terez & curtis: ~ 1/1 POVINNÁ PROCHÁZKA ~
Vyšla jsem pomalu před stáj s Curtisem na ohlávce. Zastavila jsem se před stájí, kde jsem Curtise podrbala na čele. „No jo, jsi moje miminko, velké mimčo.“ Zasmála jsem se. „Kam pak půjdeme? K výběhům se podívat, abys viděl své kamarády?“ Usmála jsem se a on se na mě podíval pohledem ‚je mi to jedno, hlavně ať to mám rychle za sebou‘. Zavrtěla jsem hlavou. „Ale hezky tě provedu po areálu a potom odměna budou ty výběhy.“ Usmála jsem se a vydala se po areálu.
„A tady vidíme hnůj. Místo, kde končí všechna tvá špinavá podestýlka.“ Řekla jsem to jako nějaká průvodkyně a zastavila jsem se u hnoje. „Copak na to koukáš jako na mimozemskou loď? Pojď se na to podívat, ty strašpytle.“ Šla jsem pomalu blíž k hnojišti. Curtis, ale nechtěl. Stála jsem tam a koukala na to hnojiště a pak na Curta. „Nechci ti nic říkat, ale to hnojiště nekouše.“ Potichu jsem se zasmála.
„Copak tady vy dva vyvádíte?“ Zeptala se Nell, která zrovna procházela okolo s Clemetine a u toho se ještě usmála.
„Ale, snažím se tady přesvědčit Curta, že hnůj nekouše, ale tak tváří se na to, jak by ho to mělo kousnout.“ Zasmáli jsme se společně. „A copak děláte vy?“
„Noo, procházíme se tady po areálu.“ Usmála se na mě.
„Jo takhle, my ještě půjdeme k výběhům. Půjdete s námi?“ Usmála jsem se a šla ke Curtisovi a pohladila ho po čele. Nell přikývla a byla jsem i celkem ráda. Vydali jsme se společně směrem k výběhům. Curtis se choval hezky, občas se podíval na Clementinu a šťouchnul do mě hlavou, jak by říkal ‚jdi rychleji‘.
„A jak se ti líbí v Hope?“ Zeptala jsem se Nell, aby řeč mezi námi nestála.
„Ale jo, líbí.“ Usmála se na mě. Zastavili jsme se společně u výběhů a nechali koně trochu napást. Chvíli jsme tam tak stáli a jen tak si povídali co jak. Ne, že by mi společnost Nell vadila, ale očividně nám to oběma stačilo. Došla jsem zpět ke stájím.