Komentář, na který odpovídáte
nell a clementine: Trénink do dovedností 1/3 – ZOPAKOVÁNÍ SPRÁVNÉHO SEDU, OSVOJENÍ POBÍDEK, ZKOUŠENÍ PŘECHODŮ-KROK-KLUS-KROK-ZASTAVENÍ
Vedla jsem nasedlanou Clementine směrem k hale. „Dveře,“ ohlásila jsem se, a když se ozvalo že mám vstoupit, vešla jsem s klisnou dovnitř. Bjorn už na nás čekal.
„Slyšel jsem, že jsi už jezdila, je to pravda?“ spustil hned, sotva jsem vešla. Dovedla jsem klisnu k němu a spustila třmeny, mezitím jsem odpověděla.
„Ano, byla jsem na Florestě, jezdecká akademie,“ prohlásila jsem.
„Hm, dobře, ale to ještě neznamená, že umíš jezdit,“ prohlásil „nasedni,“
„No, znám základy, ale po tom co se akademie zavřela, jsem se aspoň rok ke koním nedostala. Krom nějakých pár klubů, ale tam to nebylo nic moc.“ Pověděla jsem, nasadila jsem si na hlavu přilbu, přece jen bezpečnost je bezpečnost, upravila si délku třmenů podle svého předloktí, vsunula nohu do třmenu, druhou se odrazila a vyšvihla se do sedla, kde jsem měkce dosedla. Teda, alespoň doufám, že měkce. Bjorn se celou dobu tvářil stejně, tudíž zachmuřeně. Hm, poněkud nerudnej, no, každej není Jennifer nebo Sue že.
„Hm, říkáš, že ty stáje nestály za nic, hm. Tak tedy začneme od základů. To neuškodí nikdy, aspoň zjistím jak jsi na tom. Krok,“ pověděl a tím zahájil naši dnešní hodinu.
Popravila jsem se v sedle, vyrovnala jsem se a trošku se posunula dopředu, urovnala jsem si nohy ve třmenech tak, abych měla třmen v první třetině chodidla. Jelikož se mi zdálo, že mám jeden třmen trochu delší, zkrátila jsem si ho ze sedla o dvě dírky.
„Krok,“ houkla jsem hlasový povel a když kobylka nereagovala, stiskla jsem holeně a mlaskla jsem. Na to se kobylka rozešla. „Hoodná holka,“ pochválila jsem ji a pobídla ji trošku více, jelikož se mi zdálo že zpomaluje. Když jsme se blížily k rohu, přenesla jsem váhu na vnější sedací kost a přiložila vnitřní otěž ke krku klisny. Roh jsme vyjeli dle mého pěkně, aspoň se mi to tak zdálo.
„V polovině dlouhé stěny naklusejte! A nezakláněj se!“ Vydal Bjorn pokyn. I když nám Bjorn nedal tenhle pokyn, přesto jsem klisnu zastavila. To jsem provedla tak, že jsem ztuhla v kříži, přestala jsem jít z pohybem koně a nepobízela. Klisna se zastavila až po chvíli.
„Hodná holka,“ pochválila jsem ji.
„Krok,“ zkusila jsem opět hlasovou pobídku. Když nereagovala, mlaskla jsem a když ani to nepomohlo, stiskla jsem holeně.
Na tento povel se už Clementine rozešla.
„Aano, táák je hodnááá,“ pochválila jsem ji. Pomohla by nám přirozená komunikace. Zeptám se Jennifer, jestli to tu taky provádějí, doufám, že ano.
„No tak holka, nespi,“ pobidla jsem ji, jelikož se mi zastavila, jen co jsem přestala chvíli pobízet.
„Klus,“ opět jsem zkusila hlasový povel, mlasknutí a nakonec silnější stisk holení. Klisna naklusala. Mírně jsem se zakymácela v sedle, ale pak už jsem udržela rovnováhu. To tak, ještě tady sletět při klusu.
„Vyrovnej se, nehrb se, uzavři nohy!“ Přišel od Bjorna další pokyn k opravení. Zařídila jsem se podle jeho rady. Jo, je to můj zlozvyk že se hrbím a to by tak být právě nemělo. Nejsem na koni totiž potom vyvážená.
„Teď přejdi do nižšího chodu a pak do zastavení, pak zase znova!“ následovala další škála pokynů.
„Kroooook,“ vydala jsem povel a slovo jsem řekla se sníženou intonací v hlase, přestala jsem vyvíjet tlak a klisna přešla do kroku, bohužel se mi hned potom zastavila.
„Krok,“ pobídla jsem holeněmi. Na to přešla do kroku a když jsem znova stiskla silněji holeně, naklusala.
„Zvládáš stehení a lehký klus?“ optal se Bjorn.
Neodpověděla jsem, počkala jsem až mě klisna „vyhodí ze sedla“ a nadlehčila jsem zadek. Takle jsem se zvedala pokaždé, když šla noha do vzduchu. Auuu! Zejtra budu skuhrat! Je poznat že svaly delší dobu chrápaly 
„Dobře, dej si ještě stehení klus, pak vykrokuj a konec,“ pověděl Bjorn, kývla jsem, zasedla jsem. Opět jsem využila přechodů a přešla do kroku a nakonec do zastavení.
A znova jsem pobídla do kroku a pak do klusu. Klisna naklusala, tentokrát jsem zůstala sedět v sedle a nezvedala se.
„Konec!“ zavelel Bjorn.
„Kroook,“ svedla jsem klisnu do nižšího chodu. Pomalu jsem si objela jízdárnu aby se Clemča mohla vykrokovat, přešla jsem k Bjornovi a sesedla. Vytáhla jsem třmeny. Pak se Bjorn ujal slova.
„Není to špatné, ale rozhodně máš co zlepšovat. Akorát se hrbíš, na tom zkus zapracovat,“ pověděl. Pak se rozloučil a odešel. Kývla jsem a odvedla klisnu směr box. Cestou jsem ji vykládala jak je moc šikovná, že to zvládla s tím pytlem na zádech