Komentář, na který odpovídáte
terez a curtis: ~ 1/1 trénink – důraz na sed, přechody krok klus ~
Zaklepala jsem na dveře a zavolala: „DVEREŘE! 
“ Nikdo neodpověděl, takže jsem měla jistotu, že tam nikdo není. Vešla jsem do haly a rovnou šla do X. Byla jsem nervózní, protože tohle bylo přeci jen poprvé, kdy jsem neměla u sebe podporu v podobě Jennifer. Byli jsme tu jenom já a Curtis. V x jsem si ho dotáhla, stáhla třmeny, zapnula podbradní řemínek a přes schůdky jsem vylezla do sedla. „Hodný hoch.“ Pohladila jsem ho po krku. „Neboj, bude to v pohodě, jenom si musím zvyknout na to, že tu není Jennifer. 
“ Usmála jsem se. Pobídla jsem ho do kroku – stiskla holeně, zhoupla se v sedle a nabídla mu otěž. I když jsem mu ji nechala co nejvíce povolenou, tak jsem se snažila co nejvíce ho nechat mu ji povolenou. Co jeho krok, to moje pobídka tedy stisknutí holení. Curtis šel hezky aktivně a takhle jsem párkrát obešla halu. „Jednou velký kruh.“ Musela jsem si říct nahlas, abych si aspoň připomněla to, že mám trénink. Připravila jsem na krátké stěně sed na kruh – vnitřní noha na podbřišníku, vnější za podbřišník, podívala jsem se do směru kruhu a tím přenesla váhu, malinko zatáhala za vnitřní otěž a vnější nechala napnutou. Curtis hezky reagoval a jeli jsme jednou velký kruh. Pak jsem ještě jednou jela kruh na druhé straně haly. „Super, šikovný kluk.“ Pohladila jsem ho po krku.
Ještě jednou jsem objela halu a rozhodla se jet vlnovku o třech obloucích. Myslela jsem na to, že jsem musela v čas měnit nohy, aby se dobře ohnul. Hrála jsem si s otěží přes poloviční zádrž, aby se hezky ohnul. Curtis se hezky ohnul. „Super.“ Promluvila jsem k němu. „Zastavit stát!“ Zasedla jsem, stiskla holeně, zaklonila se a malinko zatáhla za otěže. Curtis pěkně zareagoval. Pohladila jsem po krku a potom ho hned pobídla. Opět Curtis hezky zareagoval.
Pak jsem přes diagonálu změnila směr. Opět to šel hezky. Opět jsem jela jeden velký kruh na obou polovinách haly. Hezky se mi přistavoval ke správné ruce, dokonce šel i podsazený. Poté jsme jeli opět vlnovku o třech obloucích, myslela jsem pořád na to, že musí v čas změnit sed a otočit ho správně, aby se hezky ohnul. Curtis hezky poslechnul ani se nesnažil nijak protestovat.
Pobídla jsem ho na volné otěži do klusu. Šel nejdříve líně, ale potom jsem zesílila pobídku a Curtis šel lépe. „Lepší.“ Řekla jsem k němu a pohladila ho po krku. Párkrát jsem objela halu a pak jsem si ho začala brát na otěž přes poloviční zádrž. Vždy jsem ještě zesílila pobídku, aby mi nepřešel do kroku, když nemá.
Zkusila jsem ještě jeden velký kruh. Musela jsem mnohem zesílit vnitřní nohu, protože Curtis se snažil kruh zmenšit, ale když jsem zesílila pobídku, tak hned jako by věděl, že udělal něco, co nemá a vrátil se. Druhý jeden velký kruh na druhé půlce haly. To už bylo mnohem lepší. Pak opět vlnovka o třech obloucích. Myslela jsem na to, že musím v čas přesednout a na správnou nohu a zároveň i myslet na sed, abych měla nohy správně, protože by pak mohl Curtis jít na jinou stranu, než je potřeba. „Super.“ Promluvila jsem k němu potichu. Opět jsem jednou objela halu a potom zkusila jednou osmičku. Zase jsem musela pořád myslet na to, že musím v X přesednout. Počítala jsem si v hlavě dva Curtisovi kroky, podívala jsem se pak na nohy a úspěšně, vysedávala jsem na správnou nohu.
Přes diagonálu jsem si změnila směr, v X přesedla a opět zkontrolovala, jestli vysedávám dobře. Ano, vysedávala. Opět jsem zesílila pobídku, protože se mi zdál Curtis takový pomalejší. Odfrknul si a pak si pohodil hlavou, jak říkala Jennifer „Nech ho vyvztekat a pak zase pracuj.“
Nejdříve jsem jela jeden velký kruh na jedné straně haly a poté hned na druhé. Pak vlnovka o třech obloucích a jednou osmička. Opět v X jsem přesedla. Při přesednutí jsem opět zesílila pobídku. Pohladila jsem ho vnitřní rukou po krku.
Přešla jsem do kroku, pak do zastavení. Zkontrolovala jsem podbřišník. Dobrý, pobídla jsem ho do kroku. Obešla jednou halu a pobídla ho do klusu. Udělala jsem jeden velký kruh. Po dojetí jsem pak v následujícím rohu udělala malý kruh v kroku a po dokončení jsem opět naklusala. Na dlouhé stěně jsem zkusila ještě od stěny ke stěně. „Šikovný.“ Pohladila jsem ho po krku. Na druhé krátké stěně jsem přešla do kroku. Na začátku dlouhé stěny jsem zase naklusala, ale očividně ta pobídka byla silnější (nebo je možné, že se něčeho leknul, než že by reagoval na moji pobídku), než jsem chtěla, protože Curtis to vzal po svém. Nejdříve mi vyhodil, pak hodil kozla a rozcválal se. Jediná možnost, co jsem mohla dělat bylo se držet pevně…
A pak jsem ležela na zemi. Bylo mi jasné, že jsem z něho nějak spadla, nebo spíš sklouzla. „Jsi v pořádku?“ Slyšela jsem hlasité volání a bouchnutí dveří od haly. Byla to Johan.
„Jo, jsem, jenom jsem spadla.“ Usmála jsem se. Pomalu jsem si sedla.
„Nebolí tě něco? Netočí se ti hlava?“ Starala se. Curtis mezitím přišel ke mně a začal do mě šťouchat nosem.
„Hlava netočí, jenom mám naražený bok. Nic zlomeného nemám.“ Zatřásla jsem hlavou a šáhla jsem si na helmu.
„Neboj helma není prasklá, ale vezmu si ji a dám ti novou pro jistotu.“ Usmála se. „Sedneš si aspoň na něj na vykrokování?“ Zeptala se. A já přikývla. „Jestli se na to necítíš, tak nemusíš.“
„Dobrý, zvládnu to, musím to překonat.“ Usmála jsem se.
„Radši tu zůstanu, abys měla jistotu, že se nic nestane.“ Usmála se. Chytla jsem otěže od Curtise, dovedla si ke schůdkům, srovnala jsem si třmeny a potom jsem si vylezla před schůdky do sedla.
Pomalu jsem ho vykrokovala na volné otěži. Očividně si chlapec byl jistý, že udělal něco, co nebylo v pořádku a byl mnohem klidnější. Za chvíli jsem z něho slezla, vytáhla třmeny, povolila podbřišník, rozepnula podbradní řemínek. Dala jsem Johan helmu a šla jsem směr do stájí.
//omlouvám se za den, jízda patří k péči ze dne: 6.1.2019