Komentář, na který odpovídáte
annie + sun valley: ,,Dveře,“oznámila jsem svůj vstup do haly. Nikdo se neozýval, tak jsem otevřela a společně s Valleym vstoupila dovnitř. Nasadila jsem si helmu, utáhla Sunnymu podbřišník, protože opravdu nestojím o to se tu válet u jeho kopyt, to by ještě tak scházelo. Spustila jsem třmeny dolů a levou nohu dala do levého třmenu, pravou se odstrčila od země a přehodila ji přes hřbet koně, na který jsem dopadla tak nějak zvláštně. Ne nějak moc tvrdě, ale ani ne lehce. Pravou nohu jsem též vložila do třmenu. Můj pohled spočinul na Valleyho sedle. Četla jsem článek, kde říkali, že by mělo být usazené v centrum rovnováhy a podle jejich popisu, ho mám nandané správně. Navíc Sunnymu padne a mně tím umožňuje sedět na správném místě. Ještě jsem si zkontrolovala sed. Seděla jsem uprostřed sedla, narovnala se a zpevnila břišní svaly a v zádech se uvolnila. Nohu jsem měla uvolněnou, prošlápla paty a špičky nasměrovala ke koni. Ucho, rameno, kyčel a kotník mi tvořili přímku, dělá mi to trochu problém, ale pracuji na korektním sedu. Ruce jsem uvolnila a chytla si správně otěže, palce nahoru. Když jsem si s Jenn psala, psala mi zprávu, že se začátečníkům obyčejně říká, že to je jako když držíte pul litr piva.
,,Krok,“pronesu první povel, pohnu se v pánvi a jemně stisknu holeně, což zapříčiní, že se Valley vydá vpřed. Nechám ho pěkně krokovat na volné otěži. Abych Sunnymu pomohla a podpořila ho, pohybovala jsem se s ním a uvolnila se v sedle, abych neblokovala žádný pohyb, který vychází od něj. Navíc Sunny začal více pohybovat páteří a uvolňovat se. Můj pohled směřoval mezi uši koně, ale i tak mi docházelo, že mám špatně nohy ve třmenech, proto jsem si nohy v nich upravila tak, aby byly v první třetině boty, tedy tam, kde je obuv nejširší a váha byla pod palcem a chodidlo se tak krásně uzavíralo. Objela jsem si několikrát obvod jízdárny na jednu i na druhou ruku. Uběhlo asi deset mnut a přišlo mi, že už to stačí, protože hnědák se uvolnil, začal hlavu a krk dávat dolů. Sice jsem četla, že opracování by mělo probíhat zhruba dvacet minut, když je kůň stále zavřený v boxu, ale Valley byl ve výběhu, kde se jistě proskotačil. I když tenhle kůň je někdy pěkný lenoch a jen se poklidně pase, ani ohánění much nebere v potaz.To, že je tenhle valášek líny, jsem zamítla hned potom, co přidával na tempu. Krok se stal najednou energickým, div že nezačal klusat. Zkrátila jsem si otěže a začala Sunčoska zbrzďovat. Byla jsem neústupná a nechala ho si chvíli zacouvat, než jsem ho zabrzdila. Chvíli jsem vyčkala a poté ho znovu pobídla jemným stiskem holeněmi a pohnutím v pánvi. Valley se dal do kroku v té správné rychlosti. Pročetla jsem si i nějaké články o jízdárenských cvicích, proto něco teď vím, takže jsem na krátké stěně v rohu přenesla váhu na vnitřní sedací kost a diagonálou jela až k protějšímu, rohovému bodu, tudíž jsem změnila směr. Jela jsem pěkně po obvodu a uprostřed jsem opět přenesla váhu na sedací kost, jemně potáhla za otěž a zajela si půl jízdárny. Když jsem byla ve středu krátké stěny, opakovala jsem zatáčení na stejném principu a ještě vyzkoušela ze středu. Na začátku dlouhé stěny jsem stiskla obě holeně na zadním okraji podbřišníku a mlaskla s jistým „Klus klus“. Sunčosek se hned rozklusal. Zatížila jsem jeho hřbet a pánví šla s jeho pohyby v rytmu. Ruce jsem si nesla, aby mi lépe přijímal udidlo. Uvolnila jsem se a snažila se mít klidnou ruku, abych mu s ní necukala v hubě. Netroufám si říci, že úspěšně, ale bylo to lepší než předtím.
Ruce jsem nakonec dokázala udržet, ale dávala jsem si pozor ještě na klid holeně.Po objetí pár obvodů jízdáren jsem opět diagonálou změnila směr a sjela si to i na druhou ruku. Nakonec jsem se rozhodla pro vysedávání. Vysedávala jsem na vnější nohu, vždy, když se vnitřní zadní a vnější přední noha Valleyho odrazila od země a shromáždila si ho pěkně na otěži. Držela jsem se koleny, abych mohla klidně vysedávat a těžiště tím přesunout více dopředu a odlehčit mému miláčkovi hřbet. Chvíli jsem nemohla chytnout tempo a vysedávala úplně mimo rytmus, ale nakonec se mi to podařilo. Zase jsem si párkrát objela jízdárnu na jednu ruku a poté jsem změnila směr přejetím na konci krátké stěny do protějšího bodu, takže vlastně klasická diagonála. Nakonec jsem jemně zatáhla za obě otěže zároveň a trochu zatížila jeho hřbet, načež Sunny pochopil a zpomalil do kroku. Jednou obvod jízdárny jsem si zajela v kroku a poté opět s mlasknutím se pohnula pánvi a jemně stiskla holeně k sobě. Opět jsem zatížila jeho hřbet a pánví šla s jeho pohyby, zase jsem se pokoušela co nejvíce uvolnit. Trochu jsem mu zpočátku cukala v hubě, ale nakonec se mi podařilo tento problém minimalizovat, na rozdíl od holeně, která rozhodně nebyla v pořádku. Přísahám, že jsem nejméně šest obvodů jízdárny pracovala jenom na tom a soustředila se jen na to, ale.. Nakonec po marných pokusech tu holeň nějak zklidnit, jsem Valleyho převedla jemným zatažením a zasednutím do kroku a následně jsem ho zastavila. Nohy jsem vyndala ze třmenů, pravou nohu přendala přes hřbet koně a spustila se dolů na zem. Hned jsem valáška začala hladit. ,,Jsi můj šikula, viď?“poplácala jsem ho a objala ho kolem krku. Sunny se nějak nevzpíral. Vím, že koník se musí ještě vykrokovat, ale já chtěla zkusit trochu jiný styl. Přehodila jsem mu otěže přes hlavu a vedla ho za ně po obvodu jízdárny. Udělala jsem s ním čtyři kolečka na jednu ruku, poté jsem ho na konci krátké stěny otočila a vedla krokem na druhou ruku, na kterou jsme ušli asi také čtyři kolečka. Poté jsem si sním takhle zkusila projít diagonálou změnit směr, půl jízdárny, ze středu a nakonec novinka, velký kruh. Valley moc nechápal, co po něm chci, ale nechal se klidně vést. Potřeboval by více lekcí ze země, jak tak koukám. Sundala jsem si helmu, Sunnymu povolila podbřišník, zajistila třmeny a pohladila to své zlato. „Tak pojď, jdeme si udělat ještě nějakou práci ze země a pak tě nechám ve výběhu, ju?“zamířila jsem ke dveřím, otevřela je a i s Valleym vyšla ven.
________
Plus se omlouvám za pozdní přidání, jsem trochu ve skluzu. 
