Komentář, na který odpovídáte
clair a sunshine: TRÉNINK 1/3 – LEVEL 1
Jennifer na mě čekala s otevřenými dveřmi vedoucími do haly. Se Sunshine jsme vstoupily dovnitř a Jen za námi hned zavřela. Automaticky jsem dotáhla podbřišník, stáhla třmeny a překontrolovala jejich délku. Měnit jsem ji nemusela. „Tak můžeš nahoru.“ Mrkla na mě trenérka, proto jsem vložila levou nohu do třmenu a odrazila se. Srovnala jsem se v sedle a druhou nohu také vsunula do třmenu. „Dnes to bude probíhat podobně jako při tvém prvním tréninku ve zdejším klubu. Akorát nebudeš na lonži a Sunshine si budeš muset hlídat sama. Lonž jsem si sice pro případ nouze vzala s sebou, ale myslím, že nebude potřeba.“ Přikývla jsem a čekala na pokyny.
„Fajn, začneme krokováním na stěně.“ Stiskem holení jsem uvedla Shi do pohybu. Napojily jsme se na nejbližší stěnu a připravily se na plnění dalších úkolů od naší trenérky. Kobču jsem vedla na zahozené otěži, ale byla jsem připravená na situaci, že by se mohla z ničeho nic leknout. „Narovnej se a prošlápni paty.“ Jakmile jsem Jennifer zaslechla, co nejvíc jsem se narovnala. O trochu víc jsem prošlápla paty a koutkem oka pohlédla na Jen. Upřeně nás sledovala. „Je načase změnit směr, ideálně přes diagonálu. Jakmile se ocitneš na začátku dlouhé stěny, vezmete to přes bod X ke konci druhé dlouhé stěny.“ Ještě mi připomněla, jak správně zatáčet a v jaký moment použít danou pomůcku. Na začátku dlouhé stěny jsem se podívala na diagonálu, posunula vnější holeň za podbřišník, zatížila jsem vnitřní sedací kost a lehce jsem si pomohla otěžemi, ty byly ovšem stále zahozené, takže jsem je využila opravdu minimálně. Jakmile jsme mířily k bodu X, Sunshine jsem narovnala, abych ji nestočila zpátky na stejnou stěnu. Bod X jsme těsně minuly, srovnala jsem ji moc pozdě. „Na první pokus to nebylo nejhorší. Příště zkus akorát trefit to X.“ Pochválila nás Jennifer a bedlivě nás sledovala. Občas nám vymyslela nějaké cvičení na zlepšení rovnováhy, upozornila mě na mé chyby a my stále chodily po obvodu.
„Myslím, že jestli ještě chvíli půjdete krokem, tak nám Sunshine usne. Vyzkoušíme klus. Posledně jsem ti říkala, že hodně vysedáváš přes třmeny, takže ti je dneska seberu. Věřím, že si zvykneš rychle.“ „To mi neuděláš.“ Řekla jsem naoko vyděšeně. „Ale jo.“ Nezbylo mi nic jiného, než vyndat nohy ze třmenů a přehodit je přes sedlo. Stejně jsem čekala, že mi je během některého tréninku vezme, ale netušila jsem, že hned na začátku. „Můžete naklusat. Pobídku znáš. Budeš vysedávat, jasné?“ „Ok“ Přikývla jsem a pevně stiskla holeně. Nezareagovala, proto jsem ji stiskla silněji a pomohla si zamlaskáním a Shi konečně naklusala. Připadalo mi, že jsem snad horší, než když jsem s jezdectvím úplně začínala. „Clair, soustřeď se.“ Připomněla se mi Jen. Poslechla jsem její radu a najednou to přeci jenom šlo. Nebylo to dokonalé, ale určitě jsem vypadala lépe, než když jsem začala klusat. „Narovnej se, holeně drž na místě.“ Snažila jsem se splnit všechny její požadavky a zároveň jsem se soustředila, abych dosedala co nejjemněji. „To už by docela šlo. Můžete si dát chvilku krokovací pauzu.“ Přestala jsem vysedávat, ztuhla jsem v kříži, pobídla a vydržela otěže, které jsem si během klusu stihla trochu posbírat. Jennifer nás nechala chodit po obvodu, a abych měla nějakou změnu, zase mi vymýšlela různé cviky. Natahovala jsem se ke svým špičkám, k uším Sunshine, různě mávala rukama do všech stran. Tyhle cviky nebyly zas až takový problém.
„Teď si znovu změníš směr, obejdeš jednou celou halu a znovu naklušeš.“ Sunshine ťapala vážně hezky. V kroku jsem ji skoro nemusela pobízet. Vlastně jsem ji pobídla pouze tehdy, když mi přišlo, že zpomaluje. Takže skoro vůbec. „Naklusej a můžeš začít vysedávat.“ Zavolala na mě Jennifer z druhé poloviny haly. Pořádně jsem stiskla holeně, zamlaskala a tlak holení povolila až poté, co se Sunshine rozklusala. „Tak je šikovná“ Pochválila jsem ji tiše a soustředila se na správné vysedávání. Chvíli na to jsem měla pocit, že mi nohy upadnou. Holt budu muset zase makat, aby se mi svaly posílily. „Vysedáváš na špatnou nohu. Myslím, že to v hlavě někde máš, ale přeci jenom ti to zopakuji. Vysedává se na vnitřní zadní nohu, ale to jako začátečník ze sedla ještě moc dobře nepoznáš. Stačí se podívat na vnější přední nohu, když jde dopředu, zvedáš se a když jde dozadu, tak dosedáš. Většina lidí se časem naučí vysedávat tak, že si to ani nemusí kontrolovat. Přesedneš si tím způsobem, že zůstaneš během jednoho klusového kroku navíc sedět. Takže dva kroky sedíš a začneš vysedávat až při dalším kroku. Chápeš?“ „Jo“ Přikývla jsem a místo toho, abych se v sedle zvedla, jsem zůstala sedět. Zapomněla jsem se zvednout během dalšího kroku, proto jsem musela počkat na další vhodný krok. Zkontrolovala jsem si, že vysedávám správně. „Přesně takhle by to mělo vypadat, až na to, že se musíš zvednout.“ Pochválila nás Jennifer s úsměvem na tváři.
„Můžeš zůstat v pracovním klusu.“ Bez třmenů to nebylo o moc snazší. Sama sebe jsem chválila za to, že jsem vše potřebné udělala ještě před tréninkem. Po tréninku už bych asi kydat úplně nechtěla. „Dobře, teď dlouhá stěna krok a na druhé znovu naklušeš. Dlouhá stěna lehký klus a na krátké stěně zůstaneš v pracovním.“ „Ok.“ Zpomalila jsem do kroku a nechala Sunshine aktivně kráčet po stěně. Upřímně by mi vůbec nevadilo, kdyby dnešní trénink skončil o něco dřív. Projely jsme roh a naklusaly. Začala jsem vysedávat tak, aby šla nahoru zároveň s vnější nohou. Na začátku krátké stěny jsem zůstala sedět a jelikož začala Shi zpomalovat, pobídla jsem ji holeněmi, abych ji udržela v požadovaném tempu. Ještě nějakou dobu jsme střídaly lehký a pracovní klus s občasnou přestávkou v kroku, ve kterém jsme často měnily směr. Ani během naší aktuální práce mě Jennifer nezapomínala opravovat.
„Dneska už tě dál nebudu trápit. Ještě vykrokujte a můžeme končit.“ Zpomalila jsem kobču do kroku a vedla ji po stěně. Otěže už jsem měla opět povolené. Jennifer mi sice dovolila třmeny, ale na ty poslední minuty už mi to přišlo zbytečné. Mezi tím, co jsem ještě krokovala, mi Jennifer zopakovala mé nejčastější chyby, tedy málo prošlápnutou patu, neklidnou holeň a to především v klusu, a také to, že nejsem narovnaná. Naopak mě pochválila, že mám celkem klidné ruce, což se u začátečníků moc nevidí.
Po pokynu, že končíme, jsem zastavila u bodu X a seskočila jsem na zem. Vytáhla jsem třmeny a povolila podbřišník. „Další trénink si dáme kdy? Zítra nebo až ve středu? Jestli teda chceš?“ Usmála se Jen, když chválila Sunshine. „Jasně, že chci. Ideálně zítra, ráda bych měla povinný tréninky co nejdřív za sebou. Ale nevím, kdy se sem dostanu.“ „To chápu, zítra se domluvíme, ale počítám s tebou. Připrav se na to, že už to nebude taková pohodička jako dnes. Zapojíme více přechodů, a aby se Sunshine nenudila tak jako během dnešní tréninku, budete jezdit i nějaké ty jízdárenské cviky. Jestli ke mně už nic nemáš, tak se měj zatím hezky.“ Mávla na mě Jen a nechala nás o samotě. Uchopila jsem otěže a vyrazila směrem ke stáji.