Komentář, na který odpovídáte
nell a clementine: LEVEL 1 – DŮRAZ NA SED A ROVNOVÁHU (1/3)
Pomalu jsem vedla Clementine k hale na náš první trénink. Ano, první po dlouhé době. Takže vlastně první. Uvidím, zda se Bjorn trochu změnil nebo je pořád nerudný tak jako posledně.
„Dveře!“ Houkla jsem. „Můžeš,“ ozvalo se, příště bych poprosil dochvilnost, máš pět minut zpoždění! Na to si nezvykej!“ „Jistě, omlouvám se,“ sice si myslím, že jsem přišla na čas, ale podle pravidla č. 1 má učitel vždycky pravdu. A zrovna s tímhle chlapíkem bych si to rozházet nechtěla.
„Vezmu si tě na lonž, podle toho poznám, zda něco umíš nebo ses nic nenaučila,“ Na to jsem se mírně urazila. „Jistě, že umím, jen po zavření Floresty a poté i rekonstrukce Hope jsem nikde nejezdila,“ pověděla jsem mírně, ale i tak mě to zaskočilo. //Jo, je vidět, že se fakt nezměnil. Mrzout jeden!// „Tak už neplkej a vylez na koně,“ jen jsem přikývnu, stáhnu si třmeny a upravím si je podle délky svého předloktí. Vložím nohu do třmenu, druhou se odrazím a měkce dosednu do sedla, teda, aspoň doufám, že to bylo měkce, ale Clementine se netváří, že by ji to vadilo, zatím teda. Popravím se v sedle a vyrovnám se.
Snažím se, aby mé tělo tvořilo jednu přímku. Když si chystám popravit nohy, zarazí mě trenér.
„Přehoď otěže koni přes krk.“ Trochu vykulím oči. //Bez třmenů jsem nejezdila pěkně dlouho! Hlavně nedat najevo nejistotu!// Vytáhnu nohy ze třmenů a přehodím je tak, jak mi Bjorn řekl.
„Tahle lekce je zaměřena na sed a rovnováhu,“ Poví jen a mlaskne na koně, čímž ji pobídne do kroku. Clementine se rozejde a já cítím, jak se pode mnou pohybuje živá váha několikatunového zvířete. Je to nádherný pocit. „Trochu přitlač zadek a mírně stiskni stehna! Nehrb se tak!“ Udělí mi Bjorn pokyny. Zařídím se tedy podle jeho rady. „Dobře! Zkus si dát teď ruce v bok a vytáčej se trupem,“ udělí mi Bjorn další bod tréninku.
Dám si tedy ruce v bok a vytáčím se. Poté následoval pokyn, že mám dát ruce nad hlavu a vytahovat se. Zároveň se snažit zůstat zadkem ve sedle a nepředklánět se. Klisna šla stále v kroku, natáhla jsem ruce nad hlavu a „vytahovala“ se nahoru. Což bylo trochu obtížné, ale né zase tak moc. Dále jsem od Bjorna dostala pokyn že mám natáhnout ruku a pokusit se dotknout špičky na noze. To samé i na druhé straně. //O-ou! To mi achilovky moc nepoděkují!// A taky že ne. Jen co jsem se pokusila natáhnout ruku, svaly na noze na to reagovaly. //No, tréninkem se to zlepší!//
Pak jsem se opět vyrovnala v sedle a tentokrát pobídl Bjorn Clementine do klusu. „Drž se pořád narovnaná a prošláplý paty. Nohu měj uzavřenou!“ Kývla jsem Bjorn pobídl Clementine do klusu a ona naklusala. Snažila jsem se udržet a celkem mi to šlo. A když jsem cítila, že mě klisna „vyhodila“ ze sedla, zvedla jsem zadek. Chvíli trvalo, než jsem našla rytmus. Ale pak už mi to šlo celkem slušně. Sice z výrazu Bjorna nešlo nic moc vyčíst, ale trocha sebevědomí neuškodí si myslím nikdy. Po chvíli Bjorn Clementine zastavil. „Tak, myslím, že pro dnešek by to stačilo. Trochu se hrbíš a máš neklidnou holeň a ruce. Tak na to pozor. Jinak to šlo. Když se budeš držet mých rad, myslím, že se budeš zlepšovat rychle.“ //Páání! Pochvala od Bjorna. No potěš!// „Děkuju, budu si to pamatovat,“ kývnu, slezu z koně a vytáhnu třmeny nahoru. Poté vyvedu Clementine z jízdárny ven.