Komentář, na který odpovídáte
seola & cassio: Po nakrmení Cassia jsem se vydala do jídelny na poradu ohledně plavení. Nemohla jsem se dočkat, ale zároveň jsem měla trochu obavy z toho, že pojedu poprvé v terénu… No, Cassio prý nemá problém s různými bubáky, tak to snad bude v pořádku. Vešla jsem do jídelny a podívala se kolem. Už tu byl Bjorn, Joh, Nell a poté holky, které jsem neznala, maximálně od vidění… Nevadí, nevadí… Došla jsem ke stolu a posadila se na jedno volné místo, kdy jsem se pozdravila s Joh a Bjornem. Po chvilce přišla ještě jedna dívka s rudými vlasy a my se všichni usadili a poslouchali. „Takže…“ Vzala si Joh slovo. „Jak už víte, pojedeme plavit… Nyní si promítneme plánek, probereme cestu a poté každá nahlásíte jakou byste chtěli svačinu… Budou klasické sendviče a pití, ale vím, že třeba někdo z vás nemá rád šunku, tak bude chtít jen sýr a zeleninu a podobné…“ Usmála se a na plátně za ní se objevila fotka jezera. „Sem pojedeme… Je to Jezero Leknín a nachází se odtud asi hodinu a z toho půlka cesty je v lese, takže vám nebude vedro… První pojedu já a Aiko, poté vy a poslední pojedou Bjorn na Jasmíně, Jennifer na Jimmym a sestřenice Aiko Tiffany na Eclestovi… Je to nejbezpečnější řešení… Pojedete ve dvojcích, případně tedy i trojcích. Viděla bych to tak, že za námi by jela Clair s Nell a za nimi Seola, Terez a Annie… Nezapomínejte na rozestupy a dávejte pozor na bubáky, hlavně pokud se vaši koně snadno polekají… Zde již vidíte plánek cesty… Jak vidíte, nejprve se přesuneme na hlavní stezku pro chodce, která vede do městečka. Asi kilometr před ním se přesuneme na polní stezku, která nás zavede do lesa. Budeme občas klusat a na polní cestě si zacváláme… Ti, co ještě necválají nemusí mít strach, koně se budou držet u sebe a trenéři i my na vás dolédneme… V terénu si aspoň ten cval lépe zažijete…“ Mrkla Joh, vysvětlila nám ještě pobídku do cvalu a všechny nás projela krákým pohledem. Uhm, cval… A je to tu! No… Snad to přežiju ve zdraví… „Poté pojedeme lesem a ten nás zavede k jezeru… Tam koně odsedláme a po jednom půjdeme pomalu do vody… Pokud by se nějaký koník bál, nekopejte do něj, v klidu ho nechte, aby vlezl za ostatními… Změny chodů budeme hlasitě oznamovat zepředu… Tak, to je asi vše… Teď si běžte nachystat koníky, tedy ještě předtím nahlaště kuchařkám vaši svačinu a poté se v 7:45 sejdeme před stájemi, dáme si do batohů pití a vyhrazíme…“ Usmála se Joh. Všichni jsme kývli, zvedli se a já šla hned za kuchařkami, kdy jsem poprosila o dva sendviče se šunkou a zeleninou bez sýra. Poté jsem se vydala do stájí si Cassia připravit.
Jakmile jsem měla sebe i Cassia připraveného, vydala jsem se před stáje, kde ke mně hned přišla kuchařka a dala mi mou svačinu a pití. Uklidila jsem si to do batohu a došla blíž k ostatním, kdy jsem Cassiovi dotáhla podbřišník a nasadila si helmu. „Tak jo děcka, pojedeme, nasedat!“ Zvolala Joh. Stáhla jsem si třmeny, urovnala si batoh a poté jsem se již vyhoupla do sedla. Když se všichni začali řadit, stiskla jsem lehce holeně a nasměrovala Cassia k ostatním a zařadila se vedle Terez a Annie.Tři valaši vedle sebe… A před námi dvě kobylky… Huh, tak snad to přežiju! Všichni se zařadili a poté Joh zavelela. „Vyrážíme!“ Zvolala a první řada se vydala ven. Poté řada před námi a po chvilce jsem Cassia pobídla i já. Stiskla jsem holeně, nabídla mu otěž a vyšla pánví vstříc s jeho pohyby. Cassio kráčel hezky za ostatními. Držela jsem si rozestup a lehce si pohrávala s otěžemi, aby si Cassio přežvýkl. Držela jsem holeně na jeho bocích, občas, když se mi zdálo, že se loudá, jsem ho trošku více pobídla a sledovala jsem cestu. Když jsme se přesunuli na stezku pro chodce, zkrátila jsem si o jednu zarážku otěže, stále si s nimi prohrávala a kontrolovala jsem si rozestup. Všimla jsem si, jak před námi proletěl igelitový pytlík. Trochu jsem ztuhla, ale Cassio si toho ani nevšiml a šel pohodově dál. Oddechla jsem si a sledovala cestu před námi. Asi po sedmi minutách se ozvalo ze předu hlasité oznámení. „KLUS!“ Zkrátila jsem si ještě o jednu zarážku otěže a pohrála si s nimi. Poté jsem stiskla holeně a zůstala chvilku sedět v sedle, když Cassio začal klusat. Rozhodla jsem se začít vysedat na pravou přední a pak to změním. Zvedla jsem se tedy ze sedla, když šla pravá přední dopředu. Trochu mi skákaly ruce. Položila jsem si je proto na kohoutek a snažila se je trošku zklidnit, stejně tak i holeně, kterými jsem Cassia občas vybídla do rychlejšího tempa, když se coural. Cesta byla příjemná a klidná. Brzy jsme dojeli k rozcestí. „Zatáčíme doleva!“ Ozvalo se ze předu. Přiložila jsem tedy Cassiovi pravou otěž na krk, natočila jsem se rameny do leva čímž jsem i posunula lehce levou ruku dozadu, pravou holeň jsem posunula lehce za podbřišník a levou jsem nechala na. Cassio se hnedka stočil doleva a pokračovali jsme v cestě. Zasedla jsem a vyčkala chvilku v pracovním sedu a poté jsem začala vysedat na levou přední. Máme přeci přesedat, že?
Nevím, jak dlouho jsme jeli, ale brzy se ozvalo, že přejdeme do kroku. Zasedla jsem tedy, ztuhla pohybu a vydržela otěže. Cassio frkl a přešel do kroku. Zkrátila jsem si ještě o zarážku otěže a pohrávala si s nimi. Cassio se pokusil zase o loudání, takže jsem jej vybídla holeněmi k pořádnému kroku. Zkontrolovala jsem si rozestup a poté sledovala dál cestu. Brzy jsme přešli na polní cestu. Bylo to obrovské rozlehlé pole. Pražilo zde sluníčko, foukal jemný větřík a kolem létal hmyz. Najednou kolem skočil zajíc! Cassio se za ním podíval, ale nic neudělal a kráčel pěkně dál. Hřebec před námi, na kterém jela Joh sebou škubl a uskočil do strany, ale dívka ho rychle zvládla. Brzy jsme již opět klusali, ale poté se ozvalo i to, čeho jsem se obávala. „Cváláme!“ Ozvalo se ze předu. Skousla jsem si ret, ale zasedla jsem do pracovního klusu, posunula pravou nohu za podbřišník a bez rozmyslu jsem stiskla holeně. „Hop!“ Pronesla jsem a pohnula pánví dopředu, kdy jsem ucítila, jak Cassio začal zvedat hezky nožky a pravidelně cválal. Žiju! Čím míň jsem nad tím přemýšlela, tím líp, jinak bych se k tomu asi neodhodlala. Cassio měl pohodlný houpavý cval. „Seol, jdi do stehenního sedu a polož si ruce na kohoutek, ať mu necukáš v hubě…“ Houkl na mě Bjorn. Hned jsem se tedy opřela do kolen, položila si ruce na kohoutek a holeně tiskla k valáškovým bokům. „Nepředkláněj se tolik…“ Upozornil mě Bjorn. Hned jsem se tedy trochu narovnala a vytáhla ramena dozadu. Cválali jsme přes polovinu polní cesty. „Přechod do klusu!“ Ozvala se Joh. Počkala jsem, až za námi budou klusat a poté jsem zasedla a ztuhla v sedu a stejně tak jsem vydržela otěže. Ruce mi tedy trochu cukaly, kdy jsem si je opět položila na kohoutek. Cassio přešel do klusu, kdy to se mnou trošku hodilo, protože jsem tak rychlý přechod nečekala. Přesunula jsem se nyní do stehenního sedu a ruce si nechala opřené o kohoutek. Zůstala jsem ve stehenním sedu až do konce polní cesty. „Krok!“ Zvolala Joh, když jsme se blížili k lesu. Opět jsem počkala, až řada za námi přejde do kroku a poté jsem zasedla, zmáčkla kolena, ztuhla jsem a vydržela otěže. Cassio zafrkal a přešel hezky do kroku. Vybídla jsem jej, aby šel svižněji, protože jsme byli už trošku moc daleko od řady před námi. Šla jsem pávní s jeho pohyby a holeně jsem měla přiložené k jeho bokům.
Vstoupili jsme do lesa, kde byl příjemný chládek. Cassio najednou lehce klopítl o tlustý klacek. Cukla jsem sebou a chytla se jeho hřívy. Cassio jen nespokojeně frkl a hrábl nohou a pokračoval dál. Pohladila jsem jej po krku, pustila se hřívy a nechala jej jít dál. Šli jsme lesem dál a já si všimla na blízkém stromě veverky s mláďaty. To je roztomilé! Podívala jsem se opět dopředu, zkontrolovala si rozestup a lehce Cassia pobídla dopředu. „Klus!“ Zvolala Joh. Počkala jsem, až řada před námi začne klusat a stiskla jsem lehce holeně a vyšla pánví vpřed, kdy jsem valachovi nabídla lehce otěž. Cassio hned naklusal. Zůstala jsem sedět a začala vysedat na pravou přední. Klusali jsme po celou lesní cestu, kdy jsem asi třikrát přesedla. Sem tam se občas nějaký kůň lekl a poskočil, ale Cassio byl klidný a bubáky zvládal v pořádku, za což jsem byla moc ráda, protože jsem si byla jistá, že bych při jakémkoli uskočení letěla dolů a to jsem fakt nechtěla! Ke konci lesní cesty se zavelel krok. Počkala jsem tedy, až řada za námi přejde. Následně jsem zasedla, stiskla kolena, vydržela otěž a ztuhla v sedle. Cassio přešel do kroku a frkl. „Už tam budeme kamaráde…“ Usmála jsem se a podívala se dopředu, kdy jsem již spatřila modrou písčitou pláž a za ní odlesk hladiny vody! Nadšeně jsem zamrkala a sledovala, jak se blížíme k té nádherné pláži a vodě.
Když jsme vyšli z lesa na pláž, zastavili jsme. Ztuhla jsem v sedle, vydržela otěž a lehce se zaklonila. Cassio zastavil a frkal. „Tak, odsedlejte a půjdeme do vody!“ Ozvala se Joh. Hned jsem tedy sesedla a sundala valáškovi sedlo a dečku. „Jennifer, podržíš mi prosím Cassia, abych odložila sedlo a převlékla se?“ Podívala jsem se na trenérku, která byla s poníkem Jimmym poblíž. „Jasně…“ Usmála se a chytla otěže, kdy já odložila sedlo na jednu větev na blízkém stromě. Následně jsem si sundala rajtky, pod kterými jsem měla plavky a nasadila jsem si kraťasy. Nechala jsem rajtky a pérka u sedla a šla zpět. Poté jsem Jennifer podržela Jimmyho, aby i ona mohla odnést sedlo a převléct se. Všimla jsem si, že Joh i Aiko se již vydaly do vody a za nimi i Terez. „Tak my půjdeme taky, Cassio…“ Usmála jsem se, ale poté jsem se zarazila. Vylezu na něj? To asi těžko… Pokusila jsem se nějakým způsobem dostat nahoru, ale nešlo mi to. „Chceš pomoct?“ Objevil se u mě Bjorn s Jasmínou. „Uhm, asi jo…“ Kývla jsem. Trenér mi udělal z rukou stoličku a pomohl mi tedy vylézt na Cassia. „Děkuju!“ Usmála jsem se a chytila pevně otěže. Bylo to zvláštní sedět na koni bez sedla. Trošku nestabilní, ale pohodlné… Když bylo u vlezu místo, stiskla jsem lehce holeně a navedla Cassia do vody. Ten se do ní bez rozmyslu vydal a spokojeně zafrkal, když si smočil nožky. Pohladila jsem ho a povolila mu otěže, aby se mohl napít. Poté jsem si otěže zase lehce zkrátila a šli jsme hlouběji do vody. Trošku mě to nadneslo, když Cassio začal plavat. Chytila jsem se trošku i jeho hřívy, aby mi neuplaval. Valášek vypadal dost spokojeně. Nějakou dobu jsme byli v hloubce a poté jsem ho nasměrovala zase na mělčinu. „Je to super, že?“ Promluvil na mě nějaký hlas. Podívala jsem se, kdo na mě mluví. Dívka, na klisně Sunshine! „Jo… Cassio si to očividně užívá a já taky…“ Usmála jsem se. „Já jsem Clair…“ Představila se mi. „Já jsem Seola, ráda tě poznávám…“ Kývla jsem na dívku. „Nepůjdeme si sednout a sníst jídlo?“ Navrhla Clair. „Jo! To zní jako super nápad!“ Kývla jsem nadšeně, kdy jsme vyšli z vody. Objala jsem Cassia kolem krku, přehodila nohu přes jeho záda a sklouzla po jeho boku na zem. Nasadila jsem mu ohlávku a přivázala jsem jej ke stromu. Clair přivázala Sunshine o kousek dál, poté jsme si daly na zem ručníky a vytáhly svačinu a pití. Hned jsem se napila a poté si rozbalila jeden sendvič se šunkou a zeleninou. „Jezdíš dlouho?“ Zeptala se Clair a ukousla si ze svého sendviče. „Ne, jen týden… Poprvé jsem nasedla na koně až v klubu před týdnem… Ty?“ Zeptala jsem se. „Já jsem dříve jezdila dva a půl roku na jezdecké akademii, ale zavřeli ji… Tak jsem se rozhodla začít tady…“ Usmála se. Chvíli jsme si s Clair povídaly, snědly jsme sendviče a napili se. „Tak jo děcka, pojedeme! Začněte si balit!“ Ozval se hlas Joh.
Zvedla jsem se, vzala ručník a dala jsem si ho do batohu. Šla jsem se rychle převléct do rajtek, uklidila jsem si pití a kraťasy a nazula jsem se do pérek. Poté jsem došla k valáškovi a nasadila mu uzdečku. Uklidila jsem ohlávku a vodítko a nasadila mu podsedlovku a sedlo. Podbřišník jsem zapla jen trochu a poté jsem se s Cassiem prošla po pláži, kdy jsem ho ještě nechala se napít a aby si namočil nožky. Poté jsem mu dotáhla podbřišník, stáhla třmeny a nasadila si přilbu. „Pojedeme, jste připraveni? Ano? Tak do sedel!“ Zavelela Joh. Všichni jsme nasedli a začali se řadit. Opět jsem se zařadila za Nell a Claire, vedle Terez a Annie. „Kdo chce, může si tady na pláži ještě zacválat, kdo nechce, pojede klusem!“ Pronesla Joh, kdy jsme se vydali nejprve krokem podél pláže. Super, takže budeme ještě chvilku tady, než se vrátíme! Nadšeně jsem si prohlédla pořádně jezero a pláž. „Klušeme!“ Ozvalo se po chvilce. Stiskla jsem holeně a nabídla lehce valáškovi otěž. Vyšla jsem mu vystříc pánví a když začal klusat, chvilku jsem zůstala v pracovním sedu a poté jsem začala vysedat na levou přední. Byla to nádhera klusat po pláži. „Tak, budeme cválat!“ Zvolala Joh poté, co jsme se otočili. Tak si taky zacváláme, je to jedinečná příležitost! Počkala jsem, až řada před námi nacválá. Poté jsem zasedla, posunula pravou nohu za podbřišník a tiskla holeně, kdy jsem valáškovi nabídla otěž a vyšla pánví dopředu s pohybem koně. „Hop!“ Cassio začal hned cválat. Zvedla jsem se ze sedla, opřela se do kolen, položila si ruce na jeho kohoutek a jen lehce se předklonila. Byla to krása, jak kolem nás ubýhala voda, písek z pláže kolem nás létal, když jej koně svými kopyty rozhazovali kolem. „Přecházíme do klusu!“ Ozvalo se najednou. Přišlo mi, že jme cválali chvilku a přitom jsme přecválali půl pláže! Povzdechla jsem si, ale kontrolovala si, že řada za námi přešla do klusu. Poté jsem zasedla, ztuhla v sedla a vydržela otěže. Cassio přešel do klusu, frkl a trošku se coural. Pobídla jsem ho holeněmi a poté se podívala dolů a začala vysedat na pravou přední.
Vjeli jsme opět na lesní cestu, kde byl opět příjemný chládek. Sice jsem byla trošku unavená, ale ještě jsem měla celkem dost síly, jen na toto nejsem zvyklá, ale zvyknu si, určitě jo! Spokojeně jsem sledovala krajinu kolem a cestu před námi, kdy jsem si držela rozestup. „Zatáčíme doprava!“ Ozvala se Joh. Podívala jsem se do zatáčky, natočila ramena, posunula levou nohu za podbřišník, pravou nechala na, levou otěž jsem přiložila Cassiovi na krk a vnitřní lehce odmáčkla. Cassio se stočil do zatáčky doprava a hezky klusal dál. „No no, klid kamaráde…“ Pohrála jsem si s otěžemi a trochu zmáčkla kone, protože valach začal hnát a cpal se za koně před náma. Trochu zpomalil a zvětšil tak rozestup. Po chvilce jsem zasedla, zůstala delší dobu v sedle a poté jsem začala vysedat na druhou nohu. „Přejdeme do kroku!“ Ozvalo se zepředu, kdy jsme se blížili k části, kde bylo hodně kořenů a klacků. Zasedla jsem, zkontrolovala, že za mnou již neklusají a poté jsem zmáčkla kolena, vydržela otěže a přestala jít s pohybem. Cassio přešel do kroku, kdy jsem však držela holeně na něm a tak šel hezky svižně. Sledovala jsem trošku i klacky pod námi, ale tentokrát Cassio neuklouzl a my vyšli na polní cestu, kde se opět začalo klusat. Zruba v půlce polní cesty se zavelelo na dnešní poslední cval. Počkala jsem, až řada před námi nacválá. Poté jsem zasedla, posunula levou nohu na podbřišník a stiskla holeně. „Hop!“ Pronesla jsem a vyšla pánví vstříc pohybu Cassia. Ten se hned hezky rozcválal. Jeho cval byl opravdu pohodlný a mě napadlo, že zůstanu sedět, ale nakonec jsem se opět rozhodla pro stehenní sed, kdy jsem si položila ruce na kohoutek a hlídala, aby se mi nehýbaly holeně. Bylo horko, ale vítr, co kolem foukal byl krásně osvěžující. Všimla jsem si dalšího zajíce, kdy hřebec s Joh zase trochu zlobil, kdy mě to trošku znepokojilo, protože… Poskakoval ve cvalu! To je nebezpečné! Ale Joh je zkušená, takže to zvládla, no… Já bych byla už na zemi… „Klušeme!“ Ozvala se po chvilce Joh, když jsme se blížili ke konci pole. Poté, co řada za námi již klusala, zasedla jsem, ztuhla v pohybu a vydržela otěže. Cassio přešel do klusu a do kroku! „Ty jeden…“ Zabrblala jsem, stiskla holeně a nechala ho pěkně naklusat a hezky svižně! Cassio nespokojeně švihl ocasem, ale klusal. Začala jsem vysedat na levou přední. Všimla jsem si, že mi cukají ruce. Položila jsem je na kohoutek abych Cassiovi necukala v hubě a snažila se ho držet ve svižném klusu, aby opět nepřešel do kroku. Přesunuli jsme se z polní cesty na stezku pro chodce. „Povolte koním lehce otěže, budeme klusat ještě tak pět, až deset minut a poté koně necháme vykrokovat až do stájí!“ Houkla Joh. Povolila jsem tedy Cassiovi otěže o jednu zarážku a přesedla jsem. Klusali jsme po stezce pro chodce asi sedm minut a poté byl ohlášen přechod do kroku a vykrokování. Když řada za námi přešla do kroku, zasedla jsem a ztuhla v sedu. Valach frkl a přešel do kroku. Povolila jsem mu otěže a on si protáhl krk k zemi. Udržovala jsem jej stále ve svižném kroku, aby se neloudal. Už jsem opravu byla trochu unavená a těšila jsem se, až se pořádně napiju a na chvilku si sednu. Cassio taky vypadal, že se těší do výběhu. Krokovali jsme k hlavní cestě asi deset minut, za kterou již byla brána klubu. Projeli jsme bránou a před stájemi jsme všichni zastavili. Seskočila jsem ze sedla, vytáhla třmeny a povolila Cassiovi podbřišník. „Tak, děkujeme všem za účast… Nezapomeňte koně trochu vyhřebelcovat, hlavně v místě sedla a podbřišníku, tím je i trochu promasírujete. A pak si nezapomeňte přijít vybrat odměnu za dnešní účast, protože jste byli prostě skvělí!“ Usmála se Joh. Pokývala jsem hlavou a vydala jsem se s Cassiem do stájí.
____________________
PROSÍM O ČERNOU MASKU PROTI HMYZU 
Děkuji ♥