Komentář, na který odpovídáte
heather a cassio: 1/2 POVINNÁ PROCHÁZKA
Nevěděla jsem, kam jít na procházku a tak jsem se rozešla směrem k výběhům, nechtěla jsem jít mimo areál klubu. Vesele jsem procházela kolem lidí, jenž stále někam spěchali. Já v klidu šla cestou k výběhu, Cassio poslušně cupital za mnou a ani necukal hlavou, za což jsem byla ráda. Otevřela jsem do výběhu a společně s ním vklouzla dovnitř. Za vodítko jsem ho táhla mezi ostatními koníky. Smutně jsem se na něj podívala; závistivě pokukoval po nich, jak se v klidu pasou. Pohladila jsem ho po hlavě, jemnými prsty pročísla jeho hebkou hřívu a přejela párkrát prsty po nozdrách. Odepnula jsem mu vodítko, aby se také napasl. Vodítko jsem položila na zem a sama si sedla do trávy. Cassio vesele zastříhal ušima a začal se přibližovat ke mně, kde se začal směle pást. Usmála jsem se a lokty si podepřela hlavu.
,,Kdyby jsi jen věděl, koníčku můj," povzdychla jsem si, ,,jaképak je to těžké po rozchodu s přítelem.." Smutně jsem hlěděla na nádherné stvoření, jenž bylo svěřené právě mně. Z oka mi ukápla jedna neposedná slza. Rychle jsem ji setřela a pokusila se o úsměv. Ne, na tohle myslet nebudu!
,,Ale ve škole je to dobrý, samý hezký známky, kromě tý pětky za vyrušování v hodině,"zasmála jsem se nad tou vzpomínkou, když byla má hezky vytvořená vlaštovka uvízlá ve spárech kudrnatých vlasů učitelky Riodové najednou spadla na zem a učitelce došly nervy.
Oh, já taký andílek! 
Mlčky jsem ještě nějakou tu dobu sledovala to krásné, zvíře, než jsem usoudila, že toho bylo již dostatečně. Připnula jsem mu vodítko, vyšla s ním z ohrady a zamířila zpět k boxům.