Komentář, na který odpovídáte
terez & curtis: ~ 2/3 POVINNÝ TRÉNINK ~ (opět omluva za čas 
)
Došla jsem do haly, kde již čekala Jen. Opět vrata otevřený a jenom zase hrazení. Jen okamžitě běžela naproti a šla mi otevřít.
„Ahoj, Jen.“ Usmála jsem se na ni a vešla na střed haly, kde byli schůdky. Dotáhla jsem si Curtise, stáhla třmeny a zapnula podbradní řemínek a přes schůdky vylezla na Curtise.
„Tak jo, pamatuješ si, jak se pobízí?“ Zeptala se mě Jen. Jenom jsem přikývla. „Super, tak, pobídni ho a jdi na stěnu.“ Usmála se. Stiskla jsem holeně, zhoupla se v sedle a povolila trochu otěže. Curtis hezky vykročil. „Super, tak zahoď úplně otěže a dáme hezky rozcvičku jako minule. Ale dneska k tomu, aby ses naučila sedět rovně, protože minulý trénink jsme na to zapomněli. Takže, vytáhneš ruce, co nejvýš to půjde, ale pořád budeš sedět zadkem v sedle, takže se vytáhneš z boků a budeš rovně. Chápeš, jak to myslím?“ Jenom jsem přikývla. Vytáhla jsem ruce do vzduchu nad sebe. „Super teď jako bys něco trhala, ale pořad se snaž mít paty dole, špičky ke koni a koukej se před sebe, ano.“ Řekla mi Jen. A jak řekla, tak jsem i udělala. Paty dole jak nejvíc to šlo, špičky ke koni a koukala jsem před sebe a snažila se co nejvíce vytáhnout z boků. „Super, ale sedni si víc na zadek, spíš jako když bys měla na zadku kapsy, tak na těch se snaž sedět!“ Řekla mi. Snažila jsem se udělat přesně, tak jak mi řekla. „Super, paty dolů.“ Snažila jsem se co nejvíc, ale po té pauze, kdy jsem nejezdila, tak opravdu jsem měla hodně zkrácené achilovky, takže mi to dělalo problém, ale snažila jsem se co nejvíc. „Tak, teď to změníme. Zase z tebe uděláme vrtulník, ale před tím ti změníme směr. Půjdu vedle tebe, protože tyhle změny směru a jízdárenské cviky budeš zkoušet někdy později. Ale i když půjde vedle tebe, tak se snaž mít paty dole, hezky se snaž vytáhnout z boku, ramena dozadu a snaž se mít rameno, kyčel a patu v jedné přímce, lokty měj mírně pokrčené, ruce opřené na malíkové hraně a otěže drž tak jak jsem ti ukazovala posledně.“ Snažila jsem se držet sed, jak mi řekla Jen. Šla vedle mě, když jsme šli půl jízdárny. „Dobře, tak zase půjdeš sama ten vrtulník. Ale to půjdeš jenom krátce, pak ti trochu vysvětlím zatáčení, protože jestli budeš postupovat rychle, tak až budeš dělat jízdárenské cviky, tak se ti to bude hodně hodit a je to základ jízdy na koni, ano.“ Usmála se. Rozpažila jsem ruce a začala se točit v sedle. „Super, tak teď ty to vysvětlím.“ Usmála se. „Takže, zatáčení. Jak víš tak se strany koně vždy vyznačují na vnější a vnitřní. Vnitřní je ta, kterou ruku máš vždy do středu jízdárny a vnější je ta co máš vždy ven z jízdárny. Chápeš? Takže teď je tvoje pravá ruka vnější a levá ruka vnitřní, ano.“ Přikývla jsem. „Super, takže vnější nohu posuneš mírně dozadu, vnitřní nohu necháš na podbřišníku, svojí váhu přeneseš na vnitřní sedací kost, podíváš se do směru, kam chceš jít a malinko vnitřní otěž přitáhneš k sobě, ale jenom malinko, ano. Tak, teď to zkus.“ Usmála se. Takže jsem hezky pravou nohu posunula lehce dozadu, levou nechala na podbřišníku, podívala se do směru, kam pojedu, přenesla váhu na sedací kost a malinko přitáhla vnitřní otěž. „Super, malinko si pohraj s otěží, aby ti dal Curtis hlavu dolů, aby to vypadalo líp, ale takhle je vidět, že Curtis tě opravdu rád nosí na zádech a poslouchá tě.“ Usmál se. „Tak, zkus to teď na druhou rukou.“ Opět jsem přikývla. Tentokrát jsem levou nohu posunula dozadu, pravou nechala na podbřišníku, podívala se do směru, přenesla váhu a lehce zatáhla za otěž. Curtis hned poslechl a otočil se. „Super, teď zkusíme klus, ano.“ Přikývla jsem. „Takže máme dva klusy, lehký klus a pracovní klus. Lehký vysedáš a pracovní sedíš pevně na zadku v sedle. Vždycky, když kůň udělá krok, tak tě vyhodí a ty si stoupneš. Ale pozor! Od KOLEN, ne od třmenů, pokud uvidím, že to je od třmenů, tak ti ty třmeny seberu a budeš vysedat bez nich a pak si budeš hezky pamatovat, jak máš vysedat.“ Usmála se. „Ale tak minule jsme trochu klusali, tak to zkusíme i teď. Dokonce jsi šla i hezky, ale jelikož jsem toho měla hodně, tak jsme to museli ten trénink urychlit. Takže, hezky a korektně naklusej, lehký klus a trochu zkusíme i přechody. Pokud budeš chtít i trénink příště, tak budeme už jenom trénovat přechody klus, krok, ano.“ Přikývla jsem. Stiskla jsem holeně, zhoupla se v sedle, nabídla a povolila otěž, Curtis hezky přešel do klusu. „Super, to bylo skvělé. Hezky vysedávej, nemusí to být moc, vysoko, ale aby to bylo vidět. A vždycky, když dosedneš, tak stiskneš, holeně, tak Curtis by měl chápat, že musí aktivně klusat a ne jenom udělat pár kroků a pak krok.“ Usmála se Jen a Curtis si naštvaně odfrknul. „Promiň, Curtisi.“ Zazubila se na něj Jen. „Super, teď krok. Vysvětlila jsem ti, jak se zastavuje nebo zpomaluje?“
„V rychlosti ano.“ Řekla jsem udýchaně.
„Dobře. Tak, sedneš si na zadek do sedla, zakloníš se, stiskneš pořádně holeně a malinko zatáhneš za obě otěže, tak zkus to.“ Sedla jsem si do sedla, zaklonila jsem se, pořádně stiskla pořádně holeně a malinko za otěže. Curtis nejdřív zavrtěl hlavou, „hlavně nepovoluj, trvej na svém, ano.“ Trvala jsem na svém a po chvíli Curtis skutečně přešel do klusu. „Koukám, že Curtis chce běhat, když nechtěl zpomalit. Ale super, že jsi trvala na svém a on tě poslechnul.“ Usmála se. „Ale dneska jsme toho udělali dost, tak už vám dám pohov. Příště si dáme pořádný trénink i s pořádnými přechody, posune vás to o hodně dál.“ Usmála se. „Takže zahoď otěž a nech ho vydýchat, tak se sám nadřel a trošku se zpotil.“ Usmála se. Zahodila jsem otěže a chvíli jsme krokovali. Pak jsem přešla do středu, sesedla, povolila sedlo, vytáhla třmeny a úplně mu rozepnula podbradní řemínek.
„Díky za trénink, Jen.“ Usmála jsem se.
„Není vůbec za co, jde vám to hodně dobře spolu.“ Usmála se a pohladila Curtise po krku. Vyšli jsme společně z haly pryč, Jen někam as směrem do klubovny a já směrem do stáje.