Komentář, na který odpovídáte
terez & curtis: ~ 1/2 TRÉNINK S TRENÉREM –
Došla jsem k hale. Nakoukla jsem dovnitř. Nikdo zde nebyl teda až na Jen, která nervózně přešlapovala na místě. Když mě uviděla, tak se rychlým krokem ke mně vydala a pomohla mi otevřít hrazení. „Ahoj vy dva, tak jak se máte? Doufám, že dneska to bude v klidu.“ Usmála se.“
„Jo, máme se dobře. I když tady pán vypadá, že už má odpracováno.“ Zahihňala se a pohladila Curtise po krku. „Co budeme dneska dělat?“ Došla jsem do X, kde jsem si dotáhla Curtise, a ještě zkontrolovala jsem, jestli ho to někde neškrtí nebo aby se někde zbytečně neodřel. Zapnula jsem podbradní řemínek, tak aby si stále mohl přežvýknout, ale zároveň, aby to bylo tak jak má. Stáhla jsem si třmeny a pomocí schůdku vyhoupla do sedla.
„Dneska budeme pokračovat v jízdárenských cvicích. Dneska půjdeme v kroku a příště už v klusu. Dneska to bude diagonálou změnit směr, vlnovka a obloukem změnit směr.“ Usmála se, „hezky jdi krokem, zahoď mu otěž a dáme si rozcvičku, když jsi dlouho neseděla na něm. Po klusu si ho dotáhneš, ano.“ Usmála se. Chytla jsem otěže do rukou jako bych měla v rukou půllitry; zhoupla jsem se v sedle směrem dopředu, stiskla holeně a nabídla mu trochu otěž. Zamlaskala jsem na něj, aby pochopil, že chci, aby vykročil. Curtis pochopil, že má vyjít krokem. Co krok, to moje stisknutí holení, aby šel dopředu a nezpomalil do zastavení. „Zahoď otěž a určitě si pamatuješ nějaké ty cviky, tak se snaž je udělat co nejlépe a zároveň se snaž držet sed jaký máš, takže jedna linie – rameno, kyčel a pata. Ramena dozadu, paty dolu a snaž se sedět víc na zadku. Uvolni pánev a hýbej se do toho, jak se pohybuje Curtis, ano.“ Usmála se. „Tak, teď zkus ten vrtulník, prostě, že roztáhneš ruce a točíš jenom trupem.“ Roztáhla jsem ruce a začala se točit v trupu jako vrtule, stále jsem se snažila koukat před sebe a paty jsem se snažila mít co nejvíce dole a špičky ke koni taky. „Super teď zkus pravou rukou na levou špičku a levou rukou na pravou špičku.“ Usmála se. Já jsem přikývla. Nechala jsem ruce stále rozpažené a potom jsem levou ruku na pravou špičku a pravou ruku na levou špičku. Nevím kolikrát jsem to opakovala, ale už mi začalo být teplo. Pak jsem ještě zkoušela „trhat jablka“, kdy jsem natáhla ruce nad sebe a snažila se trhat jablka, ale přitom zadkem být přilepená k sedlu. „Super, teď si ho vem na otěž, půl jízdárnou změnit směr a začnu ti opravovat sed.“ Usmála se. Vzala jsem si ho postupně na otěž tak, aby byl stále povolený, ale na otěži. Byl v kroku a na začátku hodiny a nepotřeboval být na krátké otěži. Když jsem se blížila k půl jízdárny, tak jsem si hned přichystala nohy – levá noha zůstala na podbřišníku, pravá šla mírně za podbřišník, natočila jsem hlavu do směru a tím přenesla váhu na levou sedací kost a mírně, opravdu mírně zatáhla za levou otěž, spíš to byla taková poloviční zádrž. Curtis se okamžitě podívat do směru a hezky se otočil. Po projetí oblouku/zatáčky jsem si srovnala opět sed – nohy dala na podbřišník, koukala opět rovně před sebe a otěže srovnala. Snažila jsem se opět propnout paty co nejníž to šlo a koleno se snažila tlačit do sedla. „Trošku se vytáhni z kyčlí, ramena dolu a dozadu. Jinak dobré. Přemýšlím nad tím, že si dáme klus a nejdřív bez třmenů ať si do něj sedneš a pak začneš vysedat, ano.“ Usmála se. Když jsme prošla X, tak jsem okamžitě si začala připravovat to, že půjdeme na pravou ruku. Pravá noha na podbřišníku, levá mírně za podbřišníkem, podívala jsem se do směru a potom mírně zatáhla za pravou otěž. Curtis hezky zareagoval. „Buď ho někdo vyměnil nebo nevím, ale zatím ti jde hezky.“ Usmála se Jen. Obešla jsem opět párkrát halu. „Vem si ho víc na otěž a pobídni ho do klusu.“ Sedla jsem si víc na zadek, zhoupla se v sedle, stiskla holeně, nabídla otěž a zamlaskala. Curtis hned pochopil, že má klusat. Co jsem dosedla, tak jsem stiskla holeně. „Vyhoď si nohy ze třmenů.“ Zavolala na mě Jen. Vyhodila jsem si hned nohy ze třmenů. „A zkus u toho vysedávat.“ Bylo to těžké, ale snažila jsem se. „Ještě chvíli to vydrž.“ Každou chvíli jsem čekala, kdy spadnu nebo mi aspoň upadnou nohy. Ani jsem nepočítala kolikrát jsem objela halu, protože jediné mé myšlenky byly, aby to co nejrychleji skončilo. „Krok!“ Zavelela Jen. Já si sedla do sedla, zaklonila se, stiskla pevně holeně a zatáhla mírně za otěže. Curtis pochopil a zpomalil. Když šel krokem, tak si přežvýknul. „Můžeš si vzít třmeny a ze středu jízdárny změnit směr.“ Usmála se. Okamžitě jsem si nakopla třmeny a už si Curtise pomalu připravila na to, že se bude měnit směr. Cítila jsem, že Curtis je rád, že je pod sedlem, hezky si vyšlapoval. Když jsem si změnila směr, tak jsem opět měla klusat, ale teď už se třmeny, takže to bylo mnohem lepší a jednodušší. Curtis si stihl i odfrknout. „Super, zkus víc prošlápnout paty s narovnej se a ruce zkus držet v klidu.“ Usmála se. Snažila jsem se co nejvíce zlepšit chyby, které mi Jen řekla. „KROK!“ Zavelela Jen. Zasedla jsem do sedla, pořád to nebylo ono, protože jsem v sedle lehce vyskakovala, „zkus spustit nohy víc dolů a snaž se jít s jeho pohybem, ne proti němu. Pak si do něj lépe sedneš a nebudeš tolik skákat.“ Usmála se. Zkusila jsem to a byla to pravda. Když jsem se uvolnila, tak jsem si do něj sedla lépe. Zaklonila jsem se, stiskla pevně holeně a malinko zatáhla za otěže. Curtis okamžitě zpomalil do kroku, ale hned jsem ho pobídla, aby nepřešel do stání.
„Šikovný.“ Promluvila jsem potichu k němu a pohladila ho po krku vnější rukou.
„Tak. Zkus zastavit a dotáhnout si ho.“ Usmála se Jen. Zasedla jsem, stiskla holeně, zaklonila se a mírně zatáhla za otěže. Curtis okamžitě zastavil. Přehodila jsem levou nohu i se třmenem dopředu, zvedla bočnici a dotáhla ho. Vrátila jsem bočnici zpět na místo, nohu se třmenem vrátila na místo.
„Jen? Nebude vadit, když si sundám bundu a Curtisovi bederku?“ Usmála jsem se a pohladila Curtise po krku.
„Jasně, že ne. Tak pojďte do X, pak budeme zkoušet ty nové cviky a třeba do toho i dáme nějaké přechody, aby to nebylo jenom v kroku. Zkusíme do toho, co už umíš – půl jízdárny, ze středu jízdárny a malý, velký kruh, ano.“ Usmála se. Já pobídla Curtise do kroku – stiskla holeně, zhoupla se v sedle a nabídla mu otěž. Curtis hned a hezky vyšel do kroku. Došla jsem svižným krokem do X, kde jsem si sundala bundu a pomocí Jen i Curtisovi bederku. Pak jsem ho znovu pobídla a šla na stěnu. „Tak. Teď v kroku ti vysvětlím diagonálou změnit směr, vlnovka a obloukem změnit směr. Když bude čas, tak i osmičku nebo to bude až příště.“ Usmála se. Vzala jsem si Curtise na otěž a pobídla ho do kroku. Došla jsem na stěnu a opět jsem se snažila co nejvíce soustředit na to, aby můj sed byl co nejlepší. „Zkus víc uvolnit ruce a položit si je na malíkovou hranu. V lokti je víc uvolnit.“ Usmála se. Podívala jsem se hned na své ruce. „Koukej před sebe! I když se snažíš opravit svůj sed, tak musíš koukat tam, kam jedeš. Podíváš se takhle dolu a přeneseš váhu dolu a rozhodíš nejen sebe, ale i Curtise. Dávej na to opravdu pozor.“ Usmála se. Já hned zvedla hlavu a Curtis opět si odfrknul. Snažila jsem pobídnout každý krok co udělal. „Takže teď ti vysvětlím diagonálou změnit směr. Jak ti celý název napovídá, tak tohle se hlavně využívá k tomu, abys změnila směr v kroku, klusu, ale když budete hodně šikovní tak to jde i ve cvalu, ale to už je o to, aby si Curtis dokázal v čas přeskočit.“ Usmála se. „Jede se vždy z H do F, případně z F do Ha a poté z K do M, případně z M do K. Vždy vede přes X! U tohoto cviku je dobré třeba krok koně zkrátit nebo prodloužit, doporučuji ti ho zařadit třeba na začátek zahřátí koně, kdy Curtise v kroku nebo i v klusu prodloužíš nebo ho zkrátíš.“ Usmála se. „Zkusíme to, ano.“ Znovu se usmála, „příště už to zkusíme v klusu, ale pro dnešek v kroku. Tak, diagonálou změnit směr.“ Podívala jsem se na nejbližší písmo, které bylo M. Začala jsem si ho připravovat k tomu, abych mohla ohnout Curtise do směru – levá noha zůstala na podbřišníku, pravá mírně za, hlavu jsem otočila do směru a potom jsem mírně zatáhla (přes poloviční zádrž) za levou otěž a pravou nechala na místě. Curtis hezky zareagoval a otočil se. Po projetí oblouku jsem se zase srovnala a snažila se svižným krokem projet přes X a potom si Curtise připravovala na to, že budeme měnit směr v K. Opět jsem si rychle před obloukem sedla, jak se má – levá noha za podbřišníkem, pravá zůstala na podbřišníku, otočila jsem hlavu do směru a tím přenesla váhu a pomocí poloviční zádrže přes pravou otěž mu otočila do směru kam chceme nebo spíš potřebujeme jít. Curtis hezky zareagoval. „Super. Zkus to ještě na druhou stranu.“ Usmála se. Jela jsem do F, kde jsem opět připravila sebe a Curtise na to, že budeme měnit směr. Curtis si hezky vyšlapoval. „Super. Hezky ti jde. Až to dojedeš, tak ti vysvětlím vlnovku.“ Usmála se. Dojela jsem diagonálu. „Tak vlnovka. Jsou o třech, čtyřech a v našem případě, jak je ta hala velká, tak i o pěti. Vlnovka o čtyřech obloucích se změní směr. Hlavně se vlnovka jezdí v klusu a kroku. Na cval to je hodně pro koně náročné, protože se musí umět hodně dobře ohnout. Chápeme? Budeme zkoušet zatím jenom vlnovku o třech obloucích. Začíná buď v A a končí v C nebo začíná v C a končí v A, takže ano začíná a končí v půlce krátké stěny. Když pojedeš z A do C, tak projedeš písmeny K, B a H. Opačně, tedy budeš začínat v C a končit A tak projedeš H, B a K. Chápeš?“ Já přikývla. „Super, tak to můžeš zkusit a začneš tedy v A.“ Usmála se. Já se snažila co nejdříve dostat do A. Curtis byl šikovný, protože opravdu hezky šel dopředu. Už v A jsem si ho připravila na to, že budeme dělat oblouk. Cítila jsem, že mi to nejde tak jak jsem si to představovala, ale bylo cítit, že Curtis se snaží vyhovět tomu, co po něm chci. Zkusila jsem to i na druhou ruku. „Tak, teď ty vysvětlím obloukem změnit směr.“ Usmála se. „Teď to budeme zkoušet v zatáčce, takže to budeš mít jednodušší, ale časem to budeš zkoušet i bez toho.“ Usmála se. „Takže obloukem změnit směr si můžeš přestavit jako kapku, která začíná na stěně, pak uděláš oblouk, jako by to byl půl kruh malého kruhu a vrátíš se zpět na stěnu. Chápeš?“
„Trochu. Bude lepší, když si to zkusím.“ Usmála jsem se. Jen mi ještě ze země ukázala, jak je to myšlené a hned jsem to trochu lépe pochopila. Zkusila jsem to. Bylo to mnohem těžší, než se zdálo. Dokonce i vlnovka se mi v tu chvíli zdálo v pohodě.
„Super. Teď jdi klusem a zkus si na každou ruku dvakrát velký kruh.“ Usmála se. Hned jsem pobídla Curtise do klusu a ten s chutí vyrazil dopředu. „Je vidět, že má radost.“ Poznamenala Jen. Trochu jsem si pohrála s otěží, aby dal hlavu dolů a trochu se podsadil. Vždy, když jsem dosedla, tak jsem stiskla holeně. Nejdříve jsem objela jednou celou halu, pak kruh na jedné půlce haly a pak zase celá hala a opět kruh. „Nepřecházej do kroku. Hezky zůstaň v klusu. Ze středu jízdárny se změnou směru!“ Dojela jsem do půlky krátké jízdárny, pak jsem zatočila – jedna noha na podbřišníku, druhá za, podívala jsem se do směru a tím přenesla váhu na sedací kost, poloviční zádrž vnitřní otěže a zvýšení pobídky, aby mi nepřešel do kroku. V X jsem přesedla – sedla si na dva kroky Curtise, Jen mi nahlas počítala kroky a pak jsem po prvním vysednutím po přesednutí zvýšila opět pobídku. „SUPER! Hezky ti jde, takže nemusíš tak často pobízet, ale i tak nevypadni z rytmu.“ Curtis si odfrknul a cítila jsem i jak si přežvýknul. Dojela jsem k oblouku a snažila se opět Curtise přistavět k zatočení na druhou ruku.
„Šikovný hoch.“ Vnitřní rukou jsem ho pohladila po krku a Curtis si znovu odfrknul. Opět jsem nejdříve jela celou halu a pak kruh, zase cela hala a kruh na druhé půlce.
„Tak a teď si dáme přechody. Ať si trochu máknete oba a nemáte trénink jenom zadarmo.“ Usmála se. „Krok.“ Hned jsem zasedla, stiskla holeně a mírně zatáhla za otěže – Curtis hned přešel do kroku. Chvíli jsme šli krokem a pak se ozvala Jen: „Klus!“ Stiskla jsem holeně, zhoupla se v sedle a nabídla mu otěž – Curtis zareagoval a šel do klusu. „A mám lepší nápad. Dlouhé stěny budeš v klusu a krátké v kroku.“ Protáhla se Jen. Ze začátku nám to oběma dělal problém, ale po nějaké chvíli nám to šlo mnohem lépe, čehož si hned všimnula a nechala mě změnit směr přes půl jízdárny. A šlo se to samé na druhou ruku. Zase ze začátku to bylo horší, ale opět nám to po chvíli šlo. „Vidím, že už Curtis je dostatečně zpocený na to, takže to ukončíme. Až mu budeš povolovat sedlo, tak ti opět dám bederku, aby trochu neprochladl moc.“ Usmála se. Zahodila jsem Curtisovi otěže a chodili jsme nejdříve krokem. Po chvíli jsem došla do X, kde jsem povolila sedlo a nechala dát Curtisovi bederku, rozepnula jsem mu podbradní řemínek, a ještě chvíli chodili. Jednoduše jsem pak v X sesedla, vytáhla třmeny a nánosník úplně rozepnula. Curtis se hned radosti otřepal a otřel se o mě, když jsem vytahovala třmeny. Rozloučila jsem se s Jen a šli jsme směrem do stáje.