Komentář, na který odpovídáte
terez a crutis: ~ 1/1 POVINNÁ - Opakování správného sedu, pobídky, přechody krok, klus, zastavení. ~
Přišla jsem s Curtisem do haly, kde už nervozně přešlapovala Jennifer. "Promiň, že jsem se zpozdila, ale Curtis se rozhodl, že dneska si dá bahenní lázeň." Omluvila jsem se spěšně.
"Nevadí, přišla jsem před malinkou chvilkou." Usmála se mile. Zastavila jsem se zhruba ve středu haly, dotáhla jsem si o díru podbřišník a poté v klidu došla ke stoličce, stáhla třmeny, přidržela otěže a přes stoličku nasedla do sedla.
"Tak jo, nejdříve objeď halu, potom si zkontroluj, jestli nepotřebuješ dotáhnout a potom mi řekni a začneme pracovat. Sedlo si pod jezdcem sedne zas jinak, takže si ho kontroluj nějak průběžně." Usmála se znovu. Objela jsem tedy ve svižném kroku na zahozené otěž halu na obě ruce. Zastavila jsem se uprostřed krátké stěny, kde jsem rukou zkontrolovala podbřišník. Curtise jsem ještě dokázala dotáhnout na třetí dírku. "Můžeme začít," zahlásila jsem.
"Super. Takže, dneska budeme jenom opakovat vše co jsi dělala na úvodní a zkušební hodině." Usmála se a mrkla na mě 
. "Ještě než se rozejdeš, tak ti opravím sed." Usmála se a popoběhla směrem ke mně a Curtisovi. "Takže, ramena dozadu," zatlačila mi ramena dozadu, "vytáhni se nahoru z boků, abys tam neseděla jak pytel brambor," usmála se, "potom, koleno tlač do sedla. Tím se držíš, takže logicky, když je budeš držet od koně, tak se asi moc neudržíš 
," zatlačila mi koleno do sedla, "a paty tlač dolů. Zpevní se ti tak holeň a tou pobízíš. Ne patou nahoře a dloubaní s ni do koně, ale jemném přiložení holeně," usmála se znovu, "snaž se nehrbit, koukat rovně před sebe nebo tam, kam chceš jet, protože tak i bez nějaké sebevětšího pohybu dáš váhu na tu stranu, kam chceš točit. V parkuru se ti to bude hodit, až budeš měnit směry s koněm." Strčila si ruce do kapes. "Takže pobídka do kroku nebo rychlejšího chodu," podívala se na zem a hned na mě, "takže, stiskneš holeně, zhouupneš se v sedle a trochu povolíš a nabídneš tady Curtisovi otěže. U toho zhoupnutí se nepředkláníš a ani nezvedáš v sedle. Chápeš, jak to myslím?" Zeptala se a já jen přikývla. "Dobře, tak to zkus. Neboj se, když se ti to nepodaří perfektně, tak nevadí. Učíš se to a jistě jsi v sedle neseděla dlouho." Usmála se.
Stiskla jsem holeně, zhoupla se v sedle, nabídla otěž. Curtis s trochou těžkostí vyšel, ale důležité bylo, že šel. "No, nebylo to nejhezčí, ale to časem jistě bude. Důležité je, že se Crutis rozešel." Usmála se.
"Zastavení nebo zpomalení do jiného chodu je trochu podobné. Zasedneš, trochu se zakloníš, ztuhneš v zádech a stiskneš holeně co nejvíce to jde a ještě malinko zatáhneš za otěž, ale to jen, když Curtis nebude reagovat na ty předchozí pomůcky," mrkla na mě, "tak, zkus si to."
Zaklonila jsem se, stiskla obě holeně, ztuhla v zádech. Curtis začal sice zpomalovat krok, ale nezastavil. "Nepolevuj, drž to." Snažila jsem se, měla jsem pocit, že u toho umřu, ale vydařilo se. Curtis zastavil. Zkoušela jsem hodně v kroku zastavení a rozejití, abych pochopila ten správný pohyb.
"Teď klus. Asi víš jak se vysedá, vždy když je zadní vnitřní noha nahoře. No, ale jelikož oči vzadu na hlavě nemáš a nemůžeš se otočit a podívat, tak si to kontroluješ podle přední nohy. Jelikož nohosled v klusu je diagonální, tak máš dvě možnosti. Buď podle vnější přední nohy - tedy, když je vnější, ta co je směrem ven, noha nahoře, tak jdeš nahoru i ty. Nebo poté když je vnitřní, ta co je směrem do středu jízdárny, dole, tak jdeš nahoru. Chápeš? I venku na vyjížďce si to kontroluj když je třeba mokro a bahno, tak aby to Curtisovi nepodjelo a neztratil rovnováhu." Jenom jsem přikyvovala. "Takže, teď na tebe nebudu ještě tolik drsná s tím vysedáváním, ale budu ti to říkat, aby jsi si to naučila, protože to musíš prostě umět. Chápeš mě aspoň trochu?" Opět jsem přikývla. "Jinak, pobídka do klusu a pak případně cvalu je stejné jako ze stání do kroku. Ty pobídky se nemění. Jsou stále stejné, jenom ten kůň prostě zrychlí." Opět jsem přikývla. "A i v klusu se snaž držet správný sed." Jenom jsem přikývla. Zkusila jsem i klus, ale cítila jsem, že to není pořád ono. "No, trochu pozor na ty nohy. Občas ti tam lítají, ale není to nic hrozného. Časem, když si na to budeš myslet to bude určitě pak lepší." Znovu se usmála. "A taky to hrbení a lokty drž u těla. Jinak to bude perfektní. Ještě si to párkrát zkusíme a potom skončíme."
A jak řekla, stalo se. Přechody, úprava sedu, přechody, sed. Takhle se to ještě chvíli opakovalo. "Tak, pro dnešek to stačí. Sesedni, vytáhni třmeny, povol sedlo a máte oba dva volno. Jinak vám to spolu sluší a jde, Curtis si zaslouží jezdkyni jako ty." Usmála se. Chvíli jsem ještě po dohledem Jennifer chodila, aby jsme se oba vydýchali. Pak jsem sesedla, vytáhla třmeny a povolila podbřišník. Rozloučila jsem se s Jennifer a spolu s Curtisem jsme šli směr stáje.