Komentáře k článku: Procházka s koněm
terez a curtis: ~ 1/2 POVINNÁ PROCHÁZKA ~
Na ohlávce jsem vyšla ze stájí. Podívala jsem se, kam můžeme jít, aby se mohl napást a já říct Curtisovi nějaké své myšlenky. Ale nevěděla jsem kam po areál bych mohla. "Co takhle jít okolo výběhů? Tam by ses mohl chvilku pást a já to něco popovídat." Usmála jsem se na něj a pohladila ho. Pak jsme se společně vydaly směrem k okolí výběhů. Jeho stádo bylo jinde, takže jsem měla jistotu, že nebude svoji všechnu pozornost jenom svým kamarádům. Takže jsme se zastavili na trávě, dala jsem mu pamlsek a on pak začal v klidu žrát. Něco jsem mu povídala o tom, že jsme ráda, že jezdím právě jeho, že i přes jeho povahu a radost válení se v bahně mi žádnou jinou starost nepřidělává. Byla jsem ráda, že ho mám. Trochu jsme popošli dál na lepší místo, kde bylo víc trávy. Bylo vidět, že tahle odpočinková činnost, kdy Curtouš v poklidu žere, neřeší kde má zbytek stáda a poslouchá aspoň trochu ty moje žvásty. Ale bylo mi jasné, že to ho asi moc nezajímá. Ještě chvíli jsem mu něco vyprávěla a on u toho v klidu žral trávu. Bylo to fakt hezké, že jsme měli takhle relaxovou chvilku pro sebe, abychom se i lépe poznali.
terez a curtis: ~ 2/2 POVINNÁ PROCHÁZKA ~
Vyšla jsem klasicky ze stáje, Curtise jsem měla na ohlávce a v kapse jsem měla pár kousků mrkví. Curtis byl velice hodný už sám od sebe. Pohladila jsem ho po hlavě. "Ještě párkrát se budeme procházet po areálu a snad brzo půjdeme i mimo areál, protože to bude ještě zajímavé." Usmála jsem se a pomalu jsme se rozešli někam směrem, kde jsme nebyli. Včera jsme šli okolo výběhů, dneska jsem chtěla trochu jinam. Cestou, kde byla tráva jsem nechala Curtise aspoň trochu si kousnout, když už měl to volnou neděli. Ráda mu tahle něco vyprávím a on to asi i ráda poslouchá. Občas zvednul hlavu jako by hledal zbytek stáda, ale hned na to se zas věnoval trávě. Byl spokojený a uvolněný, že jsem po něm nechtěla. Pohladila jsem ho po hlavě a po krku. Curtis se na mě podíval a zas se vrátil k trávě. Opět jsme kousek popošli, abychom pořád nestáli na místě. To se sice Curtisovi nelíbilo, ale i tak těch pár kroků udělal a zas složil hlavu k trávě, protože se zdálo, že ta tráva je prostě vždy lepší než ve výběhu. Procházeli jsme se takhle zhruba půl hodinky a mě začalo být trochu zima, tak jsme se rozhodla jít do stáje.
heather a cassio: 1/2 POVINNÁ PROCHÁZKA
Nevěděla jsem, kam jít na procházku a tak jsem se rozešla směrem k výběhům, nechtěla jsem jít mimo areál klubu. Vesele jsem procházela kolem lidí, jenž stále někam spěchali. Já v klidu šla cestou k výběhu, Cassio poslušně cupital za mnou a ani necukal hlavou, za což jsem byla ráda. Otevřela jsem do výběhu a společně s ním vklouzla dovnitř. Za vodítko jsem ho táhla mezi ostatními koníky. Smutně jsem se na něj podívala; závistivě pokukoval po nich, jak se v klidu pasou. Pohladila jsem ho po hlavě, jemnými prsty pročísla jeho hebkou hřívu a přejela párkrát prsty po nozdrách. Odepnula jsem mu vodítko, aby se také napasl. Vodítko jsem položila na zem a sama si sedla do trávy. Cassio vesele zastříhal ušima a začal se přibližovat ke mně, kde se začal směle pást. Usmála jsem se a lokty si podepřela hlavu.
,,Kdyby jsi jen věděl, koníčku můj," povzdychla jsem si, ,,jaképak je to těžké po rozchodu s přítelem.." Smutně jsem hlěděla na nádherné stvoření, jenž bylo svěřené právě mně. Z oka mi ukápla jedna neposedná slza. Rychle jsem ji setřela a pokusila se o úsměv. Ne, na tohle myslet nebudu!
,,Ale ve škole je to dobrý, samý hezký známky, kromě tý pětky za vyrušování v hodině,"zasmála jsem se nad tou vzpomínkou, když byla má hezky vytvořená vlaštovka uvízlá ve spárech kudrnatých vlasů učitelky Riodové najednou spadla na zem a učitelce došly nervy.
Oh, já taký andílek! *andel* *smich*
Mlčky jsem ještě nějakou tu dobu sledovala to krásné, zvíře, než jsem usoudila, že toho bylo již dostatečně. Připnula jsem mu vodítko, vyšla s ním z ohrady a zamířila zpět k boxům.
seola & cassio: PROCHÁZKA PO AREÁLU (1/1 - Level 1 - První seznámení)
Vyšli jsme s Cassiem ze stájí. Pevně jsem držela vodítko a dívala se kolem, kam bychom mohli vyrazit. „Tak se asi projdeme kolem výběhů, co ty na to?“ Mrkla jsem a podrbala Cassia za ušima. Valášek frkl a koukal kolem. „No joo, zvědavko, pojď…“ Usmála jsem se, mlaskla a šla pomalu k výběhům. Cassio se trošku moc tlačil na mě. „No no…“ Zamrkala jsem , zastavila a přitiskl mu ruku na plec. „Hezky ustup…“ Pousmála jsem se, kdy valášek frkl, ale ustoupil o krok odemne. „Tak a jdeme…“ Usmála jsem se a opět se vydala pomalu k výběhům. „U výběhů je hodně trávy, budeš se tam moci napást…“ Pronesla jsem a pozdravila Bjorna, kterého jsme minuli. Valášek zvědavě frkal, koukal na lidi, ale šel pěkně vedle mě. Pohladila jsem jej po krku a šla dál, kdy jsem zatočila na travnatou plochu u výběhů a šli jsme do stínu pod strom. Nechala jsem jej, aby se začal pást a přitom jsem si ho vyfotila. „Jsi krásný… Všichni moji kamarádi to píšou…“ Usmála jsem se, kdy jsem uklidila mobi la pohladila Cassia po krku. Najednou jsem si všimla dívky, co vypadala o trošku starší než já měla u sebe hnědého koně. „Ahoj…“ Usmál a se, kdy nechala klisnu pást kousek od nás. No jo, asi je čas se zkusit seznamovat. „Ahoj… Jsem tu nová… Jmenuji se Seola…“ Usmála jsem se na dívku a pohladila Cassia po krku. „Těší mě, já jsem Nell, taková, staronová členka… A tohle je Clementine…“ Představila mi sebe i svou kobylku. Jo, takže je tu déle než já, dobře… „Jo, tohle je Cassio, ale když jsi tu déle, než já, asi ho už znáš…“ Usmála jsem se. „Ano…“ Kývla Nell. „Máš zajímavé jméno…“ Podotkla. „Uhm… Jo, jsem totiž napůl z Jižní Koreje, můj táta je korejec a máma je odtud… Bydleli jsme v Koreji do mých jedenácti let, ale pak matka trvala na tom, že se přestěhujeme sem…“ Povzdechla jsem si. „Aha… Takže umíš plynně dvěma jazyky?“ Zeptala se. „Jo, ještě umím plynně korejsky, ale moc to tady nevyužiju, jen pokud mluvím s bráškou, nebo s tátou, ale ten doma moc nebývá…“ Zamrkala jsem, kdy valach zvědavě frkl a sledoval Nell. „Co ty, zvědavče?“ Zasmála jsem se a podívala se na čas. „Musím jít, ještě jsem Cassiovi nevyčistila box a dnes tu nemohu být moc dlouho…“ Povzdechla jsem si. „Tak se zatím měj, ještě se potkáme…“ Usmála se Nell. „Snad ano, ahoj…“ Usmála jsem se a šla s Cassiem zpět do stájí.
nell a clementine: POVINNÁ PROCHÁZKA PO AREÁLU – Level 1
Po tréninku s Clementine jsem se rozhodla, v důsledku pěkného počasí, se projít kolem klubu, samozřejmě se svým koňským parťákem. Vyvedla jsem ji na mírně prověšeném vodítku a chystala se to projít kolem výběhů. Neměla jsem přesně určený cíl. Ráda bych ji vzala třeba po okolí, ale přece jen, na to jsem se ještě necítila. Snad až se trochu více poznáme a zapracujeme hlavně na práci ze země a partnershipu. Mlaskla jsem na Clementine jelikož se zastavila a rozhodla se očichávat nějaký kbelík, který byl u vchodu do stájí. Najednou se Clementine začala tlačit nějak moc přede mě. „To ne!“ Mírně jsem zvýšila hlas a zastavila se. Pak jsem se opět rozešla a to už šla hezky vedle mě. Nikam se nehnala. „Táák je hodnááá!“ Pochválila jsem ji a šla dále. Clementine se chovala klidně a koukala na vše zvědavě kolem. Občas mi trochu vybočila se zamýšleného směru a to tehdy, když zahlédla trs trávy u sloupku výběhu a chtěla k němu jít. „Nene, já určuju trasu, ne ty!“ Promluvila jsem mírně zvýšeným hlasem. Zanedlouho jsme došly k jednomu stromu, kde jsem hodlala nechat Clementine napást na plácku na kterém byla tráva. Všimla jsem si dívky, kterou jsem už viděla, ale neměly jsme se možnost dostat do řeči. Chystala jsem se ji pozdravit, ale předběhla mě. „Ahoj, jsem Nell,“ usmála jsem se. Dívka se představila jako Seola a dozvěděla jsem se, že je z Koreje a ovládá dva jazyky. „No, já jsem na jazyky tak trochu dřevo,“ zasmála jsem se, byť to nebyla úplně pravda. Ale přece ji hned nebudu vykládat, že jsem líná no ne? „Ano, Cassia si matně pamatuji z minula, kdy jsem tu byla. Byť to nebylo moc dlouho. Neměla jsem čas a pak šel klub do rekonstrukce, ale to asi víš.“ Objasnila jsem. „A tohle je Clementine, moje krasavice,“ Pohladila jsem pasoucí se klisničku, která mi hned začala očichávat kapsy. „A je děsně mlsná!“ Zasmála jsem se. Uslyšela jsem zafrkání, které vydával Cassio, dívčin valášek. „Jo, my už taky půjdem! Ať vám to spolu jde a určitě se ještě potkáme!“ Zamávala jsem jim a stejně jako druhá dvojice, i my jsme se vydaly zpět ke stájím.
annie + sun valley: 1. Level (1|1 povinná procházka)
Vyšla jsem se Sunčoskem podél ohrady. Nebylo tu teď moc trávy co by nebyla uschlá, ale když se tomu mému zlatíčku povedlo najít nějakou tu zeleňoučkou, nechala jsem ho, ať si na ní pochutná a vyčkávala, než budeme moct jít dál. Nakonec jsem po nějaké době zvolila možnost jít se schovat někam do stínu, protože se mi z toho vedra dělalo špatně. Zavedla jsem nás pod nedalekou jabloň, kde jsem nechala Valleyho se poklidně pást a sama se usadila pod strom. V ruce jsem pořád však svírala konec vodítka. Nějakou tu dobu jsem tam jen seděla a přemýšlela o tom, jaké mám štěstí, že mám blízsko sebe tak krásné zvíře, se kterým je z nějaké části spjato moje srdíčko. Utrhla jsem mu jedno jablko a nabídla mu ho na natažené dlani. Hned si ho vzal. Vyrazili jsme na cestu zpátky couravým tempem. Ani jsme už nemuseli dělat zastávky, aby se Sunny občerstvil, jelikož stále v hubě žužlal to jablko. Nakonec jsme dorazili zpět tam, kde jsme naši procházku započali. Moc krásnou procházku.
terez & curtis: ~ 1/1 POVINNÁ PROCHÁZKA ~
Vyšla jsem pomalu před stáj s Curtisem na ohlávce. Zastavila jsem se před stájí, kde jsem Curtise podrbala na čele. „No jo, jsi moje miminko, velké mimčo.“ Zasmála jsem se. „Kam pak půjdeme? K výběhům se podívat, abys viděl své kamarády?“ Usmála jsem se a on se na mě podíval pohledem ‚je mi to jedno, hlavně ať to mám rychle za sebou‘. Zavrtěla jsem hlavou. „Ale hezky tě provedu po areálu a potom odměna budou ty výběhy.“ Usmála jsem se a vydala se po areálu.
„A tady vidíme hnůj. Místo, kde končí všechna tvá špinavá podestýlka.“ Řekla jsem to jako nějaká průvodkyně a zastavila jsem se u hnoje. „Copak na to koukáš jako na mimozemskou loď? Pojď se na to podívat, ty strašpytle.“ Šla jsem pomalu blíž k hnojišti. Curtis, ale nechtěl. Stála jsem tam a koukala na to hnojiště a pak na Curta. „Nechci ti nic říkat, ale to hnojiště nekouše.“ Potichu jsem se zasmála.
„Copak tady vy dva vyvádíte?“ Zeptala se Nell, která zrovna procházela okolo s Clemetine a u toho se ještě usmála.
„Ale, snažím se tady přesvědčit Curta, že hnůj nekouše, ale tak tváří se na to, jak by ho to mělo kousnout.“ Zasmáli jsme se společně. „A copak děláte vy?“
„Noo, procházíme se tady po areálu.“ Usmála se na mě.
„Jo takhle, my ještě půjdeme k výběhům. Půjdete s námi?“ Usmála jsem se a šla ke Curtisovi a pohladila ho po čele. Nell přikývla a byla jsem i celkem ráda. Vydali jsme se společně směrem k výběhům. Curtis se choval hezky, občas se podíval na Clementinu a šťouchnul do mě hlavou, jak by říkal ‚jdi rychleji‘.
„A jak se ti líbí v Hope?“ Zeptala jsem se Nell, aby řeč mezi námi nestála.
„Ale jo, líbí.“ Usmála se na mě. Zastavili jsme se společně u výběhů a nechali koně trochu napást. Chvíli jsme tam tak stáli a jen tak si povídali co jak. Ne, že by mi společnost Nell vadila, ale očividně nám to oběma stačilo. Došla jsem zpět ke stájím.
nell a clementine: PROCHÁZKA PO AREÁLU - NEPOVINNÁ
Vyvedla jsem Clementku na ohlávce z boxu a šla jsem s ní prozkoumat další část areálu. Slunce svítilo, ale naštěstí už nebylo takové vedro, takže bylo snesitelně. Zastavila jsem se u výběhů a Clementine se zastavila vedle mě, což mě potěšilo. Nepředbíhala. Pochválila jsem jí a vykročila. Klisna vykročila také. Rozhodla jsem se zajít pod strom, který rostl dále od výběhů. Tam jsem nechala Clementine napást a sledovala koně ve výběhu a vůbec, přemýšlela o nesmrtelnosti chrousta. Pak jsem kobylku pobídla a kousek jsme zaklusaly. Cestou zpět jsem zahlédla Terez s Curtisem. „Ahoj, copak tu provádíte?“ Optala jsem se, když jsem si všimla že Curtis se dívá nedůvěřivě na hnůj. „Aha, no, tak, je to mohutná věc no. Co kdyby se něco stalo, tak je opatrný že,“ zasmála jsem se a pohladila Clementine po krku, která mi očichávala kapsy. „Ty mlsoune, já nic nemám!“ Zasmála jsem se. „No, obhlížíme tady s Clementine další části areálu.“ Pověděla jsem na Terezinu otázku. Terez pak navrhla, abychom šli k výběhům. Neměla jsem nic proti, nic mě netlačilo a bylo hezky, tak proč ne. Všimla jsem si, že Curtis se občas podíval na Clementine, ale ta na něj okázale házela bobek :-D No jo, její krevní skupina to není? :-D Pak se řeč stočila na to, jak se mi líbí v klubu. Odvětila jsem, že se mi tu líbí a že doufám, že tu vydržím co nejdéle. Stejnou otázku jsem položila i Terez a dostalo se mi podobné odpovědi. Potom se Terez s Curtisem odpojily a šly si po svých. Já s Clementine ještě chvíli zůstala u výběhu a pak jsem ji zavedla směrem k boxům.
clair a sunshine: PROCHÁZKA 1/1 – LEVEL 1
Jakmile jsem se o mou krásnou tmavou klisnu v boxe po tréninku postarala, uchopila jsem do ruky vodítko a vyvedla ji přes stáj. Ještě před tím, než ji odvedu do výběhu, jsem si s ní chtěla projít areál a na nějakém vhodném místě se i na chvíli zastavit. „Tak Shi, kam se vydáme?“ Rozhlédla jsem se po okolí a přemýšlela kudy kam. Nakonec jsem se rozhodla, že nejideálnější bude okolí výběhů. Zkoumání areálu necháme na někdy příště. Spolu se Sunshine jsem zamířila zvoleným směrem. Veškerou pozornost jsem věnovala Shi a to z jednoho prostého důvodu. Kdykoliv by se v naší blízkosti mohlo objevit něco, co by mou velmi odvážnou kobylku vyděsilo. Zastavily jsme až ve stínu stromů, kde nebylo takové horko. Povolila jsem vodítko a nechala Sunshine sklonit hlavu k trávě. Vypadala spokojeně. Sama jsem si sedla do trávy a opřela se o nejbližší strom. I kdyby se Shi lekla a vytrhla se mi, pravděpodobně by se zastavila hned u prvního výběhu s koňmi. Pozorně jsem ji sledovala a sem tam jí něco tiše povyprávěla. Převážně jsem mluvila o své rodině a přátelích, o škole, která mi ale vůbec nechybí, a také jsem s ní rozmlouvala o tom, co čeká nás dvě. Potěšilo mě, že na mě vždy natočila svá roztomilá ouška. Dokázala bych tu sedět celý den a myslím, že by to nevadilo ani Sunshine. Přeci jen zde měla vynikající travičku jen sama pro sebe. „Tak jo holka, už jsme tady přes půl hodiny. Je čas připojit se ke svým čtyřnohým přátelům.“ Postavila jsem se a trochu se oprášila. Shi zvedla hlavu a zvědavě na mě koukala. „Tak pojď, zlato.“ Pohladila jsem ji, nabídka mrkev a vyrazila kupředu. Nešly jsme moc daleko. Vypustila jsem ji do výběhu a sama, doprovod mi dělala pouze ohlávka s vodítkem, zamířila zpátky do stáje.
annie + sun valley: Rozhodla jsem se se Sunnym projít jen tak po ohradě jako minule. Vyšla jsem pomalými kroky, přestože tu bylo takový vedro, že by sem Satan mohl jezdit na dovolenou a pořádat večírky. Měla jsem sto chutí se rozběhnout a hledat nějakej stín, nejlépe si sednout pod „naši“ jabloň, ale udržela jsem se, protože si stále připomínám, že to dělám pro mého broučka. Šla jsem s ním takhle po okraji, když v tom jsem uviděla stín. Super. Mé nadšení vyprchalo, když jsem zahlédla dvě děti v ohradě. Kluka a holčičku. Zatímco děvče stálo jako přilepené k zemi mlčelo jako hrob, zatímco klučina se škrábal na hřbet Eclestona a hřval jako kůň, když má hlad. Nejhorší bylo, že z venku výběhu je pozorovala nejspíš jejich matka s úsměvem na rtech. Ta má IQ bublajícího bahna asi! Koukala jsem na to jak důchodce na novej mobil.
Hlasitě jsem si odkašlala, abych na sebe upoutala pozornost. Holčička se zděšením utekla ke své matce a kluk jí hned následoval. Proplálila jsem všechny tři černé ovce vražedným pohledem. „Co to má znamenat, jak to že jste v ohradě?“zeptala jsem se s vyčítavým tónem a výrazem alá rozzuřený býk. Slečna Nezodpovědná matka se na mě podívala pohoršeně a odfrkla si: „Něco se vám nezdá, slečno?“ Moje trpělivost právě došla. „Nemůžete přece lézt ke koním do ohrady bez dovolení! U dětí to chápu, ty nemají tolik rozum, ale od vás je opravdu neprofesionální je tam takhle vpustit!“zvýšila jsem o několik stupňů hlas. „Co na mě řveš, sama jsi nevychovaný fakan!“řvala jako na lesy, až Sunny trochu uskočil a Eclestone se viditelně napnul. Trochu jsem se vzpamatovala ze své agrese. „Omlouvám se, neměla jsem takhle hnusně začít, ale tohle opravdu nemůžete. Pokud chcete, dám vám číslo na vlastníka a zakladatelku tohohle klubu, Johanu a s ní se můžete domluvit na nějaké prohlídce areálu a aby byli děti s koňmi,“uklidnila jsem se. Paní se na mě podívala trochu zvláštně a pak vydechla. „Také se omlouvám, děti si ho chtěli jen pohladit a pak napadlo Tima se na něm projet,“ukázala na Eclestona. Jen jsem přikývla. Paní mi dala papírek a propisku, co vytáhla z tašky a já jí napsala telefon na Joh. „Tak děti, půjdeme. Kde máte Alexe?“zeptala se svých ratolestí, které téměř nastejno otevřeli pusu dokořán.
Paní vykulila oči a začala se rozhlížet kolem. „Ztratil se nám pes,“pronesla tragicky a bylo hned poznat, že neví, co má dělat. „A kde jste ho viděla naposledy?“zeptala jsem se jich. „Byl s námi v ohradě,“šeptla zděšeně holčička. Řekla jsem jim, ať se nebojí, že ho najdeme a vydala se s nimi dál ohradou, vedouc Sunčoska. Prošli jsme skoro celou ohradu a nic, až když jsme dorazili k jabloni, pod kterou ráda sedávám, spatřili jsme ve stínku stromu ležícího mopsíka. Nakonec mi ta paní poděkovala, rozloučila jsem se s nimi a oni odešli. Ještě před tím, ale museli uklidnit svého psa, který na Sunnyho vrčel. Ten pes štěká jak rozbitý gramofon. Naštěstí si ho Valley nevšímal, což nechápu, ale jsem za to ráda. Když už se odklidili z mého dohledu, sedla jsem si do stínu, chytla jen konec vodítka a nechala Sunnyho, ať se pase. Byli jsme tam asi dobrou půl hodinku, než jsem usoudila, že už stačí.
_____
Tentokrát přidáno včas! :D
seola & cassio: PROCHÁZKA (VOLNÝ TÝDEN - 1/3)
S Cassiem jsme se vydali po lonži ještě na procházku po areálu. Dnes jsem jej nechtěla moc zatěžovat, protože nás navštívil kovář a Cassio dostal nové podkovy, nicméně jsem chtěla, aby se trošku protáhl a nové podkovy si, jak se říká, prošlápl. Z haly jsme se vydali pomalu směrem k venkovní jízdárně. Na ní zrovna trénovala Jennifer s Eclestonem. Dost jim to šlo, Eclestone je fakt profík a Jenn taky, samosebou. Cassio frkl a šel hezky za mnou, kdy občas natočil ucho k jízdárně. Prošli jsme kolem ní a zastavili se pod stromem ve stínu, kde jsem jej nechala, aby se trošku napásl. „Dneska je ale horko, že? Co kdybych tě osprchovala? No, to jsem měla asi udělat před prochajdou… Tak jindy Cassie…“ Usmála jsem se a podrbala valáška za ušima. Z výběhů poblíž se najednou ozvalo ržání. Cassio zvedl hlavu, nastražil uši a podíval se tím směrem. „Volají tě kamarádi?“ Zasmála jsem se a pohladila ho. Cassio frkl a začal se zase pást. „No jo, jen si dej travičku…“ Pokývala jsem hlavou a opřela se o strom. „Pak už tě nechám rovnou ve výběhu kamaráde, abych ti vyčistila box… Neboj, uzdečku ti sundám…“ Usmála jsem se. „Tak pojď, ještě se projdeme tady ve stínu pod stromky…“ Pohladila jsem ho a rozešla jsem se dál. Cassio frkl, hrábl kopýtkem, ale rozešel se hezky za mnou. Rocházela jsem se s ním hlavně ve stínu, protože bylo opravdu velké horko a já byla ráda, když občas foukl větřík. Došla jsem s Cassiem až k výběhu, kde byla Jasmína, Jimmy a Sunshine. „Tak jo, půjdeš k nim a napij se pořádně…“ Usmála jsem se, sundala mu uzdečku a sledovala, jak se rozběhl do výběhu. Pořádně se vyválel a pak se šel napít z napajedla. Takže vodu mají, dobře… Chvilku jsem koně ještě pozorovala a pak jsem se vydala do stájí.
nell a clementine: PROCHÁZKA PO AREÁLU - VOLNÝ TÝDEN (1/3)
Dnešní, ještě lehce odpočinkový den, jsem se rozhodla s kobylkou završit jak jinak, než procházkou. Zatím se mi ještě nechtělo nějak moc makat a kobči myslím také ne. Ale od zítřka najedeme zase na nějakou práci pod sedlem. Vyvedla jsem ji před stáj a šli jsme směrem k „našemu“ oblíbenému místu a to totiž stromu. Opravdu tam bylo krásné posezení. Ještě by se tam daly udělat lavičky a bylo by to dokonalé. Kobylka šla vedle mě pěkným krokem a pozorovala okolí, uši vztyčené a otáčela jimi, kdykoliv zaslechla nějaký zvuk. Náhle začala Clementine trochu jančit. „Hou hou! Klid holka! Klid!“ Pokoušela jsem se ji klidným hlasem uklidnit a hledala, co jí mohlo vyvést z míry. Příčinu jsem našla hned vzápětí. Clementine totiž šlápla na igelitový sáček, který samozřejmě začal šustit, a to se jí nějak nelíbilo. Zřejmě ho tam zanesl vítr. Teda, snad. „Ty si trdlo! Však se nic neděje!“ Opět jsem na ní promluvila klidným a bezstarostným hlasem. Rozešla jsem se. Kobča trošku pomaleji, ale jakmile poznala, že na kopytě už nic nemá, šla zase hezky vedle mě. Hned mě napadlo, že toho mohu využit a udělat z toho skvělou náplň prací ze země, které jsem měla v plánu sice později, ale není na škodu s tím začít dříve. Pomalu jsme se blížily ke stromu, ke kterému jsme měli namířeno. Cestou už se nic zajímavého nepřihodilo, krom toho že před námi přeletěl pták, na což Clementine reagovala prudkým ustoupením vzad. Opět jsem ji uklidnila hlasem a pak jsme došly ke stromu. Sedla jsem si na zem a nechala kobylku chvilku napást. Po nějaké době jsem vstala a vrátily jsme se do stájí, kde jsem ji vypustila do výběhu.
nell a clementine: PROCHÁZKA PO AREÁLU - VOLNÝ TÝDEN (2/3)
Po tréninku jsem se rozhodla vzít Clementine na procházku aby se hezky uvolnila a odpočinula si. Dnes jsem se pro změnu rozhodla jít kolem výběhů na opačnou stranu od našeho stromu. V příštím týdnu už bych se chtěla s kobčou podívat i mimo areál a celkově prozkoumat okolí klubu. Myslím, že naše důvěra už přece jen o něco pokročila, tak by nebyl problém to zvládnout, kdyby něco. Přece jen, není tak dominantní jako Santiago, takže to bude v pohodě. Pomalu jsem s Clementine kráčela a nikam nespěchala. Užívala jsem si ticho a klid občas přerušené zařehtáním koní z výběhu. Clemča jen nastražila uši ve směru zvuku. „Zase se procházíte? Třeba toho využít než skončí pěkné počasí,“ ozvala se Terez, která mířila s kolečkem zřejmě na hnojiště. „Ano, to máš pravdu, ale snad to tak do půlky září nebo října ještě vydrží. Co Curtis? V pohodě včera?“ Optala jsem se, aby řeč nestála. „Ano, ale slyšela jsem, že ty si měla problém se Santiagem.“ Teď už jsem to jen odmávla rukou, ale včera jsem měla problém ho udržet. „No, trochu ano. Prostě divoch. Prospěla by mu pořádně práce ze země a taky upevnění dominance. Jen co budou v provozu záskoky, tak přemýšlím, že bych s ním začala pracovat. Nevíš, kdy se to chystá?“ Optala jsem se. Terez odvětila, že neví, ale že se taky těší, až si zkusí pracovat i s jiným koníkem kromě Curtise. Taková možnost je dobrá proto, že člověk aspoň pozná jiný charakter koně, než toho svého. A to se vyplatí. Ještě chvíli jsme se s Clementine procházeli a pak jsem ji zavedla do výběhu.
terez & curtis: ~ 1/2 PROCHÁZKA – VOLNÝ TÝDEN ~
Vyšla jsem před stáje. Zastavila jsem se a koukla jsem po areálu, kam bych mohla jít. Rozhodla jsem se zase jít okolo výběhů, aby uviděl Curtis brzo své kamarády. Prošla jsem tedy „náměstíčko“ stáje, rovnou k blízkým výběhům. Zastavila jsem se a koukla jsem na Curtise, jak kouká do dálky na své kamarády. Pak si naštvaně a rychle ukousnul trávy. „Nojo, chápu, že chceš jít ke kamarádům, ale tak jenom procházka ti neuškodí.“ Usmála jsem se a snažila jsem se ho pohladit po krku, ale on se na mě naštvaně podíval, že už chce jít do výběhu a ne se tady se mnou vybavovat. Šla jsme s ním od výběhů pryč, jinak by byl ještě víc na mě naštvaný.
Vzala jsem ho do okolo kolotoče, kde jsem se sama podívala, jak to tam vypadá. Curtis byl taky zvědavý a rád se tam snažil nacpat. „Klid, nesnaž se být buldozer.“ Zasmála jsem se a on okamžitě udělal krok zpět. Pak jsme se šli povívat na pískové paddocky, které byli prázdné. Snažila jsem se nějak vymyslet, kam dál bychom mohli jít, aby to nebylo krátké, ale nic moc mě nenapadlo, tak jsem se rozhodla jít zpět do stájí.
seola & cassio: PROCHÁZKA (VOLNÝ TÝDEN - 2/3)
,,Kam se vydáme na prochajdu co?‘‘ zeptala jsem se Cassia když jsme vycházeli ven z kruhovky. Valach nevypadal že by mi chtěl odpovědět takže jsem to prostě vzala směrem k venkovní jízdárně. Sluníčko pěkně svítilo a všechno vypadalo tak nějak zářivě. :D Najednou mi zapípala kapsa a já málem nadskočila úlekem. To se Cassiovi nelíbilo a připlácnul uši k hlavě připraven ochránit nás oba před jakýmkoliv nebezpečím, jenže žádný neviděl. Bylo to zvláštní vidět ho s těma ušima vzadu. Vypadal trošku hrůzostrašně, nedělal to často takže jsem nebyla vůbec zvyklá :D Vytáhla jsem mobil z kapsy a vypla zvuk. Bylo to jen nějaký pitomý upozornění ani nevím čeho. Poslední dobou to pípá pořád.
Kráčeli jsme si s Cassiem po trávě, která byla celkem dost seschlá z toho vedra. Proto jsem Cassia radši zavedla zpátky na cestu která byla ve stínu a byla tam pěkná zelená tráva. Jenže cestu nám zatarasila jízdárna. ,,Co teď Cassie, přece tu jen tak nebudem stát!‘‘ řekla jsem s odhodláním nenechat se na slunce zlákat ani za milion. Otočila jsem se s Cassiem čelem vzad a vzala ho na krátkou procházku kolem venkovní kruhovky. Tam byla taky hliněná cestička. Cassio i já jsme si sluníčko užívali a schválně chodili tam kde byl stín :D Nakonec jsem se ale přece jen přesvědčila zavést Cassia zpět do stájí po té, co jsem jej nechala se chvilku pást.
clair a sunshine: PROCHÁZKA - NEPOVINNÁ
Společně s mou milou Sunshine jsem vyšla ven. Sluníčko mi svítilo do tváře a já přemýšlela, kde se schováme. „Tak Shi, kam bychom asi mohly jít?“ Otočila jsem se s úsměvem na Sunshine a podrbala ji. Kolem venkovní jízdárny jsme se vypravily k výběhům. Kam taky jinam. Koně běhali sem a tam. Ráda jsem sledovala, jak si užívají svého života. Shi s napětím očekávala, že se k nim bude moct připojit. Prošly jsme kolem branky a ona zklamaně sklonila hlavu. „Neboj, tady to máš lepší.“ Vytáhla jsem kousek mrkve a dala jí ho. Pokračovaly jsme v cestě až k zadní části pastvin. Byl zde příjemný klid. Zastavily jsme se až ve stínu stromů. Tohle bylo místo, kde jsem se dnes chtěla na chvíli zdržet. Nechala jsem Sunshine sklonit hlavu k trávě a sama jsem se chtěla do trávy usadit. Než jsem to stihla, Shi vztyčila hlavu a uskočila do strany. Vodítko jsem stiskla pevněji a snažila se kobču uklidnit. Neměla jsem tušení, čeho se to vlastně lekla. „Hodná holka jsi.“ Jakmile se uklidnila, vodítko jsem znovu povolila, aby se mohla v klidu pást. Opřela jsem se o strom a pozorovala okolí. Nikde nic. Jenom pár koní v ohradě. Shi popocházela z místa na místo, aby vyzkoušela, kde je tráva nejlepší. Občas zavolala na své kamarády, kteří se přiblížili k ohradníku. „Zítra nás čeká poslední povinný trénink, pak už vymyslíme něco zábavnějšího.“ Sice jsem ještě nevěděla, co přesně, ale stejně se pravděpodobně rozhodnu až v neděli během cesty do klubu. „Shi, už budeme muset jít. Tobě stejně určitě nebude vadit, když se připojíš ke svým přátelům.“ S tím jsem se postavila a vydala jsem se kupředu. Sunshine poslušně zvedla hlavu a následovala mě. Vypustila jsem ji do výběhu, do kterého chodila pravidelně, zkontrolovala jsem, jestli jsem za sebou dobře zavřela a vrátila jsem se zpátky do stáje.
nell a clementine: PROCHÁZKA PO AREÁLU - VOLNÝ TÝDEN 3/3
Dneska jsem byla v Hope jen na skok, proto jsem se rozhodla vzít ji alespoň na procházku, aby ten den nepřišel úplně vniveč. I procházka je dobrá věc a nechtěla jsem svého miláčka odbýt, na to ji mám moc ráda. Je to sice ještě krátká doba, ale připadá mi, jak kdybych ji znala velmi dlouho. Ztratila jsem se v myšlenkách, zatímco jsem Clementine vedla k „našemu“ stromu. Tentokrát jsem neměla v úmyslu si pod něj sednout, ale obejít ho a jít na druhou stranu směrem k lesíku, ale ne do něj. I když mě to trochu lákalo. No, na to musíme v PK procvičit ještě nějaké bubáky a uvidíme. Pohladila jsem ji po krku a ještě jsme se procházeli. „Co Tínko, zaklušeme si?“ Navrhla jsem. „Tak pojď, klus!“ Mlaskla jsem a lehce zatáhla. „Klus!“ Klisnička naklusala a já klusala vedle ní. Po chvíli jsem ji zastavila a pochválila jí. „Tak je šikovná holka! Mooc hodná!“ Pohladila jsem ji a otočila jsem se zpátky. „Jen je škoda, že nepřibyli žádní noví členi. Ale oni příjdou! Určitě! Jen si musejí tady najít cestu. Ale kdo má rád koně, ten si to tady najde, ani nevím, jak jsem to našla já, snad někde na internetu? Nebo byl někde nějaký plakát? Už si to nepamatuji. Ale to nevadí, hlavně že jsem to našla a že mám tebe!“ Povídala jsem ji. Ani nevím proč, ale nepřišlo mi to nějak divné. Vlastně úplně normální. „Tak pojď holka, jdeme domů.“ Pobídla jsem ji a odcházeli jsme.
clair a sunshine: PROCHÁZKA – NEPOVINNÁ
Vyvedla jsem Sunshine ze stáje a rozhlédla se kolem. Uvažovala jsem o možnostech, kam by se dalo zajít. „Nějaký návrh, kam bys chtěla jít?“ Otočila jsem se na Shi. Napadly mě pouze výběhy, kam jsme chodily vždycky. „Když tě nic nenapadá, tak zůstaneme asi u klasiky.“ Oznámila jsem Sunshine a zamířila k jízdárně. Jennifer tam už nebyla, a tak jsem bez zbytečného zastavování pokračovala dál. Neměla jsem přesný cíl, jen jsem hledala místo, kde by se dalo na chvíli zastavit. Nakonec jsem to místo opravdu našla. Odbočily jsme na jednu z malých cestiček vedoucích kolem výběhů a zastavily až ve stínu stromů. Povolila jsem vodítko, aby se Shi mohla v klidu pást. Nespouštěla jsem z ní oči. Vypadala nádherně. „Tak jo Shi, slibuji, že se brzy vydáme i mimo areál.“ Chvíli jsem ji nechala pást, ale po deseti minutách jsem se rozhodla, že se projdeme ještě kolem. Pást se může zbytek dne ve výběhu. Procházely jsme mezi výběhy a zjišťovaly, kde je jaký kůň. Shi každého koně pozdravila a já věřila, že by se ke každému z nich nejraději hned připojila. Ani nevím jak, ale najednou jsme zase stály u venkovní jízdárny. Jízdárnu jsme obešly a pomalu se vrátily k výběhům. Za chvíli jsem musela odjíždět, tak jsem ji vypustila za jejími kamarády a s ohlávkou v ruce jsem odešla do stáje.
clair a sunshine: PROCHÁZKA – NEPOVINNÁ
Po brigádě jsem se rozhodla, že se zajdu společně se Sunshine trochu provětrat. Sice jsem věděla, že nepůjdeme nikam daleko, ale i tak to byl krásný pocit. Dneska jsem byla pro menší změnu. Nezamířila jsem k výběhům, ale ze stáje jsem se vydala směrem k jídelně. Na chvíli jsem zastavila na zeleném plácku mezi jídelnou a skladem a sledovala jsem Shi. Dnešek jsme měly hodně volný, plánovala jsem jenom procházku, povinné tréninky jsme měly za sebou a samotné se mi zatím jezdit nechtělo. „Tak pojď, Shi, přesuneme se jinam.“ Lehce jsem zatáhla za vodítko a vyrazila jsem dál. Chtěla jsem obejít jídelnu a dojít zpátky k výběhům. Vedla jsem Shi po trávě a doufala, že se s mým orientačním (ne)smyslem někde nezamotám. Co chvíli jsem zastavovala, abych nechala Sunshine vyzkoušet zdejší trávu. Navíc jsem si chtěla okolí pořádně prohlédnout. Mezi stromy jsem po straně zahlédla venkovní jízdárnu. Přesně tam jsem zamířila. Prošly jsme kolem budovy s kanceláří a zastavily se kousek před jízdárnou. Zůstaly jsme schované pod stromy a sledovaly dění na jízdárně. Bjorn zde zrovna jezdil Jasmínu. Vždycky mě bavilo sledovat tréninky někoho jiného. Měla jsem možnost se něčemu přiučit. S Bjornem jsme se pozdravili a já se otočila na Shi. Jakmile zjistila, že zde chvíli pobudeme, rychle se vrhla na trávu. Snažila se trávu okusit všude, kam jí vodítko dosáhlo. Po čtvrt hodině jsem si uvědomila, že jsem vlastně chtěla zajít se Sunshine do kruhovky, tak jsem se zvedla, chvilku počkala, až Shi dožmoulá trs trávy a šla s ní požadovaným směrem.
seola & cassio: PROCHÁZKA MIMO AREÁL (VOLNÝ TÝDEN - 3/3)
Bjorn mi schválil, že už s Cassiem můžeme jít na procházku ven, mimo areál. Poučil mě o všem důležitém, abych měla mobil, nahlásila se, že odcházím a podobně. Taky dneska to bude ještě zábavnější, když je tu se mnou brácha. Při odchodu jsem si tedy vše potřebné vzala s sebou, nahlásila jsem se, že jdeme s Cassiem ven a poté jsem s valachem a bráškou šla ven z areálu. „Co když ti uteče?“ Zeptal se mě Sian. „Tak zavolám do stájí, že utekl, ale doufám, že se to nestane…“ Usmála jsem se a pohladila valáška po krku. Přešli jsme silnici a vešli jsme do lesíka, kde byl příjemný chládek. Tu a tam ze stromu na strom přeskočila veverka, o které mě Sian musel vždy informovat. Cassio si spokojeně snížil hlavu a šel hekzy klidně vedle mě. Najednou ale hlavu zvedl a urval si ze stromu pár zelených listů a začal je žvýkat. „Hehe! On má hlad!“ Zasmál se brácha. „To má, on má hlad pořád, jak to tak vypadá…“ Pokývala jsem hlavou a pokračovali jsme poklidně dál. „Jé, hele!“ Ukázal Sian na spadlý strom uprostřed cesty. „Mhh… Tak to obejdeme…“ Podívala jsem se okolo. „Já to přelezu!“ Zvolal Sian. „No dobře, ale ať nespadneš…“ Kývla jsem a sledovala, jak bráška přelezl kmen stromu. „Jsem tu!“ Zvolal. „Dobře, jdeme za tebou…“ Vydechla jsem a vzala jsem Cassio okolo, kdy jsem si trošku poškrábala nohy od ostružin. „Zpátky půjdeme tou druhou cestičkou…“ Pronesla jsem a šli jsme dál, kdy jsme se brzy ocitli na menší mýtině. Povolila jsem valachovi vodítko a nechala ho pást. „Kolik mu je?“ Zeptal se bráška. „Je mu dvanáct let, jestli dobře počítám…“ Usmála jsem se a sledovala valáška, který zvedl hlavu, když kolem proběhl zajíc. „Zajda, co?“ Zasmála jsem se. Valach hrábl kopytem a zase se věnoval trávě. „Proč nejezdíš Jimmyho?“ Zamrkal Sian. „Protože no… Vybrala jsem si Cassia…“ Pokrčila jsem rameny. „Oslovil mě, líbil se mi…“ Dodala jsem. „Mně se líbí Jimmy víc!“ Zamrkal brácha a pohladil Cassia na krku. „Třeba se na něm někdy svezeš…“ Mrkla jsem. „A nemůžu se svézt na Cassiovi?“ Zeptal se nadšeně. „No… To nevím…“ Zamyslela jsem se. „Tak víš co, až budeme zpět v areálu, tak tě na něj na chvilku vysadím a povedu ho, ano? Ale nebudeš ho kopat…“ Upozornila jsem brášku. „Tak jo!“ Zamrkal nadšeně. Pohladila jsem ho po vlasech a po nějaké době jsme se vydali zpět, tentokrát druhou cestou. Ta byla naštěstí bez překážky a tak jsem si průchod ostružinami naštěstí mohla odpustit. Přešli jsme brzy silnici a vešli jsme do areálu. „Tak můžu na něj?“ Zamrkal brácha. „Ano, ale skoč si do šatny a přines mojí helmu…“ Kývla jsem a dala mu klíček od skříňky. Bráška kývl a po chvilce se vrátil s přilbou. Nechci nic riskovat, ještě by mi máma vynadala, kdyby se mu něco stalo. Upravila jsem bráchovi přilbu na jeho hlavě, i když mu byla trošku větší a poté jsem jej posadila na Cassia. Ten zvědavě frkl a natočil jednou ouško dozadu. „Tak, chyť se hřívy, narovnej se, paty dej dolů abys ho nedloubal a půjdeme… Připraven?“ Usmála jsem se. Bráška kývl, hezky se narovnala držel se Cassiovy hřívy. Vydala jsem se pomalým krokem kupředu a Cassio se mnou. Sledovala jsem brášku a kontrolovala, aby nespadl. Došli jsme pomalu kolem haly ke stájím, kde jsem jej sesadila. „Děkuju!“ Zamrkal bráška nadšeně a dal mi přilbu. „Nemáš vůbec za co, hezky jsi na něm seděl… Šlo ti to… Teď pojď, pusíme ho do výběhu…“ Usmála jsem se a šli jsme pomalu k výběhům.
clair a sunshine: PROCHÁZKA 1/3 – VOLNÝ TÝDEN
Z terénu jsem se vrátila úplně nadšená. Musím uznat, že plavení bylo sice zábavnější, ale i tak jsem si to dneska s Jennifer a kobčama venku užila. Sunshine vypadala taky spokojeně. Ze stáje jsem rovnou zamířila k jízdárně, kde jsme si posledně našly jedno fajnový místečko. Ve stínu stromů a s božím výhledem na jízdárnu. Shi se ihned pustila do trávy a já se v ní hezky uvelebila. Opřela jsem se o strom a pozorovala Shi, jak chodí sem a tam. Poslední prázdninové pondělí jsem si užívala na maximum. Ani se mi nechtělo věřit tomu, že za pár dní budu muset do školy a kdo ví, jak budu stíhat jezdit za Shi. Sunshine spokojeně přežvykovala trávu, když v jednu chvíli prudce zvedla hlavu. Podívala jsem se stejným směrem, abych zjistila, co ji vlastně zaujalo. Někdo zrovna vedl Santiaga. „No jo Shi, chápu, že tě zajímá, ale jídlo je přednější než nějakej chlap, nebo snad ne?“ Lehce jsem zatahala za vodítko, až na mě kobča otočila hlavu a chvíli koukala na mě. Nakonec přece jen sklonila hlavu k trávě. „Tak pojď Shi, konečně se podíváš na své čtyřnohé parťáky.“ Vyhrabala jsem se na nohy a Sunshine odlákala od trávy. Sice se jí pryč nechtělo, ale já byla natolik neodbytná, že jí vlastně ani nic jiného nezbylo. Prošly jsme kolem jízdárny a pokračovaly dál. Otevřela jsem nám do jednoho z prvních výběhů, kde jsem Shi nechala napospas jejímu osudu, sundala jsem jí ohlávku a šla zpátky do stáje.
clair a sunshine: PROCHÁZKA 2/3 – VOLNÝ TÝDEN
Ve společnosti Sunshine jsem vyšla z kruhovky. Přemýšlela jsem, jestli s ní nejít někam mimo areál, ale když jsem zahlédla, že na jízdárně trénuje Jennifer s Princeznou, musela jsem využít situace a jít se na ně podívat. Kdo ví, kdy jindy bych měla takovou příležitost. Zeptala jsem se Jen, jestli jim nebude vadit, když je budeme sledovat. S úsměvem ve tváři mě ujistila, že ji to určitě nerozhodí a mě to může jedině pomoct. Se Shi jsme zastavily na travnatém plácku u jízdárny, kde jsme minulý týden objevily jedno fajnové místečko a obě si udělaly své pohodlí. Povolila jsem vodítko a u stromů se posadila do trávy. Shi jsem nechala přežvykovat trávu v okolí, kam jen dosáhlo vodítko. Naštěstí jsem stíhala sledovat jak kobču, tak dvojici na jízdárně. Musela jsem uznat, že byla Princezna vážně kouzelná. Ale Sunshine byla kouzelnější, což mi před chvílí v kruhové jízdárně stoprocentně potvrdila. Spokojeně ukusovala trávu, občas se podívala na dvojici na jízdárně a zase se věnovala trávě. Doufala jsem, že příští týden zvládneme splnit další level, ale kdo ví, co bude. Neměla jsem tušení, jak dlouho jsme zde zůstaly. Čas jsem vůbec nevnímala. Teprve když jsem se podívala na mobil, zjistila jsem, jak dlouhý čas jsme zde strávily „Shi, měly bychom jít.“ S tím jsem se zvedla ze země, lehce se oprášila a počkala, až Shi zvedne hlavu. Odvedla jsem ji do výběhu, aby zbytek dne nemusela trávit v boxu.
clair a sunshine: PROCHÁZKA 3/3 – VOLNÝ TÝDEN
Před stájí jsem na chvíli zastavila, abych se rozhodla, kam nakonec půjdeme. Prvotní plán zněl tak, že se konečně vypravíme někam mimo areál. Nakonec jsem ovšem vyrazila k výběhům. Pomalu jsme obešly venkovní jízdárnu a vyhnuly se místečku, které jsme si v poslední době se Sunshine oblíbily. Pokračovaly jsme cestou dál mezi výběhy. Vlastně jsem nevěděla, kde přesně zastavíme, ale nějakou představu jsem přeci jenom měla. Bok po boku jsme kráčely k dnešnímu místu. Shi občas pozdravila kamaráda ve výběhu, ohnala se ocasem po mouše. Nakonec jsme se zastavily u jednoho z prázdných výběhů a stromů. Vytáhla jsem z kapsy kousek jablka a nechala jsem Sunshine, aby si ho v klidu zbaštila. Pak už jen ukusovala trávu. Chvíli jsem jen postávala vedle ní, nakonec jsem se přeci jen uvelebila v trávě vedle její hlavy. Dávala jsem si pozor, aby si Shi nepřišlápla vodítko nebo mě náhodou nepřeválcovala. Nezapomněla jsem si udělat i pár nových fotek Sunshine, kterých jsem měla vážně málo. Mobil jsem si schovala do kapsy a sledovala kobču. Spokojeně se posouvala z místa na místo, aby ochutnala každý trs a mohla zjistit, kde je tráva nejchutnější. Zůstaly jsme zde něco kolem půl hodiny, pak jsem se vyhrabala na nohy a podívala se na Shi. „Co říkáš na to, že bys šla za svými kamarády?“ Na odpověď jsem samozřejmě nečekala a vydala jsem se cestou zpátky ke druhému výběhu. Netrvalo dlouho a Sunshine se už proháněla se svými přáteli a já mířila do stáje.
terez a curtis: Vyšla jsem od výběhů. „Tak kam půjdeme?“ Usmála jsem se a pohladila ho po krku. Pomalu jsme se rozešli. „Tak půjdeme třeba k hale a kolotoči.“ Usmála jsem se na něj a šli jsme volným krokem na volnější vodítku. Hezky šel za mnou až k hale, kde jsme jenom nakoukli z venkovní strany. Curtis se hned chtěl dostat dovnitř, jako by už chtěl pracovat. „Ale notak, hochu. Ještě nejdeme. :D“ Zasmála jsem se. Dala jsem mu odměnu a pohladila po krk.
Vydali jsme se společně potom ke kolotoči. Obešla jsem ho z obou stran, aby se to pořádně prohlédnul. Nechala jsem ho to i očuchat, aby věděl, že skutečně kolotoč nekouše. „Hmm, teď můžeme k trenažéru, teda běžícímu pásu.“ Usmála jsem se a vzala ho o kousek dál.
Curtis na to koukal trochu nervozně, ale pomalu jsem ho dostala do takové blízkosti, aby si to mohl v klidu očuchat. Hned na to dostal odměnu, protože byl opravdu šikovný. „Vidíš, nekouše to. Nebudu tě na to teď brát. Jenom se koukáme.“ Podrbala jsem ho na čele. A šli jsme do stáje.
terez & curtis: Vyšla jsem ze stáje, kde jsem se zastavila rozhlédla jsem se okolo sebe, protože jsem nevěděla kam jít dřív. Curtis do mě strčil nosem. „Neboj, už někam půjdeme, ale jenom nevím kam.“ Usmála jsem se a kousla se do spodního rtu. „No, tak asi výběhy nebo fakt nevím.“ Pokrčila jsem rameny a šli jsme směrem k výběhům.
Zastavili jsme se u nich. Curtis sklonil hlavu, aby si mohl očividně ukousnout kousek trávy, ale jak to bylo pokryté sněhem, tak ta skoro nic nebylo. Spíš měl od sněhu bílý nos, ale jak je grošák, tak to na něm nevypadalo zas tak špatně. Pohladila jsem ho po krku a on zvednul na mě hlavu. „Neboj hochu.“ Usmála jsem se na něj.
Od výběhů jsme šli ještě ke kolotoči, kde jsme už byli posledně, protože by si to měl ještě jednou prohlédnout, když by to náhodou zapomněl. Opět si to očuchal, ale už se toho nebál jako posledně. Ještě jsme zkusili jít k trenažéru. Posledně se ho bál, ale opět dneska jsem ho nechala, aby sám udělal krok k trenažeru. Já jsem u něj stála, nechala jsem povolené vodítko, aby Curtis věděl, že ho nechci nutit nebo tahat. Když udělal krok, tak jsem ho vždycky slovně pochválila.
Za chvíli byl už skoro u toho, tak hned dostal pamlsek a pohlazení. Ale pro dnešek už to stačilo, tak jsme šli zpět do stáje.