Nikdy se nevzdávej a najdi naději!

terez & curtis: ~ 2/2 trénink s trenérem ~ (omlouvám se za čas )

Došla jsem do haly nebo spíš teprve k hrazení, které bylo jako vchod do haly. Bylo již otevřené, takže jsem mohla v klidu vejít dovnitř. Došla jsem do X a rozhlédla se okolo sebe. Jennifer stále nebyla v hale jako normálně. Mezitím jsem si tedy aspoň Curtise dotáhla a zapnula podbradní řemínek. „Hmm, tak aspoň ze země budeme chodit, aby ses trochu zahřál.“ Rozešla jsem se s ním a šli jsme na stěnu. Měla jsem ho na ruce, ale pořád byl na volné otěži. „Neboj hochu, za chvíli určitě Jen přijde a začneme trénovat.“ Podrbala jsem ho na krku.
„Promiň, omlouvám se, že jdu pozdě, ale zdržel mě oběd.“ Usmála se.
„Dobrý. Já zatím jenom s ním chodila na ruce, aby se i tak trochu zahřál.“ Usmála jsem se a šla zpět do X. Zkontrolovala jsem podbřišník, jestli potřebuje ještě dotáhnout. Zatím ne. Stáhla jsem třmeny a poté jsem se pomocí schůdku vyhoupla do sedla. Curtis si tak povzdechnul jako by mi řekl, že jsem na něj až moc těžká „Tak jo, dneska budeme opakovat vše co umíš. Už teoreticky znáš všechny cviky. Hlavně se dneska zaměříme na tvůj sed a přechody klus a krok. No a možná ještě ti přidáme couvání a opáčko jízdárenských cviků, ať to není nuda. “ Zasmála se. Zkontrolovala jsem si, jestli všechno sedí a nikde to Curtise neškrtí. „Ale no tak, šup ať krokujete. Na volné otěži a na stěně.“ Jennifer strčila ruce do kapes u bundy. Stiskla jsem holeně, zhoupla se v sedle a mlaskla jsem, aby Curtis pochopil, že se má rozejít. Došla jsem na stěnu a snažila se každý jeho krok pobízet, aby mi neusnul pod rukama.
„A dneska rozcvička nebude?“ Podívala jsem se směrem k Jennifer.
„Myslím si, že už to nepotřebuješ. Ty paty dolu.“ Upozornila Jennifer, která zrovna chodila jako my, ale uprostřed haly. Hned jsem se snažila ty paty protlačit dolu co to šlo. „Malinko dej nohy dozadu a ramena dozadu.“ Strčila jsem nožky dozadu a Curtis udělal rychlejší kroky. Ramena jsem dala dozadu a dolů, ještě jsem si srovnala ruce tak jak mají být. „Super. Nech ho zatím na volné otěži. Pak si na ni i naklušeš. On se protáhne a ty budeš muset makat víc nohama, protože nebudeš ho mít na otěži, ale dá ti to hodně, věř mi.“ Usmála se. „Je dobré zařadit klus na volné otěži na začátek tréninku, aby se ti dobře zahřál.“ Znovu se usmála. „Velký kruh!“ Řekla po chvíli. Už kousek před půlkou krátké stěny jsem si začala připravovat sed – vnější noha trochu za podbřišník, vnitřní zůstala na podbřišníku, podívala jsem se do směru a vnitřní otěží jsem se pohrávala, aby se Curtis podíval do směru také. „Super, trošku se snaž tou vnitřní nohou ho vytlačit ven a vnější si ho hlídej, aby nešel až moc velký ten kruh, ano.“ Když jsem trošku zatlačila více tou vnitřní nohou tak jsem cítila, jak Curtis najednou ustupuje, tak jsem si ho zase tou vnější srovnala. „Vidíš? Takhle to myslím. Paty dolů.“ Hned jak to řekla, tak jsem se snažila ty paty strčit dolů. Když jsem dojela kruh, tak jsem pokračovala dál na dlouhou stěnu. „Znovu jeden velký kruh.“ Opět řekla. Na krátké stěně jsem opět zaměřila na sed – vnitřní noha na podbřišníku, vnější noha mírně za podbřišníku, podívala jsem se do směru kruhu a poloviční zádrž na vnější otěži, aby se Curtis podívala do směru. Úspěšně jsme ho zajeli, snad. „Hmm, a teď jsem řekla dvě rozdílné věci. Víš jaké?“ Ozvala se Jennifer. Zavrtěla jsem hlavou. „První bylo velký kruh a druhé jeden velký kruh, už chápeš?“ Podívala se na mě.
„Pořád nějak ne.“ Usmála jsem se nervózně.
„No. Když řeknu velký kruh, tak to znamená, že do odvolání budeš jenom na kruhu a když řeknu JEDEN velký kruh, tak ho jedeš pouze jednou. Už rozumíš?“ Já přikývla. „Super. Tak teď zkus jednou malý kruh. Zkus ho v rohu ať to máš trošku lehčí, ano.“ Usmála se, „a nezapomeň, že má průměr až deset metrů “ Mrkla na mě a já jenom přikývla. Když se blížil roh, tak jsem si opět snažila upravit sed na malý kruh, i když od velkého vůbec nelišil, jenom se musel Curtis více ohnout; takže jsem vnitřní nohu nechala na podbřišníku, vnější dala trochu za podbřišník, podívala se víc do směru kruhu a opět si hrála vnitřní otěží. „U menšího kruhu musíš s tou otěží si hrát víc, protože se ohýbá mnohem víc, ano.“ Opět jsem přikývla. „Ano, super.“ Usmála se. „Teď diagonálou změnit směr.“ Když to Jennifer řekla, tak mě to nejdřív vystrašilo, ale hned na to jsem se snažila soustředit na to, jak to mám jet. Z rohu do rohu, spíš teda z K do M, pomyslela jsem si. „Lepší ten krok. Tedy, trochu si ho pobídni, aby ti neusnul .“ Přikývla jsem. Stiskla jsem víc holeně a Curtis hned zlepšil krok. „Tak, to je lepší. “ Pochválila nás a já se začala soustředit na to, jak mám jet diagonálu. Projela jsem oblouk do K, poté diagonálně do M přes X a v M zase projela oblouk. „Super. Jeden velký kruh.“ Opět řekla. V půlce krátké stěny jsem si opět připravila sed na kruh – vnitřní noha na podbřišníku, vnější mírně za podbřišníkem, podívala jsem se do směru a pohrávala jsem si přes poloviční zádrž s vnitřní otěží. Curtis se už mnohem lépe ohýbal než na začátku. „Super, to je lepší. Na protější stěně velký kruh.“ Cítila jsem, jak Curtis opět vypadnul z tempa, a tak jsem malinko ho pobídla, aby se držel. „Narovnej se a co ty paty, zase.“ Hned jsem se narovnala v zádech a snažila se co nejvíce protlačit paty dolů. Dojela jsem na protější stěnu. Opět jsem si připravila sed na kruh – vnitřní noha na podbřišníku, vnější noha mírně za, podívala jsem se do směru kruhu a poloviční zádrž vnitřní otěže. Curtis opět hezky zareagoval. „Super. Tak zase malý kruh, zase v rohu, ano.“ Usmála se. V nejbližším rohu jsem udělala malý kruh, sed opět stejný jako před tím. „Zase ty paty. A uvolni ruce, ano.“ Usmála se. Protlačila jsem ty paty dolů a snažila se uvolnit ruce. „Lepší. Tak,“ tleskla rukama, „teď naklusej a postupně si ho vezmi na otěž, ale v lehkém klusu, ano. “ Mrkla na mě a opět ruce schovala do kapes. Přikývla jsem. Stiskla jsem holeně, zhoupla se v sedle, nabídla mu otěž a mlaskla jsem na něj. Curtisovi se nejprve nechtělo, takže jsem musela svoji pobídku podruhé víc zdůraznit, a to už konečně pochopil. „Ano, super, zase když dosedneš tak stiskni holeně. Když si ho budeš brát na otěž tak se snaž ho co nejvíce pobízet, aby to nebral jako, že se jde hned do kroku.“ Přikývla jsem a pomalu jsem si ho začala brát na otěž a snažila se co nejvíce pobízet. „Super. Jeden velký kruh.“ Připravila jsem si Curtise opět na to, že půjdeme na kruh. „Lepší, ale snaž se ho víc vytlačit tou vnitřní nohou, aby se ti ohnul, ano.“ Přikývla jsem opět. „Půl jízdárna se změnou směru.“ Dojela jsem do půlky dlouhé stěny, projela oblouk, v X přesedla (na počítání kroků Jennifer) a poté projela oblouk na druhou ruku. „Super, už ti reaguje lépe. Jeden velký kruh.“ Řekla. Připravila jsem opět svůj sed a Curtise na kruh. Dávala jsem si větší pozor na své nohy, aby se Curtis lépe ohnul. „Lepší.“ Usmála se. „Teď budeš na krátké stěně pracovní klus a na dlouhé lehký klus. Takže musí být vidět i změna v tom, jestli Curtis krok zkrátil nebo ne.“ Přikývla jsem. Když se poprvé blížila krátká stěna, tak jsem věděla, že to bude těžké vysedět klus. Cítila jsem, jak v sedle až moc skáču. „Uvolni tu pánev a snaž se celkově uvolnit. Když budeš ztuhlá, tak akorát půjdeš proti jeho pohybu a bude to horší. Koukej se před sebe a neboj se toho fakt uvolnit, uvidíš, jak to bude lepší.“ Přikývla jsem. Nějak jsem tu krátkou stěnu projela a pak jsem konečně byla na dlouhé stěně a konečně začala vysedávat a Curtis taky vypadal, že je to pro něj lepší. „Super. Jen tak dál.“ Projela jsem dlouhou stěnu. Pak nás opět čekala krátká stěna, což znamenalo, že se musím sednout do sedla, uvolnit se a zároveň zkrátit krok Curtise. Nevím, jestli jsem byla uvolněná dost, ale pořád jsem měla pocit, že ten klus není ono. „To bylo lepší, ale vím, že to umíš lépe, vím to.“ Projetí dlouhé stěny nebylo nijak těžké, ale sednout si do pracovního klusu jenom na ten kousek jako je krátká stěna mi prostě dělalo problém, ale vím, že se to pak časem jistě zlepší. Krátká stěna byla projeta, stále ten pracovní klus nebyl ono, ale dalo se to. Dlouhá stěna klasický lehký klus a poté opět krátká a pracovní klus. „Super. Teď už jenom lehký klus.“ Usmála se Jennifer. Byla jsem ráda, že jsem mohla vysedat. „Diagonálou změnit směr, ale v pracovním klusu ať to máš zajímavější.“ Jenom jsem si povzdechla, ale byla jsem si jistá, že to dám. Když jsem najížděla na diagonálu, tak jsem si sedla do sedla, uvolnila. „Lepší. Super.“ Po dokončení jsem opět začala vysedat, objela jsem asi jednou halu, když se ozvala Jennifer: „Krok!“ Zasedla jsem do sedla, zaklonila se, ztuhla v zádech a mírně zatáhla za otěže.
„Hou.“ Řekla jsem potichu k němu. Curtis zpomalil do kroku. „Mám si ho dotáhnout?“ Zeptala jsem se Jennifer.
„Zkus to a uvidíš.“ Usmála se. Sáhla jsem rukou pod podbřišník. Nepotřeboval to. „Nech ho chvíli vydechnout.“ Usmála se.
Po chvilce krokování jsem opět naklusala. „Super. Tak, teď zkusíme vlnovku o třech obloucích, ano. A nezapomeň, že musíš přesedat ano.“ Kývla jsem na to, že rozumím. Vlnovka byla pro mě lehká. Neměla jsem problém s přesednutím. „Super. Co osmička, zkusíš?“
„Ano.“ Byla jsem odhodlaná.
„Tak jednou.“ Usmála se. „A nezapomeň v X přesednout.“ Kývla jsem. Sice mi to trochu dělalo problém, ale nějak jsme to společně ustáli. „Super. A teď malý kruh v kroku. Myslím tím, že pojedeš normálně v klusu, kruh pojedeš v kroku a až ho dokončíš znovu naklušeš, ano.“ Kývla jsem. Blížil se roh, což znamenalo přejit do kroku – mírně jsem se zaklonila, stiskla holeně, malinko zatáhla za otěže; projela kruh – vnitřní noha na podbřišníku, vnější mírně za podbřišníkem, podívala jsem se do směru kruhu a přes poloviční zádrž vnitřní otěže se snažila Curtise otočit hlavu do směru, vnitřní nohou jsem se ho snažila vytlačit ven z kruhu a vnější si ho pořád hlídat; po dokončení kruhu jsem opět naklusala – stiskla holeně, zhoupla se v sedle a nabídla mu otěž, Curtis hned hezky zareagoval. „Super. To bylo ukázkové. Ze STŘEDU jízdárny se změnou směru.“ Přikývla jsem. „Ale dám to v pracovním klusu. Ať si ho užiješ a naučíš se ho vysedět. “ Mrkla na mě. Povzdechla jsem si a Curtis si odfrknul. Před obloukem, než jsem najížděla na ze středu jízdárny jsem si sedla, uvolnila se a snažila se to vysedět. „Lepší, ale i v pracovním klusu ho musíš pobízet. Jinak ti usne jako šípková Růženka. “ Zasmála se. Snažila jsem se nějak usedět klus, ale zároveň ho pobízet. Trošku těžké, ale dalo se to. Změnila jsem tak směr a začala opět vysedat. „Lepší. Jeden velký kruh v kroku.“ Zahlásila. Před nájezdem na velký kruh jsem opět přešla do kroku – mírně se zaklonila, stiskal holeně a mírně zatáhla za otěže; projel v kroku velký kruh, co krok to moje pobídka; po dojetí jsem opět naklusala – stiskla holeně, zhoupla se v sedle a nabídla mu otěž. Curtis hezky zareagoval a začal klusat. „Super. Chvíli si dáme klusání na stěně pak ještě pár cviků a ukončíme to, ano “ Usmála se. Klusala jsem v lehkém klusu celou halu. „Půl jízdárny.“ Přikázala Jennifer. Naštěstí jsem tohle znala, takže už to pro nás bylo lehké. „Super. Dáme si ještě jednu osmičku a pak chvíli vyklušeme na volné otěži.“ Přikývla jsem a najela na osmičku. Bylo to stále kostrbaté, ale dalo se to. „Super, tak zahoď otěž a vyklusej ho. Ať se protáhne. “ Kývla jsem a vyklusala jsem ho na obě ruce. Přešla jsem do kroku, a ještě ho vykrokovala, povolila jsem mu podbřišník. Curtis si hezky vyšlapoval za což jsem byla ráda. „Dneska vám to šlo hezky. Na tom pracovním klusu zapracujeme, protože příště už budeme snad cválat a tam je pracovní cval základ. “ Usmála se znovu. Po chvíli krokování jsem došla s Curtisem do X a ze sedla jsem ho objala okolo krku.
„Ty můj kluku šikovný.“ Usmála jsem se. Seskočila jsem, vytáhla třmeny, povolila podbřišník na nejspodnější dírku, rozepnula úplně podbradní řemínek, a ještě se s ním chvilinku mazlila. „Ještě jednou díky za oba tréninky, Jen. “ Usmála jsem se na ni.
„Hele, není vůbec za co. Tak uvidíme se příště.“ Řekla Jennifer a společně jsme se vydali pryč ze stáje.