Nikdy se nevzdávej a najdi naději!

terez & curtis: ~ 3/3 POVINNÝ TRÉNINK ~ (Omlouvám se za čas )

Došla jsem do haly. Tentokrát hrazení bylo zasunuté, ale i tak jsem se zastavila před halou a rozhlédla jsem se do ní. Jennifer klasicky seděla na jedné ze zvýšených kavalet. „Ahoj, tak jsem tady.“ Oznámial jsem ji a šla jsem doprostřed haly. Dotáhla jsem si Curta, zapnula podbradní řemínek a nasadila si rukavice, stáhnula si třmeny. Přes schůdky jsem nalezla, no spíš se vyškrábala na toho obra.
„Tak, dneska budeme opakovat. Takže se připrav na to. Nebudeme už dělat klasickou rozcvičkou.“ Usmála se, stoupla si a došla směrem ke mně. „Jak se pobízí?“ Zeptala se.
„Takže. Stisknu holeně, zhoupnu se v sedle a nabídnu mu otěž.“ Usmála se. Jennifer přikývla.
„Ano, teď to ukaž.“ Přikázala mi Jennifer. Stiskla jsem holeně, zhoupla se v sedle a nabídla mu otěž, Curtis okamžitě pochopil, že má jít. No, jít, spíš se ploužil, tak jsem zdůraznila pobídku a najednou pán šel ten krok víc energicky. „Na stěnu na levou ruku – takže budeš mít levou ruku na vnitřní straně.“ Řekla. Jenom jsem přikývla. Na stěně jsem dala pravou nohu mírně za podbřišník, levou jsem nechala na podbřišníku, podívala jsem se do směru, kam jsem jela a tím jsem přenesla váhu na levou sedací kost. Curtis krásně reagoval a tak jsem si ho vzala mírně na otěž, aby si stále mohl protáhnout krk, ale já ho měla na kontaktu. Když jsem byla na stěně, tak jsem trochu zesílila pobídku, aby pořád šel v krásném a energickém kroku. „Zkus si trochu pohrát s otěží, aby se ti zabalil, takže si pohraj pravá levá otěž. Curtis je zlatíčko a zabalí se sám, ale když bys měla nějakého jiného koně nebo si Curt řekl, že dneska je den, kdy si nechce zabalit a podsadit, tak abys věděla jak na něj.“ Usmála se, „Další věc, nechceme tady koně, co jsou zabalení stylem, že mají držku až u plecí. Stačí to trochu, ale pořádně a dlouho. Někteří koně to umí už sami, ale jsou koně, u kterých to prostě musíš pořád a pořád tvrdě si prosadit, ano.“ Jenom jsem přikývla. „Paty dolu a víc se vytáhni z kyčle.“ Poslechla jsem opět Jennifer. „Super, když si budeš chtít zlepšit ty paty dolů, tak zkus si stoupnout na okraj schodů a snažit se protáhnout ty šlachy dolů, jistě, časem se ti povolí i samotným ježděním, ale takhle to urychlíš.“ Usmála se. Super, díky za tip.
Mezitím jsem si změnila zase pomocí Jennifer směr. Prý zatím není potřeba se učit všechny ty pojmy jízdárenských cviků, ale brzo si to budu učit, tak se mám co těšit, prý. „Na kolikáté dírce máš dotaženého Curtise?“ Zeptala se zájmem Jennifer.
„Třetí, proč pak?“ Zajímalo mě.
„Ramena dozadu.“ Upozornila mě Jennifer, „Jen jestli bude potřeba ho ještě dotáhnout, ale dneska to zas budou přechody klus, krok. Takže, rozhodně není potřeba ho dotahovat.“ Usmála se na mě. Jenom jsem přikývla. „Jak zpomalíš nebo zastavíš?“ Ozvala se po dlouhé době.
„Zasednu, ztuhnu v zádech, zakloním se v zádech a stisknu holeně. Případně můžu i zatáhnout malinko za otěže.“ Jennifer u to pokyvovala hlavou, očividně souhlasí.
„Ano.“ Usmála se a ukázala na mě vztyčený palec. „Skutečně otěže nejsou potřeba, mnoho koních pokud jsou dobře přiježdění, tak není potřeba použití otěže, jenom sedu a holení.“ Usmála se. Co jsem zatím vypozorovala u Curta, tak u něj to očividně je jak kdy, někdy je potřeba otěž a někdy ne, jako třeba když jsme šli na to plavení, tak tam mi chodil i bez použití otěže. „Tak, teď zastav. Pak jdi normálně krokem a na krátké stěně, někde zhruba v polovině naklusej. Lehký klus!“ Lehký klus mi zdůraznila, abych nešla pracovní. Přikývla jsem a hned jsem na ty úkony šla. Sedla jsem si víc do sedla, zaklonila se, ztuhla v zádech a stiskla holeně. Pobídku jsem hodně zdůraznila a Curtis hned pochopil a zastavil. „To bylo krásné… Byla použita silnější pobídka?“ jenom jsem přikývla… „Bylo to hned poznat. Časem už to nebude tolik potřeba, až toho víc najezdíte, ale teď se hold nadřeš víc, ale potom to pro tebe bude zas snažší.“ Usmála se. Pochválila jsem ho pohlazením a poplácáním po krku. Stiskla jsem holeně, zhoupla v sedle a nabídla mu malinko otěž a Curt se hned rozešel a u toho jsem cítila jak si přežvýknul.
„Šikovný hoch…“ Řekla jsem směrem k němu a on si potichu odfrknul. Musela jsem se usmát, protože jsem cítila jako bychom si na sebe rychle napojili. Došla jsem do poloviny krátké stěny a byl tady další úkol. Naklusat. Stiskla jsem holeně, zhoupla si v sedle a nabídla mu otěžk… „Klus.“ Řekla jsem tentokrát potichu. Curtis hezky naskočil do klusu.
„Budeš si muset přesednout. Takže si a dva JEHO kroky sedneš do sedla a potom si zase zvedneš. Až ti řeknu teď, tak hned vysedneš, ano.“ Přikývla jsem jenom na slova Jennifer. Sedla jsem si, bylo mi jasné, že teď ještě na začátku mi bude hodně dělat problém ten pracovní klus, ale určitě mi to časem půjde. „TEĎ!!!“ Řekla. A hned jsem vysedla. „Super, jdeš správně. A teď ti řeknu, jak poznáš, podle jaké nohy máš vysedat, ano.“ Přikývla jsem a ona se na mě znovu usmála. „Jak jsem ti říkala, tak se na jízdárně označují strany jako vnitřní a vnější. Koně v klusu jdou nohami diagonálně. Tedy, když pravá přední noha jde nahoru, levá zadní jde nahoru, kde jde levá přední noha nahoru, pravá zadní jde nahoru. A v klusu se nemůžeš koukat na zadní vnitřní nohu, asi to je i nemožné pro některé z nás, tak se řídíš podle přední vnější. Chápeš mě?“ Zeptala se mě Jennifer. „Když bys nechápala, tak v klubovně dám papír, kde vysvětlím.“ Usmála se. Já jsem jenom přikývla.
Chvíli jsem klusala, když si zase Jennifer rozhodla zase jít krok. Zasedla jsem, stiskla pořadně holeně, ztuhla v zádech a zaklonila se, Curtis hned zareagoval a Jennifer mě pochválila.

Během zbytku tréninku jsme opakovali přechody krok a klus. Curtis se během toho i hezky uvolnil a chodil hezky. Nevím proč, ale dneska to byl velice náročný trénink a já jsem byla ráda, že to skončilo. Jennifer nás oba pochválila. Došla jsem do středu jízdárny a sesedla jsem. Povolila jsem sedlo, vytáhla třmeny a úplně rozepnula podbradní řemínek. A pak jsme šli směr stáje.