Komentář, na který odpovídáte
terez & curtis: ~ 1/1 TRÉNINK S TRENÉREM – VOLNÝ TÝDEN ~
Přišla jsem na jízdárnu, kde na mě čekala opět Jennifer. Chodila tentokrát uprostřed haly a s někým volala. Ohraničení bylo zastrčené, tak jsem v klidu mohla vejít do haly. Opět jsem šla na střed haly, dotáhla jsem si Curtise, stáhla třmeny a potom ještě mu zapnula podbradní řemínek a přes schůdky na něj nasedla. Jennifer mezitím dotelefonovala, zavřela hrazení a potom se začala věnovat mě.
„Tak, dneska budeme trénovat přechody a trochu i přidáme nějaké jízdárenské cviky, jako kruhy, půl jízdárny a ze středu jízdárny.“ Usmála se. „Tak můžeš jít krokem na levou ruku.“ Usmála se. Stiskla jsem holeně, zhoupla se v sedle a nabídla Curtisovi otěž. Curtis hezky vyšel. „Tak jo, teď když krokuješ, tak se ho snaž udržet v aktivním kroku, že budeš ho střídavě stiskávat holeně. Já ti zatím vysvětlím půl jízdárny, což je velice jednoduché. Nevím, jestli jsem ti říkala, ale jízdárna má čtyři stěny – dvě dlouhé stěny a dvě krátké.“ U toho mi to ukazovala, co je co. Já jsem přikývla. „Základní jízdárenský cvik bych řekla je půl jízdárny. Tedy, jdeš z půlky dlouhé stěny, přes X na druhou dlouhou stěnu. Dá se to použít i jako cvik, kdy měníš směr, ale to bych řekla půl jízdárny se změnou směru, pak tedy víš, že musíš jít na druhou ruku, než jsi šla před tím.“
Celou dobu, co mi Jennifer vysvětlovala půl jízdárny, tak jsem se snažila udržet Curtise v aktivním kroku. Co krok to stisknutí holeně. „Vezmi si ho na otěž, už se za tu dobu, co jste tu halu obešly dvakrát, tak si protáhnul dost. Tak si ho vezmi na druhou zarážku, to by mělo stačit.“ Usmála se, „Ale zase budeš ho muset trochu víc ze začátku pobízet, aby věděl, že nechceš po něm, aby ti zpomalil. A co ty paty? Hezky dolů, nebo ti seberu třmeny.“ Okamžitě jsem se koukla na své paty a snažila jsem se je protáhnou co nejvíc dolů, vytáhnout se z kyčlí, ramena dozadu, ruce hezky ohnuté v lokti a přiložené k tělu, ruce opřené mírně na přední rozsoše a na malíkově hraně, špičky jsme se snažila dát co nejvíce ke koni, aby se mi koleno zavřelo k sedlu, a taky jsem se snažila mít rameno, kyčel a patu v jedné rovině. Vzala jsem si Curtise na otěž, jak mi poradila Jen. U toho jsem se snažila víc pobízet, aby Curtis nezpomalil krok.
„Tak, teď ti vysvětlím ze středu jízdárny a potom ti řeknu v čas změnu směru a půjdeš na druhou ruku. V kroku budeme zkoušet tyhle cviky, abys byla připravena a měla nějaký ten základ do dalších let v sedle.“ Usmála se. „Ze středu jízdárny začíná uprostřed krátké stěny, vede přes X a poté končí na protější krátké stěně. Opět, tenhle cvik se dá jezdit se změnou směru. Chápeš zatím tyhle dva cviky? Jsou si hodně podobné, ale jsou rozdílné. Když si nebudeš jistá, klidně se ptej, ráda ti poradím a pomůžu.“ Usmála se. „Půl jízdárny můžeš jezdit ve všech chodech, ze středu jízdárny taky, ale na to už potřebuješ třeba ve cvalu toho koně hodně dobře naohýbat, ale rozhodně to není nemožné.“ Usmála se. „Půl jízdárny se změnou směru.“ Oznámila nám.
Uprostřed dlouhé stěny jsem vnitřní nohu nechala na podbřišníku, vnější nohu jsem dala mírně za podbřišník, podívala jsem se do směru, kam jedu a tím jsem přenesla i váhu na sedací kost, pak jsem malinko zatáhla vnitřní otěž, ale vnější jsem mu nijak nepovolila. Curtis krásně zareagoval a zatočil. Prošla jsem X a potom jsem na protější dlouhé stěně šla na druhou ruku. Opět jsem se snažila ho každý krok pobízet, aby jeho krok byl aktivní. On si občas přežvýknul. „Šikovný hoch.“ Řekla jsem potichu směrem k němu.
„Teď ti vysvětlím kruh. Dělíme je na malý a velký kruh. Malý kruh můžeš udělat kdykoliv a kdekoliv v jakémkoliv chodu. Sice ve cvalu toho koně musíš hodně protlačit, ale dá se to, ale opět musíš ho hodně naohýbat, aby to dal. Malý kruh má v průměru osm, deset metrů. Na tomhle cviku si můžeš krásně toho koně ohnout a on se hezky protáhne, já to doporučuji udělat v klusu, protože kůň se krásně musí ohnout a zároveň jde v takové tempu, kdy nejde moc rychle. Mnoho lidí ho rádo chodí v pracovním klusu, kdy ten kůň zároveň zkrátí i ten krok a zase to funguje jinak.“ Usmála se na mě. „Velký kruh se dá taky udělat všude, ale nejčastějí začíná a končí v polovině krátké stěně, prochází X a průměr má okolo dvaceti metrů. Tenhle cvik opět můžeš jít ve všech chodech a koni to nevadí. Zase se hezky ohne a naohýbá.“ Usmála se na mě.
Obešla jsem opět několikrát halu, když opět Jennifer zahlásila: „Klus, lehký klus!“ Zhoupla jsem se v sedle, stiskla holeně, nabídla mu otěž a Curtis hezky vykročil do klusu. Vždycky, když jsem dosedla, jsem mírně stiskla holeně. „Super, jde ti krásně. Vysvětlovala jsem ti, jak se přesedá?“ Zeptala se.
„Nejspíš, ano.“ Usmála jsem se.
„Tak já ti to připomenu. Nemusíš se stydět za to, že jsi to zapomněla. Stává se to. Sedneš si na dva kroky do sedla a pak vysedneš. Tím si přesedneš. Chápeš?“ Zeptala se s úsměvem a já jsem přikývla. „Super, tak půl jízdárny se změnou směru. Ať to máš zajímavější, když už dlouho klušeš na jednu ruku. Neboj, já ti řeknu, kdy si máš přesednout a kdy máš znovu vysednout.“ Usmála jsem se. Na blízké dlouhé stěně jsem v půlce stěny zahnula do středu. „Teď přesedni“ Sednula jsem si do sedla a v hlavě si počítala kroky. Jedna… Dva… „Teď vysedni.“ Vysedla jsem opět na povel. „Super.“ Na druhé dlouhé stěně jsem Curtise pomocí pobídky na zatáčení ho zatočila na druhou ruku, než šel teď. „Krásné!“ Usmála se.
Nevím, jak dlouho jsme klusali, ale pak mi opět Jennifer ohlásila. „Krok!“ Sednula jsem si do sedla, zaklonila se, mírně zatáhla za otěže, stiskla holeně.
„Kroook.“ Potichu jsem řekla směrem ke Curtisovi a ten hezky zpomalil do kroku. Když byl v kroku, tak jsem zesílila pobídku, aby nepřešel úplně do zastavení.
„Super. Teď zkus velký kruh.“ Oznámila mi. Na nejbližší krátké stěně, teda v půlce krátké stěny jsem ho začala, prošla X a skončila v půlce krátké stěny, kde jsem začala. Celou dobu jsem koukala do směru, kdy vedl kruh, snažila jsem se, aby byl Curtis hezky přistavený dovnitř. „Super. Lehký klus. Na krátké stěně půjdeš pracovní, takže si sedneš na zadek, trošku se budeš snažit zkrátit jeho krok, ale pořad se ho snaž udržet v klusu. Rozumíš?“ Přikývla jsem. Hezky jsem ho pobídla do klusu. Curtis s chutí přešel do klusu, očividně ho krok nudil.
Před krátkou stěnou jsem si sedla do sedla, snažila jsem si co nejvíce sedět a zároveň u toho i zkrátit jeho krok, aby to bylo pro mě příjemnější, ale pořád jsem se snažila Curta udržet v klusu. „Na dlouhé zase lehký klus!“ Oznámila mi Jennifer v čas a já jsem si zase snažila začít na dlouhé stěně na správnou nohu.
Pracovní a lehký klus jsme opět opakovali na obě ruce, aby si podle Jennifer Curtis pořádně máknul. Na chvíli jsme si dali i pauzu v kroku. „Teď, až si Curtis odpočine, tak si změníš směr a budeš teď chodit kruhy. Takže půjdeš celou halu, pak kruh, pak zase celou halu, kruh a takhle to budeš opakovat, všechno třikrát. Chápeš?“ Opět se mě zeptala. Já přikývla a potom jsem si naklusala. Nejdřív jsem šla celou halu, pak kruh, pak celou halu, pak kruh, pak celou halu a pak nakonec kruh. Změnila jsem si směr a to samé šla i na druhou ruku. Curtis byl velice ochotný a hezky mi pracoval.
Blížil se konec tréninku a Jennifer řekla, že je čas krokovat. Vykrokovala jsem ho, zastavila se v X, slezla z něho, vytáhla třměny, povolila sedlo a rozepnula úplně podbradní řemínek a šla směr stáj.