Komentář, na který odpovídáte
terez & curtis: ~ 1/2 POVINNÝ TRÉNINK S TRENÉREM ~
Došla jsem na venkovní jízdárnu, protože bylo akorát počasí na to jezdit venku. Dneska opět trénink s Jennifer, ráda jsem s ní trénovala, protože celkově jsem si s ní sedla. Opět jsem se zastavila před hrazením jízdárny. Hrazení bylo otevřené, protože bylo dobře vidět, jestli tam někdo je nebo není. Vstoupila jsem tedy na jízdárnu a šla jsem doprostřed jízdárny.
„Ahoj Jennifer, díky, že jsi mě vzala na trénink.“ Usmála jsem se a u toho jsem dotáhla sedlo, stáhla oba třmeny a zapnula podbradní řemínek.
„Hele, není vůbec za co.“ Usmála se na mě Jennifer a já jsem pomocí schůdků se vyhoupla do sedla. „Tak, dneska ti přidám další jízdárenské cviky a to bude diagonálou změnit směr, obloukem změnit směr a vlnovku. Příště ti přidám dál, protože jich je opravdu hodně a na protažení koně se to hodí. Rozhodně to není od věci vědět, i když děláš parkur, tak neznamená to, že bys nemohla znát tyhle cviky.“ Usmála se na mě. „Tak, hezky si budeš krokovat sama. Já na tebe občas mrknu a opravím tě, ale chci, aby ses taky učila pomalu si ho zahřát sama, ano.“ Usmála se na mě.
Pobídla jsem hezky Curtise do kroku – stiskla holeně, zhoupla se v sedle a na volné otěži se snažila rozejít Curtise, aby hezky šel. Curtis hezky zareagoval, sice trochu línější než obvykle, kdy makáme pravidelně, protože teď pár dní stál, ale dalo se to. Na stěně jsem šla nejdříve na levou ruku – levou nechala na podbřišníku, pravou mírně posunula za, podívala se do směru a tím jsem taky přenesla váhu na levou sedací kost, trochu jsem zatáhla za levou otěž a pravou nechala pevnou, aby se Curtis podíval do směru, kam jdeme. Curtis se sice s velkou námahou otočil do leva, ale že by to udělal nějak aktivně tak to bylo hodně daleko, ale bylo vidět, že se aspoň trochu snažil. Co jeho krok, to moje pobídka, aby šel hezky aktivně.
Když jsem se chystala podruhé na levou ruku obejít halu, tak jsem si ho vzala na otěž, ale u toho jsem zvětšila povídku, aby to nebral jako zpomalení. Jennifer mě sledovala, ale nic neříkala. Snažila jsem se držet paty dole, co nejvíc to šlo, v jedné rovině mít rameno, kyčel i patu, rameno vzadu a byt hezky narovnaná, ruce pokrčené v lokti a opřené na malíkové hraně. Koukala jsem hezky před sebe, protože na zemi fakt nic nenajdu.
Obešla jsem halu potřetí. Opět o trochu si ho vzala na otěž a hezky ho u toho propobízela, aby šel a nezastavoval se. Změnila jsem si směr pomocí půl jízdárny, za což mi trochu Jennifer málem urvala nohy, protože jsem je dala špatně, ale Curtis i tak pochopil, co chci, tak to nějak udělal. „Ještě, že máš zlatého koně, protože normálně by se ti na to vyprd, protože by byl zmatený.“ Usmála se. Hezky jsem obešla zase jízdárnu třikrát. Opět, co jeho krok, to moje pobídka. Curtis si to podle Jennifer hezky vyšlapoval. Když jsem šla na pravé ruce, tak mi Jennifer vysvětlila cviky, které dneska budeme zkoušet hlavně v kroku a pokud budeme mít společný trénink i jindy, tak i v klusu. Ano, plánovala jsem další trénink opět s Jennifer, protože zatím mi s ní trénink vyhovoval. Zavelela, abychom šli do klusu. Stiskla jsem holeně, zhoupla se v sedle, nabídla Curtisovi otěž. On hezky vyšlápnul do klusu. Po delší době to ten klus byl opravdu horší, že jsem v něm neskutečně skákala, ale po chvíli jsem si zase zvykla a hezky se snažila vysedat. Snažila jsem se vždy, když jsem dosedla, ho pobídnout (stisknutí holeně), aby šel hezky nějak v tempu. Jennifer i trochu po mě chtěla, abych si ho udržela podsazeného a šel hezky od zádi, ale nijak na mě nebyla naštvaná, když se mi to nepodařilo nebo mi z toho vypadnul.
„Šikovný hoch.“ Řekla jsem k němu potichu a Curtis si hezky odfrknul. I když to byl jenom rozehřívací klus, tak přesto Jennifer chtěla po mě půl jízdárny bez změny směru a velký kruh. Na kruhu jsem se snažila držet ty nohy, jak mají a zároveň, aby si to Curtis nezkracoval. Půl jízdárny bylo přece jenom lehčí a tam jsem se ho snažila držet jenom, aby šel v jedné rovině a nijak to nelítal po celé jízdárně ze strany na stranu.
„No, ten kruh budeš muset trénovat. Ale chápu, takhle v klusu jsi ho šla poprvé, ne?“ Zeptala se mě.
„To úplně nevím, teď, ale je to možné.“ Usmála jsem se a snažila se soustředit na to, jak v tom klusu sedím. Jestli mám paty dole, jestli sedím na zadku a ne moc vepředu v sedle, jestli mám ramena vzadu a sedím rovně. I v klusu jsem se snažila sedět tak jak se na koni má, ale občas jsem cítila, že mi to ujede. Bylo mi jasné, že to vidí i Jennifer, ale když jsem si to uvědomila, tak jsem to hned opravila.
„Super, že se snažíš držet si ten sed. Nevadí, že ti to občas ujede, stane se to, ale za pár let už to budeš dělat automaticky, toho se neboj.“ Usmála se na mě. „Půl jízdárnou změnit směr.“ Jela jsem tedy do půlky dlouhé stěny, před půlkou jsem začala si nohy štelovat na zatáčení do leva. Potom jsem přejela X a hezky potom zatočila na protější ruku – tedy pravou. V X jsem si za pomocí Jennifer přesedla, a když jsem vysedla, tak jsem pobídku opět zesílila, aby hezky šel.
Opět mi Jennifer řekla, že si mám zkusit kruh a půl jízdárny i na druhou ruku, aby se protáhnul pořádně na obě ruce. Na tuhle ruku mi to šlo dokonce lépe než na tu předchozí, což nevím, jestli je dobře nebo ne. Jennifer mi řekla, že je to normální, že na jednu ruku to je lepší než na tu druhou, mají to i koně, hlavně ve cvalu je to poznat.
„Krok!“ Zavelela Jennifer. Sedla jsem si do sedla, ztuhla v zádech, stiskla pořádně holeně a zaklonila se, jako poslední jsem použila otěže a za ty jsem malinko zatáhla a Curtis zpomalil do kroku. Okamžitě jsem mu o trochu povolila otěž. „Nepotřebuje Curtis dotáhnout ještě? Nějak jsme to obě zapomněli zkontrolovat.“ Usmála se. Přechytla jsem do jedné ruky otěže a hezky jsem rukou zkontrolovala, jestli nepotřebuje dotáhnout.
„Možná o dírku, to bude potřeba.“ Usmála jsem se. Jennifer s úsměvem přikývla a nic neříkala; mě bylo jasné to, že to mám udělat sama. Bez její pomoci, abych se připravila na to, že jednou budu jezdit sama a nebude nikdo, kdo by mi dotáhnul koně. Zastavila jsem – zaklonila se, stiskla holeně, malinko zatáhla ta otěže a Curtis zastavil. „Šikovný hoch.“ Usmála jsem se a pohladila ho po krku. Nabídnula jsem mu celou otěž. Přehodila levou nohu i se třmenem před sedlo, podržela velkou bočnici, sáhla po zápince a dotáhla ho. Curtis si zatřepal hlavou a přežvýknul si. Zkontrolovala jsem, jestli nemá někde shrnutou dečku, pak jsem bočnici vrátila zpět, vrátila třmen i s nohou na původní místo a potom jsem lehce stiskla holeně, zhoupla se v sedle a nabídla mu otěž. Curtis se hezky rozešel a u toho se odfrknul a pak přežvýknul. Postupně jsem si ho brala opět na otěž.
„Super, tak teď můžeme zkusit ty jízdárenské cviky. Lehká je diagonálou změnit směr tedy, vždy jdeš z rohu do protějšího rohu. Abych ti to vysvětlila následovně. Teď jsi na levé ruce. Projdeš tedy krátkou stěnu, celou pak za zatáčkou se odlepíš od stěny a půjdeš na tu protější. Chápu, že teď to nejspíš nechápeš, ale zkus to a já tě opravím. Tenhle cvik se dá jezdit jak v klusu, tak i v cvalu, když se ti to podaří koně v x přeskočit.“ Usmála se. Na povel jsem to zkusila. „Ano, přesně tak. V tohle rohu ho otočíš na protější roh nebo takhle na písmeno, které je před tím rohem, ano. V klusu si jenom přesedneš, ale teď v kroku to nemusíš tolik řešit, protože jdeš krokem, že jo.“ Usmála se. Prošla jsem mezitím X a potom v protějším rohu jsem ho vedla na druhou ruku. „Super. Na to, že jste to šli jenom krokem tak super.“ Usmála se. Samozřejmě, že jsem to musela zkusit i na druhou ruku, na kterou mi to šlo i lépe.
„Tak, teď obloukem změnit směr. Pro začátek to budeme chodit jenom přes roh, abys to měla lehčí, pak třeba časem určitě bez rohu, ale teď vždy přes roh.“ Usmála se. „Obloukem změnit směr se dá jezdit i v klusu. Samozřejmě jak v lehkém tak i v pracovním. Pojedeš na roh jako bys tam chtěla udělat malý kruh – pro začátek to můžeš dělat větší; ale neuděláš celý kruh, ale po vyjetí rohu a vracení se zpět, pojedeš na stěnu. Chápeš trochu?“ Zavrtěla jsem hlavou. „Představ si to jako kapku. Už chápeš trochu?“ Já přikývla. Jennifer mě vybídla k tomu, abych si to zkusila. Bylo poznat, že je to trochu kostrbatější, ale nebylo to nejhorší, ale tak zkusila jsem to na obě ruce.
„Tak vlnovka. Buď o třech, nebo čtyřech obloucích. Záleží, jak velká je jízdárna, že ano. Je to jednoduchý cvik. Začíná v půlce krátké stěny a končí v půlce protější krátké stěny. Chápeš? Je to fakt jednoduché. Dá se to jezdit i v klusu, ale to už musíš mít perfektně zvládnuté přesedání, protože se tam díky oblouků přesedá dost často, ale tak občas se to nevydaří, ale já ti za to rozhodně hlavu neutrhnu.“ Zasmála se. „Tak hezky si to zkus. Ještě máme chvíli, tak si dáme přechody a zkusíme aspoň tu diagonálu a kruhy ať to není jenom zase krokové.“ Usmála se. „Šup, šup, vlnovka o třech obloucích.“ Usmála se. A já na nejbližší krátké stěně začala se připravovat na oblouk. Jeden oblouk, na levou ruku. Druhý oblouk na pravou ruku, tam to bylo trošku horší. Třetí a poslední oblouk opět na levou ruku. „Na tu levou ruku ti to jde prostě líp než na tu pravou, ale to nevadí. Jak říkám, někdo takový je a hlavy se za tou netrhají… Teda aspoň já je netrhám.“ Zasmála se. Já jsem mezitím za odměnu pohladila na krku.
„Šikovný, moc šikovný.“ Usmála jsem se a opět ho vzala na otěž.
„Tak, teď hezky přechody. Ať taky jenom pořád nechodí v kroku.“ Usmála se. Pobídla jsem ho do klusu. Curtis hezky vyšel dopředu. Já jsem si ho po chvíli vzala na otěž, aby ji neměl úplně volnou. Kromě přechodů nám to Jennifer nechala hezky prokládat kruhy a dokonce i jednou diagonálou. Diagonála se šla sice v kroku, ale podle slov Jennifer to celkem ušlo.
Curtise jsem se snažila držet v podsazení, ale jak si párkrát odfrknul tak se natáhnul a tím vypadnul z podsazení. Nijak jsem se z toho nenervila a vždy si ho snažila zase dostat zpět, i když to bylo na pár kroků. Jennifer mi i pomohla s poloviční zádrží, abych ho pořád nervala za hubu a hned se mi zdálo, že šel Curt o něco lépe.
Jennifer očividně na nás obou viděla to, že už nás trápila dost dlouho a tak nám konečně dala volno. V klidu jsem ho vykrokovala a u toho jsem si s Jennifer povídala ohledně dalších věcí, co se budu učit. Bylo toho hodně, ale já jsem byla ráda, že opět dělám to, co mě baví.
Po vykrokování jsem zastavila ve středu jízdárny. Sesedla, vytáhla třmeny, povolila podbřišník na nejspodnější dírku, úplně rozepnula podbradní řemínek a šla směr stáje.