Nikdy se nevzdávej a najdi naději!

terez & curtis: Přišla jsem do jídelny, sedla jsem si k svému batohu a čekala na zbytek holek. „Ahoj.“ Pozdravila jsem je, jak postupně přicházeli. Dokonce, tady byla i nová holčina – Clair. Znala se s Nell z Floresty a jezdila Sunshine tady V Hope. Představila jsem se jí.
„Klid holčiny, teď organizace.“ Usmála se Joh, „Takže, až tady skončíme s poradou, tak půjdete do stájí si připravit koně, ale teď organizace.“ Usmála se znovu. „Tak, pojedeme já, Aiko, pak také Jennifer na Jimmim, Björn na Jasmíně a sestřenice Aiko, která se jmenuje Tiffany a pojede Encelstona,“ Postupně ukazovala na jednotlivé lidi, „Tak. Jídlo nám za chvíli přinesou kuchařky, každý máme sendviče, jejich dost pro každého a můžete si vzít i víc. Ohledně pití, tak dostanete půllitrovou flašku a pak ještě litrovou, abyste měli dostatek pití. Další věc, vezměte koním i stájové ohlávky, protože na místě budeme jíst a držet zbytečně koně na uzdečce a paralce. Ještě ohledně parelek, kdo bude chtít, tak je tady máme na půjčení,“ ukázala na stůl, kde jich bylo plno, zahlédla jsem černou a bylo mi jasné, že ji budu chtít vzít Curtisovi. Joh očividně viděla, jak hladově všichni koukáme na parelky, „Tak si je už vezměte nebo mě nebudete nikdy poslouchat. Otěže si vezmete z uzdeček, které máte sebou.“ Usmála se. Okamžitě jsem skočila po černé parelce a hodila si ji do batohu.
„Teď něco řeknu já. Ohledně toho jak se pojede. Ve předu pojedu já s Johan. Poslední a ten kdo to bude uzavírat a bude Björn, Jennifer a Tiffany. Já pojedu klasicky na White Rose, Joh na Santiagovi. Nebojte, Joh si ho pohlídá ohledně klisen, ale i tak si Clementine a Sunshine pořádně hlídejte, radši. O Jasmínu se bát nemusíte, Björn ji zvládne. Je to důležité, protože Santiago je pořád hřebec a musíte být opatrní. Utvořte dvojce, jak budete chtít, ale jedna z nás pojede možná s námi ve předu. Ohledně chodů, tak budeme hlasitě hlásit, takže určitě budete mít přehled. Budete si muset držet mezi sebou pořádné rozestupy a další věc, bude se zpomalovat od zadu do předu, opět je to kvůli bezpečnosti, protože když před vámi zpomalí kůň, tak vy do něj narazíte a Bůh ví, co ten před vámi udělá. A jsou hovada a mouchy, kůň se ožene po hovadu nebo mouše a zaplete ocas koni za vámi do uzdečky nebo tak a je další malér na světě. Proto jsou důležité ty rozestupy.“ Usmála se na nás Aiko.
„Ještě doplním jednou věcí tenhle proslov ohledně bezpečnosti,“ ozval se Björn, „hlídejte sami sebe vzájemně. My sice pojedeme za vámi, ale nemůžeme uhlídat všechno. Pokud tedy někdo plánuje let vzduchem s přistáním na tvrdé zemi, tak prosím hned hlásit, že někdo spadl nebo se splašil kůň. Je to pro vaši bezpečnost.“ Dořekl Björn.
„Přesně tak. Dávejte hned vědět, když se vám nebude něco zdát, třeba, že váš kůň kulhal nebo byl moc nejistý určitým úsekem projít, řekněte. Zpomalíme do kroku a případně to můžete projít i na ruce,“ dodala Aiko, „každopádně. Jaké bude tempo, Johan?“
„Tempo bude svižné. Klus i cval. Dodám, že kdo se nebude cítit na cval nebo nebude chtít cválat, řekne a opět někdo z nás půjde pomalejším tempem. Ti, co budou rychlejší, budou čekat na ty pomalejší. Budeme dělat i mezi zastávky na pití, ano. Půjdeme i krokem, takže se rozhodně nebojte, že budeme pořád v rychlém tempu.“ Zasmála se Johan. „Aiko, a jaká bude cesta?“
„Cesta nebo trasa bude trvat zhruba hodinu a půl, ale počítáme s tím, že bude trvat déle nebo to bude i kratší. Půjdeme po hlavní stezce pro chodce, tak pokud půjdou lidi, tak rozhodně nepůjdeme rychleji než krokem. Zhruba kilometr před městečkem bude odbočka na polní cestu, tak tam odbočíme, cesta povede rovnou do lesa. Jak na polní cestě tak i na některých místech budeme klusat, ale i cválat, to teda hlavně na poli ten cval, ale třeba se potom najde i místečko na cval v lese,“ usmála se mile Aiko, „Ovšem počítejte s tím, že v lese můžou byt takzvaní bubáci, takže hezky se snažte sedět na zadku. Jak říkal sám Björn, pokud neplánujete let vzduchem s přistáním na tvrdé zemi, tak buďte v pozoru. Každý kůň je jiný, a jelikož mají i koně své dny, tak můžou mít s něčím problém, ano.“ Dořekla Aiko.
„Až dorazíme na místo, odsedláme koně, pokud máte sebou kraťasy a osušky, jak jsem řekla, tak vám koně pohlídáme a můžete si vzít krátké oblečení. Pak bude na vás, jestli budete mít parelku nebo klasickou uzdečku, je to na vás. Až budeme jíst, koním dáte povinně stájovou ohlávku! Zase, kvůli bezpečnosti. U jídla si můžeme povyprávět nějaké příběhy a tak, a jelikož zase na dlouho odjedu, tak vás chci takhle poznat, i když to bude jenom chvilinka.“ Usmála se Johan.
„Ale aby to pro vás nebylo bez odměny a kromě krásného zážitku s vaším svěřencem, tak taky dostanete masky pro koně, mazání na kopyta a repelent. Každá z vás, aby vám to nebylo líto tak to dostanete, takže mi řekněte barvu masky.“ Řekla Johan.
„Poprosím černou pro Curtise…“ Začala jsem, ale když jsem uviděla tu šedou, tak se mi zalíbila i ta. „Tak tu šedou. Sice si ji zašpiní, ale tak bude mu víc slušet a můžu ji, když tak vyprat.“ Usmála jsem se a Joh si hned zapsala, že chci šedou.
„Tak ještě někdo něco?“ Nikdo nic neměl žádné otázky ani nic takového, „Dobře, tak teď šup do stáje. Až budete venku, tak si rychle skočíte pro baťohy, koně vám podržíme a mezitím kuchařky vám dají svačinu a pití.“ Usmála se znovu Joh.

Vyšla jsem před stáj. „Chceš ho podržet?“ Zeptala se mě Tiffany. Jenom jsem přikývla.
„Díky, skočím si pro batoh a hned jsem zpět.“ Usmála jsem se a pohladila jsem Curtouše po krku. Rychle jsem si došla do jídelny pro batoh, dala jsem si tam ještě stájovou ohlávku do batohu a potom jsem šla zpět ke Curtisovi. „Děkuju moc.“ Ještě jednou jsem poděkovala Tiffany, za podržení Curtise. Konečně jsem si ho dotáhla na druhou dírku a počkala na zbytek. Mezi tím došli kuchařky a přinesli nám jídlo a pití. Vzala jsem si 4 sendviče a jednu 1,5 l flašku s pitím.
„Můžu být s tebou?“ Ozval se za mnou tichý hlásek, podívala jsem se za sebe a uviděla jsem Cassia a jeho jezdkyni Seolu.
„Ano, budu moc ráda.“ Usmála jsem se.
„Tak, jsme všichni? Máme všechno?“ Zeptala se Johan a já jsem přikývla. „Super, tak šup do sedel a jede se!“ Dotáhla jsem Curtise na třetí dírku, stáhla třmeny a nějak se ze země vyškrábala na Curtise. „Tak, hezky se zařaďte za mnou a Aiko.“ Přikázala Johan, „A pozor, možná Santiago bude dělat zezačátku bordel než si zvykne, že je vedle White Rose, ale pak to bude v pohodě, ho srovnám nebo půjdu nakonec a místo mě půjde někdo jiný.“ Usmála se. Nell a Clair byli hned u sebe, protože se znali z Floresty. Já si stoupla s Curtisem vedle Seoly a Cassia. „Super, tak všichni za námi a prosím, prostor za tím mým divochem, uvidíme, jaký velký cirkus udělá!“ Zazubila se. Všichni jsme pobídli koně do kroku a šli jsme po hlavní cestě směrem k městečku.
„Hej! Ty strašpytle jeden.“ Slyšeli jsme po chvilce Tiff, která se objevila na druhé straně cesty. „To byl jenom větřík a ty tady děláš větší bordel než hlavní hřebčoun.“ Enclestone očividně jak byl nový, tak to tady neznal, tak si řekl, že bude dělat bordel. Sice jenom uskočil, ale stejně jeho pohled vypadal, jak kdyby viděl svou vlastní smrt. Naštěstí bylo ráno, tak moc lidí tady nebylo nebo spíš skoro žádní.
„Prrr, divochu.“ Ozvala se tentokrát Johan, který pod zadkem vystartoval Santiago. „Dlouho jsem na něm neseděla, nejezdil ho nikdo a dělá bordel, teda zatím nic velkého.“ Srovnala si ho pod sebou a zase šel, jak kdyby nic neudělal, „Ten cval s ním na tom poli bude teda zajímavý.“ Řekla nám všem, když viděla, co zatím udělal.
Curtis šel zatím hezky, neměla jsem ho úplně na otěži. Byl tak akorát, hezky měl hlavu a měl hezky dole a byl hezky podsazený už jenom sám od sebe. „Šikovný chlapec, moc šikovný.“ Promluvila jsem k němu a on okamžitě to zaregistroval ušima. Ráda jsem ho chválila i slovně, ne jenom pohlazením nebo pamlskami. A myslím si, že i on to ocení.
„Ale noták. Už zase?“ Ozvala se znovu Tiff, ale tentokrát si Enclestone řekl, že bude klusat na místě. „To jsem si vylosovala koně na dnešek.“ Za chvíli byl zase v pohodě.
„To víš, zkoušela ho Aiko a šel ji hezky, ale to byl ve starém domově.“ Zasmála se Jennifer a k ní si přidala i Johan.
„No jo, jako by to byl můj problém. Dejte mu čas a on bude chodit taky tak dobře.“ Obhajovala se Aiko.
„Mimochodem, když vidím, jak zatím dělá Santiago bordel, tak ho prosím ber taky někdy pod sedlo nebo na lonž, jinak přijedu příště, tak to bude horší.“ Poznamenala Johan.
„Jo, neboj, plánuju, že časem budou záskoky, protože je plno koní, kteří potřebují u nás pohyb.“ Odpověděla Aiko.
Záskoky? To určitě bude super práce, konečně si zkusím kromě Curtise i někoho jiného. „Chtěla bych zkusit Jasmín.“ Řekla jsem si nahlas pro sebe, což se očividně nelíbilo Curtisovi a naštvaně si odfrknul. „Promiň, ale taky někdy potřebuješ odpočinek.“ On jenom naštvaně zavrtěl hlavou. Bylo mi to jasné, že se nerad o mě bude dělit s ostatními koňmi. „Neboj se hochu, vždycky budeš můj jediný hrdina.“ Pohladila jsem ho po krku. A on si stejně určitě myslel své.
„Tak jo, támhle už je ta polní cesta, tak až tam budeme všichni, tak si zaklušeme. Je to trochu do mírného kopečku, takže si koně trošku zapracují, ale teď je ještě počasí v pohodě, ale potom půjdeme zase krok.“ Oznámila nám Aiko, která nám rukou ukázala na cestu, „pokud se vám bude chtít, tak to můžete jít ve stehenním sedu, ale je to zcela na vás. Co vám vyhovuje.“ Řekla Aiko.
„Jo a od té doby pak už nikdy nebudou chtít vidět stehenní sed.“ Zasmála se Jennifer. „Ale jestli budete chtít, tak si to zkuste, ale je to na vaši zodpovědnost.“
Došli jsme na zmíněnou cestu, šli jsme kousek ještě krokem. „Pozor, bude tam mírná zatáčka, takže kdo bude vysedat blbě, tak si bude muset přesednout.“ Oznámila Johan.
„KLUS!“ Ohlásila Aiko. Stiskla jsem holeně, zhoupla jsem se v sedle a nabídla Curtovi otěž. Okamžitě pochopil, že má klusat. Šla jsem lehký – tedy, začala jsem vysedávat. Očividně Curtis nebyl venku, jak je rok dlouhý, protože si trochu víc zabalil sám od sebe.
„Ale, už. Dneska překypuješ energií, doufám, že mě nesundáš…“ Zaslechla jsem, jak se Johan pere se Santiagem. „Jeďte dál za Aiko, já si udělám kruh, aby se tohle dítě satanovo uklidnilo.“ Johan se od nás odloučila. Curtis šel krásně v tempu, sám si pohodil jednou hlavou, tak jsem okamžitě zpozorněla, jestli sám nechystá nějaký plán útěku, úprku nebo něčeho jiného.
Za chvíli jsme byli na horizontu a Johan se Santiagem stále nikde.„KROK!“ Zavolala na rovince navrcholu Aiko. Okamžitě jsem si sedla do sedla, stiskla pevně holeně, zaklonila se, ztuhla v zádech a malinko zatáhla za otěž; Curtis pomalu zpomalil. „Půjdeme hezky krokem a počkáme na Johan a Santu.“
„Santa?!“ Ozvala se dřív než já Tiffani.
„Santa, Santiago…“ Vysvětlila rychle Aiko. „Dáme si pauzu, napijeme se, koním zahoďte otěže a zastavte. Udělejte to přesně v opačném pořadí, než jsem řekla, prosím.“ Zasmála se. Opět jsem stiskla silně holeně, ztuhla v zádech, zaklonila se a zatáhla malinko za otěž; Curtis hned poslušně zpomalil do zastavení.
„Šikovný chlapec, moc šikovný.“ Pohladila jsem ho po krku a on se na mě podíval, „Nebude ti vadit, když tě pohladím po čele?“ Zeptala jsem se ho a on zavrtěl hlavou. Natáhla jsem ruku k jeho čelu, trochu jsem se musela i předklonit. „Neboj, jsi moc šikovný a pracovitý chlapec.“ Usmála jsem se na něj.
„Mám ještě pro vás jeden bonus. Všichni, kdo si vzali svačinu, tak to dostali v takovém pytlíčku, že ano. Tak tam máte pár ňaměk i pro vaše svěřence – jablíčka a mrkvičky pro vaše koníky. Můžete jim jedno z toho dát jako odměnu, bylo to domluvené s kuchařkami, protože ještě pro vás vezeme ještě jablka ke svačině, abyste to měli pestré.“ Usmála se Aiko. „Tak, v klidu se napijte a opravdu v klidu můžete odměnit své svěřence. Johan a Santovi to trvá dlouho, ale nevadí.“ Usmála se Aiko a začala se rozhlížet, kde je Johan. Curtis měl celou dobu hlavu dole a očividně něco hledal v poli, ale neměl co tam najít. Sundala jsem si batoh, začala ho pomalu otvírat a Curtis okamžitě zvednul hlavu a podíval se na mě pohledem ‚Jídlo tam pro mě máš?‘. Potichu jsem si zahyhňala jsem se. Zalovila jsem v batohu a našla onen pytlíček, kde byli ňamky; zalovila jsem tam a vytáhla jsem kousky jablek.
„Tady máš, ty nenažranče.“ Dala jsem mu ruku k tlamě a on si to hezky vzal do té jeho nenažrané tlamičky. Pak jsem si z batohu vytáhla pití a napila se.
„Prosím, Terez, podržím mi jenom Cassia na otěži? Nechce nějak stát a rád pochoduje dneska.“ Zeptala se mě a poprosila mě Seola.
„Jasně, tak mi je podej.“ Usmála jsem se. Podala mi je a já je podržela. Soeola se mezitím napila. Kluci k sobě čuchli, ale očividně zjistili, že to není to pravé a zase od sebe odvrátili hlavy. „Děkuju, už mi je zase můžeš dát.“ Usmála se Soela, podala jsem ji otěže.
„Tak kde jsou?“ Divil se najednou Björn. Najednou se v klusu vynořili na kopci.
„Omlouvám se, ale Santiago si řekl, že chce dělat bordel. Hodil mi kozla, ale naštěstí jsem to useděla.“ Řekla Johan. „Jdeme pokračovat? Za chvíli bude zase rovinka, tak bych ráda, abychom si nacváláli.“
„Jistě,“ usmála se Aiko na Johan, „všichni vezměte koně na otěž, zařaďte se, jak jste byli před tím a KROK!“ Vzala jsem si Curtise na otěž, stiskla holeně, zhoupla v sedle a nabídla Curtisovi otěž. Curtis okamžitě pochopil to, že má jít krokem. „Za chvíli i naklušeme, ale jelikož jsme přešli do zastavení, tak zase musí si rozpohybovat.“ Mrkla na nás Aiko.
„A co ten Enclestone? Jak ti šlape, Tiff?“ Zeptala se Johan dozadu, aby očividně nebylo ticho.
„No, asi jak je v novém prostředí, tak se občas lekne, ale jinak chodí hezky.“ Odpověděla Tiff.
„A co Jasmín a Jimmi?“ Zeptala se vzápětí i Aiko.
„Na Jasmíně je vidět, že ji skoro nikdo nejezdí,“ usoudil Björn, „protože je ztuhlá a taková málo rozpohybovaná. Ale když plánujete ty záskoky, tak ta se bude muset brát často nebo aspoň občas.“ Řekl Björn a bylo slyšet, jak ji plácá po krku.
„Jimmi je to samé.“ Ozvala se Jennifer. „Občas si pohodí zadkem, tak jsem do strany, ale jinak to je zlatíčko.“ Zasmála se potichu Jen.

Po chvilku kroku, konečně Aiko zavelila: „KLUS! Bude to jenom pár metrů, pak bude cval, protože pak je les, kde se bude dlouho klusat a než bude prostor na cval, tak to bude trvat.“ Pobídla jsem Curtise do klusu, stiskla holeně, zhoupla v sedle a nabídla mu otěž. Okamžitě si naskočil hezky do pohodlného klusu.
Nikdo z koní nedělal očividně problém, protože se nikdo neozval. „STÁT!“ Zavolala po pár metrech Aiko. Sedla jsem si do sedla, ztuhla v zádech, zatáhla malinko za otěže. Curtis krásně zareagoval a zpomalil. „Tak, teď ohledně cvalu. Ten kdo nebude chtít cválat, tak pojede v klusu nebo v kroku s Tiffani a Jennifer. Ti co půjdou ve cvalu, tak půjdeme jako v rojnici, tedy jedna řada, ale i tak mějte mezi sebou rozestupy, nikdy nevíte, jaký kůň půjde kam do strany. Já půjdu uprostřed a na krajích půjde Johan s Björnen. Můžete si tak už stoupnout, abyste mě slyšeli, jak se pobízí do cvalu.“ Všichni jsme se začali nějak tak stavět do rojnice. Aiko stála před námi. „Pobídka do cvalu je jednoduchá. Sednete si, jednu nohu dáte víc dopředu, druhou necháte na podbřišníku, sednete si, zhoupnete se v sedle a nabídnete otěž. Půjdete stehenní sed, protože bude to pro vás lehčí.“ Usmála se Aiko. „Můžeme? Půjdeme klus a potom až řeknu, tak půjdeme cval.“ Aiko se zařadila doprostřed rojnice. „KLUS!“ Pobídla jsem ho do klusu, hned reagoval. Aiko se rozhlédla, očividně chtěla zjistit, jestli všichni klušeme. „CVAAAL!“ Zavelela Aiko. Sedla jsem si do sedla, jedna noha na podbřišníku, druhá trochu vepředu, zhoupla jsem si v sedle a nabídla jsem mu otěž. Curtis pochopil, že má cválat a s chutí přešel do cvalu. Stoupla jsem si do třmenů. Ale najednou jsem cítila, že si Crutis samou radostí i hodil pár kozlů.
„TEREZ!“ Slyšela jsem, jak na mě řve Jennifer, „HLAVNĚ SE DRŽ!“ No, asi nic jiného jsem nemohla dělat, jenom se držet zuby nehty. Nevím kolik mi jich tam hodil, ale očividně to bylo ještě malé. Ale stihnu mi u toho vypadnout jeden třmen, takže jsem byla ráda, že se držím. „POHRAJ SI S OTĚŽÍ!“ Slyšela jsem. Nepochopila jsem, jak myslí to, že si mám pohrát. Zkusila jsem si pohrát otěží, protože mi v tu chvíli úplně vypadlo, co znamená pohrání se otěží. Nic, Curtis byl jak utržený ze řetězu. Doufala jsem jenom jedno, abych se udržela na koni.
„CURTISI, PROSÍM, HOUU!“ Nějak jsem ze sebe dostala po dlouhé době. Curtis nastražil uši, „Zpomal, HOUU!“ A jako by najednou mu došlo, že to asi přehnal a zpomalil do pomalejšího cvalu, nakopla jsem si třmen a stoupla si do třmenů.
„KLUUUSSSS!“ Zavelela Aiko po určitém úseku. Sedla jsem si do sedla, zaklonila se, ztuhla v zádech, stiskla holeně. Curtis okamžitě zpomalil do klusu, jelikož se blížila zatáčka, tak jsem si musela přesednout. „KROOOOK!“ Opět zavelela Aiko. Opět jsem ztuhla v zádech, zaklonila se, stiskla holeně, malinko zatáhla za otěže; Curtis okamžitě zpomalil do kroku. „Teď bude dlouho krok, protože je tahle část pole docela tvrdá a suchá, potom už je les, kde nám všem bude líp. A můžete se zase pomalu zařadit do těch dvojic, jak jste byli před tím.“ Usmála se na nás. Došla jsem vedle Seoly a Cassia, která šla vedle Annie a Sun Valley.

Konečně jsme došli k lesu. Aiko nám dala pauzu na pití a Enclestone si řekl, že si chce udělat ještě hezký proletení před lesem a v dálce trochu zašustilo listí a Encelstone uskočil, Tiff to jen tak, tak useděla. Curtisovi jsem opět dala pár ňamek, aby věděl, že je to šikovný chlapec. Aiko se o něčem bavila s Johan a Jen, neslyšela jsem co, ale očividně se to týkalo jenom nás členek, protože se pořád na nás koukali. „Tak, když tady ještě sedíme, tak za chvíli bude hezká rovinka. Není dlouhá, ale nám to postačí. Každopadně na té rovince si sami nacváláte. Tedy, já počkám na místě, kde už vy budete pomalu zpomalovat do chůze a potom do zastavení. Snad ta cesta lesem bude v pohodě.“ Usmála se. Na povel jsme zase vyrazili do lesa.
Ze začátku jsme šli jenom krokem. Curtis si hezky vyšlapoval dopředu, občas si přežvýknul. Došli jsme na rovinku, kde opět Aiko zavelela: „KLUS!“ Pobídla jsem Curta do klusu a ten šel hezky v energickém klusu. Klusali jsme takhle nějakou tu chvíli, když opět zahlásila Aiko zastavení. „Takže, Johan půjde napřed se Santiagem. Proč? Protože tuhle rovinku si nacváláte sami, ale pozor tamhle můžete vidět strom přes celou cestu, je to jako zvýšená kavaleta, takže se nemusíte bát, že by to byl Taxis,“ zasmála se, „kdo bude chtít, tak to může jít v klusu a za tím si nacválat nebo to celé cválat. Až uvidíte Santiaga s Johan, tak přejdete do klusu, kroku a zastavení a počkáte tam na ostatní. Vždy vám řeknu, kdy máte jet, ano.“ Znovu se usmála. „Kdo chce jít první?“ Hned jsem se přihlásila, že to chci zkusit. Aiko se usmála, „Tak můžeš jít na to.“ Zazubila jsem se s chutí. Pobídla jsem Curta do kroku a pak do klus a pak hned do cvalu. Stoupla jsem si okamžitě do třmenů a Curtis si odfrknul. Když jsme se blížili ke stromu, tak jsem se ho snažila držet zuby nehty, abych nespadla. A pak BUM! Byla jsem na druhé straně, nevím, jestli to jenom Curt překročil nebo skočil, ale byla jsem zdárně na druhé straně. Když jsem byla blízko Johan, tak jsem okamžitě začala přecházet do klusu a pak kroku a pak u Johan jsem zastavila.
„Super, jste oba šikovní.“ Usmála se na nás Johan a já jsem pohladila Curta po krku. Počkali jsme na ostatní a potom jsme postupně pokračovali lesem, občas jsme si někde naklusali, někde šli krokem.

A byli jsme tady. Jezero Leknín. „Takže, jsme na místě. Jsou tady břevna, za která se dají koně přivázat, máme štěstí, že jsou ve stínu, takže na koně nebude pražit slunce. Seskočte z koní, dejte jim napít, támhle jsou žlaby s čistou vodou, ale nenutě je, když nebudou chtít, tak se napijou později. Potom jim dejte stájovky a přivažte je a dáme si sváču. Pak teprve půjdeme do vody. Kdo bude chtít a má tu věci na převlečení, hlavně kalhoty, tak si je může převléknout. Tak šup, šup, koním je taky vedro!“ Usmála se na nás Aiko. „Sedla normálně dejte na ty břevna ke koním, kde si je přivážete.“ Seskočila jsem z Curta, vytáhla třmeny a dovedla ho k břevnu, sundala jsem mu sedlo a z batohu začala lovit stájovku, nasadila mu ji a hezky ho dovedla ke žlabu s vodu, aby se napil. Pil dlouho, takže si myslím, že byl i za to vděčný. Pak jsem ho přivázala k břevnu.
„Neboj se hochu, dojdu si vzít jenom kraťasy, aby mi nebylo vedro, a nechci si namočit rajtky.“ Usmála jsem se na něj a vytáhla z batohu a šla jsem kousek dál převléknout, aby mě nikdo neviděl. Pak jsem se vrátila ke Curtovi a vzala jsem si z batohu jídlo a pití. Aiko, Joh, Jen, Tiff a Björn mezitím naskládali na zem deky, kam jsme si mohli postupně sednout. Byly do kruhu, takže jsme na sebe všichni viděli.
„Tak, když je nás tu tak hojný počet, tak se rovnou zeptám. Jak se vám líbí v Hope a co vaši svěřenci, zlobí vás hodně?“ Zeptala se s úsměvem Joh. Postupně jsme každá něco řekla ohledně toho, jak si myslíme.
„No, mě se v Hope líbí, ráda sem chodím a myslím si, že mi to s Curtisem klape, no když na tom poli asi měl jiný názor.“ Zasmála jsem se. Pak nám Joh vyprávěla o jejích cestách do zahraničí, jak se tam kouká po různých stájích a koní, aby Hope měla jenom kvalitní sportovní koně a snažila se růst dál. Ale že i tak je ráda, že se může tady zastavit a vidět nás. Aiko zase jak dlouho se zná s Joh a jak spolu vybudovali Hope a že by si třeba ráda i časem udělala trenérskou licenci, ale že teď na to nemá čas, že vždycky ji Joh zavolá, že našla nějakého koně poblíž Hope tak ať jede ho zkusit a řekne jaký je. Mezitím jsem snědla svačinu.
„Tak kdo má snědeno, tak může dát koním parelky, dát k nim otěže a můžeme do vody.“ Usmála se. Když jsem lovila zrovna parelku z batohu, tak jsem si všimnula, jak přede mnou někdo stojí. Zvedla jsem hlavu.
„Dobrý den, paní, můžu si pohladit toho koníka?“ Přede mnou stála malá holčička, měla copánky a trošku i šišlala, protože neměla přední zuby.
„Hej, Jamie, neotravuj tady…“Podívala jsem se na toho, kdo na holčičku. Byl to chlapec, možná o rok dva straší než jsem já, „Slečnu.“ Zpoza něho vykoukli další tři děti.
„Ale ne, mě to nevadí, ať si ho klidně pohladí.“ Usmála jsem se. Holčička natáhla ruku ke Curtisovi a ten sklonil hlavu tak, aby holčička dosáhla na jeho čelo.
„Děkuju moc, paní.“ Usmála se na mě a rychlejším krokem přišla ke klukovi.
„Říkal jsem ti, že nemáš nikam běhat…“ Mluvil k ní, když odcházeli, koukla jsem ještě za nimi a všimnula jsem si, že ten kluk má rajtky a chapsy… Přišlo mi to až moc podezřelé, ale nad tím jenom zavrtěla hlavou. Vytáhla jsem parelku z batohu, připnula k ni otěže a nasadila jsem ji Curtisovi.
„Tak jo, buď si nějak teď vyškrábete na koně nebo můžete z vody, je to na vás.“ Usmála se. Samozřejmě, že já jsem se snažila nějak vyškrábat na Curtise a když jsem jenom úspěšně na něj vylezla, tak jsem ho jenom objala okolo krku.
„Doufám, že teď neplánuješ dát tu hlavu dolů.“ Zasmála jsem se potichu a udýchaně.
„Šup do vody děvčata!“ Zavelela Joh. „Když nebudou chtít, tak je nenutě. Oni půjdou stejně s většinou, tak se nemusíte bát, případně hold musíte ze země!“ Usmála se a šla se Santiagem jako první do vody, který tam vešel jako prosík. Za nimi šla Tiff a pak já. Curtis šel hezky, když zjistil, že si namočil jeho nožky, tak se zastavil, ale pak pochopil, že to fakt nekouše a může jít dál. Všichni šli do vody super až na Aiko a White Rose. Dělala trošku bordel a když byla White Rose ve vodě po břicho, tak si řekla, že Aiko se chce proletět a udělala ji pěknou prasárnu a Aiko přeletěla přes krk rovnou do vody.
„White Rose, klid.“ Uklidňovala ji Tiff, která ji chytla za otěž, aby nešla někam dál. Aiko mezitím vyplavala. „Dobrý? Jsi v pohodě?“ Ptala se hned Tiff.
„Jojo, jenom jsem to nečekala no.“ Usmála se. Vzala si od Tiff otěže a hned si zase vylezla na White Rose. Chodili jsme s koňmi různě ve vodě, aby jenom tak nestáli, ale Curtis byl názoru, že se mu chodit nechce a tak stál a nehnulo s ním nic. „Netrap ho, očividně mu to stačí, že stojí a líbí se mu to.“ Usmála se. Pohladila jsem Curta po krku.

Uběhl nějaký ten čas, když Johan rozhodla, že už je čas jít z vody a dát koním pauzu, když se náhle v dálce bylo slyšet, jak si to šlape kůň, okamžitě jsem se podívala, kdo to je. Byl to fríský kůň a na něm ten kluk, jak říkal té holčičce, aby si nehladila Curta. Proč zrovna přijel sem? Aby se vychloubal, že má fríse? Zavrtěla jsem hlavou.
„Koukám, že ho má jenom na nákrčáku…“ Poznamenala Aiko. Já jenom přikývla a Aiko postupně vylezla z vody. Zůstala jsem tam jako poslední a pořád koukala na toho kluka.
„Proč jsi tady zůstala jako poslední?“ Zeptal se, když byl blízko mě.
„Já? Já vlastně ani nevím, taky bych měla jít.“ Usmála jsem se.
„Jojo, jinak pěkný kůň.“ Usmál se, otočil se a zase zmizel pryč. Zavrtěla jsem hlavou a pomalu jsem vylezla z vody. Sesedla jsem z Curtise, dala mu stájovku a uvázala ho. Ještě jsme si sedli na deky a chvíli si povídali, aby koně oschli.

„Tak jo, děvčata, můžete se jít převléknou a pomalu si chystat koně, protože už je čas jet zpět do stáje.“ Usmála se Aiko, došla jsem si do batohu pro jezdecké oblečení a šla si ho převléknout, tam kde jsem byla poprvé.
„Jak se jmenuješ?“ Ozvalo se za mnou. Lekla jsem se a u toho nadskočila.
„Ty jsi mě špehoval?!“ Vydala jsem ze sebe, když jsem se na toho kluka podívala.
„Ne, teď jsem přišel. No, tak jak se jmenuješ?“ Usmál se.
„A k čemu ti to bude?“ Zeptala jsem se.
„Třeba se někdy znovu uvidíme, tak musím znát tvé jméno.“ Zazubil se.
„Terez, a ty?“ Odpověděla jsem.
„Třeba někdy příště, slečno Terez.“ Usmál se a zase zmizel. Zavrtěla jsem hlavou a šla si pomalu připravit Curtise na cestu zpět do Hope. Když byl čas odjezdu, vyhoupla jsem se do sedla a mohla konečně jet směr Hope.

Cesta zpět do Hope byla v pohodě, očividně koně už věděli, že se jde domů, tak byli v klidu. Někde jsem naklusali, někde nacválali a pak jsme už byli v Hope. Všichni jsme poděkovali všem, že jsme si udělali tak krásný výlet a pak jsme se rozešli do stájí.

seola & cassio: Po nakrmení Cassia jsem se vydala do jídelny na poradu ohledně plavení. Nemohla jsem se dočkat, ale zároveň jsem měla trochu obavy z toho, že pojedu poprvé v terénu… No, Cassio prý nemá problém s různými bubáky, tak to snad bude v pořádku. Vešla jsem do jídelny a podívala se kolem. Už tu byl Bjorn, Joh, Nell a poté holky, které jsem neznala, maximálně od vidění… Nevadí, nevadí… Došla jsem ke stolu a posadila se na jedno volné místo, kdy jsem se pozdravila s Joh a Bjornem. Po chvilce přišla ještě jedna dívka s rudými vlasy a my se všichni usadili a poslouchali. „Takže…“ Vzala si Joh slovo. „Jak už víte, pojedeme plavit… Nyní si promítneme plánek, probereme cestu a poté každá nahlásíte jakou byste chtěli svačinu… Budou klasické sendviče a pití, ale vím, že třeba někdo z vás nemá rád šunku, tak bude chtít jen sýr a zeleninu a podobné…“ Usmála se a na plátně za ní se objevila fotka jezera. „Sem pojedeme… Je to Jezero Leknín a nachází se odtud asi hodinu a z toho půlka cesty je v lese, takže vám nebude vedro… První pojedu já a Aiko, poté vy a poslední pojedou Bjorn na Jasmíně, Jennifer na Jimmym a sestřenice Aiko Tiffany na Eclestovi… Je to nejbezpečnější řešení… Pojedete ve dvojcích, případně tedy i trojcích. Viděla bych to tak, že za námi by jela Clair s Nell a za nimi Seola, Terez a Annie… Nezapomínejte na rozestupy a dávejte pozor na bubáky, hlavně pokud se vaši koně snadno polekají… Zde již vidíte plánek cesty… Jak vidíte, nejprve se přesuneme na hlavní stezku pro chodce, která vede do městečka. Asi kilometr před ním se přesuneme na polní stezku, která nás zavede do lesa. Budeme občas klusat a na polní cestě si zacváláme… Ti, co ještě necválají nemusí mít strach, koně se budou držet u sebe a trenéři i my na vás dolédneme… V terénu si aspoň ten cval lépe zažijete…“ Mrkla Joh, vysvětlila nám ještě pobídku do cvalu a všechny nás projela krákým pohledem. Uhm, cval… A je to tu! No… Snad to přežiju ve zdraví… „Poté pojedeme lesem a ten nás zavede k jezeru… Tam koně odsedláme a po jednom půjdeme pomalu do vody… Pokud by se nějaký koník bál, nekopejte do něj, v klidu ho nechte, aby vlezl za ostatními… Změny chodů budeme hlasitě oznamovat zepředu… Tak, to je asi vše… Teď si běžte nachystat koníky, tedy ještě předtím nahlaště kuchařkám vaši svačinu a poté se v 7:45 sejdeme před stájemi, dáme si do batohů pití a vyhrazíme…“ Usmála se Joh. Všichni jsme kývli, zvedli se a já šla hned za kuchařkami, kdy jsem poprosila o dva sendviče se šunkou a zeleninou bez sýra. Poté jsem se vydala do stájí si Cassia připravit.

Jakmile jsem měla sebe i Cassia připraveného, vydala jsem se před stáje, kde ke mně hned přišla kuchařka a dala mi mou svačinu a pití. Uklidila jsem si to do batohu a došla blíž k ostatním, kdy jsem Cassiovi dotáhla podbřišník a nasadila si helmu. „Tak jo děcka, pojedeme, nasedat!“ Zvolala Joh. Stáhla jsem si třmeny, urovnala si batoh a poté jsem se již vyhoupla do sedla. Když se všichni začali řadit, stiskla jsem lehce holeně a nasměrovala Cassia k ostatním a zařadila se vedle Terez a Annie.Tři valaši vedle sebe… A před námi dvě kobylky… Huh, tak snad to přežiju! Všichni se zařadili a poté Joh zavelela. „Vyrážíme!“ Zvolala a první řada se vydala ven. Poté řada před námi a po chvilce jsem Cassia pobídla i já. Stiskla jsem holeně, nabídla mu otěž a vyšla pánví vstříc s jeho pohyby. Cassio kráčel hezky za ostatními. Držela jsem si rozestup a lehce si pohrávala s otěžemi, aby si Cassio přežvýkl. Držela jsem holeně na jeho bocích, občas, když se mi zdálo, že se loudá, jsem ho trošku více pobídla a sledovala jsem cestu. Když jsme se přesunuli na stezku pro chodce, zkrátila jsem si o jednu zarážku otěže, stále si s nimi prohrávala a kontrolovala jsem si rozestup. Všimla jsem si, jak před námi proletěl igelitový pytlík. Trochu jsem ztuhla, ale Cassio si toho ani nevšiml a šel pohodově dál. Oddechla jsem si a sledovala cestu před námi. Asi po sedmi minutách se ozvalo ze předu hlasité oznámení. „KLUS!“ Zkrátila jsem si ještě o jednu zarážku otěže a pohrála si s nimi. Poté jsem stiskla holeně a zůstala chvilku sedět v sedle, když Cassio začal klusat. Rozhodla jsem se začít vysedat na pravou přední a pak to změním. Zvedla jsem se tedy ze sedla, když šla pravá přední dopředu. Trochu mi skákaly ruce. Položila jsem si je proto na kohoutek a snažila se je trošku zklidnit, stejně tak i holeně, kterými jsem Cassia občas vybídla do rychlejšího tempa, když se coural. Cesta byla příjemná a klidná. Brzy jsme dojeli k rozcestí. „Zatáčíme doleva!“ Ozvalo se ze předu. Přiložila jsem tedy Cassiovi pravou otěž na krk, natočila jsem se rameny do leva čímž jsem i posunula lehce levou ruku dozadu, pravou holeň jsem posunula lehce za podbřišník a levou jsem nechala na. Cassio se hnedka stočil doleva a pokračovali jsme v cestě. Zasedla jsem a vyčkala chvilku v pracovním sedu a poté jsem začala vysedat na levou přední. Máme přeci přesedat, že?

Nevím, jak dlouho jsme jeli, ale brzy se ozvalo, že přejdeme do kroku. Zasedla jsem tedy, ztuhla pohybu a vydržela otěže. Cassio frkl a přešel do kroku. Zkrátila jsem si ještě o zarážku otěže a pohrávala si s nimi. Cassio se pokusil zase o loudání, takže jsem jej vybídla holeněmi k pořádnému kroku. Zkontrolovala jsem si rozestup a poté sledovala dál cestu. Brzy jsme přešli na polní cestu. Bylo to obrovské rozlehlé pole. Pražilo zde sluníčko, foukal jemný větřík a kolem létal hmyz. Najednou kolem skočil zajíc! Cassio se za ním podíval, ale nic neudělal a kráčel pěkně dál. Hřebec před námi, na kterém jela Joh sebou škubl a uskočil do strany, ale dívka ho rychle zvládla. Brzy jsme již opět klusali, ale poté se ozvalo i to, čeho jsem se obávala. „Cváláme!“ Ozvalo se ze předu. Skousla jsem si ret, ale zasedla jsem do pracovního klusu, posunula pravou nohu za podbřišník a bez rozmyslu jsem stiskla holeně. „Hop!“ Pronesla jsem a pohnula pánví dopředu, kdy jsem ucítila, jak Cassio začal zvedat hezky nožky a pravidelně cválal. Žiju! Čím míň jsem nad tím přemýšlela, tím líp, jinak bych se k tomu asi neodhodlala. Cassio měl pohodlný houpavý cval. „Seol, jdi do stehenního sedu a polož si ruce na kohoutek, ať mu necukáš v hubě…“ Houkl na mě Bjorn. Hned jsem se tedy opřela do kolen, položila si ruce na kohoutek a holeně tiskla k valáškovým bokům. „Nepředkláněj se tolik…“ Upozornil mě Bjorn. Hned jsem se tedy trochu narovnala a vytáhla ramena dozadu. Cválali jsme přes polovinu polní cesty. „Přechod do klusu!“ Ozvala se Joh. Počkala jsem, až za námi budou klusat a poté jsem zasedla a ztuhla v sedu a stejně tak jsem vydržela otěže. Ruce mi tedy trochu cukaly, kdy jsem si je opět položila na kohoutek. Cassio přešel do klusu, kdy to se mnou trošku hodilo, protože jsem tak rychlý přechod nečekala. Přesunula jsem se nyní do stehenního sedu a ruce si nechala opřené o kohoutek. Zůstala jsem ve stehenním sedu až do konce polní cesty. „Krok!“ Zvolala Joh, když jsme se blížili k lesu. Opět jsem počkala, až řada za námi přejde do kroku a poté jsem zasedla, zmáčkla kolena, ztuhla jsem a vydržela otěže. Cassio zafrkal a přešel hezky do kroku. Vybídla jsem jej, aby šel svižněji, protože jsme byli už trošku moc daleko od řady před námi. Šla jsem pávní s jeho pohyby a holeně jsem měla přiložené k jeho bokům.

Vstoupili jsme do lesa, kde byl příjemný chládek. Cassio najednou lehce klopítl o tlustý klacek. Cukla jsem sebou a chytla se jeho hřívy. Cassio jen nespokojeně frkl a hrábl nohou a pokračoval dál. Pohladila jsem jej po krku, pustila se hřívy a nechala jej jít dál. Šli jsme lesem dál a já si všimla na blízkém stromě veverky s mláďaty. To je roztomilé! Podívala jsem se opět dopředu, zkontrolovala si rozestup a lehce Cassia pobídla dopředu. „Klus!“ Zvolala Joh. Počkala jsem, až řada před námi začne klusat a stiskla jsem lehce holeně a vyšla pánví vpřed, kdy jsem valachovi nabídla lehce otěž. Cassio hned naklusal. Zůstala jsem sedět a začala vysedat na pravou přední. Klusali jsme po celou lesní cestu, kdy jsem asi třikrát přesedla. Sem tam se občas nějaký kůň lekl a poskočil, ale Cassio byl klidný a bubáky zvládal v pořádku, za což jsem byla moc ráda, protože jsem si byla jistá, že bych při jakémkoli uskočení letěla dolů a to jsem fakt nechtěla! Ke konci lesní cesty se zavelel krok. Počkala jsem tedy, až řada za námi přejde. Následně jsem zasedla, stiskla kolena, vydržela otěž a ztuhla v sedle. Cassio přešel do kroku a frkl. „Už tam budeme kamaráde…“ Usmála jsem se a podívala se dopředu, kdy jsem již spatřila modrou písčitou pláž a za ní odlesk hladiny vody! Nadšeně jsem zamrkala a sledovala, jak se blížíme k té nádherné pláži a vodě.

Když jsme vyšli z lesa na pláž, zastavili jsme. Ztuhla jsem v sedle, vydržela otěž a lehce se zaklonila. Cassio zastavil a frkal. „Tak, odsedlejte a půjdeme do vody!“ Ozvala se Joh. Hned jsem tedy sesedla a sundala valáškovi sedlo a dečku. „Jennifer, podržíš mi prosím Cassia, abych odložila sedlo a převlékla se?“ Podívala jsem se na trenérku, která byla s poníkem Jimmym poblíž. „Jasně…“ Usmála se a chytla otěže, kdy já odložila sedlo na jednu větev na blízkém stromě. Následně jsem si sundala rajtky, pod kterými jsem měla plavky a nasadila jsem si kraťasy. Nechala jsem rajtky a pérka u sedla a šla zpět. Poté jsem Jennifer podržela Jimmyho, aby i ona mohla odnést sedlo a převléct se. Všimla jsem si, že Joh i Aiko se již vydaly do vody a za nimi i Terez. „Tak my půjdeme taky, Cassio…“ Usmála jsem se, ale poté jsem se zarazila. Vylezu na něj? To asi těžko… Pokusila jsem se nějakým způsobem dostat nahoru, ale nešlo mi to. „Chceš pomoct?“ Objevil se u mě Bjorn s Jasmínou. „Uhm, asi jo…“ Kývla jsem. Trenér mi udělal z rukou stoličku a pomohl mi tedy vylézt na Cassia. „Děkuju!“ Usmála jsem se a chytila pevně otěže. Bylo to zvláštní sedět na koni bez sedla. Trošku nestabilní, ale pohodlné… Když bylo u vlezu místo, stiskla jsem lehce holeně a navedla Cassia do vody. Ten se do ní bez rozmyslu vydal a spokojeně zafrkal, když si smočil nožky. Pohladila jsem ho a povolila mu otěže, aby se mohl napít. Poté jsem si otěže zase lehce zkrátila a šli jsme hlouběji do vody. Trošku mě to nadneslo, když Cassio začal plavat. Chytila jsem se trošku i jeho hřívy, aby mi neuplaval. Valášek vypadal dost spokojeně. Nějakou dobu jsme byli v hloubce a poté jsem ho nasměrovala zase na mělčinu. „Je to super, že?“ Promluvil na mě nějaký hlas. Podívala jsem se, kdo na mě mluví. Dívka, na klisně Sunshine! „Jo… Cassio si to očividně užívá a já taky…“ Usmála jsem se. „Já jsem Clair…“ Představila se mi. „Já jsem Seola, ráda tě poznávám…“ Kývla jsem na dívku. „Nepůjdeme si sednout a sníst jídlo?“ Navrhla Clair. „Jo! To zní jako super nápad!“ Kývla jsem nadšeně, kdy jsme vyšli z vody. Objala jsem Cassia kolem krku, přehodila nohu přes jeho záda a sklouzla po jeho boku na zem. Nasadila jsem mu ohlávku a přivázala jsem jej ke stromu. Clair přivázala Sunshine o kousek dál, poté jsme si daly na zem ručníky a vytáhly svačinu a pití. Hned jsem se napila a poté si rozbalila jeden sendvič se šunkou a zeleninou. „Jezdíš dlouho?“ Zeptala se Clair a ukousla si ze svého sendviče. „Ne, jen týden… Poprvé jsem nasedla na koně až v klubu před týdnem… Ty?“ Zeptala jsem se. „Já jsem dříve jezdila dva a půl roku na jezdecké akademii, ale zavřeli ji… Tak jsem se rozhodla začít tady…“ Usmála se. Chvíli jsme si s Clair povídaly, snědly jsme sendviče a napili se. „Tak jo děcka, pojedeme! Začněte si balit!“ Ozval se hlas Joh.

Zvedla jsem se, vzala ručník a dala jsem si ho do batohu. Šla jsem se rychle převléct do rajtek, uklidila jsem si pití a kraťasy a nazula jsem se do pérek. Poté jsem došla k valáškovi a nasadila mu uzdečku. Uklidila jsem ohlávku a vodítko a nasadila mu podsedlovku a sedlo. Podbřišník jsem zapla jen trochu a poté jsem se s Cassiem prošla po pláži, kdy jsem ho ještě nechala se napít a aby si namočil nožky. Poté jsem mu dotáhla podbřišník, stáhla třmeny a nasadila si přilbu. „Pojedeme, jste připraveni? Ano? Tak do sedel!“ Zavelela Joh. Všichni jsme nasedli a začali se řadit. Opět jsem se zařadila za Nell a Claire, vedle Terez a Annie. „Kdo chce, může si tady na pláži ještě zacválat, kdo nechce, pojede klusem!“ Pronesla Joh, kdy jsme se vydali nejprve krokem podél pláže. Super, takže budeme ještě chvilku tady, než se vrátíme! Nadšeně jsem si prohlédla pořádně jezero a pláž. „Klušeme!“ Ozvalo se po chvilce. Stiskla jsem holeně a nabídla lehce valáškovi otěž. Vyšla jsem mu vystříc pánví a když začal klusat, chvilku jsem zůstala v pracovním sedu a poté jsem začala vysedat na levou přední. Byla to nádhera klusat po pláži. „Tak, budeme cválat!“ Zvolala Joh poté, co jsme se otočili. Tak si taky zacváláme, je to jedinečná příležitost! Počkala jsem, až řada před námi nacválá. Poté jsem zasedla, posunula pravou nohu za podbřišník a tiskla holeně, kdy jsem valáškovi nabídla otěž a vyšla pánví dopředu s pohybem koně. „Hop!“ Cassio začal hned cválat. Zvedla jsem se ze sedla, opřela se do kolen, položila si ruce na jeho kohoutek a jen lehce se předklonila. Byla to krása, jak kolem nás ubýhala voda, písek z pláže kolem nás létal, když jej koně svými kopyty rozhazovali kolem. „Přecházíme do klusu!“ Ozvalo se najednou. Přišlo mi, že jme cválali chvilku a přitom jsme přecválali půl pláže! Povzdechla jsem si, ale kontrolovala si, že řada za námi přešla do klusu. Poté jsem zasedla, ztuhla v sedla a vydržela otěže. Cassio přešel do klusu, frkl a trošku se coural. Pobídla jsem ho holeněmi a poté se podívala dolů a začala vysedat na pravou přední.

Vjeli jsme opět na lesní cestu, kde byl opět příjemný chládek. Sice jsem byla trošku unavená, ale ještě jsem měla celkem dost síly, jen na toto nejsem zvyklá, ale zvyknu si, určitě jo! Spokojeně jsem sledovala krajinu kolem a cestu před námi, kdy jsem si držela rozestup. „Zatáčíme doprava!“ Ozvala se Joh. Podívala jsem se do zatáčky, natočila ramena, posunula levou nohu za podbřišník, pravou nechala na, levou otěž jsem přiložila Cassiovi na krk a vnitřní lehce odmáčkla. Cassio se stočil do zatáčky doprava a hezky klusal dál. „No no, klid kamaráde…“ Pohrála jsem si s otěžemi a trochu zmáčkla kone, protože valach začal hnát a cpal se za koně před náma. Trochu zpomalil a zvětšil tak rozestup. Po chvilce jsem zasedla, zůstala delší dobu v sedle a poté jsem začala vysedat na druhou nohu. „Přejdeme do kroku!“ Ozvalo se zepředu, kdy jsme se blížili k části, kde bylo hodně kořenů a klacků. Zasedla jsem, zkontrolovala, že za mnou již neklusají a poté jsem zmáčkla kolena, vydržela otěže a přestala jít s pohybem. Cassio přešel do kroku, kdy jsem však držela holeně na něm a tak šel hezky svižně. Sledovala jsem trošku i klacky pod námi, ale tentokrát Cassio neuklouzl a my vyšli na polní cestu, kde se opět začalo klusat. Zruba v půlce polní cesty se zavelelo na dnešní poslední cval. Počkala jsem, až řada před námi nacválá. Poté jsem zasedla, posunula levou nohu na podbřišník a stiskla holeně. „Hop!“ Pronesla jsem a vyšla pánví vstříc pohybu Cassia. Ten se hned hezky rozcválal. Jeho cval byl opravdu pohodlný a mě napadlo, že zůstanu sedět, ale nakonec jsem se opět rozhodla pro stehenní sed, kdy jsem si položila ruce na kohoutek a hlídala, aby se mi nehýbaly holeně. Bylo horko, ale vítr, co kolem foukal byl krásně osvěžující. Všimla jsem si dalšího zajíce, kdy hřebec s Joh zase trochu zlobil, kdy mě to trošku znepokojilo, protože… Poskakoval ve cvalu! To je nebezpečné! Ale Joh je zkušená, takže to zvládla, no… Já bych byla už na zemi… „Klušeme!“ Ozvala se po chvilce Joh, když jsme se blížili ke konci pole. Poté, co řada za námi již klusala, zasedla jsem, ztuhla v pohybu a vydržela otěže. Cassio přešel do klusu a do kroku! „Ty jeden…“ Zabrblala jsem, stiskla holeně a nechala ho pěkně naklusat a hezky svižně! Cassio nespokojeně švihl ocasem, ale klusal. Začala jsem vysedat na levou přední. Všimla jsem si, že mi cukají ruce. Položila jsem je na kohoutek abych Cassiovi necukala v hubě a snažila se ho držet ve svižném klusu, aby opět nepřešel do kroku. Přesunuli jsme se z polní cesty na stezku pro chodce. „Povolte koním lehce otěže, budeme klusat ještě tak pět, až deset minut a poté koně necháme vykrokovat až do stájí!“ Houkla Joh. Povolila jsem tedy Cassiovi otěže o jednu zarážku a přesedla jsem. Klusali jsme po stezce pro chodce asi sedm minut a poté byl ohlášen přechod do kroku a vykrokování. Když řada za námi přešla do kroku, zasedla jsem a ztuhla v sedu. Valach frkl a přešel do kroku. Povolila jsem mu otěže a on si protáhl krk k zemi. Udržovala jsem jej stále ve svižném kroku, aby se neloudal. Už jsem opravu byla trochu unavená a těšila jsem se, až se pořádně napiju a na chvilku si sednu. Cassio taky vypadal, že se těší do výběhu. Krokovali jsme k hlavní cestě asi deset minut, za kterou již byla brána klubu. Projeli jsme bránou a před stájemi jsme všichni zastavili. Seskočila jsem ze sedla, vytáhla třmeny a povolila Cassiovi podbřišník. „Tak, děkujeme všem za účast… Nezapomeňte koně trochu vyhřebelcovat, hlavně v místě sedla a podbřišníku, tím je i trochu promasírujete. A pak si nezapomeňte přijít vybrat odměnu za dnešní účast, protože jste byli prostě skvělí!“ Usmála se Joh. Pokývala jsem hlavou a vydala jsem se s Cassiem do stájí.

____________________

PROSÍM O ČERNOU MASKU PROTI HMYZU
Děkuji ♥

clair a sunshine: Do jídelny jsem vstoupila hned za Jennifer. Očividně se jí líbilo, že mě může hned představit několika lidem. Přeci jenom jsem tu znala pouze ji a jednu jedinou členku, která mě do zdejšího klubu přivedla. Hned jak jsem si Nell všimla, zamířila jsem za ní. Pohodlně jsme se usadily vedle sebe a čekaly na poslední opozdilce. Během toho jsem se stihla seznámit s další členkou, Terez, která se starala o Curtise. Hned jak se objevila poslední účastnice dnešní výpravy, ujala se slova Joh. „Ze všeho nejdřív je nutné vyřešit, kdo kde pojede. Vepředu pojedu já s Aiko a úplně vzadu Bjorn s Jasmínou, Jennifer s Jimmym a Tiffany s Eclestonem. Vy pojedete mezi námi. Můžete se dohodnout, kdo pojede s kým. Bude jedna dvojice a jedna trojice, případně ten z vás, kdo nebude mít dvojici, pojede s námi vepředu. Máte na to minutu.“ Než jsem se stihla podívat na Nell, už se mě ptala, jestli pojedeme spolu. Neměla jsem důvod nesouhlasit. „Dobře tedy. Za námi pojede Nell a Clair, obě si budou hlídat své kobylky. Přeci jen před nimi pojede hřebec a nerada bych, aby se stala nějaká nehoda.“ Joh se zasmála a pokračovala. „V dostatečném rozestupu za nimi pojede ten zbytek, tedy Terez, Annie a Seola. Nezapomeňte si přibalit ohlávky, před odjezdem dostanete ještě svačinu, tak ne, že ji někde necháte. Pojedeme k jezeru Leknín, které je odtud vzdálené asi hodiny. Za mnou už můžete vidět, jak přibližně vypadá.“ Musela jsem uznat, že jezero vypadalo opravdu nádherně. Teď si ještě počkat na realitu. „A jak samotná cesta bude probíhat? Dojdeme na hlavní stezku pro chodce a přibližně kilometr před městečkem odbočíme na polní cestu, kterou se dostaneme až do lesa. Budeme klusat a někde si určitě zacváláme. Kdyby s tím měl někdo problém, musí nám to říct včas. Ale určitě se cvalu bát nemusíte. V lese dávejte pozor, nikdy nevíte, co na vás kde vyskočí a čeho se vaši koně leknou.“ Joh se na chvilku odmlčela, abychom tyhle informace mohly zpracovat. „Lesem se dostaneme až k jezeru, kde koně odsedláme a postupně můžeme jít do vody. Pokud by některý z koní nechtěl do vody, chvilku počkejte a v klidu ho veďte za ostatními. Hlavně do něj nekopejte. Kdo chce, může si vzít koně na parelku, kdo ji nemá, máme tady několik k zapůjčení.“ I když to byla lákavá nabídka, neměla jsem tušení, jak Sunshine na parelku reaguje a na uzdečce jsem si přeci jenom byla jistější. „Málem bych zapomněla. Pro všechny zúčastněné tu mám menší odměnu. Masku proti hmyzu, mazání na kopyta a repelent. Pokud nemá nikdo žádné dotazy, je akorát čas nachystat si koně. Za patnáct minut ať jste všichni nachystaní před stájemi. Dostanete svačiny a vyrazíme. Ode mě je to vše, takže si běžte nachystat své parťáky.“ Spolu s ostatními jsem zamířila do stáje, kde už Sunshine netrpělivě přešlapovala.
Se Sunshine jsem vyšla ze stáje hned za Nell. Motaly se zde kuchařky, které každému nabízely svačinu. S díky jsem si vzala několik sendvičů i láhev s pitím. Vše jsem schovala do batohu, který jsem si hned hodila na záda a otočila jsem se zpátky na Shi. Dotáhla jsem podbřišník a stáhla třmeny. „Nezapomněli jste si někdo něco? Jestli vidím dobře, všichni jsme chystaní, takže do sedel a můžeme vyrazit.“ Ozvala se Joh, strčila jsem levou nohu do třmenu a vyhoupla se do sedla. „Doufám, že si pamatuje, jak kdo máte jet.“ Sunshine jsem zastavila vedle Clementine. Před námi už byla připravená Aiko s Joh. „Jestli nikdo není proti, tak jedeme.“ Zavolala na nás dozadu Joh a sama pobídla svého hřebce do kroku. Stiskla jsem holeně a nechala Sunshine hezky vykročit. S Nell jsme si mezi námi a první dvojicí raději udržovali trošku větší rozestup než normálně. Se Shi jsem byla venku poprvé, navíc jsem na ní poprvé seděla teprve včera. A Santiaga jsem také vůbec neznala a neměla jsem sebemenší tušení, jak se chová. A udělaly jsme dobře. Santiago sem tam vymyslel něco, jak vyzkoušet jeho jezdkyni, zda mu věnuje veškerou její pozornost. Sunshine natáčela ouška všemi směry. Byla jsem připravená zakročit, kdyby se jí během naší cesty něco nelíbilo. Naštěstí byla zatím v klidu. Postupně jsem si zkracovala otěže až na takovou délku, kterou jsem uznala jako dostačující. Občas kolem nás prošel nějaký turista, na kterého se Shi vždy zaměřila. Co kdyby si ji chtěl náhodou dát k obědu nebo mu naopak vypadlo něco dobrého. Člověk, v tomhle případě kůň, přeci nikdy neví. Užívala jsem si krásnou přírodu kolem mě a do toho jsem si stihla povídat i s Nell. „Myslím, že teď je jedinečná příležitost si na téhle cestě zaklusat.“ Zaslechla jsem Aiko říkat Joh. „Klus!“ Zavolala o minutu později Joh k nám dozadu a sama se svým hřebcem naklusala. Stiskla jsem holeně, nabídla jí otěž a po pár krocích jsem začala vysedávat. Sledovala jsem náš rozestup a čas od času jsem vzala Shi trochu zpátky. Cítila jsem na ní, že by se nejradši rozletěla a jen tak by nezastavila. Přibližně po dvě stě metrech jsem si přesedla a dál se kochala výhledem. V dálce se objevil turista, který měl s sebou navíc i psa, proto přišel okamžitý pokyn ke zpomalení. Hned jak zpomalila řada za námi, zasedla jsem, ztuhla v kříži, pobídla holeněmi a vydržela jsem otěže do doby, než se kobča uráčila přejít do pomalejšího chodu. Slušně jsme pozdravili, Aiko mu ještě stihla poděkovat, že si podržel psa a jelo se dál. Pobídla jsem Shi do aktivního kroku a sledovala jsem dění kolem.
„Támhle musíme odbočit, abychom se dostali na tu polní cestu, o které jsme vám říkali. Na začátku si zaklušeme, a pak i zacváláme. Ke klusu vám asi nic moc říkat nemusím, jen si nezapomínejte přesedat. Pro ty z vás, kteří neznají pobídku do cvalu. Vnitřní holeň zůstává na místě, vnější posune mírně za podbřišník. Venku záleží jen na vás, na jakou nohu pocváláte. Předpokládám, že všichni máte koně na otěži, takže ji nezapomeňte koni nabídnout. Bude pro vás lehčí, když se postavíte do stehenního sedu. Je vám zatím vše jasné?“ Zeptala se Aiko a všichni souhlasili. Konečně jsem pole, které nás mělo dovést až do lesa, zahlédla. Bylo opravdu velké a polní cesta vedla až kdo ví kam. „Tak to bude ještě hodně zajímavý.“ Ozvala se vedle mě Nell. „Jestli ten cval přežijeme, tak to bude teprve zajímavý.“ Zasmála jsem se a vzala Shi trošku zpátky, protože se až moc začala cpát na vedoucí koně.
Na poli už bylo teplo i v této hodině. Proto jsem byla celkem vděčná, že se kus překluše a přecválá. Představa, že by se celá cesta šla krokem, byla opravdu děsivá. „Všichni připravení? Naklušeme a jakmile řeknu, tak nacváláme. Nebo má někdo něco proti?“ Nikdo Joh neodpovídal. Všichni, nebo minimálně já, jsem přemýšlela, jak cval asi bude probíhat. Jak bude kobyla reagovat, jestli to já vůbec usedím a nesletím při první příležitosti. „Mlčení znamená souhlas, takže klus!“ Joh to řekla co nejhlasitěji, aby ji slyšeli i ti vzadu. Počkala jsem, až nakluše Aiko s Joh a teprve potom jsem pobídla i Sunshine. Naklusala vážně pěkně. Pravidelně jsem vysedávala a čekala až se ozve někdo ohledně cvalu. Klusali jsme relativně malou část polní cesty. „A cváláme!“ Zakřičela Johanna, aby byla slyšet a sama nacválala. Mrkla jsem se na Nell, povzbudivě se na ni usmála, použila přesnou pobídku, kterou nám již dřív Aiko vysvětlila a hned jak Shi zrychlila, jsem se postavila do stehenního sedu. Nebylo to zas tak hrozné. Pokud tedy pominu těch pár kozlíků, které byly určitě projevem radosti Sunshine. Nedávala do nich moc své síly, takže nebyl sebemenší problém je usedět, tedy většinou. Na začátku jsem se sice věnovala pouze kobči, ale konci už jsem si cval i užívala. Chyběl mi ten pocit svobody. „A klus!“ Jakmile skupina dívek za námi zpomalila své koně, i my s Nell a kobčama jsme přešly do klusu. I když to bylo krapet těžší, protože se jim samozřejmě zpomalovat vůbec nechtělo. Začala jsem vysedávat na druhou nohu, než jsem vysedávala před cvalem. Pozorně jsem sledovala pole a vyhlížela les. Nejradši bych se k rybníku hned teleportovala. Ještě kus jsme klusali a do kroku zpomalili až před lesem. Chovala se ukázkově a nedokázala jsem pochopit, proč Jennifer říkala, že je hodně lekavá. Tahle stránka její povahy bohužel přišla na scénu až o několik minut později.
Les vypadal nádherně. Nebylo zde ani teplo ani zima, takže úplně ideální. Shi si dávala pozor kam šlape, svoje nožky měla očividně opravdu ráda. A pak přišel okamžik, kdy se projevila pravá povaha mé skvělé parťačky. Zrovna jsme šli krokem po užší lesní cestě, když kolem nás proběhly dvě srnky. Sunshine, stejně jako pár dalších koní, uskočila do strany. „Šššš“ Snažila jsem se ji hned uklidnit a pobídla ji zpátky do kroku. Dovedla jsem ji zpět vedle Clementine a začala jsem dávat přeci jen větší pozor. Nyní jsem to možná useděla, ale příště to mohlo skončit úplně jinak. „Naklušeme!“ Ozvala se Aiko, když se cesta zase rozšířila. Klusaly jsme hezky v tempu a během této klusové etapy se mi Shi lekla hned dvakrát. Problém byl v tom, že jsem neměla tušení, čeho se vlastně lekla. „Ani bych se nedivila, kdyby se lekla vlastního stínu.“ Poznamenala se smíchem Nell a já přikývla. Klusali jsme docela dlouho, proto jsem si pravidelně přesedávala. „Za chvilku se před námi objeví boží cvalová rovinka. Takže na můj povel nacváláme, rozumíte?“ Plán jsme odsouhlasili a hned jak se cesta vrátila do původního stavu, nacválali jsme. Byla jsem neskutečně šťastná. Cválaly jsme jenom dvě minuty. Postupně jsme přešly zpátky do klusu. Dokonce jsem si už začala zvykat na to kobčino věčné uskakování do strany, když ji něco vyděsilo. Klusali jsme skoro zbytek cesty. Až když jsme byli skoro v cíli, zpomalili jsme do kroku. Mezi stromy jsem konečně spatřila krásně čistou vodu. Nemohla jsem se dočkat, až se v ní i se Sunshine osvěžím. Jestli ji do vody teda vůbec dostanu.
Zastavili jsme na menší pláži. Bylo tu nádherně. „Odsedláme a můžeme jít do vody“ Oznámila nám Joh, která si hned na to odsedlala Santiaga. Seskočila jsem na zem, vytáhla třmeny, rozepnula podbřišník, přehodila ho přes sedlo, které jsem sejmula a odložila na bezpečné místo. S Nell jsme si vzájemně podržely koně, abychom se mohly převléct do plavek. Když jsem držela Sunshine s Clementine, vyhlížela jsem si v okolí nějaký pařez nebo něco podobného, přec co bych si mohla na Shi vylézt. „Už mi ji můžeš vrátit“ Objevila se za mnou Nell, a tak jsem jí předala otěže a zamířila blíž k lesu, kde přeci jenom jeden krásný pařez byl. „Kdo chce, může nalézt až ve vodě. Pokud chcete hned, ale na koně bez sedla nevyskočíte, pomozte si navzájem.“ Zavolala na nás Aiko a sama nám názorně předvedla, jak by se na koně bez sedla dalo vylézt. Zastavila jsem se u pařezu, odrazila se, pravou nohu přehodila přes hřbet a pohodlně jsem se usadila. Přemýšlela jsem, jak bude Sunshine na tak velkou vodní plochu reagovat.
Ve vodě už byli skoro všichni, tak jsem pobídla Shi do kroku a zamířila s ní k vodě. Těsně před ní se zastavila. Jako bych to nečekala. Nechala jsem ji, aby v klidu sklonila hlavu a vodu zkontrolovala. Nakonec usoudila, že je pravděpodobně bezpečná, když její koňští přátelé ve vodě ještě žijí. Pomalými kroky vstoupila do vody. Hodně jsem ji chválila. Postupovaly jsme dál, abychom nepřekážely ostatním, kdo by chtěl do nebo z vody. Vše probíhalo v klidu, tedy až na menší nehodu Aiko. White Rose si asi myslela, že je Aiko málo mokrá a sejmula ji. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Za nedlouho jsme se s kobčou dostaly do větší hloubky, kde musela plavat. Pevně jsem se držela a užívala si ten nádherný pocit. Sunshine se očividně také bavila. Když jsme doplavaly zpátky na mělčinu, spokojeně hrabala nožkou a všude kolem nás cákala vodu. „Ty jsi ale potvůrka“ Zasmála jsem se, když mi vodu stříkla do obličeje.
Vedle mě se objevila jedna z dívek, které jely za mnou a Nell. „Je to super, že?“ Rozhodla jsem se, že je správný čas se seznámit. „Jo, Cassio si to očividně užívá a já taky.“ „Já jsem Clair.“ Představila jsem se jí a čekala na odezvu. „Já jsem Seola, ráda tě poznávám.“ „Já taky. Nepůjdeme si sednout a sníst jídlo?“ Zeptala jsem se, když jsem zaslechla Aiko, jak říká něco o tom, ať se jdeme najíst. „Jo! To zní jako super nápad!“ Společně jsme zamířili z vody ven. Shi jsem uvázala u jednoho ze stromů, samozřejmě až když měla ohlávku. Z batohu jsem si vytáhla ručník i svačinu a sedla si vedle Seoly. Ve vodě zůstalo ještě pár lidí, na pláži byl tím pádem docela klid. „Jezdíš dlouho?“ Zeptala jsem se Seoly před tím, než jsem poprvé ochutnala svůj sendvič. Mimochodem byl opravdu výborný. „Ne, jen týden. Poprvé jsem nasedla na koně až v klubu před týdnem. Ty?“ „No…Já jsem dříve jezdila dva a půl roku na jezdecké akademii, ale zavřeli ji. Díky akademii jsem poznala Nell, která mi řekla o Hope. Tak jsem se rozhodla začít tady. A poprvé jsem Hope navštívila včera.“ Pousmála jsem se a zamyslela se nad tím, jaký je to zvláštní pocit, když jsem zde od včerejška a hned jsem jela ven. Chvíli jsme si jen tak povídaly o všem možném. Řekla mi, že pochází z Koreje, což bylo vážně zajímavý. Za nedlouho se k nám připojila i Nell, která se tu znala očividně snad s každým. Popovídali jsme si i s Joh, která trávila většinu času na cestách, takže v klubu nebyla skoro žádná šance ji potkat. Čas u jezera ubíhal opravdu rychle. Ani jsme se nenadáli a byl tu čas odjezdu.
„Pomalu si zabalte všechny věci, ne, že tady něco necháte a vydáme se k domovu.“ Ozvala se Aiko, a tak jsem se všichni pomalu zvedli a šli se nachystat. Co nejrychleji jsem se převlékla, vše naházela do batohu a zamířila za Sunshine. Klisna v klidu stála u stromu, kde jsem ji uvázala. „Šikulka jsi.“ Pohladila jsem ji a nabídla jablko, které si ochotně vzala a spokojeně pochroupala. Hodila jsem na ni podsedlovku a sedlo, podbřišák jsem zapnula na první dírku a ohlávku jsem vyměnila za uzdečku. Ohlávku jsem ještě nacpala do batohu a zamířila jsem s kobčou za ostatními. Teprve tehdy, když se připojil poslední člen naší výpravy, vydala Joh povel k nasednutí. Dotáhla jsem podbřišník, stáhla třmeny a vyskočila jsem do sedla. Než jsem se stačila rozkoukat, už si nás našla Nell, která se zařadila hned vedle nás. „Bylo to boží, klidně bych sem jezdila častěji.“ Řekla Nell a já přikývla. „To jo, jezero je nádherné. Celá tahle akce mi připomněla staré časy.“ Pousmála jsem se při vzpomínce na Florestu. „I mně.“ Souhlasila má kamarádka.
„Jestli jste všichni připraveni, můžeme vyrazit. Pojedeme ještě kus po pláži. Je to někdo, kdo by si chtěl tady po kraji zacválat?“ Zeptala se Joh a samozřejmě všichni nadšeně souhlasili. Kousek jsme šli krokem, aby se nám koně uvolnili. „Páni. Tohle je jako splněný sen.“ Na Nell bylo poznat, že je vážně nadšená. Ale kdo by nebyl. „A klus!“ Zaznělo zepředu od Aiko, která hned White Rose rozklusala. Pobídla jsem Sunshine a po pár krocích jsem začala vysedávat. „Cval!“ S tím dvojice před námi nacválala a my neotáleli a napodobili je. Zvedla jsem se do stehenního sedu a užívala si. Krajina kolem nás ubíhala a já chtěla zastavit čas a zůstat přesně v tomhle momentě. Neřešit nic jiného, jenom si užívat svobody po boku Sunshine.
„Klus!“ Bohužel Joh vydala povel ke zpomalení, jelikož jsme se blížili ke konci pláže. Hned jak za námi zpomalili, zasedla jsem, ztuhla v kříži, pobídla a vydržela otěže. Sunshine neochotně zpomalila. Klusali jsme až k lesní cestě, před kterou jsme zpomalili do kroku. Napojili jsme se na cestu, kterou jsme k jezeru původně přišli a pokračovali v cestě domů. Díky tomu, že Shi nebyla zvyklá pracovat, byla docela v klidu. Asi už neměla energii vymýšlet různé bubáky. Sem tam se sice něčeho lekla, ale nebylo to tak hrozné jako při cestě k Leknínu. Zrovna jsme procházeli částí lesa, kde cesty nebyly zrovna příjemné a všude trčely větve a kořeny. Dávala jsem pozor, sem tam jsem se musela sklonit, aby mě některé z větví nesejmula k zemi. Shi také opatrně překračovala kořeny a hlídala si své nožky. Hned jak jsme překonali tuhle zrádnou část lesa, celá naše skupina naklusala. „Za chvíli budeme na poli, kde si naposledy zacváláme, pak půjdeme chvilku v klusu a po stezce se vrátíme domů krokem.“ Informovala nás průběžně Aiko o následující cestě. Za nedlouho se před námi opravdu objevil výjezd z lesa na polní cestu. Sunshine zase ožila. Nenápadně začala zrychlovat, takže jsem zasedla a vzala ji trochu zpátky. Tohle jsem jí nehodlala tolerovat. Sice se chvilku vztekala, ale brzy přijala fakt, že musí klusat v klidu.
„Cval!“ Zvolala hlasitě Joh a s hřebcem se rozběhla po cestě. Pravou nohu jsem nechala na podbřišníku, levou posunula za něj, nabídla jsem kobči otěž a pobídla ji do cvalu. Nemusela jsem ji nutit. Na první pobídku vystřelila dopředu stejně jako Clementine. Nechala jsem ji běžet, ale stále jsem se snažila udržovat dostatečný rozestup. Těšila jsem se, až splníme první level a začneme cválat i na jízdárně. Nemohla jsem se dočkat až se posuneme dál. Vítr mi čechral vlasy, Shi vlála hříva. Slovy se ten pocit popsal nedal. Kus před námi jsem zahlédla stezku, na kterou jsme se měli napojit. Všichni jsme zpomalili do klusu, začala jsem vysedávat, občas jsem si přesedla.
Turistická stezka byla prázdná. Asi bylo takové teplo, že už ani turisti nikam chodit nechtěli. Ještě chvíli jsme klusali, ale jelikož jsme se už blížili k domovu, zpomalili jsme do kroku. Povolila jsem otěž a sledovala dění kolem sebe. Koně už se těšili domů, stejně jako já. Ne, že bych si vyjížďku neužila, ale nebyla jsem zvyklá trávit v sedle takovou dobu, tudíž jsem byla značně unavená. Shi šla hezky se skloněnou hlavou. „Jakmile se vrátíme, můžete je opláchnout a nezapomeňte jim namazat kopýtka, nastříkat je repelentem a dát jim masky. Vše dostanete hned jak se vrátíme. Už by to pro vás mělo být nachystané.“ Otočila se na nás Aiko s úsměvem. Za pár minut jsme projeli bránou a zastavili před stájemi. Konečně doma. Seskočila jsem, vytáhla třmeny, povolila podbřišník, převzala si odměnu za zúčastnění dnešní akce a vyslechla si závěrečnou řeč Joh. Všem děkovala za účast a za možnost lepšího seznámení se s námi. Pak už jsem jen uchopila otěže a zamířila do stáje, abych se postarala o Sunshine.


PROSÍM O ČERNOU MASKU. DÍKY