Článek Bez trenéra
Komentáře k článku: Bez trenéra
aiko + white rose: S Rose přicházím na venkovní jízdárnu.Dnes jsme tady sami.Mám v plánu v plánu s ní potrénovat přechody a celkově jí trošku protáhnout a připravit na provoz.,,Prr…stůj" zastavím ji u dlouhé stěny a dotáhnu podbříšník.Na obou stranách stáhnu třmeny a pak podbřišník pro jistotu ještě jednou dotáhnu.Nerada bych, abych třeba při cvalu opustila sedlo a zkoušela ochutnat písek.Vyšvihnu se do sedla,měkce dopadnu a pravou nohou nakupnu třmen.Srovnám si sed a uchopím otěže a nechám si Rose jemně na kontaktu ale bez shromáždění.Shromáždím si ji až se mi pěkně uvolní.Jemně stisknu obě holeně, povolím otěž a pohnu se v pánvi, což zajistí že se pode mnou ta hrouda masa, svalů a kostů rozpohybuje.Uvolním svaly a začnu se jemně pohybovat s ní abych jí v kroku podpořila.Holeně nechávám v klidu, přijde mi jako zbytečné okopávání pobízet při každém kroku.Malinko zkrátím otěž abych měla Rose více na ruce ale né nijak drasticka.Dvakrát objedu obvod jízdárny na obě ruce.Vnitřní otěž jí lehce zkrátím, zatížím vnitřní sedací kost a vnější holení jí začnu lehce tlačit doprava.Jakmile odjede od dlouhé stěny a pokračuje rovně do rohu jízdárny tak všechny pomůcky uvolním.Na začátkem jsem se rozhodla jezdit chvilku na osmičce aby byla Rose připravena ohýbat se na kruhu.Za chvilku Rose odfrkne.Dobré znamení začíná se cítím uvolněně.Najedu zpět na stěnu jízdárny a změním si směr.Teď jedu na levou ruku.Rosie dále pobízím do vlnovky.Levou otěž zkrátím, zatížím stejnou sedací kost a vnější holení si hlídám aby udělala oblouk.Přejedeme na protější stěnu kde provedu oblouk na pravou ruku.Vnitřní otěz se sedací kostí směrují jízdu a vnější holeň hlídá.Takto jsme udělali vlnovku o čtyřech obloucích.Teď vedu Rose opět po obvodu.Několikrát s ní projedu osmičku a pak si ji shromáždím.Uvolněná je na to dost.Najedu na velký kruh.Vnitřní otěž a sedací kost vyvijí jemný tlak aby šla jak má.Vnější holení jí hlídám záď a aby byla ohnutá kolem mé holeně celou délkou těla a neměla pouze vytočený krk.Pobídka otěží taky není nijak vyrázná jen jí tím napovídám kudy má jet.Krásně se mi drží na kruhu a ohnutá je pouze lehce.Né úplně jak by měla ale rozhodně na ní nebudu tlačit pomůckami.Vše je třeba dělat postupně.U koní obzvláště.Změním kruhy.Opět ji do ohnutí nijak nenutím až se bude cítím sama ohne se.Teď na začátku jízdy se na to ještě moc necítí.Vrátím se zpět obvod jízdárny a pobídnu jí do klusu.Rose na pobídku zareaguje a přechazí do svěžího klusu.Víc jí povolím otěže na čež zareaguje protažením krku.Diagonálou změním směr, v bodě x si přesednu na druhou nohu a pokračuji dále po obvodu jízdárny.Následně provedu osmičku a znovu se vrátím na obvod.Na krátké stěně ji uprostřed navedu vnitřní otěží a sedací kostí do středu jízdárny.Přejedeme ji na druhou stranu a vrátíme se do stejného směru.Rose si shromáždím a najedu s ní na velký kruh.Ohnutí je o poznání lepší.Po chvilce změním směr.Pak přejdu na obvod jízdárny a chvíli krokuju.Opět naklušu, provedu osmičku, velký kruh a opět pracuju na obvodu.Na dlouhé stěně klus prodloužím a na kratké zase zkrátím.Po pár minutách úmorného mučení Rose na vnímaní mě a mých pobídek přejdu do kroku a opět jí dávám oddych na volné otěži.Za chvíli na klušu a přejdu na velký kruh.Zde budu trénovat její přechody z kroku do klusu.Vždy v jiným intervalech aby si nemohla zpomalovat ve stejných místech.Za pár minut změním kruhy a samý proces mezi krokem a klusem opakuji i zde.Tímto Rose zabaviju tak 20 minut, ve kterých jsem pár minut přechodů věnovala i obvodu jízdárny.Cválat s Rose po tomto mučení vůbec nebude těžké.Jé krásně shromažděná a všechny její smysly i svaly pracují na plné obrátky.Jednou objedu celý obvod jízdárny v pracovním klusu a poté ji povolím otěž a vnější holení za podbřišníkem jí dám najevo, že má naskočit do cvalu.Lehce se houpu v sedle v jejím rytmu.Ale nevytírám zadkem sedlo.Následuju měkce její pohyb.Nedopadám tvrdě zadkem do sedla.Přejdu na velký kruh kde ji hlídám v ohnutí, kruhy změním a několikrát ho ještě objedu.Nakonec ji procválám na volné otěži a pak Rose zpomalím do kroku.20 minut krokuji a pak odcházím z jízdárny.Absolutně vyčerpaná.
terez a curtis: ~ 1/1 POVINNÝ; PŘIJEŽDĚNÍ ~
Nahlédla jsem do haly nejdříve hlavou, abych zjistila, jestli tam někdo byl nebo ne. Bylo volno, no, ani se vlastně nedivím, když bylo celkem brzo ráno. Vešla jsem do haly, za námi zavřela dveře a šla do X (ale ne přímo, kousek dál), kde jsem si přitáhla i schůdky. Dotáhla jsem podbradník na dva prsty, podbřišník jsem dotáhla tak, aby se sedlo nepřetočilo, když se vyhoupnu do sedla. Stáhla jsem si třmeny, vylezla schůdky a vyhoupla se lehce do sedla. Pobídla jsem Curtise do kroku na volné otěži, aby měl čas si zvyknout, že zas na něm sedím. Chodila jsem nejdříve na pravou ruku, pak jsem si změnila diagonálou směr. Zastavila jsem uprostřed dlouhé stěny, dotáhla jsem si ho a opět pobídla do kroku. Musím přiznat, že Curtis byl opravdu pozorný a poslouchal moje pobídky. Chvíli šel opět na volné otěži; později jsem si ho začala brát postupně na otěž. Udělala jsem jeden velký kruh. A po dokončení kruhu jsem objela jednou celou jízdárnu a pak jsem pomocí kruhy změnit změnila směr a po dokončení jsem si na dlouhé stěně naklusala. Opět hezky reagoval. Do zahřátí v klus jsem zapojovala různé jízdárenské cviky, aby protáhnul a ohnul. Snažila jsem se, aby byl hezky přilnutý na otěži a nebyl tak tupý na hubu. Po pár cvicích – velký kruh, vlnovka, půl jízdárny, ze středu jízdárny, kruhy změnit a osmička, jsem přešla do kroku. Pohladila jsem Curtise po krku, aby pochopil, že to udělal hezky, že hezky reagoval na moje pobídky a prostě, to byla hezká spolupráce. „Dáme si oddech a poté se pokusíme nacválat, aspoň jednou celou halu.“ Usmála jsem se. Zastavila jsem a zkontrolovala podbřišník, jestli nepotřebuje dotáhout a potřeboval. Takže jsem tedy o jednu dírku dotáhla ještě sedlo a poté pobídla do kroku. Pak do klusu a nakonec do cvalu. Hezky naskočil dokonce i na správnou nohu, za což jsem byla ráda. Po odcváláni jsem si změnila ruku a odcválala i na druhou. Opět přišla pochvala. Ještě chvíli jsme zkoušeli i přechody z klusu do kroku, z kroku do klusu. Pak přišlo pár jízdárenských cviků, aby se ještě protáhnul. Pak jsem povolila otěž a podbřišník a vykrokovala ho. Pak jsme z něho sesedla, vytáhla třmeny úplně mu sundala podbradník, povolila podbřišník tak, aby se mohl nadechnout, ale tak aby ještě to sedlo zůstalo na něm. Povolila jsem mu ještě nánosník a šli jsme směr stáje.
heather + cassio: Trenér zrovna odešel z haly a já se naklonila přes krk ke Cassiovu uchu. Jemně jsem ho pohladila a pak do něj zašeptala: ,,Tak jo, teď tu jsme sami, tak žádný vylomeniny."
Usmálla jsem se a normálně se usadila; vzpřímený sed, otěže jsem si zkrátila, prošlápla paty a natočila špičky ke koni. Nejprve jsem se chtěla rozcvičit.
Vzpomněla jsem si na první trénink, tiskla jsem holeně k sobě, čímž jsem Cassia přiměla do kroku. Ruce jsem dala nad hlavu a postupně se vytáčela na jednu a na druhou stranu. Když Cassio přešel na krátkou stěnu, tak jsem se nahnula k levému chodidlu a dotkla jsem se ho lehce oběma rukama, má rovnováha však nebyla tak dobrá, jak jsem si myslela a musela jsem se opět usadit. To samé jsem provedla na druhou stranu, bokem jsem se natočila na druhou, pravou stranu a sklonila se k pravému chodidlu. Nejprve jsem se ho dotkla pravou, poté i levou rukou. Zde jsem vydržela o trochu déle, než jsem zaváhala a to mne přinutilo se zvednout.
Cassio dokončoval kolečko a tak jsem se rozhodla pro další cvik, viděla jsem to u jednoho videa, kde se učily malé děti na koňi. Základem je si u koně vyhledat důvěru a vědět, že ze hřbetu by je neshodil. Levou nohu jsem přehodila přes sedlo a usadila se tak na sedle na pravou stranu. Nebylo to moc pohodlné a tak jsem nohu přehodila zpátky, vložila chodidlo do třmenu a stiskla holeně k sobě, protože se Cassio sotva coural.
Tak jo.. ,,Klus-klus!"přitiskla jsem holeně silně k sobě, až jsem si myslela, že ho trápím, a hlasitě mlaskla, aby zdůraznila pobídku. Cassio nejprve zrychlil krok, než začal klusat. Zapřela jsem se do třmenů a vysedla ze sedla a zase se usadila. Dle tempa jsem postupně vysedávala. Bylo to tak krásné, Cassio a já jsme byli jedno, vzájemně jsme se doplňovali, než jsem vysedla později a tím nae pouto překazila, takže jsem již nevysedávala a objela si dvakrát obvod jízdárny v pracovním klusu.
Zaklonila jsem se jemně, zkrátila si otěže a následovně za ně jemně zatáhla, akže Cassio ubral na rychlosti a přešel postupně do kroku. Zrovna najížděl na dlouhou stěnu, takže mě napadlo si vyzkoušel půl jízdárny a ze středu velký kruh.
V písmeně B jsem jela do bodu E; při zatáčení jsem váhu přenesla na pravou sedací kost a otěž zatáhla jemně k sobě, takže Cassio zatičil. Stejně tak jsem to udělala v bodu E, zase jsem jela po obvodu jízdárny.
Jela jsem až k bodu C, kde jsem zatáčela pomocí otěže a jemného přenešení váhy, pravé sedací kosti. Zaobleně jsem to vzala k bodu X, poté k S a znovu k CÉČKU, poté už jsem zase najížděla na obvod.
Musela jsem se pousmát, napoprvé to nebylo tak špatné. Teď jetě..
,,HOP!"křikla jsem rázně, zhoupla se v sedle a čekala, až Cassio zareaguje, což jsem nemusela dlouho a koník se rozcválal. Držela jsem se zuby nehty, ale tentokrát to bylo jiné: nyní jsem byla více uvolněná, začínalo se mi to i docela líbit.
Najednou jsem, ale zatřásla hlavou - uvědomila jsem si, že už jedu druhé kolečko ve cvalu. Zatáhla jsem za otěže a Cassio přešel do klusu a poté do kroku. Nechala jsem ho jít a snažila se zpamatovat z toho nejkrásnějšího pocitu, kerý jsem kdy zažila.
Takto jsme krokovali asi čtyři kolečka, než jsem ho zastavila, přehodila pravou nohu přes hřbet, zapřela tu pravou do třmenu a hbitě z koníka seskočila.
Povolila jsem Cassiovi podbřišník, stáhla třmeny a ujistila otěže. Otevřela jsem halu a s Cassiem odešla ven, vevnitř. Vevnitř mě vládl ten nejkrásnější pocit. Až nyní jsem pochopila, co to jsou motýlci v břiše.. Nádhera.
annie + sun valley: ,,Dveře,“oznámila jsem svůj vstup do haly. Nikdo se neozýval, tak jsem otevřela a společně s Valleym vstoupila dovnitř. Nasadila jsem si helmu, utáhla Sunnymu podbřišník, protože opravdu nestojím o to se tu válet u jeho kopyt, to by ještě tak scházelo. Spustila jsem třmeny dolů a levou nohu dala do levého třmenu, pravou se odstrčila od země a přehodila ji přes hřbet koně, na který jsem dopadla tak nějak zvláštně. Ne nějak moc tvrdě, ale ani ne lehce. Pravou nohu jsem též vložila do třmenu. Můj pohled spočinul na Valleyho sedle. Četla jsem článek, kde říkali, že by mělo být usazené v centrum rovnováhy a podle jejich popisu, ho mám nandané správně. Navíc Sunnymu padne a mně tím umožňuje sedět na správném místě. Ještě jsem si zkontrolovala sed. Seděla jsem uprostřed sedla, narovnala se a zpevnila břišní svaly a v zádech se uvolnila. Nohu jsem měla uvolněnou, prošlápla paty a špičky nasměrovala ke koni. Ucho, rameno, kyčel a kotník mi tvořili přímku, dělá mi to trochu problém, ale pracuji na korektním sedu. Ruce jsem uvolnila a chytla si správně otěže, palce nahoru. Když jsem si s Jenn psala, psala mi zprávu, že se začátečníkům obyčejně říká, že to je jako když držíte pul litr piva.
,,Krok,“pronesu první povel, pohnu se v pánvi a jemně stisknu holeně, což zapříčiní, že se Valley vydá vpřed. Nechám ho pěkně krokovat na volné otěži. Abych Sunnymu pomohla a podpořila ho, pohybovala jsem se s ním a uvolnila se v sedle, abych neblokovala žádný pohyb, který vychází od něj. Navíc Sunny začal více pohybovat páteří a uvolňovat se. Můj pohled směřoval mezi uši koně, ale i tak mi docházelo, že mám špatně nohy ve třmenech, proto jsem si nohy v nich upravila tak, aby byly v první třetině boty, tedy tam, kde je obuv nejširší a váha byla pod palcem a chodidlo se tak krásně uzavíralo. Objela jsem si několikrát obvod jízdárny na jednu i na druhou ruku. Uběhlo asi deset mnut a přišlo mi, že už to stačí, protože hnědák se uvolnil, začal hlavu a krk dávat dolů. Sice jsem četla, že opracování by mělo probíhat zhruba dvacet minut, když je kůň stále zavřený v boxu, ale Valley byl ve výběhu, kde se jistě proskotačil. I když tenhle kůň je někdy pěkný lenoch a jen se poklidně pase, ani ohánění much nebere v potaz.To, že je tenhle valášek líny, jsem zamítla hned potom, co přidával na tempu. Krok se stal najednou energickým, div že nezačal klusat. Zkrátila jsem si otěže a začala Sunčoska zbrzďovat. Byla jsem neústupná a nechala ho si chvíli zacouvat, než jsem ho zabrzdila. Chvíli jsem vyčkala a poté ho znovu pobídla jemným stiskem holeněmi a pohnutím v pánvi. Valley se dal do kroku v té správné rychlosti. Pročetla jsem si i nějaké články o jízdárenských cvicích, proto něco teď vím, takže jsem na krátké stěně v rohu přenesla váhu na vnitřní sedací kost a diagonálou jela až k protějšímu, rohovému bodu, tudíž jsem změnila směr. Jela jsem pěkně po obvodu a uprostřed jsem opět přenesla váhu na sedací kost, jemně potáhla za otěž a zajela si půl jízdárny. Když jsem byla ve středu krátké stěny, opakovala jsem zatáčení na stejném principu a ještě vyzkoušela ze středu. Na začátku dlouhé stěny jsem stiskla obě holeně na zadním okraji podbřišníku a mlaskla s jistým „Klus klus“. Sunčosek se hned rozklusal. Zatížila jsem jeho hřbet a pánví šla s jeho pohyby v rytmu. Ruce jsem si nesla, aby mi lépe přijímal udidlo. Uvolnila jsem se a snažila se mít klidnou ruku, abych mu s ní necukala v hubě. Netroufám si říci, že úspěšně, ale bylo to lepší než předtím.
Ruce jsem nakonec dokázala udržet, ale dávala jsem si pozor ještě na klid holeně.Po objetí pár obvodů jízdáren jsem opět diagonálou změnila směr a sjela si to i na druhou ruku. Nakonec jsem se rozhodla pro vysedávání. Vysedávala jsem na vnější nohu, vždy, když se vnitřní zadní a vnější přední noha Valleyho odrazila od země a shromáždila si ho pěkně na otěži. Držela jsem se koleny, abych mohla klidně vysedávat a těžiště tím přesunout více dopředu a odlehčit mému miláčkovi hřbet. Chvíli jsem nemohla chytnout tempo a vysedávala úplně mimo rytmus, ale nakonec se mi to podařilo. Zase jsem si párkrát objela jízdárnu na jednu ruku a poté jsem změnila směr přejetím na konci krátké stěny do protějšího bodu, takže vlastně klasická diagonála. Nakonec jsem jemně zatáhla za obě otěže zároveň a trochu zatížila jeho hřbet, načež Sunny pochopil a zpomalil do kroku. Jednou obvod jízdárny jsem si zajela v kroku a poté opět s mlasknutím se pohnula pánvi a jemně stiskla holeně k sobě. Opět jsem zatížila jeho hřbet a pánví šla s jeho pohyby, zase jsem se pokoušela co nejvíce uvolnit. Trochu jsem mu zpočátku cukala v hubě, ale nakonec se mi podařilo tento problém minimalizovat, na rozdíl od holeně, která rozhodně nebyla v pořádku. Přísahám, že jsem nejméně šest obvodů jízdárny pracovala jenom na tom a soustředila se jen na to, ale.. Nakonec po marných pokusech tu holeň nějak zklidnit, jsem Valleyho převedla jemným zatažením a zasednutím do kroku a následně jsem ho zastavila. Nohy jsem vyndala ze třmenů, pravou nohu přendala přes hřbet koně a spustila se dolů na zem. Hned jsem valáška začala hladit. ,,Jsi můj šikula, viď?“poplácala jsem ho a objala ho kolem krku. Sunny se nějak nevzpíral. Vím, že koník se musí ještě vykrokovat, ale já chtěla zkusit trochu jiný styl. Přehodila jsem mu otěže přes hlavu a vedla ho za ně po obvodu jízdárny. Udělala jsem s ním čtyři kolečka na jednu ruku, poté jsem ho na konci krátké stěny otočila a vedla krokem na druhou ruku, na kterou jsme ušli asi také čtyři kolečka. Poté jsem si sním takhle zkusila projít diagonálou změnit směr, půl jízdárny, ze středu a nakonec novinka, velký kruh. Valley moc nechápal, co po něm chci, ale nechal se klidně vést. Potřeboval by více lekcí ze země, jak tak koukám. Sundala jsem si helmu, Sunnymu povolila podbřišník, zajistila třmeny a pohladila to své zlato. „Tak pojď, jdeme si udělat ještě nějakou práci ze země a pak tě nechám ve výběhu, ju?“zamířila jsem ke dveřím, otevřela je a i s Valleym vyšla ven.
________
Plus se omlouvám za pozdní přidání, jsem trochu ve skluzu. 
seola & cassio: JÍZDA BEZ TRENÉRA (1/1) – Práce na ohýbání a jízdárenských prvcích (aka. Trénujeme, co nám nejde 
)
"Dveře!" Zvolala jsem a když se nikdo neozval, vešla jsem do haly. Zavřela jsem za námi a došla s Cassiem do vnitřní stopy. Dotáhla jsem sedlo, zapnula nánosník a stáhla třmeny. Dala jsem nohu do třmenu, odrazila se a měkkce dosedla. Strčila jsem i druhou nohu do třmenu, prošlápla paty, na chvilku se zvedla ve třmenech a dosedla do nejhlubšího místa v sedle. Palce přes otěže, prošlápnout paty, lokty mírně pokrčit. Lehce jsem se Cassia dotkla holeněmi a valášek se vydal kupředu. Přistiskla jsme mu levou holeň k boku, levou otěž přiložila ke krku a přenesla váhu na pravou sedací kost. Valášek se stočil a vjeli jsme do stopy. Pokračovali jsme po celém obvodu na levou ruku. Hnědák měl dnes velice energický a prostorný krok. Vnitřní nohou a vnější otěží jsem si jej hlídala v rozích, aby je hezky vycházel. V kroku jsme ztrávili na jednu ruku asi sedm minut, následně jsem ho z Háčka stočila na diagonálu. Váhu jsem přenesla na levou sedací kost, pravou otěž přiložila ke krku a pravou holeň přitiskla valachovi k boku. Změnili jsme směr a já jej opět hlídala, protože si chtěl useknout roh. Proto jsem jej vzala na velký kruh. Přenesla jsem váho na vnitnří sedací kost, vnější holeň posunula dozadu, vnitřní nechala na podbřišníku, vnější otěž jsem přiložila na valáškův krk a vnitřní lehce odmáčkla. Po jednom kruhu jsme opět šli ve stopě a vždy jsme také provedli velký kruh při objetí kařdé haly. Následně jsem začala zařazovat klus, zatím pouze od eMka k Béčku a od Káčka k Éčku. Takhle jsme to prostřídali na každou ruku třikrát a poté jsem valacha nechala vyklusat. Lehce jsem ho pobídla holeněmi, počkala tři kroky a začala vysedat. Zatím spíše pomalu, víc dopředu než-li nahoru. Také jsem si pohrávala s otěžemi aby si Cassio odžvýkl a nelehal si do otěží. Zkrátila jsem si je o jednu zarážku a stále pokračovala s hlídáním si valacha v rozích. „Ty jsi mrcha…“ Zabrblala jsem, když to seknul, protože jsem zrovna nedávala pozor. Vzala sem jej tedy v tom samém místě na kruh, abychom se do toho rohu dostali znovu. Řádně jsem jej vnitřní holení ohýbala a vnější otěží jej vedla po kruhu. Objeli jsme kruh a pokračovali v klusu dál. Po několika minutách jsem jej vzala na kruh a rozhodla se, že změníme směr pomocí kruhy změnit… Obklusali jsme tedy kruh a na jeho vršku //má kruh vršek?// jsem prohodila nohy, přenesla váhu na druhou stranu a prohodila i otěže. Stočili jsme se na druhý kruh. V rohu mi jej Cassio trochu zkrátil, proto jsem jej kruh nechala objet dvakrát a až poté jsme pokračovali ve stopě. Došlo mi, že jsem si zapomněla přesednout. Zasedla jsem tedy, mrkla se dolů a začala na vnější přední vysedat. Obklusali jsme dvě haly, kdy jsem vždy zapojila i jeden velký kruh po každé hale. Následně jsem zasedla, ztuhla v sedu, vydržela otěže a pobídla. Cassio přešel do kroku a frkl. Pohrála jsem si s otěžemi a zkrátila jsem si je. „Tak a teď se dáme do toho ohýbání, tam mi přoád zlobíš…“ Usmála jsem se a pohladila valacha po krku. Nechala jsem jej nejprve jít v kroku a připravila jsem se, že než zkusíme od stěny ke stěně, tak si natrénujeme malý kruh… Ve středu dlouhé stěny jsem jej začala stáčet na malý kruh. Dala jsem vnější nohu dozadu za podbřišník, vnitnří na, více jsem přesunula váhu dovnitř a natočila se rameny dozadu, čímž jsem odmáčkla vnitřní otěž a vnější jsem jej vedla. Malý kruh se nám celkem pěkně povedl a tak jsem se rozhodla, že si zkusíme tedy od stěny ke stěně. Obešli jsme si jednu halu a poté jsem jej kousek za rohem začala stáčet od stěny. Vnější holeň jsem posunula za podbřišník, vnitřní na, vnější otěž přiložila ke krku a vnitřní odmáčkla. Pomalu jsem přesouvala váhu na vnitřní stranu a Cassia stáčela dál od stěny. Poté jsem postupně promůcky prohodila a ohnula ho na „špici“ od stěny ke stěně. Vnitřní nohou jsem působila trochu silněji, protože se nechtěl moc ohnout. Poté jsme se vrátili na stěnu, kdy jsem opět prohodila pomůcky, abych jej ohnula v rohu. „Pašák!“ Pochválila jsem jej a pohladila ho po krku. Cassio frkl a hrábl kopýtkem. „No jo, musíš makat, hrůza, že?“ Zasmála jsem se a rozhodla se pro změnu směru obloukem. V rohu jsem jej začala stáčet od stěny. Vnější holeŇ jsem posunula dozadu, vnitřní jsem nechala na podbřišníku, vnější otěž mu přiložila ke krku a vnější odmáčkla. Podívala jsem se na druhou stranu, čím jsem přenesla váhu a odmáčkal vnitřní otěž. Provedli jsme takovou kapku a vrátili se na stěnu, kde jsem pomůcky opět vyměnila a naklusali jsme. Zůstala jsem v pracovním klusu, protože ten jsme moc necvičili. Podsadila jsem pánev, lehce se zaklonila, uvolnila se v sedle a snažila se splynout s pohyby. Trochu jsem v sedle skákala. Vyhodila jsem si nohy ze třmenů, což mi pomohlo lépe zasednout a uvolnit se. Položila jsem si ruce na Cassiův krk aby mi neskákaly a koukala jsem se dopředu, kdy jsem jej nezapomněla holeněmi pobízet, aby šel pěkně. Obklusali jsme si dvě haly, kdy jsem ztuhla v pohybu, vydržela otěže a zmáčkla kolena. Valach přešel do kroku, kdy jsem vydechla a nahodila si třmeny. „Huh, to bylo něco…“ Zamrkala jsem. „Asi už to skončíme Cassio, abychom stihli ještě ten partnership!“ Usmála jsem se a pobídla jej do klusu, kdy jsem začala na vnější přední vysedat a postupně jsem mu povolila otěže. Cassio si dal hlavu dolů, pěkně klusal a frkal. Obklusali jsme tři a půl haly, poté jsme změnili směr, kdy jsem přesedla a opět jsme si tři haly obklusali. Následně jsem přešla do kroku a nechala ho pořádně vykrokovat. NA každou ruku asi sedm až deset minut. Poté jsem jej zastavila, seskočila, povolila mu podbřišník, nánosník a šli jsme do stájí.
nell a clementine: VOLNÝ TÝDEN – TRÉNINK BEZ TRENÉRA 1/1
KROK-KLUS, JÍZDÁRENSKÉ CVIKY
Vedla jsem Clementku na jízdárnu. „Dveře!“ Zvolala jsem, a jelikož se nic neozývalo, vešla jsem dovnitř a zavřela za námi. Dnes jsem měla v plánu si zopakovat, co jsme se naučily a zařadit některé jízdárenské prvky. Prostudovala jsem si materiály a poznámky, které jsem měla z Floresty, abych si připomněla, jak který cvik vypadá. Nasadila jsem si na hlavu přilbu a stáhla jsem dolů třmeny, vsunula nohu do třmenu, druhou nohou se odrazila a měkce dosedla do sedla. Upravila jsem si sed a vyrovnala se v sedle a prošlápla patu. Dotáhla jsem si podbřišník a chytla si otěže tak, jak správně mají být.
Stiskla jsem holeně a tím jsem pobídka Clementine do kroku. Clementine vykročila. Dívala jsem se vpřed, přímo mezi uši klisny a hlídala jsem si, aby mi šla svižně. Dále jsem se snažila být vyrovnaná a mít uzavřenou nohu. Pomalu jsme se blížily k rohu, tak jsem přitiskla pravou holeň a otěž ke krku a váhu přenesla na pravou sedací kost. A tak jsme vyjeli roh.
Byly jsme na rovné stěně, tak jsem zkusila cvik, který se nazýval diagonálou změnit směr. Lehce jsem přenesla váhu na pravou sedací kost a přiložila levou otěž a přitiskla levou holeň, ale jen mírně. Trošku jsem ji více pobídla, jelikož jsem měla pocit, že se mi trochu loudá. Pomalu jsme dokončily cvik a začínaly druhý obvod.
Teď přišel čas na cvik velký kruh. Dojela jsem do písmene A, přiložila jsem pravou otěž, přitiskla pravou holeň a přenesla váhu na levou sedací kost, ale s tlakem neustávala. Zůstávala jsem tak do doby, než jsme dokončily kruh. Vrátila jsem se na rovnou stěnu a stisknem holení a mlasknutím jsem Clementine pobídla do klusu. Clementine naklusala. Obě dlouhé stěny jsem se držela v pracovním klusu a pak jsem na krátké stěně začala vysedávat v momentě, kdy mě klisna vyhodila ze sedla. Klusala jsem v takzvaném lehkém klusu.
V dlouhé stěně jsem se držela v klusu a pak jsem přestala pobízet a použila mírnou zádrž. Tím jsem Clementku donutila přejít do pomalejšího chodu a sice kroku. Pak jsem přestala jít s pohybem, ztuhla v kříži a zastavila jí.
Znovu jsem ji stiskem holení rozešla, a tentokrát hned v zápětí do klusu. Dorazila jsem do písmene C a obrátila jsem Clementine na pravou ruku. Projely jsme tedy jízdárnu i na opačnou stranu. Rozhodla jsem se vyzkoušet cval, i přesto, že jsem to ještě neměla v levelu, ale snad si to pamatuji. Držela jsem Clementine stále v klusu, stiskla jsem silněji holeně a vnitřní nohu mírně posunula za podbřišník. Klisna mi nacválala. Jestli jsem si myslela, že si cval pamatuji, tak jsem se mýlila. Cítila jsem se hrozně nejistě a tuším, že to Clementka musela poznat. Zpomalila jsem ji do klusu a pak do kroku. Ještě jsem chvíli krokovala a provedla jízdárenské cviky, aby se skončilo něčím pozitivním. Pak jsem ji zastavila, vytáhla nohy ze třmenů, seskočila a odvedla kobylku z jízdárny.
clair a sunshine: JÍZDA BEZ TRENÉRA 1/1 – VOLNÝ TÝDEN
Dnes to bylo vůbec poprvé, co jsem se rozhodla jezdit sama bez trenéra. „Dveře!“ Zavolala jsem před halou a chvíli počkala. Nikdo se neozval, tak jsem si otevřela dveře a se Shi vstoupila dovnitř. Zavřela jsem za námi a uprostřed haly jsem zastavila. Dotáhla jsem si podbřišník, stáhla třmeny a levou nohu vložila do třmenu. Pravou jsem se odrazila a vyšvihla se nahoru do sedla. Opatrně jsem dosedla a srovnala si sed. Když jsem si byla jistá, stiskla jsem holeně a vybídla kobču kupředu.
Pomalu se šinula po obvodu, proto jsem ji znovu pobídla. Konečně šla hezky. Otěže jsem nechala povolené a hlídala jsem si počet objetých obvodů. Halu jsme objely dvakrát, a když jsme najely na dlouhou stěnu, vnější holeň jsem posunula lehce dozadu, vnitřní pobízela stále na podbřišníku, vnější otěž jsem přiložila ke krku, lehce jsem se natočila a sledovala jsem směr, kterým jsme měly jet. Sunshine zareagovala okamžitým vybočením ze stěny. Rychle jsem přestala pomůckama působit a kobču srovnala. Prošly jsme přes bod X a pokračovaly k protilehlé dlouhé stěně.
Na druhou ruku jsme si taktéž obešly dva obvody. Nyní jsem měla v plánu procvičovat kruhy, následovně zařadit přechody. Občas jsem si připomněla, jak má vypadat správný sed a automaticky jsem se vždy více narovnala a prošlápla paty. Uprostřed krátké stěny jsem měla v plánu zajet velký kruh. Vnitřní holeň pobízela na podbřišníku, vnější byla mírně za. Více jsem zatížila vnitřní sedací kost, lehce jsem se natočila, vnější otěž jsem měla přiloženou ke krku. Kruh jsem si párkrát objela, abych si hezky vyšlapala stopu a zjistila, zda je to kruh nebo brambora. No, dokonalý kruh to nebyl, ale jistou podobu to mělo. Kruh se nám určitě podařil lépe než minulý týden. Na protilehlé krátké stěně jsme si kruh zajely znovu. Tentokrát jsme se ovšem nevrátily na stěnu, ale u X jsem prohodila pomůcky a nevedla ji na druhý kruh. Změnily jsme tak směr a mohly jsme pokračovat v další práci. Během našeho kroužkování jsem si začala lehce sbírat otěž.
Stiskla jsem holeně a nabídla Sunshine otěž. S pobídkou jsem vytrvala do doby, než naklusala. Pár kroků jsem zůstala sedět v pracovním sedu a vysedávat jsem začala až potom. Nahoru jsem šla v momentě, kdy se zvedala vnější přední noha dopředu. Snažila jsem se držet si správný rytmus, někdy mi to ovšem nevyšlo, takže jsem byla nucena si přesednout. Už jsem se těšila, až si příště zase zajezdím s trenérkou. Byla jsem radši, když mě někdo sledoval a opravoval mé chyby. Myslela jsem si, že se s Jen domluvím i tento týden, ale díky škole mi to bohužel nevyšlo. Vůbec nic jsem nestíhala, ale to byl klasický začátek září. Obklusala jsem pár obvodů na obě ruce a znovu jsem se vrhla na mnou tolik nenáviděné kruhy. Snažila jsem vést kobču opravdu na kruhu. Dávala jsem si pozor, aby mi náhodou nevypadla zádí. Přestala jsem vysedávat, ztuhla jsem v kříži, stiskla holeně a vydržela otěže. Sunshine po pár dalších krocích přešla do kroku. U bodu A jsme se vrátily zpět na stěnu.
Projely jsme roh a já pobídla Shi opět do klusu. Tentokrát už jsem nezačala vysedávat, ale celou dobu jsem zůstala v pracovním klusu. V duchu jsem si opakovala, abych držela v klidu holeně a koleny se nedržela příliš křečovitě. Nakonec jsem se na opakování vykašlala, protože mi přišlo, že mě to akorát víc rozptyluje. Na krátké stěně jsme zpomalily do kroku, v C jsem ji vzala na malý kruh a na dlouhé stěně znovu naklusaly. Další malý kruh jsme si zajely v bodu B, A a E. Kroužky na dlouhé stěně jsme obklusaly, na krátké stěně je šly krokem. Vždy po dvou obvodech jsem diagonálně měnila směr v klusu s tím, že jsem si v X přesedla. Sunshine na pobídky reagovala opravdu pěkně, ale před námi je ještě dlouhá cesta, než to bude perfektní. Abychom se nenudily stejnou prací, občas jsem Shi vzala na velký kruh, na kterém jsme střídaly přechody. Já také zkoušela střídat lehký a pracovní klus. Párkrát jsem si vyzkoušela i stehenní sed, abych si ho procvičila. Snažila jsem se zopakovat si vše, co nás Jennifer minulý týden učila a doufala jsem, že jsem na nic důležitého nezapomněla. Občas jsem se podívala na mobil, abych zjistila, jak jsme na tom s časem. Jen mi tu vážně chyběla. Po spoustě přechodech, kruzích a diagonálách jsem se rozhodla, že dneska už toho bylo dost. Pokračovat můžeme příští týden.
Povolila jsem otěž a nechala Shi pořádně vykrokovat na obě ruce. Zastavily jsme, já vyhodila nohy ze třmenů a seskočila na zem. Kobču jsem pořádně pochválila, vytáhla jsem třmeny, povolila podbřišník a vydala jsem se s ní zpátky do stáje.
terez a curtis: ~ 1/1 trénink – důraz na sed, přechody krok klus ~
Zaklepala jsem na dveře a zavolala: „DVEREŘE! 
“ Nikdo neodpověděl, takže jsem měla jistotu, že tam nikdo není. Vešla jsem do haly a rovnou šla do X. Byla jsem nervózní, protože tohle bylo přeci jen poprvé, kdy jsem neměla u sebe podporu v podobě Jennifer. Byli jsme tu jenom já a Curtis. V x jsem si ho dotáhla, stáhla třmeny, zapnula podbradní řemínek a přes schůdky jsem vylezla do sedla. „Hodný hoch.“ Pohladila jsem ho po krku. „Neboj, bude to v pohodě, jenom si musím zvyknout na to, že tu není Jennifer. 
“ Usmála jsem se. Pobídla jsem ho do kroku – stiskla holeně, zhoupla se v sedle a nabídla mu otěž. I když jsem mu ji nechala co nejvíce povolenou, tak jsem se snažila co nejvíce ho nechat mu ji povolenou. Co jeho krok, to moje pobídka tedy stisknutí holení. Curtis šel hezky aktivně a takhle jsem párkrát obešla halu. „Jednou velký kruh.“ Musela jsem si říct nahlas, abych si aspoň připomněla to, že mám trénink. Připravila jsem na krátké stěně sed na kruh – vnitřní noha na podbřišníku, vnější za podbřišník, podívala jsem se do směru kruhu a tím přenesla váhu, malinko zatáhala za vnitřní otěž a vnější nechala napnutou. Curtis hezky reagoval a jeli jsme jednou velký kruh. Pak jsem ještě jednou jela kruh na druhé straně haly. „Super, šikovný kluk.“ Pohladila jsem ho po krku.
Ještě jednou jsem objela halu a rozhodla se jet vlnovku o třech obloucích. Myslela jsem na to, že jsem musela v čas měnit nohy, aby se dobře ohnul. Hrála jsem si s otěží přes poloviční zádrž, aby se hezky ohnul. Curtis se hezky ohnul. „Super.“ Promluvila jsem k němu. „Zastavit stát!“ Zasedla jsem, stiskla holeně, zaklonila se a malinko zatáhla za otěže. Curtis pěkně zareagoval. Pohladila jsem po krku a potom ho hned pobídla. Opět Curtis hezky zareagoval.
Pak jsem přes diagonálu změnila směr. Opět to šel hezky. Opět jsem jela jeden velký kruh na obou polovinách haly. Hezky se mi přistavoval ke správné ruce, dokonce šel i podsazený. Poté jsme jeli opět vlnovku o třech obloucích, myslela jsem pořád na to, že musí v čas změnit sed a otočit ho správně, aby se hezky ohnul. Curtis hezky poslechnul ani se nesnažil nijak protestovat.
Pobídla jsem ho na volné otěži do klusu. Šel nejdříve líně, ale potom jsem zesílila pobídku a Curtis šel lépe. „Lepší.“ Řekla jsem k němu a pohladila ho po krku. Párkrát jsem objela halu a pak jsem si ho začala brát na otěž přes poloviční zádrž. Vždy jsem ještě zesílila pobídku, aby mi nepřešel do kroku, když nemá.
Zkusila jsem ještě jeden velký kruh. Musela jsem mnohem zesílit vnitřní nohu, protože Curtis se snažil kruh zmenšit, ale když jsem zesílila pobídku, tak hned jako by věděl, že udělal něco, co nemá a vrátil se. Druhý jeden velký kruh na druhé půlce haly. To už bylo mnohem lepší. Pak opět vlnovka o třech obloucích. Myslela jsem na to, že musím v čas přesednout a na správnou nohu a zároveň i myslet na sed, abych měla nohy správně, protože by pak mohl Curtis jít na jinou stranu, než je potřeba. „Super.“ Promluvila jsem k němu potichu. Opět jsem jednou objela halu a potom zkusila jednou osmičku. Zase jsem musela pořád myslet na to, že musím v X přesednout. Počítala jsem si v hlavě dva Curtisovi kroky, podívala jsem se pak na nohy a úspěšně, vysedávala jsem na správnou nohu.
Přes diagonálu jsem si změnila směr, v X přesedla a opět zkontrolovala, jestli vysedávám dobře. Ano, vysedávala. Opět jsem zesílila pobídku, protože se mi zdál Curtis takový pomalejší. Odfrknul si a pak si pohodil hlavou, jak říkala Jennifer „Nech ho vyvztekat a pak zase pracuj.“
Nejdříve jsem jela jeden velký kruh na jedné straně haly a poté hned na druhé. Pak vlnovka o třech obloucích a jednou osmička. Opět v X jsem přesedla. Při přesednutí jsem opět zesílila pobídku. Pohladila jsem ho vnitřní rukou po krku.
Přešla jsem do kroku, pak do zastavení. Zkontrolovala jsem podbřišník. Dobrý, pobídla jsem ho do kroku. Obešla jednou halu a pobídla ho do klusu. Udělala jsem jeden velký kruh. Po dojetí jsem pak v následujícím rohu udělala malý kruh v kroku a po dokončení jsem opět naklusala. Na dlouhé stěně jsem zkusila ještě od stěny ke stěně. „Šikovný.“ Pohladila jsem ho po krku. Na druhé krátké stěně jsem přešla do kroku. Na začátku dlouhé stěny jsem zase naklusala, ale očividně ta pobídka byla silnější (nebo je možné, že se něčeho leknul, než že by reagoval na moji pobídku), než jsem chtěla, protože Curtis to vzal po svém. Nejdříve mi vyhodil, pak hodil kozla a rozcválal se. Jediná možnost, co jsem mohla dělat bylo se držet pevně…
A pak jsem ležela na zemi. Bylo mi jasné, že jsem z něho nějak spadla, nebo spíš sklouzla. „Jsi v pořádku?“ Slyšela jsem hlasité volání a bouchnutí dveří od haly. Byla to Johan.
„Jo, jsem, jenom jsem spadla.“ Usmála jsem se. Pomalu jsem si sedla.
„Nebolí tě něco? Netočí se ti hlava?“ Starala se. Curtis mezitím přišel ke mně a začal do mě šťouchat nosem.
„Hlava netočí, jenom mám naražený bok. Nic zlomeného nemám.“ Zatřásla jsem hlavou a šáhla jsem si na helmu.
„Neboj helma není prasklá, ale vezmu si ji a dám ti novou pro jistotu.“ Usmála se. „Sedneš si aspoň na něj na vykrokování?“ Zeptala se. A já přikývla. „Jestli se na to necítíš, tak nemusíš.“
„Dobrý, zvládnu to, musím to překonat.“ Usmála jsem se.
„Radši tu zůstanu, abys měla jistotu, že se nic nestane.“ Usmála se. Chytla jsem otěže od Curtise, dovedla si ke schůdkům, srovnala jsem si třmeny a potom jsem si vylezla před schůdky do sedla.
Pomalu jsem ho vykrokovala na volné otěži. Očividně si chlapec byl jistý, že udělal něco, co nebylo v pořádku a byl mnohem klidnější. Za chvíli jsem z něho slezla, vytáhla třmeny, povolila podbřišník, rozepnula podbradní řemínek. Dala jsem Johan helmu a šla jsem směr do stájí.
//omlouvám se za den, jízda patří k péči ze dne: 6.1.2019