Komentář, na který odpovídáte
terez a curtis: ~ 1/1 trénink s trenérem ~ (omlouvám se za čas a že je konec uspěchaný, ale jinak bych tu jízdu psala ještě týdenú
Došla jsem s Curtisem do haly, která byla otevřená. Jennifer seděla na zvýšené kavaletě a něco dělala na mobilu. „Tak jsme tady.“ Zavolala jsem a šla jsem k nasedacím schůdkům. Nejdříve jsem dotáhla Curtise a potom jsem zapnula podbradní řemínek. Stáhnula jsem si třmeny a přes schůdky jsem nasedla do sedla.
„Tak jo, dneska si dáme přechody a dáme si i nějaké jízdárenské cviky. Pokud budeš chtít, tak můžeme zkusit i cval aspoň na dlouhé stěně.“ Usmála se. „Tak jo, na volné otěži krokem vpřed.“ Nechala jsem Curtise na volné otěži. „A pamatuj si – jedna linie rameno, kyčel a pata. Lokty drž u těla a buď hezky narovnaná a vytažená z boků, měj uvolněnou pánev a vnímej každý pohyb Curtise a ruce měj opřené tak, že budeš zápěstí lehce opřené o přední rozsochu a položené na malíkové hraně, ano.“ Jennifer se semnou nemazlila a rovnou mě brala jako, že jsem jezdila pořád a neskočila. Ani mi to nevadilo, protože jsem se do toho chtěla dostat co nejdříve. Pobídla jsem Curtise do kroku – stiskla holeně, zhoupla se v sedle a nabídla Curtisovi otěž, aby vešel dopředu. On poslech a vyšel. „Na stěně na levou ruku. A co jeho krok to pobídka, aby ti neusnul. Umí chodit mnohem lépe.“ Přikývla jsem a co jeho krok, to to moje pobídka. Na stěně jsem dala Curtisovi pobídku na zatočení na levou ruku – levou nohu jsem nechala na podbřišníku, pravou jsem dala mírně za, levou ruku jsem mírně přitáhla k sobě a pravou jsem nechala na místě, pak jsem se podívala do směru jízdy, abych tím přenesla váhu. „Pobídni ho, umírá pod tebou.“ Ozvala se Jennifer. Já ještě zesílila pobídku, aby se mi nezastavil. „Super! Nezapomeň ho pobízet, očividně chce zneužít toho, že si seš trochu nejistá a bude schválně zpomalovat. Nenech ho vyhrát, ty vedeš a řídíš. Na zpomalení bude mít dost času jinde.“ Usmála se. Co jeho krok opět moje pobídka. Už šel mnohem lépe – krok byl aktivní a nevypadalo to, že by každou chvíli měl přijít do zastavení. Chvíli jsme krokovali na volné otěži, když nám Jennifer řekla, že máme pomocí půl jízdárny změnit směr. „Pobídni ho zase, začíná ti usínat.“ Připomenula mi Jennifer a já hned zesílila pobídku a Curtis hezky zareagoval. „Máš ho úplně dotaženého?“ Zeptala se po chvíli Jennifer.
„Nemám.“ Odpověděla jsem ji a zase se soustředila na Curtise, aby šel hezky aktivně.
„Dobře, tak si naklušeš na volné otěži, oklušeš si na obě ruce a pak si dotáhneš, ano.“ Usmála se na mě a já přikývla. „Super, tak lehký klus.“ Stiskla jsem holeně, zhoupla se v sedle a nabídla Curtisovi otěž. Curtis nejdříve nechtěl přejít do klusu, ale když jsem zesílila pobídku, tak Curtis přešel do klusu. „Super! Když dosedneš, tak pobídnout, aby neměl důvod přecházet do kroku, ano.“ Připomenula mi a já ji poslechla. Curtis na to hezky reagoval a vyšlapoval hezky dopředu. Nechala jsem ho stále na volné otěži a cítila a i slyšela, jak si přežvýknul a odfrknul.
Po chvilce klusu jsem na pokyn Jennifer změnila zase směr, ale tentokrát pomocí diagonály. Curtis se hezky natáhnul a uvolnil u toho a se uvolnil. „Nádhera. Pobídni ho ještě trochu víc, ale jinak super. A paty dolu u toho.“ Okamžitě jsem dala paty dolu a víc ho pobídla. Curtis hezky vyšlapoval za což jsem byla ráda. „Super, přejdi do kroku a potom zastav a dotáhni si, ano.“ Já jsem přikývla a postupně jsem přecházela do kroku a pak zastavil – vždy jsem stiskla holeně, mírně se zaklonila, ztuhla v zádech a podle potřeby jsem mírně zatáhla za otěž. „Super, pěkný. Dotáhni, pak do kroku a vezmi si ho pomalu na otěž a začneme nějakou práci.“ Já jsem přikývla. Dotáhla jsem si Curtise ze sedla, po dotažení jsem si zase srovnala sed a pobídla do kroku. Chvíli jsem ho nechala ještě na volné otěži – „teď už je čas si ho vzít na otěž.“ Přikázala nám Jennifer a já si ho pomalu vzala na otěž. „Naklusej si a až ti řeknu tak si ho ještě vezmeš na otěž, protože tam máš ještě větší rezervu.“ Já jsem přikývla a pobídla Curtise do klusu, který hezky poslechl, a tak naskočil do klusu hned. „Super.“ Pochválila nás Jen a já se nenápadně usmála. Vždy, když jsem dosedla, tak jsem lehce zmáčkla holeně, abych udržela Curtise v dobrém tempu a on mi tak nevypadnul z klusu. „Uděláš si velký kruh a pak si ho vezmeš trochu na otěž ještě.“ Poručila Jennifer a já přikývla. V půlce krátké stěny jsem si připravila nohy a sed na kruh, opět jsem se koukala na směr kruhu, abych přenesla váhu. „Pohraj si s vnitřní otěží a povol ruce, máš je tuhé a on to vnímá a není úplně natočený na kruh, i když ti tam jde.“ Ozvala se Jennifer a já přikývla. Pomocí poloviční zádrže jsem si pohrála s vnitřní otěží a Curtis se hezky ohnul dovnitř a já si pak uvolnila ruce. „Paty dolu a pohraj si otěží, po dokončení ti z toho zase vypadnul a není tak hezky zabalený.“ Dala jsem paty dolu a celou dlouhou stěnu jsem si hrála s otěží. „Ano, ještě chvíli a pak si ho vezmi na otěž… Ještě kousek… Jo! Je to tam. Vezmi si ho na otěž a velký kruh!“ Její povzbuzování mi hodně pomáhalo a Curtis se hezky uvolnil. Vzala jsem si ho na otěž a zamířila na kruh. „Vytlač ho víc nohou ať se ti jakoby otočí okolo.“ Zesílila jsem pobídku vnitřní nohou, „Ano, to je ono.“ Pochválila nás a zároveň jsem cítila, jak si přežvýknul. „Zkus teď na krátké stěně do pracovního klusu a dokud neřeknu, tak budeš v něm. Pokud chceš dneska na cval, tak to musíš hezky usedět.“ Jennifer se na mě šibalsky podívala. „Curtisovi se trochu zkrátí krok, ale to je dobře, ano.“ Já jsem přikývla a na krátké stěně sedla do Curtise, kterého to překvapilo a trochu přidal víc do kroku.
„Klid hochu, klid.“ Uklidnila jsem ho slovně a poté jsem si ho zase srovnala pod sebe. Krok se mu o trochu zkrátil.
„Uvolni se v kříži, ale zůstaň narovnaná a jdi s jeho pohybem, ne proti. Uvolni ruce zase.“ Snažila jsem se co nejvíce uvolnit, ale zůstala jsem narovnaná. „Super. Pohraj si s otěží a paty dolu.“ Opět jsem si pohrála s otěží, aby se trochu Curtis zabalil. Zdálo se mi, že Curtis trochu vypadavá z tempa, a tak jsem zesílila pobídku. „Malý kruh v pracovním klusu.“ Přistavila jsem si opět Curtise na kruh – vnitřní nohu jsem nechala na podbřišníku a vnější dala mírně za podbřišník, podívala jsem se do směru kruhu a vnitřní ruku jsem si mírně přitáhla mírně k sobě a vnější ruku jsem nechala na místě. „Pobízej ho u toho. Vypadává ti.“ Zesílila jsem pobídku v klusu a Curtis hezky přidal do klusu, který byl aktivní. „Po dojetí lehký klus.“ Přikázala Jennifer. Když jsem tedy dojela malý kruh, tak jsem se koukla, na kterou nohu mám vysedat a začala vysedat. „Dobře vysedáš. Vlnovka o třech obloucích. Nezapomeň, že musíš vždy přesednout!“ Připomenula mi. Já jsem přikývla a trochu si zase pohrála s otěží a zesílila pobídku, aby Curtis byl pozornější a v čas jsem ho stihla točit. Vždy před obloukem jsem si pohrála s otěží, aby věděl, že něco přijde změna. Ve středu jízdárny jsem si vždy přesedla, aby do oblouku najela na správnou nohu. Díky těm třem oblouků jsem změnila i směr. „Super, to bylo pěkný. Teď jednou si dej jednou celou halu a budeme pokračovat.“ Na chvíli jsem si tak mohla oddechnout a nechala i odfrknou Curtise.
„Super, tak teď od stěny ke stěně v pracovním klusu.“ Opět přikázala Jen a já přikývla. Před krátkou stěnou jsem si pohrála s otěží, aby se Curtis připravil na to, co nás čeká. V půlce krátké stěny jsem si sedla do pracovního klusu, Curtis opět zkrátil krok a já tak mohla v klidu najet na od stěny ke stěně. Zesílila jsem pobídku, aby mi Curtis nevypadnul z tempa, protože se mi zdálo, že zpomalil až moc, než by měl. „Super. Po dojetí na dlouhé stěně krok.“ Po dojetí cviku jsem zůstala v pracovním klusu a po najetí na dlouhou stěnu jsem zpomalila do kroku – zasedla, stiskla holeně, zaklonila se mírně a podle potřeby mírně zatáhla za otěž a Curtis hezky zpomalil. Opět jsem stiskla holeně, abych ho udržela v aktivním kroku. „Velký kruh v pracovním klusu.“ Přikázala Jennifer. V aktivním kroku jsem došla na krátkou stěnu, kde jsem před půlkou krátké stěny jsem opět pohrála s otěží a pobídla ho do klusu, samozřejmě do pracovního. Curtis mi hezky naskočil a šel zase v rámci možností v aktivním klusu. „Super. Pokračuj dál v pracovním a na protější krátké stěně pracovní cval!“ Přikázala Jennifer a mě to zaskočilo. Cval mi nevadil, ale nečekala jsem ho tak brzo. Snažila jsem se co nejvíce mít Crutise na přilnutí, aby naskočil dobře. Vzpomenula jsem si na to, jak jednou jsem z něho spadla, protože radostí mi hodil kozla, ale co jsem nechodila, tak byl ježděný a nezdál se tak nabušený energií. Curtis hezky zabalený vyšlapoval dopředu a já se připravovala na to, jak pobídnout do cvalu. Pobídku jsem si stále pamatovala a věděla jak na ni. Krátká stěna – pohrátí s otěží, vnější noha mírně za podbřišníkem, vnitřní na podbřišníku, nabídnutí otěže, stisknutí holení a zhoupnutí v sedle. A bylo to. Curtis mi nakočil. „Cválej! Jde na dobrou nohu, hezky jdi s jeho pohybem, ale zároveň paty dole… UVOLNI TU RUKU, ženská jedna. Umí lepší cval, tak hezky pobídka… Ano, to je ono.“ Bylo to moc pokynu za krátkou dobu, ale co řekla Jennifer tak jsem se snažila co nejlépe splnit. „Super, ještě ho v tom udrž.“ Pochválila nás. Objela jsem ve cvalu halu asi třikrát, když jsem konečně mohla přejít do klusu. Jennifer mi ještě dala jízdárenské cviky, aby se nešlo hned na druhou ruku a cval a bylo to zajímavé a jiné. Curtis po cvalu trochu pohazoval hlavou, protože se mu asi úplně nelíbilo, že nejdeme dál cválat, ale hodinu vedla Jennifer a ne já, ale i tak bych ho stejně nechala uklidnit v klusu. Pomocí oblouku jsem si změnila směr v klusu. I tak nám zadala Jennifer nějaké jízdárenské cviky a na chvíli přešli do kroku, abych nabrala dech. Pak přišel opět klus a cval. Curtis už byl uklidněný, takže už nepohazoval tak hlavou. Přechod do cvalu byl opět povedený a příjemný a hlavně aktivní. I Jennifer nás pochválila. „Tak jo, pro dnešek je to všechno. Vykrokovat a můžete jít.“ Usmála se na mě. Já jsem vykorkovala na volné otěží pořádně na obě strany, ve středu jízdárny jsem pak následně zastavila, sesedla, vytáhla třmeny, povolila Curtisovi sedlo a rozepnula podbradní řemínek. Pak jsem společně s Jen odešla směr stáje.