Komentář, na který odpovídáte
terez & curtis: Vyšla jsem ze stáje, kde jsem se zastavila rozhlédla jsem se okolo sebe, protože jsem nevěděla kam jít dřív. Curtis do mě strčil nosem. „Neboj, už někam půjdeme, ale jenom nevím kam.“ Usmála jsem se a kousla se do spodního rtu. „No, tak asi výběhy nebo fakt nevím.“ Pokrčila jsem rameny a šli jsme směrem k výběhům.
Zastavili jsme se u nich. Curtis sklonil hlavu, aby si mohl očividně ukousnout kousek trávy, ale jak to bylo pokryté sněhem, tak ta skoro nic nebylo. Spíš měl od sněhu bílý nos, ale jak je grošák, tak to na něm nevypadalo zas tak špatně. Pohladila jsem ho po krku a on zvednul na mě hlavu. „Neboj hochu.“ Usmála jsem se na něj.
Od výběhů jsme šli ještě ke kolotoči, kde jsme už byli posledně, protože by si to měl ještě jednou prohlédnout, když by to náhodou zapomněl. Opět si to očuchal, ale už se toho nebál jako posledně. Ještě jsme zkusili jít k trenažéru. Posledně se ho bál, ale opět dneska jsem ho nechala, aby sám udělal krok k trenažeru. Já jsem u něj stála, nechala jsem povolené vodítko, aby Curtis věděl, že ho nechci nutit nebo tahat. Když udělal krok, tak jsem ho vždycky slovně pochválila.
Za chvíli byl už skoro u toho, tak hned dostal pamlsek a pohlazení. Ale pro dnešek už to stačilo, tak jsme šli zpět do stáje.