Komentář, na který odpovídáte
nell a clementine: PROCHÁZKA PO AREÁLU - VOLNÝ TÝDEN (1/3)
Dnešní, ještě lehce odpočinkový den, jsem se rozhodla s kobylkou završit jak jinak, než procházkou. Zatím se mi ještě nechtělo nějak moc makat a kobči myslím také ne. Ale od zítřka najedeme zase na nějakou práci pod sedlem. Vyvedla jsem ji před stáj a šli jsme směrem k „našemu“ oblíbenému místu a to totiž stromu. Opravdu tam bylo krásné posezení. Ještě by se tam daly udělat lavičky a bylo by to dokonalé. Kobylka šla vedle mě pěkným krokem a pozorovala okolí, uši vztyčené a otáčela jimi, kdykoliv zaslechla nějaký zvuk. Náhle začala Clementine trochu jančit. „Hou hou! Klid holka! Klid!“ Pokoušela jsem se ji klidným hlasem uklidnit a hledala, co jí mohlo vyvést z míry. Příčinu jsem našla hned vzápětí. Clementine totiž šlápla na igelitový sáček, který samozřejmě začal šustit, a to se jí nějak nelíbilo. Zřejmě ho tam zanesl vítr. Teda, snad. „Ty si trdlo! Však se nic neděje!“ Opět jsem na ní promluvila klidným a bezstarostným hlasem. Rozešla jsem se. Kobča trošku pomaleji, ale jakmile poznala, že na kopytě už nic nemá, šla zase hezky vedle mě. Hned mě napadlo, že toho mohu využit a udělat z toho skvělou náplň prací ze země, které jsem měla v plánu sice později, ale není na škodu s tím začít dříve. Pomalu jsme se blížily ke stromu, ke kterému jsme měli namířeno. Cestou už se nic zajímavého nepřihodilo, krom toho že před námi přeletěl pták, na což Clementine reagovala prudkým ustoupením vzad. Opět jsem ji uklidnila hlasem a pak jsme došly ke stromu. Sedla jsem si na zem a nechala kobylku chvilku napást. Po nějaké době jsem vstala a vrátily jsme se do stájí, kde jsem ji vypustila do výběhu.