Komentář, na který odpovídáte
nell a clementine: LEVEL 1 – SPRÁVNÉ POBÍZENÍ (2/3)
Dovedla jsem Clementine do haly, kde se konal náš druhý trénink, který jsem měla opět s Bjornem.
„Ahoj, takže připraveni? Dneska ti ukážu, jak správně pobízet. Tentokrát už bez lonže a uvidím jak to půjde. Když tak tě vezmu na lonž.“ Což se mi moc nelíbilo, ale co jsem měla dělat. On tu byl trenér, takže tu měl hlavní slovo. „Vyhoupni se do sedla a rozehřej si koně,“ Pověděl Bjorn. Spustila jsem dolů třmeny, vsunula jsem nohu do třmenu, druhou jsem se odrazila a dosedla na koňský hřbet. Popravila jsem se v sedle tak aby mi tělo tvořilo jednu přímku. Nohy ve třmenech jsem měla tak, abych měla chodidlo v první třetině třmenu.
„Dobře, základem je, pokud chceš pobídnout koně, aby si stiskla holeně,“ Pověděl Bjorn. „No, nás to na Florestě učili tak, že první je hlasový povel a až potom stisk holení,“ Odvětila jsem hned vzápětí. „No, je vidět, že ses přece jen něco naučila. Ano, je to tak,“ Honilo se mi hlavou co má pořád proti Florestě a tak jsem se ho na to zeptala. „Nic proti ní nemám, ale vím, že když jsem někoho učil kdo tvrdil že už má zkušenosti z jiných stájí, tak většinou ty takzvané zkušenosti stály za starou bačkoru. O Florestě jsem moc neslyšel, dlouho jsem tady v česku nebyl takže…“ Odpověděl a já jen v duchu zírala. Ten se ale rozpovídal. „No, ale nejsme tu kvůli povídání ne? Takže jak si řekla, prvně použijeme hlasovou pobídku a pak holeně a v neposlední řadě bičík. Tak do toho, krokem vchod,“ Trošku se zasmál. Já nevycházela z údivu. Tohle že je ten morous? Páni!
Vyrovnala jsem se v sedle a vyslovila pobídku potřebnou pro to, aby se klisna rozešla. „Krok,“ řekla jsem pevným a jistým hlasem. Jelikož mi nereagovala, mlaskla jsem a vyslovila pobídku znova. Když ani to nezabralo, stiskla jsem holeně. Na to už kobča reagovala. „Tááák je hodná!“ Pochválila jsem ji a držela stehna dál přitisknuté. Pobízet nebylo potřeba, neboť Clementine chodila hezky. Když jsme se blížily k levému rohu, přiložila jsem ji levou otěž ke krku a mírně se vytočila v ramenech ve směru, kam jsem chtěla jet. A vyjeli jsme roh. „Dobrý, teď ji zastav. Víš jak na to?“ Optal se. Pouze jsem kývla. Pak jsem se přestala „houpat“ v sedle, ztuhla jsem v kříži a mírně ale opravdu mírně jsem přitáhla otěže. Klisna se zastavila. „Výborně! Jsem rád, že koně netaháš za hubu, pokračuj, krok-klus,“ Pověděl. Všimla jsem si, že mi neříkal, co mám dělat. Zřejmě mě chtěl otestovat. Což jsem mu rozhodně neměla za zlé.
„Krok!“ Vyslovila jsem pobídku a klisna k mému údivu se rozešla do kroku. „Aaano, výborně! Ššššikovná!“ Mohutně jsem ji pochválila hlasem. Nechala jsem ji chvíli jít v kroku a potom jsem vyslovila „Klus!“ Klisna nezareagovala, stiskla jsem tedy holeně silněji a zamlaskala jsem. Na to se Clementine dala do klusu. Chvilku mi trvalo, než jsem našla rytmus, ale pak jsem začala vysedávat a to pokaždé, co mě vyhodila ze sedla. „A krooook“ Zavelela jsem a klisna po chvíli přešla do nižšího chodu. „Dobrý, vykrokuj ji,“ Pověděl Bjorn. V kroku jsem objela jízdárnu aby vychladla a pak jsem dojela k Bjornovi. „Tak, pro dnešek stačilo. Šlo ti to. Jen pozor na to předklánění a při klusu se snaž mít nohy při koni.“ Shrnul Bjorn náš trénink a odešel. Já jsem sesedla z koně, vytáhla jsem třmeny nahoru a také jsem s Clementine odešla směr box.