Komentář, na který odpovídáte
annie + sun valley: Rozhodla jsem se se Sunnym projít jen tak po ohradě jako minule. Vyšla jsem pomalými kroky, přestože tu bylo takový vedro, že by sem Satan mohl jezdit na dovolenou a pořádat večírky. Měla jsem sto chutí se rozběhnout a hledat nějakej stín, nejlépe si sednout pod „naši“ jabloň, ale udržela jsem se, protože si stále připomínám, že to dělám pro mého broučka. Šla jsem s ním takhle po okraji, když v tom jsem uviděla stín. Super. Mé nadšení vyprchalo, když jsem zahlédla dvě děti v ohradě. Kluka a holčičku. Zatímco děvče stálo jako přilepené k zemi mlčelo jako hrob, zatímco klučina se škrábal na hřbet Eclestona a hřval jako kůň, když má hlad. Nejhorší bylo, že z venku výběhu je pozorovala nejspíš jejich matka s úsměvem na rtech. Ta má IQ bublajícího bahna asi! Koukala jsem na to jak důchodce na novej mobil.
Hlasitě jsem si odkašlala, abych na sebe upoutala pozornost. Holčička se zděšením utekla ke své matce a kluk jí hned následoval. Proplálila jsem všechny tři černé ovce vražedným pohledem. „Co to má znamenat, jak to že jste v ohradě?“zeptala jsem se s vyčítavým tónem a výrazem alá rozzuřený býk. Slečna Nezodpovědná matka se na mě podívala pohoršeně a odfrkla si: „Něco se vám nezdá, slečno?“ Moje trpělivost právě došla. „Nemůžete přece lézt ke koním do ohrady bez dovolení! U dětí to chápu, ty nemají tolik rozum, ale od vás je opravdu neprofesionální je tam takhle vpustit!“zvýšila jsem o několik stupňů hlas. „Co na mě řveš, sama jsi nevychovaný fakan!“řvala jako na lesy, až Sunny trochu uskočil a Eclestone se viditelně napnul. Trochu jsem se vzpamatovala ze své agrese. „Omlouvám se, neměla jsem takhle hnusně začít, ale tohle opravdu nemůžete. Pokud chcete, dám vám číslo na vlastníka a zakladatelku tohohle klubu, Johanu a s ní se můžete domluvit na nějaké prohlídce areálu a aby byli děti s koňmi,“uklidnila jsem se. Paní se na mě podívala trochu zvláštně a pak vydechla. „Také se omlouvám, děti si ho chtěli jen pohladit a pak napadlo Tima se na něm projet,“ukázala na Eclestona. Jen jsem přikývla. Paní mi dala papírek a propisku, co vytáhla z tašky a já jí napsala telefon na Joh. „Tak děti, půjdeme. Kde máte Alexe?“zeptala se svých ratolestí, které téměř nastejno otevřeli pusu dokořán.
Paní vykulila oči a začala se rozhlížet kolem. „Ztratil se nám pes,“pronesla tragicky a bylo hned poznat, že neví, co má dělat. „A kde jste ho viděla naposledy?“zeptala jsem se jich. „Byl s námi v ohradě,“šeptla zděšeně holčička. Řekla jsem jim, ať se nebojí, že ho najdeme a vydala se s nimi dál ohradou, vedouc Sunčoska. Prošli jsme skoro celou ohradu a nic, až když jsme dorazili k jabloni, pod kterou ráda sedávám, spatřili jsme ve stínku stromu ležícího mopsíka. Nakonec mi ta paní poděkovala, rozloučila jsem se s nimi a oni odešli. Ještě před tím, ale museli uklidnit svého psa, který na Sunnyho vrčel. Ten pes štěká jak rozbitý gramofon. Naštěstí si ho Valley nevšímal, což nechápu, ale jsem za to ráda. Když už se odklidili z mého dohledu, sedla jsem si do stínu, chytla jen konec vodítka a nechala Sunnyho, ať se pase. Byli jsme tam asi dobrou půl hodinku, než jsem usoudila, že už stačí.
_____
Tentokrát přidáno včas! 