Komentář, na který odpovídáte
seola & cassio: PROCHÁZKA MIMO AREÁL (VOLNÝ TÝDEN - 3/3)
Bjorn mi schválil, že už s Cassiem můžeme jít na procházku ven, mimo areál. Poučil mě o všem důležitém, abych měla mobil, nahlásila se, že odcházím a podobně. Taky dneska to bude ještě zábavnější, když je tu se mnou brácha. Při odchodu jsem si tedy vše potřebné vzala s sebou, nahlásila jsem se, že jdeme s Cassiem ven a poté jsem s valachem a bráškou šla ven z areálu. „Co když ti uteče?“ Zeptal se mě Sian. „Tak zavolám do stájí, že utekl, ale doufám, že se to nestane…“ Usmála jsem se a pohladila valáška po krku. Přešli jsme silnici a vešli jsme do lesíka, kde byl příjemný chládek. Tu a tam ze stromu na strom přeskočila veverka, o které mě Sian musel vždy informovat. Cassio si spokojeně snížil hlavu a šel hekzy klidně vedle mě. Najednou ale hlavu zvedl a urval si ze stromu pár zelených listů a začal je žvýkat. „Hehe! On má hlad!“ Zasmál se brácha. „To má, on má hlad pořád, jak to tak vypadá…“ Pokývala jsem hlavou a pokračovali jsme poklidně dál. „Jé, hele!“ Ukázal Sian na spadlý strom uprostřed cesty. „Mhh… Tak to obejdeme…“ Podívala jsem se okolo. „Já to přelezu!“ Zvolal Sian. „No dobře, ale ať nespadneš…“ Kývla jsem a sledovala, jak bráška přelezl kmen stromu. „Jsem tu!“ Zvolal. „Dobře, jdeme za tebou…“ Vydechla jsem a vzala jsem Cassio okolo, kdy jsem si trošku poškrábala nohy od ostružin. „Zpátky půjdeme tou druhou cestičkou…“ Pronesla jsem a šli jsme dál, kdy jsme se brzy ocitli na menší mýtině. Povolila jsem valachovi vodítko a nechala ho pást. „Kolik mu je?“ Zeptal se bráška. „Je mu dvanáct let, jestli dobře počítám…“ Usmála jsem se a sledovala valáška, který zvedl hlavu, když kolem proběhl zajíc. „Zajda, co?“ Zasmála jsem se. Valach hrábl kopytem a zase se věnoval trávě. „Proč nejezdíš Jimmyho?“ Zamrkal Sian. „Protože no… Vybrala jsem si Cassia…“ Pokrčila jsem rameny. „Oslovil mě, líbil se mi…“ Dodala jsem. „Mně se líbí Jimmy víc!“ Zamrkal brácha a pohladil Cassia na krku. „Třeba se na něm někdy svezeš…“ Mrkla jsem. „A nemůžu se svézt na Cassiovi?“ Zeptal se nadšeně. „No… To nevím…“ Zamyslela jsem se. „Tak víš co, až budeme zpět v areálu, tak tě na něj na chvilku vysadím a povedu ho, ano? Ale nebudeš ho kopat…“ Upozornila jsem brášku. „Tak jo!“ Zamrkal nadšeně. Pohladila jsem ho po vlasech a po nějaké době jsme se vydali zpět, tentokrát druhou cestou. Ta byla naštěstí bez překážky a tak jsem si průchod ostružinami naštěstí mohla odpustit. Přešli jsme brzy silnici a vešli jsme do areálu. „Tak můžu na něj?“ Zamrkal brácha. „Ano, ale skoč si do šatny a přines mojí helmu…“ Kývla jsem a dala mu klíček od skříňky. Bráška kývl a po chvilce se vrátil s přilbou. Nechci nic riskovat, ještě by mi máma vynadala, kdyby se mu něco stalo. Upravila jsem bráchovi přilbu na jeho hlavě, i když mu byla trošku větší a poté jsem jej posadila na Cassia. Ten zvědavě frkl a natočil jednou ouško dozadu. „Tak, chyť se hřívy, narovnej se, paty dej dolů abys ho nedloubal a půjdeme… Připraven?“ Usmála jsem se. Bráška kývl, hezky se narovnala držel se Cassiovy hřívy. Vydala jsem se pomalým krokem kupředu a Cassio se mnou. Sledovala jsem brášku a kontrolovala, aby nespadl. Došli jsme pomalu kolem haly ke stájím, kde jsem jej sesadila. „Děkuju!“ Zamrkal bráška nadšeně a dal mi přilbu. „Nemáš vůbec za co, hezky jsi na něm seděl… Šlo ti to… Teď pojď, pusíme ho do výběhu…“ Usmála jsem se a šli jsme pomalu k výběhům.