pravou. V X jsem si za pomocí Jennifer přesedla, a když jsem vysedla, tak jsem pobídku opět zesílila, aby hezky šel.
Opět mi Jennifer řekla, že si mám zkusit kruh a půl jízdárny i na druhou ruku, aby se protáhnul pořádně na obě ruce. Na tuhle ruku mi to šlo dokonce lépe než na tu předchozí, což nevím, jestli je dobře nebo ne. Jennifer mi řekla, že je to normální, že na jednu ruku to je lepší než na tu druhou, mají to i koně, hlavně ve cvalu je to poznat.
„Krok!“ Zavelela Jennifer. Sedla jsem si do sedla, ztuhla v zádech, stiskla pořádně holeně a zaklonila se, jako poslední jsem použila otěže a za ty jsem malinko zatáhla a Curtis zpomalil do kroku. Okamžitě jsem mu o trochu povolila otěž. „Nepotřebuje Curtis dotáhnout ještě? Nějak jsme to obě zapomněli zkontrolovat.“ Usmála se. Přechytla jsem do jedné ruky otěže a hezky jsem rukou zkontrolovala, jestli nepotřebuje dotáhnout.
„Možná o dírku, to bude potřeba.“ Usmála jsem se. Jennifer s úsměvem přikývla a nic neříkala; mě bylo jasné to, že to mám udělat sama. Bez její pomoci, abych se připravila na to, že jednou budu jezdit sama a nebude nikdo, kdo by mi dotáhnul koně. Zastavila jsem – zaklonila se, stiskla holeně, malinko zatáhla ta otěže a Curtis zastavil. „Šikovný hoch.“ Usmála jsem se a pohladila ho po krku. Nabídnula jsem mu celou otěž. Přehodila levou nohu i se třmenem před sedlo, podržela velkou bočnici, sáhla po zápince a dotáhla ho. Curtis si zatřepal hlavou a přežvýknul si. Zkontrolovala jsem, jestli nemá někde shrnutou dečku, pak jsem bočnici vrátila zpět, vrátila třmen i s nohou na původní místo a potom jsem lehce stiskla holeně, zhoupla se v sedle a nabídla mu otěž. Curtis se hezky rozešel a u toho se odfrknul a pak přežvýknul. Postupně jsem si ho brala opět na otěž.
„Super, tak teď můžeme zkusit ty jízdárenské cviky. Lehká je diagonálou změnit směr tedy, vždy jdeš z rohu do protějšího rohu. Abych ti to vysvětlila následovně. Teď jsi na levé ruce. Projdeš tedy krátkou stěnu, celou pak za zatáčkou se odlepíš od stěny a půjdeš na tu protější. Chápu, že teď to nejspíš nechápeš, ale zkus to a já tě opravím. Tenhle cvik se dá jezdit jak v klusu, tak i v cvalu, když se ti to podaří koně v x přeskočit.“ Usmála se. Na povel jsem to zkusila. „Ano, přesně tak. V tohle rohu ho otočíš na protější roh nebo takhle na písmeno, které je před tím rohem, ano. V klusu si jenom přesedneš, ale teď v kroku to nemusíš tolik řešit, protože jdeš krokem, že jo.“ Usmála se. Prošla jsem mezitím X a potom v protějším rohu jsem ho vedla na druhou ruku. „Super. Na to, že jste to šli jenom krokem tak super.“ Usmála se. Samozřejmě, že jsem to musela zkusit i na druhou ruku, na kterou mi to šlo i lépe.
„Tak, teď obloukem změnit směr. Pro začátek to budeme chodit jenom přes roh, abys to měla lehčí, pak třeba časem určitě bez rohu, ale teď vždy přes roh.“ Usmála se. „Obloukem změnit směr se dá jezdit i v klusu. Samozřejmě jak v lehkém tak i v pracovním. Pojedeš na roh jako bys tam chtěla udělat malý kruh – pro začátek to můžeš dělat větší; ale neuděláš celý kruh, ale po vyjetí rohu a vracení se zpět, pojedeš na stěnu. Chápeš trochu?“ Zavrtěla jsem hlavou. „Představ si to jako kapku. Už chápeš trochu?“ Já přikývla. Jennifer mě vybídla k tomu, abych si to zkusila. Bylo poznat, že je to trochu kostrbatější, ale nebylo to nejhorší, ale tak zkusila jsem to na obě ruce.
„Tak vlnovka. Buď o třech, nebo čtyřech obloucích. Záleží, jak velká je jízdárna, že ano. Je to jednoduchý cvik. Začíná v půlce krátké stěny a končí v půlce protější krátké stěny. Chápeš? Je to fakt jednoduché. Dá se to jezdit i v klusu, ale to už musíš mít perfektně zvládnuté přesedání, protože se tam díky oblouků přesedá dost často, ale tak občas se to nevydaří, ale já ti za to rozhodně hlavu neutrhnu.“ Zasmála se. „Tak hezky si to zkus. Ještě máme chvíli, tak si dáme přechody a zkusíme aspoň tu diagonálu a kruhy ať to není jenom zase krokové.“ Usmála se. „Šup, šup, vlnovka o třech obloucích.“ Usmála se. A já na nejbližší krátké stěně začala se připravovat na oblouk. Jeden oblouk, na levou ruku. Druhý oblouk na pravou ruku, tam to bylo trošku horší. Třetí a poslední oblouk opět na levou ruku. „Na tu levou ruku ti to jde prostě líp než na tu pravou, ale to nevadí. Jak říkám, někdo takový je a hlavy se za tou netrhají… Teda aspoň já je netrhám.“ Zasmála se. Já jsem mezitím za odměnu pohladila na krku.
„Šikovný, moc šikovný.“ Usmála jsem se a opět ho vzala na otěž.
„Tak, teď hezky přechody. Ať taky jenom pořád nechodí v kroku.“ Usmála se. Pobídla jsem ho do klusu. Curtis hezky vyšel dopředu. Já jsem si ho po chvíli vzala na otěž, aby ji neměl úplně volnou. Kromě přechodů nám to Jennifer nechala hezky prokládat kruhy a dokonce i jednou diagonálou. Diagonála se šla sice v kroku, ale podle slov Jennifer to celkem ušlo.
Curtise jsem se snažila držet v podsazení, ale jak si párkrát odfrknul tak se natáhnul a tím vypadnul z podsazení. Nijak jsem se z toho nenervila a vždy si ho snažila zase dostat zpět, i když to bylo na pár kroků. Jennifer mi i pomohla s poloviční zádrží, abych ho pořád nervala za hubu a hned se mi zdálo, že šel Curt o něco lépe.
Jennifer očividně na nás obou viděla to, že už nás trápila dost dlouho a tak nám konečně dala volno. V klidu jsem ho vykrokovala a u toho jsem si s Jennifer povídala ohledně dalších věcí, co se budu učit. Bylo toho hodně, ale já jsem byla ráda, že opět dělám to, co mě baví.
Po vykrokování jsem zastavila ve středu jízdárny. Sesedla, vytáhla třmeny, povolila podbřišník na nejspodnější dírku, úplně rozepnula podbradní řemínek a šla směr stáje.

terez & curtis: ~ 1/2 TRÉNINK S TRENÉREM –

Došla jsem k hale. Nakoukla jsem dovnitř. Nikdo zde nebyl teda až na Jen, která nervózně přešlapovala na místě. Když mě uviděla, tak se rychlým krokem ke mně vydala a pomohla mi otevřít hrazení. „Ahoj vy dva, tak jak se máte? Doufám, že dneska to bude v klidu.“ Usmála se.“
„Jo, máme se dobře. I když tady pán vypadá, že už má odpracováno.“ Zahihňala se a pohladila Curtise po krku. „Co budeme dneska dělat?“ Došla jsem do X, kde jsem si dotáhla Curtise, a ještě zkontrolovala jsem, jestli ho to někde neškrtí nebo aby se někde zbytečně neodřel. Zapnula jsem podbradní řemínek, tak aby si stále mohl přežvýknout, ale zároveň, aby to bylo tak jak má. Stáhla jsem si třmeny a pomocí schůdku vyhoupla do sedla.
„Dneska budeme pokračovat v jízdárenských cvicích. Dneska půjdeme v kroku a příště už v klusu. Dneska to bude diagonálou změnit směr, vlnovka a obloukem změnit směr.“ Usmála se, „hezky jdi krokem, zahoď mu otěž a dáme si rozcvičku, když jsi dlouho neseděla na něm. Po klusu si ho dotáhneš, ano.“ Usmála se. Chytla jsem otěže do rukou jako bych měla v rukou půllitry; zhoupla jsem se v sedle směrem dopředu, stiskla holeně a nabídla mu trochu otěž. Zamlaskala jsem na něj, aby pochopil, že chci, aby vykročil. Curtis pochopil, že má vyjít krokem. Co krok, to moje stisknutí holení, aby šel dopředu a nezpomalil do zastavení. „Zahoď otěž a určitě si pamatuješ nějaké ty cviky, tak se snaž je udělat co nejlépe a zároveň se snaž držet sed jaký máš, takže jedna linie – rameno, kyčel a pata. Ramena dozadu, paty dolu a snaž se sedět víc na zadku. Uvolni pánev a hýbej se do toho, jak se pohybuje Curtis, ano.“ Usmála se. „Tak, teď zkus ten vrtulník, prostě, že roztáhneš ruce a točíš jenom trupem.“ Roztáhla jsem ruce a začala se točit v trupu jako vrtule, stále jsem se snažila koukat před sebe a paty jsem se snažila mít co nejvíce dole a špičky ke koni taky. „Super teď zkus pravou rukou na levou špičku a levou rukou na pravou špičku.“ Usmála se. Já jsem přikývla. Nechala jsem ruce stále rozpažené a potom jsem levou ruku na pravou špičku a pravou ruku na levou špičku. Nevím kolikrát jsem to opakovala, ale už mi začalo být teplo. Pak jsem ještě zkoušela „trhat jablka“, kdy jsem natáhla ruce nad sebe a snažila se trhat jablka, ale přitom zadkem být přilepená k sedlu. „Super, teď si ho vem na otěž, půl jízdárnou změnit směr a začnu ti opravovat sed.“ Usmála se. Vzala jsem si ho postupně na otěž tak, aby byl stále povolený, ale na otěži. Byl v kroku a na začátku hodiny a nepotřeboval být na krátké otěži. Když jsem se blížila k půl jízdárny, tak jsem si hned přichystala nohy – levá noha zůstala na podbřišníku, pravá šla mírně za podbřišník, natočila jsem hlavu do směru a tím přenesla váhu na levou sedací kost a mírně, opravdu mírně zatáhla za levou otěž, spíš to byla taková poloviční zádrž. Curtis se okamžitě podívat do směru a hezky se otočil. Po projetí oblouku/zatáčky jsem si srovnala opět sed – nohy dala na podbřišník, koukala opět rovně před sebe a otěže srovnala. Snažila jsem se opět propnout paty co nejníž to šlo a koleno se snažila tlačit do sedla. „Trošku se vytáhni z kyčlí, ramena dolu a dozadu. Jinak dobré. Přemýšlím nad tím, že si dáme klus a nejdřív bez třmenů ať si do něj sedneš a pak začneš vysedat, ano.“ Usmála se. Když jsme prošla X, tak jsem okamžitě si začala připravovat to, že půjdeme na pravou ruku. Pravá noha na podbřišníku, levá mírně za podbřišníkem, podívala jsem se do směru a potom mírně zatáhla za pravou otěž. Curtis hezky zareagoval. „Buď ho někdo vyměnil nebo nevím, ale zatím ti jde hezky.“ Usmála se Jen. Obešla jsem opět párkrát halu. „Vem si ho víc na otěž a pobídni ho do klusu.“ Sedla jsem si víc na zadek, zhoupla se v sedle, stiskla holeně, nabídla otěž a zamlaskala. Curtis hned pochopil, že má klusat. Co jsem dosedla, tak jsem stiskla holeně. „Vyhoď si nohy ze třmenů.“ Zavolala na mě Jen. Vyhodila jsem si hned nohy ze třmenů. „A zkus u toho vysedávat.“ Bylo to těžké, ale snažila jsem se. „Ještě chvíli to vydrž.“ Každou chvíli jsem čekala, kdy spadnu nebo mi aspoň upadnou nohy. Ani jsem nepočítala kolikrát jsem objela halu, protože jediné mé myšlenky byly, aby to co nejrychleji skončilo. „Krok!“ Zavelela Jen. Já si sedla do sedla, zaklonila se, stiskla pevně holeně a zatáhla mírně za otěže. Curtis pochopil a zpomalil. Když šel krokem, tak si přežvýknul. „Můžeš si vzít třmeny a ze středu jízdárny změnit směr.“ Usmála se. Okamžitě jsem si nakopla třmeny a už si Curtise pomalu připravila na to, že se bude měnit směr. Cítila jsem, že Curtis je rád, že je pod sedlem, hezky si vyšlapoval. Když jsem si změnila směr, tak jsem opět měla klusat, ale teď už se třmeny, takže to bylo mnohem lepší a jednodušší. Curtis si stihl i odfrknout. „Super, zkus víc prošlápnout paty s narovnej se a ruce zkus držet v klidu.“ Usmála se. Snažila jsem se co nejvíce zlepšit chyby, které mi Jen řekla. „KROK!“ Zavelela Jen. Zasedla jsem do sedla, pořád to nebylo ono, protože jsem v sedle lehce vyskakovala, „zkus spustit nohy víc dolů a snaž se jít s jeho pohybem, ne proti němu. Pak si do něj lépe sedneš a nebudeš tolik skákat.“ Usmála se. Zkusila jsem to a byla to pravda. Když jsem se uvolnila, tak jsem si do něj sedla lépe. Zaklonila jsem se, stiskla pevně holeně a malinko zatáhla za otěže. Curtis okamžitě zpomalil do kroku, ale hned jsem ho pobídla, aby nepřešel do stání.
„Šikovný.“ Promluvila jsem potichu k němu a pohladila ho po krku vnější rukou.
„Tak. Zkus zastavit a dotáhnout si ho.“ Usmála se Jen. Zasedla jsem, stiskla holeně, zaklonila se a mírně zatáhla za otěže. Curtis okamžitě zastavil. Přehodila jsem levou nohu i se třmenem dopředu, zvedla bočnici a dotáhla ho. Vrátila jsem bočnici zpět na místo, nohu se třmenem vrátila na místo.
„Jen? Nebude vadit, když si sundám bundu a Curtisovi bederku?“ Usmála jsem se a pohladila Curtise po krku.
„Jasně, že ne. Tak pojďte do X, pak budeme zkoušet ty nové cviky a třeba do toho i dáme nějaké přechody, aby to nebylo jenom v kroku. Zkusíme do toho, co už umíš – půl jízdárny, ze středu jízdárny a malý, velký kruh, ano.“ Usmála se. Já pobídla Curtise do kroku – stiskla holeně, zhoupla se v sedle a nabídla mu otěž. Curtis hned a hezky vyšel do kroku. Došla jsem svižným krokem do X, kde jsem si sundala bundu a pomocí Jen i Curtisovi bederku. Pak jsem ho znovu pobídla a šla na stěnu. „Tak. Teď v kroku ti vysvětlím diagonálou změnit směr, vlnovka a obloukem změnit směr. Když bude čas, tak i osmičku nebo to bude až příště.“ Usmála se. Vzala jsem si Curtise na otěž a pobídla ho do kroku. Došla jsem na stěnu a opět jsem se snažila co nejvíce soustředit na to, aby můj sed byl co nejlepší. „Zkus víc uvolnit ruce a položit si je na malíkovou hranu. V lokti je víc uvolnit.“ Usmála se. Podívala jsem se hned na své ruce. „Koukej před sebe! I když se snažíš opravit svůj sed, tak musíš koukat tam, kam jedeš. Podíváš se takhle dolu a přeneseš váhu dolu a rozhodíš nejen sebe, ale i Curtise. Dávej na to opravdu pozor.“ Usmála se. Já hned zvedla hlavu a Curtis opět si odfrknul. Snažila jsem pobídnout každý krok co udělal. „Takže teď ti vysvětlím diagonálou změnit směr. Jak ti celý název napovídá, tak tohle se hlavně využívá k tomu, abys změnila směr v kroku, klusu, ale když budete hodně šikovní tak to jde i ve cvalu, ale to už je o to, aby si Curtis dokázal v čas přeskočit.“ Usmála se. „Jede se vždy z H do F, případně z F do Ha a poté z K do M, případně z M do K. Vždy vede přes X! U tohoto cviku je dobré třeba krok koně zkrátit nebo prodloužit, doporučuji ti ho zařadit třeba na začátek zahřátí koně, kdy Curtise v kroku nebo i v klusu prodloužíš nebo ho zkrátíš.“ Usmála se. „Zkusíme to, ano.“ Znovu se usmála, „příště už to zkusíme v klusu, ale pro dnešek v kroku. Tak, diagonálou změnit směr.“ Podívala jsem se na nejbližší písmo, které bylo M. Začala jsem si ho připravovat k tomu, abych mohla ohnout Curtise do směru – levá noha zůstala na podbřišníku, pravá mírně za, hlavu jsem otočila do směru a potom jsem mírně zatáhla (přes poloviční zádrž) za levou otěž a pravou nechala na místě. Curtis hezky zareagoval a otočil se. Po projetí oblouku jsem se zase srovnala a snažila se svižným krokem projet přes X a potom si Curtise připravovala na to, že budeme měnit směr v K. Opět jsem si rychle před obloukem sedla, jak se má – levá noha za podbřišníkem, pravá zůstala na podbřišníku, otočila jsem hlavu do směru a tím přenesla váhu a pomocí poloviční zádrže přes pravou otěž mu otočila do směru kam chceme nebo spíš potřebujeme jít. Curtis hezky zareagoval. „Super. Zkus to ještě na druhou stranu.“ Usmála se. Jela jsem do F, kde jsem opět připravila sebe a Curtise na to, že budeme měnit směr. Curtis si hezky vyšlapoval. „Super. Hezky ti jde. Až to dojedeš, tak ti vysvětlím vlnovku.“ Usmála se. Dojela jsem diagonálu. „Tak vlnovka. Jsou o třech, čtyřech a v našem případě, jak je ta hala velká, tak i o pěti. Vlnovka o čtyřech obloucích se změní směr. Hlavně se vlnovka jezdí v klusu a kroku. Na cval to je hodně pro koně náročné, protože se musí umět hodně dobře ohnout. Chápeme? Budeme zkoušet zatím jenom vlnovku o třech obloucích. Začíná buď v A a končí v C nebo začíná v C a končí v A, takže ano začíná a končí v půlce krátké stěny. Když pojedeš z A do C, tak projedeš písmeny K, B a H. Opačně, tedy budeš začínat v C a končit A tak projedeš H, B a K. Chápeš?“ Já přikývla. „Super, tak to můžeš zkusit a začneš tedy v A.“ Usmála se. Já se snažila co nejdříve dostat do A. Curtis byl šikovný, protože opravdu hezky šel dopředu. Už v A jsem si ho připravila na to, že budeme dělat oblouk. Cítila jsem, že mi to nejde tak jak jsem si to představovala, ale bylo cítit, že Curtis se snaží vyhovět tomu, co po něm chci. Zkusila jsem to i na druhou ruku. „Tak, teď ty vysvětlím obloukem změnit směr.“ Usmála se. „Teď to budeme zkoušet v zatáčce, takže to budeš mít jednodušší, ale časem to budeš zkoušet i bez toho.“ Usmála se. „Takže obloukem změnit směr si můžeš přestavit jako kapku, která začíná na stěně, pak uděláš oblouk, jako by to byl půl kruh malého kruhu a vrátíš se zpět na stěnu. Chápeš?“
„Trochu. Bude lepší, když si to zkusím.“ Usmála jsem se. Jen mi ještě ze země ukázala, jak je to myšlené a hned jsem to trochu lépe pochopila. Zkusila jsem to. Bylo to mnohem těžší, než se zdálo. Dokonce i vlnovka se mi v tu chvíli zdálo v pohodě.
„Super. Teď jdi klusem a zkus si na každou ruku dvakrát velký kruh.“ Usmála se. Hned jsem pobídla Curtise do klusu a ten s chutí vyrazil dopředu. „Je vidět, že má radost.“ Poznamenala Jen. Trochu jsem si pohrála s otěží, aby dal hlavu dolů a trochu se podsadil. Vždy, když jsem dosedla, tak jsem stiskla holeně. Nejdříve jsem objela jednou celou halu, pak kruh na jedné půlce haly a pak zase celá hala a opět kruh. „Nepřecházej do kroku. Hezky zůstaň v klusu. Ze středu jízdárny se změnou směru!“ Dojela jsem do půlky krátké jízdárny, pak jsem zatočila – jedna noha na podbřišníku, druhá za, podívala jsem se do směru a tím přenesla váhu na sedací kost, poloviční zádrž vnitřní otěže a zvýšení pobídky, aby mi nepřešel do kroku. V X jsem přesedla – sedla si na dva kroky Curtise, Jen mi nahlas počítala kroky a pak jsem po prvním vysednutím po přesednutí zvýšila opět pobídku. „SUPER! Hezky ti jde, takže nemusíš tak často pobízet, ale i tak nevypadni z rytmu.“ Curtis si odfrknul a cítila jsem i jak si přežvýknul. Dojela jsem k oblouku a snažila se opět Curtise přistavět k zatočení na druhou ruku.
„Šikovný hoch.“ Vnitřní rukou jsem ho pohladila po krku a Curtis si znovu odfrknul. Opět jsem nejdříve jela celou halu a pak kruh, zase cela hala a kruh na druhé půlce.
„Tak a teď si dáme přechody. Ať si trochu máknete oba a nemáte trénink jenom zadarmo.“ Usmála se. „Krok.“ Hned jsem zasedla, stiskla holeně a mírně zatáhla za otěže – Curtis hned přešel do kroku. Chvíli jsme šli krokem a pak se ozvala Jen: „Klus!“ Stiskla jsem holeně, zhoupla se v sedle a nabídla mu otěž – Curtis zareagoval a šel do klusu. „A mám lepší nápad. Dlouhé stěny budeš v klusu a krátké v kroku.“ Protáhla se Jen. Ze začátku nám to oběma dělal problém, ale po nějaké chvíli nám to šlo mnohem lépe, čehož si hned všimnula a nechala mě změnit směr přes půl jízdárny. A šlo se to samé na druhou ruku. Zase ze začátku to bylo horší, ale opět nám to po chvíli šlo. „Vidím, že už Curtis je dostatečně zpocený na to, takže to ukončíme. Až mu budeš povolovat sedlo, tak ti opět dám bederku, aby trochu neprochladl moc.“ Usmála se. Zahodila jsem Curtisovi otěže a chodili jsme nejdříve krokem. Po chvíli jsem došla do X, kde jsem povolila sedlo a nechala dát Curtisovi bederku, rozepnula jsem mu podbradní řemínek, a ještě chvíli chodili. Jednoduše jsem pak v X sesedla, vytáhla třmeny a nánosník úplně rozepnula. Curtis se hned radosti otřepal a otřel se o mě, když jsem vytahovala třmeny. Rozloučila jsem se s Jen a šli jsme směrem do stáje.

terez & curtis: ~ 2/2 trénink s trenérem ~ (omlouvám se za čas )

Došla jsem do haly nebo spíš teprve k hrazení, které bylo jako vchod do haly. Bylo již otevřené, takže jsem mohla v klidu vejít dovnitř. Došla jsem do X a rozhlédla se okolo sebe. Jennifer stále nebyla v hale jako normálně. Mezitím jsem si tedy aspoň Curtise dotáhla a zapnula podbradní řemínek. „Hmm, tak aspoň ze země budeme chodit, aby ses trochu zahřál.“ Rozešla jsem se s ním a šli jsme na stěnu. Měla jsem ho na ruce, ale pořád byl na volné otěži. „Neboj hochu, za chvíli určitě Jen přijde a začneme trénovat.“ Podrbala jsem ho na krku.
„Promiň, omlouvám se, že jdu pozdě, ale zdržel mě oběd.“ Usmála se.
„Dobrý. Já zatím jenom s ním chodila na ruce, aby se i tak trochu zahřál.“ Usmála jsem se a šla zpět do X. Zkontrolovala jsem podbřišník, jestli potřebuje ještě dotáhnout. Zatím ne. Stáhla jsem třmeny a poté jsem se pomocí schůdku vyhoupla do sedla. Curtis si tak povzdechnul jako by mi řekl, že jsem na něj až moc těžká „Tak jo, dneska budeme opakovat vše co umíš. Už teoreticky znáš všechny cviky. Hlavně se dneska zaměříme na tvůj sed a přechody klus a krok. No a možná ještě ti přidáme couvání a opáčko jízdárenských cviků, ať to není nuda. “ Zasmála se. Zkontrolovala jsem si, jestli všechno sedí a nikde to Curtise neškrtí. „Ale no tak, šup ať krokujete. Na volné otěži a na stěně.“ Jennifer strčila ruce do kapes u bundy. Stiskla jsem holeně, zhoupla se v sedle a mlaskla jsem, aby Curtis pochopil, že se má rozejít. Došla jsem na stěnu a snažila se každý jeho krok pobízet, aby mi neusnul pod rukama.
„A dneska rozcvička nebude?“ Podívala jsem se směrem k Jennifer.
„Myslím si, že už to nepotřebuješ. Ty paty dolu.“ Upozornila Jennifer, která zrovna chodila jako my, ale uprostřed haly. Hned jsem se snažila ty paty protlačit dolu co to šlo. „Malinko dej nohy dozadu a ramena dozadu.“ Strčila jsem nožky dozadu a Curtis udělal rychlejší kroky. Ramena jsem dala dozadu a dolů, ještě jsem si srovnala ruce tak jak mají být. „Super. Nech ho zatím na volné otěži. Pak si na ni i naklušeš. On se protáhne a ty budeš muset makat víc nohama, protože nebudeš ho mít na otěži, ale dá ti to hodně, věř mi.“ Usmála se. „Je dobré zařadit klus na volné otěži na začátek tréninku, aby se ti dobře zahřál.“ Znovu se usmála. „Velký kruh!“ Řekla po chvíli. Už kousek před půlkou krátké stěny jsem si začala připravovat sed – vnější noha trochu za podbřišník, vnitřní zůstala na podbřišníku, podívala jsem se do směru a vnitřní otěží jsem se pohrávala, aby se Curtis podíval do směru také. „Super, trošku se snaž tou vnitřní nohou ho vytlačit ven a vnější si ho hlídej, aby nešel až moc velký ten kruh, ano.“ Když jsem trošku zatlačila více tou vnitřní nohou tak jsem cítila, jak Curtis najednou ustupuje, tak jsem si ho zase tou vnější srovnala. „Vidíš? Takhle to myslím. Paty dolů.“ Hned jak to řekla, tak jsem se snažila ty paty strčit dolů. Když jsem dojela kruh, tak jsem pokračovala dál na dlouhou stěnu. „Znovu jeden velký kruh.“ Opět řekla. Na krátké stěně jsem opět zaměřila na sed – vnitřní noha na podbřišníku, vnější noha mírně za podbřišníku, podívala jsem se do směru kruhu a poloviční zádrž na vnější otěži, aby se Curtis podívala do směru. Úspěšně jsme ho zajeli, snad. „Hmm, a teď jsem řekla dvě rozdílné věci. Víš jaké?“ Ozvala se Jennifer. Zavrtěla jsem hlavou. „První bylo velký kruh a druhé jeden velký kruh, už chápeš?“ Podívala se na mě.
„Pořád nějak ne.“ Usmála jsem se nervózně.
„No. Když řeknu velký kruh, tak to znamená, že do odvolání budeš jenom na kruhu a když řeknu JEDEN velký kruh, tak ho jedeš pouze jednou. Už rozumíš?“ Já přikývla. „Super. Tak teď zkus jednou malý kruh. Zkus ho v rohu ať to máš trošku lehčí, ano.“ Usmála se, „a nezapomeň, že má průměr až deset metrů “ Mrkla na mě a já jenom přikývla. Když se blížil roh, tak jsem si opět snažila upravit sed na malý kruh, i když od velkého vůbec nelišil, jenom se musel Curtis více ohnout; takže jsem vnitřní nohu nechala na podbřišníku, vnější dala trochu za podbřišník, podívala se víc do směru kruhu a opět si hrála vnitřní otěží. „U menšího kruhu musíš s tou otěží si hrát víc, protože se ohýbá mnohem víc, ano.“ Opět jsem přikývla. „Ano, super.“ Usmála se. „Teď diagonálou změnit směr.“ Když to Jennifer řekla, tak mě to nejdřív vystrašilo, ale hned na to jsem se snažila soustředit na to, jak to mám jet. Z rohu do rohu, spíš teda z K do M, pomyslela jsem si. „Lepší ten krok. Tedy, trochu si ho pobídni, aby ti neusnul .“ Přikývla jsem. Stiskla jsem víc holeně a Curtis hned zlepšil krok. „Tak, to je lepší. “ Pochválila nás a já se začala soustředit na to, jak mám jet diagonálu. Projela jsem oblouk do K, poté diagonálně do M přes X a v M zase projela oblouk. „Super. Jeden velký kruh.“ Opět řekla. V půlce krátké stěny jsem si opět připravila sed na kruh – vnitřní noha na podbřišníku, vnější mírně za podbřišníkem, podívala jsem se do směru a pohrávala jsem si přes poloviční zádrž s vnitřní otěží. Curtis se už mnohem lépe ohýbal než na začátku. „Super, to je lepší. Na protější stěně velký kruh.“ Cítila jsem, jak Curtis opět vypadnul z tempa, a tak jsem malinko ho pobídla, aby se držel. „Narovnej se a co ty paty, zase.“ Hned jsem se narovnala v zádech a snažila se co nejvíce protlačit paty dolů. Dojela jsem na protější stěnu. Opět jsem si připravila sed na kruh – vnitřní noha na podbřišníku, vnější noha mírně za, podívala jsem se do směru kruhu a poloviční zádrž vnitřní otěže. Curtis opět hezky zareagoval. „Super. Tak zase malý kruh, zase v rohu, ano.“ Usmála se. V nejbližším rohu jsem udělala malý kruh, sed opět stejný jako před tím. „Zase ty paty. A uvolni ruce, ano.“ Usmála se. Protlačila jsem ty paty dolů a snažila se uvolnit ruce. „Lepší. Tak,“ tleskla rukama, „teď naklusej a postupně si ho vezmi na otěž, ale v lehkém klusu, ano. “ Mrkla na mě a opět ruce schovala do kapes. Přikývla jsem. Stiskla jsem holeně, zhoupla se v sedle, nabídla mu otěž a mlaskla jsem na něj. Curtisovi se nejprve nechtělo, takže jsem musela svoji pobídku podruhé víc zdůraznit, a to už konečně pochopil. „Ano, super, zase když dosedneš tak stiskni holeně. Když si ho budeš brát na otěž tak se snaž ho co nejvíce pobízet, aby to nebral jako, že se jde hned do kroku.“ Přikývla jsem a pomalu jsem si ho začala brát na otěž a snažila se co nejvíce pobízet. „Super. Jeden velký kruh.“ Připravila jsem si Curtise opět na to, že půjdeme na kruh. „Lepší, ale snaž se ho víc vytlačit tou vnitřní nohou, aby se ti ohnul, ano.“ Přikývla jsem opět. „Půl jízdárna se změnou směru.“ Dojela jsem do půlky dlouhé stěny, projela oblouk, v X přesedla (na počítání kroků Jennifer) a poté projela oblouk na druhou ruku. „Super, už ti reaguje lépe. Jeden velký kruh.“ Řekla. Připravila jsem opět svůj sed a Curtise na kruh. Dávala jsem si větší pozor na své nohy, aby se Curtis lépe ohnul. „Lepší.“ Usmála se. „Teď budeš na krátké stěně pracovní klus a na dlouhé lehký klus. Takže musí být vidět i změna v tom, jestli Curtis krok zkrátil nebo ne.“ Přikývla jsem. Když se poprvé blížila krátká stěna, tak jsem věděla, že to bude těžké vysedět klus. Cítila jsem, jak v sedle až moc skáču. „Uvolni tu pánev a snaž se celkově uvolnit. Když budeš ztuhlá, tak akorát půjdeš proti jeho pohybu a bude to horší. Koukej se před sebe a neboj se toho fakt uvolnit, uvidíš, jak to bude lepší.“ Přikývla jsem. Nějak jsem tu krátkou stěnu projela a pak jsem konečně byla na dlouhé stěně a konečně začala vysedávat a Curtis taky vypadal, že je to pro něj lepší. „Super. Jen tak dál.“ Projela jsem dlouhou stěnu. Pak nás opět čekala krátká stěna, což znamenalo, že se musím sednout do sedla, uvolnit se a zároveň zkrátit krok Curtise. Nevím, jestli jsem byla uvolněná dost, ale pořád jsem měla pocit, že ten klus není ono. „To bylo lepší, ale vím, že to umíš lépe, vím to.“ Projetí dlouhé stěny nebylo nijak těžké, ale sednout si do pracovního klusu jenom na ten kousek jako je krátká stěna mi prostě dělalo problém, ale vím, že se to pak časem jistě zlepší. Krátká stěna byla projeta, stále ten pracovní klus nebyl ono, ale dalo se to. Dlouhá stěna klasický lehký klus a poté opět krátká a pracovní klus. „Super. Teď už jenom lehký klus.“ Usmála se Jennifer. Byla jsem ráda, že jsem mohla vysedat. „Diagonálou změnit směr, ale v pracovním klusu ať to máš zajímavější.“ Jenom jsem si povzdechla, ale byla jsem si jistá, že to dám. Když jsem najížděla na diagonálu, tak jsem si sedla do sedla, uvolnila. „Lepší. Super.“ Po dokončení jsem opět začala vysedat, objela jsem asi jednou halu, když se ozvala Jennifer: „Krok!“ Zasedla jsem do sedla, zaklonila se, ztuhla v zádech a mírně zatáhla za otěže.
„Hou.“ Řekla jsem potichu k němu. Curtis zpomalil do kroku. „Mám si ho dotáhnout?“ Zeptala jsem se Jennifer.
„Zkus to a uvidíš.“ Usmála se. Sáhla jsem rukou pod podbřišník. Nepotřeboval to. „Nech ho chvíli vydechnout.“ Usmála se.
Po chvilce krokování jsem opět naklusala. „Super. Tak, teď zkusíme vlnovku o třech obloucích, ano. A nezapomeň, že musíš přesedat ano.“ Kývla jsem na to, že rozumím. Vlnovka byla pro mě lehká. Neměla jsem problém s přesednutím. „Super. Co osmička, zkusíš?“
„Ano.“ Byla jsem odhodlaná.
„Tak jednou.“ Usmála se. „A nezapomeň v X přesednout.“ Kývla jsem. Sice mi to trochu dělalo problém, ale nějak jsme to společně ustáli. „Super. A teď malý kruh v kroku. Myslím tím, že pojedeš normálně v klusu, kruh pojedeš v kroku a až ho dokončíš znovu naklušeš, ano.“ Kývla jsem. Blížil se roh, což znamenalo přejit do kroku – mírně jsem se zaklonila, stiskla holeně, malinko zatáhla za otěže; projela kruh – vnitřní noha na podbřišníku, vnější mírně za podbřišníkem, podívala jsem se do směru kruhu a přes poloviční zádrž vnitřní otěže se snažila Curtise otočit hlavu do směru, vnitřní nohou jsem se ho snažila vytlačit ven z kruhu a vnější si ho pořád hlídat; po dokončení kruhu jsem opět naklusala – stiskla holeně, zhoupla se v sedle a nabídla mu otěž, Curtis hned hezky zareagoval. „Super. To bylo ukázkové. Ze STŘEDU jízdárny se změnou směru.“ Přikývla jsem. „Ale dám to v pracovním klusu. Ať si ho užiješ a naučíš se ho vysedět. “ Mrkla na mě. Povzdechla jsem si a Curtis si odfrknul. Před obloukem, než jsem najížděla na ze středu jízdárny jsem si sedla, uvolnila se a snažila se to vysedět. „Lepší, ale i v pracovním klusu ho musíš pobízet. Jinak ti usne jako šípková Růženka. “ Zasmála se. Snažila jsem se nějak usedět klus, ale zároveň ho pobízet. Trošku těžké, ale dalo se to. Změnila jsem tak směr a začala opět vysedat. „Lepší. Jeden velký kruh v kroku.“ Zahlásila. Před nájezdem na velký kruh jsem opět přešla do kroku – mírně se zaklonila, stiskal holeně a mírně zatáhla za otěže; projel v kroku velký kruh, co krok to moje pobídka; po dojetí jsem opět naklusala – stiskla holeně, zhoupla se v sedle a nabídla mu otěž. Curtis hezky zareagoval a začal klusat. „Super. Chvíli si dáme klusání na stěně pak ještě pár cviků a ukončíme to, ano “ Usmála se. Klusala jsem v lehkém klusu celou halu. „Půl jízdárny.“ Přikázala Jennifer. Naštěstí jsem tohle znala, takže už to pro nás bylo lehké. „Super. Dáme si ještě jednu osmičku a pak chvíli vyklušeme na volné otěži.“ Přikývla jsem a najela na osmičku. Bylo to stále kostrbaté, ale dalo se to. „Super, tak zahoď otěž a vyklusej ho. Ať se protáhne. “ Kývla jsem a vyklusala jsem ho na obě ruce. Přešla jsem do kroku, a ještě ho vykrokovala, povolila jsem mu podbřišník. Curtis si hezky vyšlapoval za což jsem byla ráda. „Dneska vám to šlo hezky. Na tom pracovním klusu zapracujeme, protože příště už budeme snad cválat a tam je pracovní cval základ. “ Usmála se znovu. Po chvíli krokování jsem došla s Curtisem do X a ze sedla jsem ho objala okolo krku.
„Ty můj kluku šikovný.“ Usmála jsem se. Seskočila jsem, vytáhla třmeny, povolila podbřišník na nejspodnější dírku, rozepnula úplně podbradní řemínek, a ještě se s ním chvilinku mazlila. „Ještě jednou díky za oba tréninky, Jen. “ Usmála jsem se na ni.
„Hele, není vůbec za co. Tak uvidíme se příště.“ Řekla Jennifer a společně jsme se vydali pryč ze stáje.

terez & curtis: ~ 1/1 trénink na lonži (cval) ~

Šla jsem do haly. Zastavila jsem se u dveří do haly, které byly otevřené a uprostřed haly byla zrovna Jennifer, která v ruce měla lonžku a bič. „Tak jsem tu.“ Zavolala jsem na ni a vyšla jsem do haly.
„Vidím. Už jdu zavřít ať nás tu nikdo neruší.“ Usmála se a šla rychlejším krokem k nám. Já v klidu šla do X. „Zatím si nasedni, protáhni si ho v kroku a klusu. Pak tě vezmu na lonž a budeme společně cválat! Když ti to půjde, tak zkusíme i po hale, ano.“ Usmála se. V duši jsem se zaradovala, že konečně budu moct cválat. Došla jsem tedy do X, kde jsem si dotáhla, stáhla třmeny a zapnula jsem mu podbradní řemínek a pak pomocí schůdků jsem vyšplhala do sedla.
„Šikovná chlapec.“ Pohladila jsem ho po krku a automaticky ho pobídla do kroku – stiskla holeně, zhoupla se v sedle, nabídla mu otěže. Curtis hezky vyšel a nechala jsem ho tak na zahozené otěže. Automaticky jsem propnula paty dolů, špičky ke koni, ramena dolů a koukala jsem před sebe, ruce jsem se snažila mít uvolněné, ale ohnuté v lokti a opřené o přední rozsochu. Co jeho krok, to má pobídka. Cítila jsem, jak Curtis je dopředný a aktivní, což bylo dobře, hlavu měl skloněnou dolů.
„Lepší ten sed. Špičky ke koni.“ Okamžitě jsem se snažila špičky strčit co nejblíže ke koni a snažila jsem se, aby mé holeně byly v jedné linii s kyčlí a ramenem. „Ano super.“ Usmála se. „Jednou velký kruh.“ Přikázala Jennifer. Připravila jsem si sed na velký kruh – vnitřní noha zůstala na podbřišníku, druhá tedy vnější šla mírně za podbřišník, podívala jsem se do směru kruhu a tím přenesla váhu na vnitřní sedací kost, vnitřní otěží jsem si hrála přes poloviční zádrž. Curtis se hezky otočil hlavu do směru a hezky se přistavil. Vnitřní nohou jsem se ho snažila vytlačit ven, ale vnější jsem si ho hlídala, aby nešel zas tak daleko. „Lepší. Teď na druhé půlce haly, tak také jednou velký kruh.“ Usmála se. Projela jsem tedy normálně dlouhou stěnu a poté zase v půlce krátké stěny, kde začíná kruh jsem si sed připravila na velký kruh. Curtis ho šel hezky i když byl na volné otěže, tak kruh byl podle mě skvělý. Jednou jsem projela halu, aniž bych měla nějaký cvik. „Vlnovka o třech obloucích!“ Opět zavelela Jennifer. Kývla jsem a pomalu si připravila na to, jak to pojedu. V čas měnit nohy, aby se mi Curtis ohnul do správného směru. „Super, v kroku ti to jde. Pak to zkusíme i v klusu, ano.“ Usmála se. „Tak v rohu malý kruh.“ Opět nám nařídila Jennifer. Kousek před rohem jsem si připravila sed na kruh jenom s rozdílem, že jsem si hrála víc s otěží, aby se Curtis lépe ohnul. Bylo poznat, že není ještě dostatečně naohýbaný, a tak to bylo o trošku horší. „Umí lepší. Tak, znáš od stěny ke stěně?“ Zeptala se Jennifer a já přikývla. „Super, tak zkus ještě to. Mohlo by to pomoct ať se ohne trošku lépe.“ Usmála se. Najela jsem tedy na dlouhou stěnu a zkusila daný cvik, Curtis reagoval lépe. „Lepší. Tak ještě jednou ten malý kruh.“ Opět jsem se rozhodla ho jet v rohu. Kousek před rohem jsem si připravila sed a Curtise na kruh. Už jsem cítila, že se přistavuje lépe. „Je to lepší. Tak obloukem změnit směr, můžeš ho jet v rohu, ať to máš lehčí.“ Usmála se Jennifer. Dojela jsem tedy do dalšího rohu, kousek před rohem jsem si připravovala na to, že pojedeme obloukem změnit směr – takže jsem si myslela na to, že v čas budu muset změnit nohy, aby Curtis nešel znovu malý kruh. I přesto, že to bylo kostrbaté, tak se nám to povedlo a Curtis změnil směr. „Super. “ Usmála se a já pokračovala v objetí haly. „Jeden velký kruh.“ Usmála se Jennifer. Opět jsem ještě před tím, než jsem najela na kruh si srovnala sed. „Ale co ty paty. Dej je dolů!“ Zavolala na mě Jennifer. Snažila jsem se protlačit paty co nejníže mi to šlo. Snažila jsem se projet co nejlépe ten kruh a doufala, že to i Jennifer ocení. „Lepší. Na druhé straně haly to samé, ano. Jeden velký kruh.“ Usmála se znovu Jennifer. Přistavěla jsem si postupně Curtise, aby se připravil na kruh. Opět to prošel hezky. „Super. Vlnovka o třech obloucích.“ Znovu vlnovka. To dáme. Musela jsem myslet na to, že musím v čas měnit nohy.
Byla jsem ráda, že jsem dojela tu vlnovku. „Malý kruh.“ Přikývla jsem a v rohu jsem se snažila udělat co nejlépe malý kruh. Víc jsem si Curtise ohnula, aby vyjel lépe ten kruh. „Lepší. Zkus si s ním i takhle na té otěži hrát. Lépe se ti přistaví a bude s tebou i lépe spolupracovat. Zkus ještě od stěny ke stěně, ať to má na obě ruce stejné.“ Usmála se. Najela jsem na dlouhou stěnu a zkusila od stěny ke stěně. Šlo to snad dobře nebo aspoň tak jsem to cítila, že to je v pohodě. „Super. Tak lehký klus.“ Stiskla jsem holeně, zhoupla se v sedle, nabídla mu otěž. Curtis hned hezky vyšel dopředu. „Bude to rychlé. Takže jeden velký kruh.“ Najela jsem na velký kruh – přistavěla jsem si ho k vnitřní ruce, čím se mi lépe ohnul na kruh a projel ho lépe. „Tak je lepší. Jeden velký kruh na druhé straně haly.“ Usmála se. Dojela jsem jeden kruh, projela dlouhou stěnu. „Lépe ho pobízej. Umí lepší klus.“ Usmála se. Stiskla jsem víc holeně, když jsem dosedla a hned jsem cítila, že Curtis přidal do kroku. Dojela jsem opět na kruh. Snažila jsem se ho opět přistavět k vnitřní ruce, aby ho zase dobře projel. „Super. Po dojetí si ho vem pomalu na otěž.“ Usmála se.
Dojela jsem velký kruh a pomalu a postupně jsem si brala Curtise. „Pobízej ho, bude ti pak lépe chodit i u toho, když si ho bereš na otěž.“ Stiskla jsem holeně a vzala si ho lépe na otěž. Skutečně to bylo lepší. „Ano, lepší. Vlnovka o třech obloucích v pracovním sedu.“ Usmála se. „Snaž se, aby trochu zkrátil krok a malinko podsadil. Chci tím říct, abys sis hrála s otěží přes poloviční zádrž.“ Když jsem se blížila k půlce krátké stěny, sedla jsem si do sedla a pomalu si hrála s otěžemi přes poloviční zádrž. „Uvolni se, pořád ti jde moc rychle. Stiskni holeně, aby ti trochu zpomalil, ale pořád si hraj s tou otěží, aby ti nezastavil.“ Snažila jsem se uvolnit co nejlépe to šlo, stiskla holeně, ale toho si hrála s otěží. „Ano, lepší.“ Pomalu jsem projela vlnovku, kterou Curtis podle mě zvládnul bravurně. „Jednou ze středu jízdárny s prodlouženým klusem. Takže zvýšíš pobídku nohou, ale budeš vysedat pořád stejně, chápeš.“ Přikývla. Najela jsem na ze středu jízdárny a pomalu se připravovala na to, že bude klus prodloužený. „Hraj si s otěží.“ Znovu jsem si pohrála s otěží a najednou Curtis lépe přilnul na otěž. „Ano, mnohem lepší. Diagonálou změnit směr v pracovním klusu.“ Usmála se. Když jsem se blížila pomalu jsem si zase sedla do sedla, snažila se co nejlépe uvolnit, aby to nějak vypadalo k světu. Opět jsem projela jednou celou halu, Curtis si u toho stihnul několikrát odfrknout. „Jednou velký kruh.“ Najela jsem si v klidu na velký kruh, přistavěla si ho k vnější ruce více, aby projel ten kruh co nejlépe to šlo. „Lepší, ale snaž se ho mít pořád přistavěného dovnitř.“ Přikývla jsem. „Jeden velký kruh na druhé straně haly.“ Usmála se. Snažila jsem se ho mít pořád přistavěného dovnitř, jak mi říkala Jennifer. Na kruhu jsem se ho stále snažila mít přistavěného dovnitř. „Vytlač si ho tou vnitřní nohou.“ Stiskla jsem holen, aby se Curtis víc vytlačil ven. „Lepší. Vlnovka o třech obloucích. Nezapomeň, kdy si máš přesednout.“ Přikývla jsem. Najela jsem v klidu na vlnovku, v čas si přesedla a změnila nohy, aby se ohnul. Curtis hezky zareagoval. „Ano, super. Tak od stěny ke stěně v pracovním klusu.“ Usmála se. Před tím, než jsem jela na od stěny ke stěně jsem si sedla pořádně do sedla, uvolnila se, ale zvýšila svoji pobídku. „Ano, super. Jenom uvolni ty ruce.“ Snažila jsem se uvolnit ruce. „Super, tak krok. Zkontroluj sedlo, necháme ho vydechnout a potom si tě vezmu na lonž a budeme cválat. Když ti to půjde tak ještě na konci si zacváláš na celou halu, ano.“ Usmála se. Zasedla jsem do sedla, zaklonila se, stiskla holeně a malinko zatáhla za otěže. Curtis okamžitě zpomalil do kroku. Pohladila jsem ho po krku a pak si zkontrolovala to, jestli nepotřebuje dotáhnout. Ne, nepotřebovala. Nechala jsem si ho stále na otěži, aby to nebral, že je konec. Po chvíli jsem si změnila směr, aby to měl vyrovnané. „Tak vyndej si nohy ze třmenů, přehoď je přes krk a pojď ke mně.“ Usmála se. Vyndala jsem si nohy ze třmenů, které jsem si přehodila přes krk a poté šla hned k Jennifer. „Neboj, bude to jenom na cval, aby sis zvykla. Naučila se ho pobízet, zpomalovat a tak.“ Usmála se, připnula lonž a já opět pobídla Curtise do kroku. „Klidně ať je kruh větší. Nejde mi teď o to, abych ho pobízela ze země já. Pokud ti bude stávkovat a nebude chtít jít do cvalu tak ti pomůžu, ale jinak se snaž, aby ta pobídka byla od tebe.“ Pohladila jsem Curtise po krku. „Tak, zahoď mu teď i otěž, jestli chceš, tak můžeš na nich udělat uzel, ale můžeš je držet. Klidně se drž teď za rozsochu, ale pak až budeš cválat sama, tak už se ji držet nebude, ano.“ Usmála se. Radši jsem si ty otěže nechala v rukou. „Tak pobídka do cvalu. Jednoduchá jako když zatáčíš. Vnitřní noha na podbřišníku, vnější mírně za podbřišníkem, stiskneš holeně a zhoupneš se v sedle. Jednoduché, že? “ Já přikývla. „Do klusu a potom co nejdříve do cvalu, ano. Až budeš teda připravená do toho cvalu“ Usmála se. Pobídla jsem ho do klusu, co bylo jednoduché a Curtis hezky reagoval. Snažila jsem se trochu uklidnit před tím, než se dostanu do cvalu. Sedla jsem si do sedle, vnitřní nohu jsem nechala na podbřišníku, vnější jsem dala mírně za podbřišník, stiskla je a zhoupla se v sedle. Curtis jenom zrychlil klus. Zkusila jsem to ještě jednou. Opět bez úspěchu. „Zesil svoji pobídku.“ Poradila mi Jennifer. Zesílila jsem pobídku a bylo to. „Super. Zakloň se a užívej si to. Jdi jeho pohybem. Nohy uvolni a koukej před sebe.“ Bylo toho na mě až moc, ale snažila se co nejvíce vyhovět požadavkům Jennifer. „Lepší. Pobízej ho.“ Stiskla jsem holeně a cítila jsem, jak se pode mnou probudila nějaký drak, který dlouho spal. „Lepší. Klus!“ Zaklonila jsem se, stiskla co nejlépe holeně a pomocí otěží, za které jsem trochu zatáhla se ho snažila zpomalit do klusu. Curtis hned reagoval. „Super. Šlo vám to. Ještě zkusíme jednou na tuhle ruku a pak přejdeme na druhou, ano.“ Usmála se. „Neboj až pojedeš sama, tak budeš moct jet i se třmeny.“ Usmála se. Pohladila jsem ho po krku a Curtis si odfrknul. „Je vidět, že i on rád protáhnul, když byl už takhle dlouho v klusu. “ Zasmála se. „Jdeme na to znovu?“ Já udýchaně přikývla. „Až budeš připravená, tak ho pobídni ano. “ Mrkla na mě. Vnitřní holeň na podbřišníku, vnější za podbřišníkem, stiskla holeně, zhoupla se v sedle, a i na zahozené otěži jsem mu ji teď nabídla. Curtis už najednou lépe reagoval a naskočil. „Lepší, zesil trošku pobídku.“ Stiskla jsem trošku víc holeně a Curtis opět lépe poslechl. Stihnul si u toho i odfrknul. Uvolnila jsem se co nejvíce to šlo a snažila se koukat před sebe, v hlavě jsem si opakovala to, že na zemi nic nenajdu. „Uvolni ty nožky lépe nebo je spíš dolů, teď když nemáš ty třmeny, tak se ti to bude hodit.“ Usmála se. Spustila jsem nohy dolů a najednou jsem cítila, že se mi sedí lépe, a i Curtis šel lépe. „Klus!“ Stiskla jsem holeně, zaklonila jsem se, malinko zatáhla za otěže. Curtis zpomalil postupně do klusu. „Krok!“ Znovu jsem se snažila ho zpomalit do kroku a Curtis reagoval podle mě perfektně.
„Šikovný hoch.“ Pohladila jsem ho po krku a Curtis si hned sklonil hlavu dolu. Odfrknul si.
„Necháme ho oddechnout a pak zkusíme na druhou ruku, ano. Je vidět, že začátku budeš s ním bojovat, ale jakmile se do toho dostane, tak bude pracovat super. Čím víc budete takhle pracovat, tak pak už ti bude naskakovat lépe. Vždyť už to takhle vidíš v klusu. “ Usmála se.
Za chvíli jsem se zastavila u Jennifer, přepnula na druhou ruku na lonž a mohla jsem zkoušet cválat na druhou ruku. Opět chvíli v klusu a u toho si Curtis stihnul pohazovat hlavou. „Neboj se, on se zklidní. Jenom už chce do cvalu. Počkej až se zklidní a pak ho teprve pobídni.“ Moc dlouho to netrvalo. Opět jsem si připravovala sed na cval. Curtis hezky zareagoval a naskočil. „Vidíš? Už se do toho jednou dostal a už by cválal pořád. “ Zasmála se. „Uvolni se zase.“ Poradila mi. Uvolnila jsem se.
Po chvíli jsem opět přešla na chvíli do klusu, abych si vydechla teda oba si vydechli. Znovu jsem se opět dostala do cvalu. Už to bylo mnohem lepší. Postupně jsem přecházela do kroku. „Tak vem si třmeny a já ti mezitím vysvětlím co je kontracval. Teď už bude stejně konec, tak chci, abys ho nacválala. Jenom dlouhou cenu, příště určitě půjdeš celou, ale pro teď vám bude stačit tohle. “ Usmála se. „Takže kontracval. Cval, kdy kůň cválá na špatnou nohu. Jak víš, tak máme vnější a vnitřní stranu, ruku. Kontracval je tedy cval, kdy kůň cválá na vnější nohu. Je problém v tom, že když cválá na špatnou nohu a byla by třeba nějaká zatáčka, která by klouzala, tak byste mohli oba spadnout, je tedy důležité jak v hala, jízdárně, ale i venku na jakou nohu cváláš. Samozřejmě, že venku když je rovinka, tak je to víceméně jedno, ale když jsou zatáčky, tak vždy musí to být na vnitřní nohu. Chápeme se? Pokud někdy budeš dělat drezůru, tak v určitém stupni kůň musí cválat kontra, ale teď ti neřeknu v jakém.“ Podrbala se na hlavě. „V klidu si naklusej, v rohu si zkus nacválat aby ti naskočil na dobrou nohu, ano. I kdyby nacválal špatně, tak to teď neřeš. Jenom po tobě chci, aby ti naskočil, jestli chápeš pobídku a on na tebe reaguje.“ Přikývla jsem. V klidu jsem si naklusala, vzala jsem si ho postupně na otěž, aby se mi lépe ovládal. Chvíli jsem v klusu držela, aby to nebylo hned šup šup. Před rohem jsem si sedla do sedla, vnější nohu dala mírně za podbřišník, vnitřní nechala na podbřišníku, podívala jsem se do směru oblouku, malinko si hrála vnitřní otěží a vnitřní nohu jsem zesílila pobídku, aby mi naskočil dobře. Curtis zavrtěl mírně hlavou, ale hned na to skočil do cvalu. „Super! Malinko se zakloň vytírej sedlo a malinko ho pobízej.“ Usmála se. „Jde ti dobře, takže to je dobře.“ Projela jsem celou dlouhou stěnu, projela roh a pak postupně zpomalila do klusu. „Jednou objet halu, pak změn ruku, a to samé ano.“ Usmála se. Změnila jsem přes půl jízdárny směr a objela jednou halu. Pak jsem si opět pomalu připravila na to, že budeme cválat. Curtis mi hezky naskočil. „Před rohem ať ti jde už klusem! Jde ti kontra, tak ať se vám něco nestane!“ Kývla jsem a už zhruba v půlce dlouhé stěny jsem se ho snažila brzdit do klusu. Nejdříve se Curtisovi nechtělo, ale zvýšila jsem pobídku, a to už poslechl. „Vyklusej ho na volné otěži na jednu a pak druhou ruku, pak vykrokovat a pro dnešek hotovo!“ Usmála se Jennifer a začala pomalu smotávat lonž. Zahodila jsem otěž a nechala Curtise, aby se natáhnul.
„Šikovný chlapec.“ Pochválila jsem ho slovně. Změnila jsem si směr, a ještě vyklusala na druhou ruku. Bylo vidět, že je rád, že tohle „mučení“ už konečně končí. Přešla jsem postupně do kroku a Curtis si několikrát odfrknul. Vyhodila jsem si nohy ze třmenů. V klidu jsem si ho vykrokovala a poté jsem v X sesedla, povolila jsem mu sedlo, rozepnula jsem mu úplně podbradní řemínek a vytáhla třmeny.
„Moc vám to šlo. Myslím si, že pro tenhle týden máte hotovo. Ne, že tě uvidím, že chceš po mně další trénink. “ Zasmála se. Poté jsme společně odešli z haly.

terez a curtis: ~ 1/1 trénink s trenérem ~ (omlouvám se za čas a že je konec uspěchaný, ale jinak bych tu jízdu psala ještě týdenú

Došla jsem s Curtisem do haly, která byla otevřená. Jennifer seděla na zvýšené kavaletě a něco dělala na mobilu. „Tak jsme tady.“ Zavolala jsem a šla jsem k nasedacím schůdkům. Nejdříve jsem dotáhla Curtise a potom jsem zapnula podbradní řemínek. Stáhnula jsem si třmeny a přes schůdky jsem nasedla do sedla.
„Tak jo, dneska si dáme přechody a dáme si i nějaké jízdárenské cviky. Pokud budeš chtít, tak můžeme zkusit i cval aspoň na dlouhé stěně.“ Usmála se. „Tak jo, na volné otěži krokem vpřed.“ Nechala jsem Curtise na volné otěži. „A pamatuj si – jedna linie rameno, kyčel a pata. Lokty drž u těla a buď hezky narovnaná a vytažená z boků, měj uvolněnou pánev a vnímej každý pohyb Curtise a ruce měj opřené tak, že budeš zápěstí lehce opřené o přední rozsochu a položené na malíkové hraně, ano.“ Jennifer se semnou nemazlila a rovnou mě brala jako, že jsem jezdila pořád a neskočila. Ani mi to nevadilo, protože jsem se do toho chtěla dostat co nejdříve. Pobídla jsem Curtise do kroku – stiskla holeně, zhoupla se v sedle a nabídla Curtisovi otěž, aby vešel dopředu. On poslech a vyšel. „Na stěně na levou ruku. A co jeho krok to pobídka, aby ti neusnul. Umí chodit mnohem lépe.“ Přikývla jsem a co jeho krok, to to moje pobídka. Na stěně jsem dala Curtisovi pobídku na zatočení na levou ruku – levou nohu jsem nechala na podbřišníku, pravou jsem dala mírně za, levou ruku jsem mírně přitáhla k sobě a pravou jsem nechala na místě, pak jsem se podívala do směru jízdy, abych tím přenesla váhu. „Pobídni ho, umírá pod tebou.“ Ozvala se Jennifer. Já ještě zesílila pobídku, aby se mi nezastavil. „Super! Nezapomeň ho pobízet, očividně chce zneužít toho, že si seš trochu nejistá a bude schválně zpomalovat. Nenech ho vyhrát, ty vedeš a řídíš. Na zpomalení bude mít dost času jinde.“ Usmála se. Co jeho krok opět moje pobídka. Už šel mnohem lépe – krok byl aktivní a nevypadalo to, že by každou chvíli měl přijít do zastavení. Chvíli jsme krokovali na volné otěži, když nám Jennifer řekla, že máme pomocí půl jízdárny změnit směr. „Pobídni ho zase, začíná ti usínat.“ Připomenula mi Jennifer a já hned zesílila pobídku a Curtis hezky zareagoval. „Máš ho úplně dotaženého?“ Zeptala se po chvíli Jennifer.
„Nemám.“ Odpověděla jsem ji a zase se soustředila na Curtise, aby šel hezky aktivně.
„Dobře, tak si naklušeš na volné otěži, oklušeš si na obě ruce a pak si dotáhneš, ano.“ Usmála se na mě a já přikývla. „Super, tak lehký klus.“ Stiskla jsem holeně, zhoupla se v sedle a nabídla Curtisovi otěž. Curtis nejdříve nechtěl přejít do klusu, ale když jsem zesílila pobídku, tak Curtis přešel do klusu. „Super! Když dosedneš, tak pobídnout, aby neměl důvod přecházet do kroku, ano.“ Připomenula mi a já ji poslechla. Curtis na to hezky reagoval a vyšlapoval hezky dopředu. Nechala jsem ho stále na volné otěži a cítila a i slyšela, jak si přežvýknul a odfrknul.
Po chvilce klusu jsem na pokyn Jennifer změnila zase směr, ale tentokrát pomocí diagonály. Curtis se hezky natáhnul a uvolnil u toho a se uvolnil. „Nádhera. Pobídni ho ještě trochu víc, ale jinak super. A paty dolu u toho.“ Okamžitě jsem dala paty dolu a víc ho pobídla. Curtis hezky vyšlapoval za což jsem byla ráda. „Super, přejdi do kroku a potom zastav a dotáhni si, ano.“ Já jsem přikývla a postupně jsem přecházela do kroku a pak zastavil – vždy jsem stiskla holeně, mírně se zaklonila, ztuhla v zádech a podle potřeby jsem mírně zatáhla za otěž. „Super, pěkný. Dotáhni, pak do kroku a vezmi si ho pomalu na otěž a začneme nějakou práci.“ Já jsem přikývla. Dotáhla jsem si Curtise ze sedla, po dotažení jsem si zase srovnala sed a pobídla do kroku. Chvíli jsem ho nechala ještě na volné otěži – „teď už je čas si ho vzít na otěž.“ Přikázala nám Jennifer a já si ho pomalu vzala na otěž. „Naklusej si a až ti řeknu tak si ho ještě vezmeš na otěž, protože tam máš ještě větší rezervu.“ Já jsem přikývla a pobídla Curtise do klusu, který hezky poslechl, a tak naskočil do klusu hned. „Super.“ Pochválila nás Jen a já se nenápadně usmála. Vždy, když jsem dosedla, tak jsem lehce zmáčkla holeně, abych udržela Curtise v dobrém tempu a on mi tak nevypadnul z klusu. „Uděláš si velký kruh a pak si ho vezmeš trochu na otěž ještě.“ Poručila Jennifer a já přikývla. V půlce krátké stěny jsem si připravila nohy a sed na kruh, opět jsem se koukala na směr kruhu, abych přenesla váhu. „Pohraj si s vnitřní otěží a povol ruce, máš je tuhé a on to vnímá a není úplně natočený na kruh, i když ti tam jde.“ Ozvala se Jennifer a já přikývla. Pomocí poloviční zádrže jsem si pohrála s vnitřní otěží a Curtis se hezky ohnul dovnitř a já si pak uvolnila ruce. „Paty dolu a pohraj si otěží, po dokončení ti z toho zase vypadnul a není tak hezky zabalený.“ Dala jsem paty dolu a celou dlouhou stěnu jsem si hrála s otěží. „Ano, ještě chvíli a pak si ho vezmi na otěž… Ještě kousek… Jo! Je to tam. Vezmi si ho na otěž a velký kruh!“ Její povzbuzování mi hodně pomáhalo a Curtis se hezky uvolnil. Vzala jsem si ho na otěž a zamířila na kruh. „Vytlač ho víc nohou ať se ti jakoby otočí okolo.“ Zesílila jsem pobídku vnitřní nohou, „Ano, to je ono.“ Pochválila nás a zároveň jsem cítila, jak si přežvýknul. „Zkus teď na krátké stěně do pracovního klusu a dokud neřeknu, tak budeš v něm. Pokud chceš dneska na cval, tak to musíš hezky usedět.“ Jennifer se na mě šibalsky podívala. „Curtisovi se trochu zkrátí krok, ale to je dobře, ano.“ Já jsem přikývla a na krátké stěně sedla do Curtise, kterého to překvapilo a trochu přidal víc do kroku.
„Klid hochu, klid.“ Uklidnila jsem ho slovně a poté jsem si ho zase srovnala pod sebe. Krok se mu o trochu zkrátil.
„Uvolni se v kříži, ale zůstaň narovnaná a jdi s jeho pohybem, ne proti. Uvolni ruce zase.“ Snažila jsem se co nejvíce uvolnit, ale zůstala jsem narovnaná. „Super. Pohraj si s otěží a paty dolu.“ Opět jsem si pohrála s otěží, aby se trochu Curtis zabalil. Zdálo se mi, že Curtis trochu vypadavá z tempa, a tak jsem zesílila pobídku. „Malý kruh v pracovním klusu.“ Přistavila jsem si opět Curtise na kruh – vnitřní nohu jsem nechala na podbřišníku a vnější dala mírně za podbřišník, podívala jsem se do směru kruhu a vnitřní ruku jsem si mírně přitáhla mírně k sobě a vnější ruku jsem nechala na místě. „Pobízej ho u toho. Vypadává ti.“ Zesílila jsem pobídku v klusu a Curtis hezky přidal do klusu, který byl aktivní. „Po dojetí lehký klus.“ Přikázala Jennifer. Když jsem tedy dojela malý kruh, tak jsem se koukla, na kterou nohu mám vysedat a začala vysedat. „Dobře vysedáš. Vlnovka o třech obloucích. Nezapomeň, že musíš vždy přesednout!“ Připomenula mi. Já jsem přikývla a trochu si zase pohrála s otěží a zesílila pobídku, aby Curtis byl pozornější a v čas jsem ho stihla točit. Vždy před obloukem jsem si pohrála s otěží, aby věděl, že něco přijde změna. Ve středu jízdárny jsem si vždy přesedla, aby do oblouku najela na správnou nohu. Díky těm třem oblouků jsem změnila i směr. „Super, to bylo pěkný. Teď jednou si dej jednou celou halu a budeme pokračovat.“ Na chvíli jsem si tak mohla oddechnout a nechala i odfrknou Curtise.
„Super, tak teď od stěny ke stěně v pracovním klusu.“ Opět přikázala Jen a já přikývla. Před krátkou stěnou jsem si pohrála s otěží, aby se Curtis připravil na to, co nás čeká. V půlce krátké stěny jsem si sedla do pracovního klusu, Curtis opět zkrátil krok a já tak mohla v klidu najet na od stěny ke stěně. Zesílila jsem pobídku, aby mi Curtis nevypadnul z tempa, protože se mi zdálo, že zpomalil až moc, než by měl. „Super. Po dojetí na dlouhé stěně krok.“ Po dojetí cviku jsem zůstala v pracovním klusu a po najetí na dlouhou stěnu jsem zpomalila do kroku – zasedla, stiskla holeně, zaklonila se mírně a podle potřeby mírně zatáhla za otěž a Curtis hezky zpomalil. Opět jsem stiskla holeně, abych ho udržela v aktivním kroku. „Velký kruh v pracovním klusu.“ Přikázala Jennifer. V aktivním kroku jsem došla na krátkou stěnu, kde jsem před půlkou krátké stěny jsem opět pohrála s otěží a pobídla ho do klusu, samozřejmě do pracovního. Curtis mi hezky naskočil a šel zase v rámci možností v aktivním klusu. „Super. Pokračuj dál v pracovním a na protější krátké stěně pracovní cval!“ Přikázala Jennifer a mě to zaskočilo. Cval mi nevadil, ale nečekala jsem ho tak brzo. Snažila jsem se co nejvíce mít Crutise na přilnutí, aby naskočil dobře. Vzpomenula jsem si na to, jak jednou jsem z něho spadla, protože radostí mi hodil kozla, ale co jsem nechodila, tak byl ježděný a nezdál se tak nabušený energií. Curtis hezky zabalený vyšlapoval dopředu a já se připravovala na to, jak pobídnout do cvalu. Pobídku jsem si stále pamatovala a věděla jak na ni. Krátká stěna – pohrátí s otěží, vnější noha mírně za podbřišníkem, vnitřní na podbřišníku, nabídnutí otěže, stisknutí holení a zhoupnutí v sedle. A bylo to. Curtis mi nakočil. „Cválej! Jde na dobrou nohu, hezky jdi s jeho pohybem, ale zároveň paty dole… UVOLNI TU RUKU, ženská jedna. Umí lepší cval, tak hezky pobídka… Ano, to je ono.“ Bylo to moc pokynu za krátkou dobu, ale co řekla Jennifer tak jsem se snažila co nejlépe splnit. „Super, ještě ho v tom udrž.“ Pochválila nás. Objela jsem ve cvalu halu asi třikrát, když jsem konečně mohla přejít do klusu. Jennifer mi ještě dala jízdárenské cviky, aby se nešlo hned na druhou ruku a cval a bylo to zajímavé a jiné. Curtis po cvalu trochu pohazoval hlavou, protože se mu asi úplně nelíbilo, že nejdeme dál cválat, ale hodinu vedla Jennifer a ne já, ale i tak bych ho stejně nechala uklidnit v klusu. Pomocí oblouku jsem si změnila směr v klusu. I tak nám zadala Jennifer nějaké jízdárenské cviky a na chvíli přešli do kroku, abych nabrala dech. Pak přišel opět klus a cval. Curtis už byl uklidněný, takže už nepohazoval tak hlavou. Přechod do cvalu byl opět povedený a příjemný a hlavně aktivní. I Jennifer nás pochválila. „Tak jo, pro dnešek je to všechno. Vykrokovat a můžete jít.“ Usmála se na mě. Já jsem vykorkovala na volné otěží pořádně na obě strany, ve středu jízdárny jsem pak následně zastavila, sesedla, vytáhla třmeny, povolila Curtisovi sedlo a rozepnula podbradní řemínek. Pak jsem společně s Jen odešla směr stáje.