Komentář, na který odpovídáte
clair a sunshine: Do jídelny jsem vstoupila hned za Jennifer. Očividně se jí líbilo, že mě může hned představit několika lidem. Přeci jenom jsem tu znala pouze ji a jednu jedinou členku, která mě do zdejšího klubu přivedla. Hned jak jsem si Nell všimla, zamířila jsem za ní. Pohodlně jsme se usadily vedle sebe a čekaly na poslední opozdilce. Během toho jsem se stihla seznámit s další členkou, Terez, která se starala o Curtise. Hned jak se objevila poslední účastnice dnešní výpravy, ujala se slova Joh. „Ze všeho nejdřív je nutné vyřešit, kdo kde pojede. Vepředu pojedu já s Aiko a úplně vzadu Bjorn s Jasmínou, Jennifer s Jimmym a Tiffany s Eclestonem. Vy pojedete mezi námi. Můžete se dohodnout, kdo pojede s kým. Bude jedna dvojice a jedna trojice, případně ten z vás, kdo nebude mít dvojici, pojede s námi vepředu. Máte na to minutu.“ Než jsem se stihla podívat na Nell, už se mě ptala, jestli pojedeme spolu. Neměla jsem důvod nesouhlasit. „Dobře tedy. Za námi pojede Nell a Clair, obě si budou hlídat své kobylky. Přeci jen před nimi pojede hřebec a nerada bych, aby se stala nějaká nehoda.“ Joh se zasmála a pokračovala. „V dostatečném rozestupu za nimi pojede ten zbytek, tedy Terez, Annie a Seola. Nezapomeňte si přibalit ohlávky, před odjezdem dostanete ještě svačinu, tak ne, že ji někde necháte. Pojedeme k jezeru Leknín, které je odtud vzdálené asi hodiny. Za mnou už můžete vidět, jak přibližně vypadá.“ Musela jsem uznat, že jezero vypadalo opravdu nádherně. Teď si ještě počkat na realitu. „A jak samotná cesta bude probíhat? Dojdeme na hlavní stezku pro chodce a přibližně kilometr před městečkem odbočíme na polní cestu, kterou se dostaneme až do lesa. Budeme klusat a někde si určitě zacváláme. Kdyby s tím měl někdo problém, musí nám to říct včas. Ale určitě se cvalu bát nemusíte. V lese dávejte pozor, nikdy nevíte, co na vás kde vyskočí a čeho se vaši koně leknou.“ Joh se na chvilku odmlčela, abychom tyhle informace mohly zpracovat. „Lesem se dostaneme až k jezeru, kde koně odsedláme a postupně můžeme jít do vody. Pokud by některý z koní nechtěl do vody, chvilku počkejte a v klidu ho veďte za ostatními. Hlavně do něj nekopejte. Kdo chce, může si vzít koně na parelku, kdo ji nemá, máme tady několik k zapůjčení.“ I když to byla lákavá nabídka, neměla jsem tušení, jak Sunshine na parelku reaguje a na uzdečce jsem si přeci jenom byla jistější. „Málem bych zapomněla. Pro všechny zúčastněné tu mám menší odměnu. Masku proti hmyzu, mazání na kopyta a repelent. Pokud nemá nikdo žádné dotazy, je akorát čas nachystat si koně. Za patnáct minut ať jste všichni nachystaní před stájemi. Dostanete svačiny a vyrazíme. Ode mě je to vše, takže si běžte nachystat své parťáky.“ Spolu s ostatními jsem zamířila do stáje, kde už Sunshine netrpělivě přešlapovala.
Se Sunshine jsem vyšla ze stáje hned za Nell. Motaly se zde kuchařky, které každému nabízely svačinu. S díky jsem si vzala několik sendvičů i láhev s pitím. Vše jsem schovala do batohu, který jsem si hned hodila na záda a otočila jsem se zpátky na Shi. Dotáhla jsem podbřišník a stáhla třmeny. „Nezapomněli jste si někdo něco? Jestli vidím dobře, všichni jsme chystaní, takže do sedel a můžeme vyrazit.“ Ozvala se Joh, strčila jsem levou nohu do třmenu a vyhoupla se do sedla. „Doufám, že si pamatuje, jak kdo máte jet.“ Sunshine jsem zastavila vedle Clementine. Před námi už byla připravená Aiko s Joh. „Jestli nikdo není proti, tak jedeme.“ Zavolala na nás dozadu Joh a sama pobídla svého hřebce do kroku. Stiskla jsem holeně a nechala Sunshine hezky vykročit. S Nell jsme si mezi námi a první dvojicí raději udržovali trošku větší rozestup než normálně. Se Shi jsem byla venku poprvé, navíc jsem na ní poprvé seděla teprve včera. A Santiaga jsem také vůbec neznala a neměla jsem sebemenší tušení, jak se chová. A udělaly jsme dobře. Santiago sem tam vymyslel něco, jak vyzkoušet jeho jezdkyni, zda mu věnuje veškerou její pozornost. Sunshine natáčela ouška všemi směry. Byla jsem připravená zakročit, kdyby se jí během naší cesty něco nelíbilo. Naštěstí byla zatím v klidu. Postupně jsem si zkracovala otěže až na takovou délku, kterou jsem uznala jako dostačující. Občas kolem nás prošel nějaký turista, na kterého se Shi vždy zaměřila. Co kdyby si ji chtěl náhodou dát k obědu nebo mu naopak vypadlo něco dobrého. Člověk, v tomhle případě kůň, přeci nikdy neví. Užívala jsem si krásnou přírodu kolem mě a do toho jsem si stihla povídat i s Nell. „Myslím, že teď je jedinečná příležitost si na téhle cestě zaklusat.“ Zaslechla jsem Aiko říkat Joh. „Klus!“ Zavolala o minutu později Joh k nám dozadu a sama se svým hřebcem naklusala. Stiskla jsem holeně, nabídla jí otěž a po pár krocích jsem začala vysedávat. Sledovala jsem náš rozestup a čas od času jsem vzala Shi trochu zpátky. Cítila jsem na ní, že by se nejradši rozletěla a jen tak by nezastavila. Přibližně po dvě stě metrech jsem si přesedla a dál se kochala výhledem. V dálce se objevil turista, který měl s sebou navíc i psa, proto přišel okamžitý pokyn ke zpomalení. Hned jak zpomalila řada za námi, zasedla jsem, ztuhla v kříži, pobídla holeněmi a vydržela jsem otěže do doby, než se kobča uráčila přejít do pomalejšího chodu. Slušně jsme pozdravili, Aiko mu ještě stihla poděkovat, že si podržel psa a jelo se dál. Pobídla jsem Shi do aktivního kroku a sledovala jsem dění kolem.
„Támhle musíme odbočit, abychom se dostali na tu polní cestu, o které jsme vám říkali. Na začátku si zaklušeme, a pak i zacváláme. Ke klusu vám asi nic moc říkat nemusím, jen si nezapomínejte přesedat. Pro ty z vás, kteří neznají pobídku do cvalu. Vnitřní holeň zůstává na místě, vnější posune mírně za podbřišník. Venku záleží jen na vás, na jakou nohu pocváláte. Předpokládám, že všichni máte koně na otěži, takže ji nezapomeňte koni nabídnout. Bude pro vás lehčí, když se postavíte do stehenního sedu. Je vám zatím vše jasné?“ Zeptala se Aiko a všichni souhlasili. Konečně jsem pole, které nás mělo dovést až do lesa, zahlédla. Bylo opravdu velké a polní cesta vedla až kdo ví kam. „Tak to bude ještě hodně zajímavý.“ Ozvala se vedle mě Nell. „Jestli ten cval přežijeme, tak to bude teprve zajímavý.“ Zasmála jsem se a vzala Shi trošku zpátky, protože se až moc začala cpát na vedoucí koně.
Na poli už bylo teplo i v této hodině. Proto jsem byla celkem vděčná, že se kus překluše a přecválá. Představa, že by se celá cesta šla krokem, byla opravdu děsivá. „Všichni připravení? Naklušeme a jakmile řeknu, tak nacváláme. Nebo má někdo něco proti?“ Nikdo Joh neodpovídal. Všichni, nebo minimálně já, jsem přemýšlela, jak cval asi bude probíhat. Jak bude kobyla reagovat, jestli to já vůbec usedím a nesletím při první příležitosti. „Mlčení znamená souhlas, takže klus!“ Joh to řekla co nejhlasitěji, aby ji slyšeli i ti vzadu. Počkala jsem, až nakluše Aiko s Joh a teprve potom jsem pobídla i Sunshine. Naklusala vážně pěkně. Pravidelně jsem vysedávala a čekala až se ozve někdo ohledně cvalu. Klusali jsme relativně malou část polní cesty. „A cváláme!“ Zakřičela Johanna, aby byla slyšet a sama nacválala. Mrkla jsem se na Nell, povzbudivě se na ni usmála, použila přesnou pobídku, kterou nám již dřív Aiko vysvětlila a hned jak Shi zrychlila, jsem se postavila do stehenního sedu. Nebylo to zas tak hrozné. Pokud tedy pominu těch pár kozlíků, které byly určitě projevem radosti Sunshine. Nedávala do nich moc své síly, takže nebyl sebemenší problém je usedět, tedy většinou. Na začátku jsem se sice věnovala pouze kobči, ale konci už jsem si cval i užívala. Chyběl mi ten pocit svobody. „A klus!“ Jakmile skupina dívek za námi zpomalila své koně, i my s Nell a kobčama jsme přešly do klusu. I když to bylo krapet těžší, protože se jim samozřejmě zpomalovat vůbec nechtělo. Začala jsem vysedávat na druhou nohu, než jsem vysedávala před cvalem. Pozorně jsem sledovala pole a vyhlížela les. Nejradši bych se k rybníku hned teleportovala. Ještě kus jsme klusali a do kroku zpomalili až před lesem. Chovala se ukázkově a nedokázala jsem pochopit, proč Jennifer říkala, že je hodně lekavá. Tahle stránka její povahy bohužel přišla na scénu až o několik minut později.
Les vypadal nádherně. Nebylo zde ani teplo ani zima, takže úplně ideální. Shi si dávala pozor kam šlape, svoje nožky měla očividně opravdu ráda. A pak přišel okamžik, kdy se projevila pravá povaha mé skvělé parťačky. Zrovna jsme šli krokem po užší lesní cestě, když kolem nás proběhly dvě srnky. Sunshine, stejně jako pár dalších koní, uskočila do strany. „Šššš“ Snažila jsem se ji hned uklidnit a pobídla ji zpátky do kroku. Dovedla jsem ji zpět vedle Clementine a začala jsem dávat přeci jen větší pozor. Nyní jsem to možná useděla, ale příště to mohlo skončit úplně jinak. „Naklušeme!“ Ozvala se Aiko, když se cesta zase rozšířila. Klusaly jsme hezky v tempu a během této klusové etapy se mi Shi lekla hned dvakrát. Problém byl v tom, že jsem neměla tušení, čeho se vlastně lekla. „Ani bych se nedivila, kdyby se lekla vlastního stínu.“ Poznamenala se smíchem Nell a já přikývla. Klusali jsme docela dlouho, proto jsem si pravidelně přesedávala. „Za chvilku se před námi objeví boží cvalová rovinka. Takže na můj povel nacváláme, rozumíte?“ Plán jsme odsouhlasili a hned jak se cesta vrátila do původního stavu, nacválali jsme. Byla jsem neskutečně šťastná. Cválaly jsme jenom dvě minuty. Postupně jsme přešly zpátky do klusu. Dokonce jsem si už začala zvykat na to kobčino věčné uskakování do strany, když ji něco vyděsilo. Klusali jsme skoro zbytek cesty. Až když jsme byli skoro v cíli, zpomalili jsme do kroku. Mezi stromy jsem konečně spatřila krásně čistou vodu. Nemohla jsem se dočkat, až se v ní i se Sunshine osvěžím. Jestli ji do vody teda vůbec dostanu.
Zastavili jsme na menší pláži. Bylo tu nádherně. „Odsedláme a můžeme jít do vody“ Oznámila nám Joh, která si hned na to odsedlala Santiaga. Seskočila jsem na zem, vytáhla třmeny, rozepnula podbřišník, přehodila ho přes sedlo, které jsem sejmula a odložila na bezpečné místo. S Nell jsme si vzájemně podržely koně, abychom se mohly převléct do plavek. Když jsem držela Sunshine s Clementine, vyhlížela jsem si v okolí nějaký pařez nebo něco podobného, přec co bych si mohla na Shi vylézt. „Už mi ji můžeš vrátit“ Objevila se za mnou Nell, a tak jsem jí předala otěže a zamířila blíž k lesu, kde přeci jenom jeden krásný pařez byl. „Kdo chce, může nalézt až ve vodě. Pokud chcete hned, ale na koně bez sedla nevyskočíte, pomozte si navzájem.“ Zavolala na nás Aiko a sama nám názorně předvedla, jak by se na koně bez sedla dalo vylézt. Zastavila jsem se u pařezu, odrazila se, pravou nohu přehodila přes hřbet a pohodlně jsem se usadila. Přemýšlela jsem, jak bude Sunshine na tak velkou vodní plochu reagovat.
Ve vodě už byli skoro všichni, tak jsem pobídla Shi do kroku a zamířila s ní k vodě. Těsně před ní se zastavila. Jako bych to nečekala. Nechala jsem ji, aby v klidu sklonila hlavu a vodu zkontrolovala. Nakonec usoudila, že je pravděpodobně bezpečná, když její koňští přátelé ve vodě ještě žijí. Pomalými kroky vstoupila do vody. Hodně jsem ji chválila. Postupovaly jsme dál, abychom nepřekážely ostatním, kdo by chtěl do nebo z vody. Vše probíhalo v klidu, tedy až na menší nehodu Aiko. White Rose si asi myslela, že je Aiko málo mokrá a sejmula ji. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Za nedlouho jsme se s kobčou dostaly do větší hloubky, kde musela plavat. Pevně jsem se držela a užívala si ten nádherný pocit. Sunshine se očividně také bavila. Když jsme doplavaly zpátky na mělčinu, spokojeně hrabala nožkou a všude kolem nás cákala vodu. „Ty jsi ale potvůrka“ Zasmála jsem se, když mi vodu stříkla do obličeje.
Vedle mě se objevila jedna z dívek, které jely za mnou a Nell. „Je to super, že?“ Rozhodla jsem se, že je správný čas se seznámit. „Jo, Cassio si to očividně užívá a já taky.“ „Já jsem Clair.“ Představila jsem se jí a čekala na odezvu. „Já jsem Seola, ráda tě poznávám.“ „Já taky. Nepůjdeme si sednout a sníst jídlo?“ Zeptala jsem se, když jsem zaslechla Aiko, jak říká něco o tom, ať se jdeme najíst. „Jo! To zní jako super nápad!“ Společně jsme zamířili z vody ven. Shi jsem uvázala u jednoho ze stromů, samozřejmě až když měla ohlávku. Z batohu jsem si vytáhla ručník i svačinu a sedla si vedle Seoly. Ve vodě zůstalo ještě pár lidí, na pláži byl tím pádem docela klid. „Jezdíš dlouho?“ Zeptala jsem se Seoly před tím, než jsem poprvé ochutnala svůj sendvič. Mimochodem byl opravdu výborný. „Ne, jen týden. Poprvé jsem nasedla na koně až v klubu před týdnem. Ty?“ „No…Já jsem dříve jezdila dva a půl roku na jezdecké akademii, ale zavřeli ji. Díky akademii jsem poznala Nell, která mi řekla o Hope. Tak jsem se rozhodla začít tady. A poprvé jsem Hope navštívila včera.“ Pousmála jsem se a zamyslela se nad tím, jaký je to zvláštní pocit, když jsem zde od včerejška a hned jsem jela ven. Chvíli jsme si jen tak povídaly o všem možném. Řekla mi, že pochází z Koreje, což bylo vážně zajímavý. Za nedlouho se k nám připojila i Nell, která se tu znala očividně snad s každým. Popovídali jsme si i s Joh, která trávila většinu času na cestách, takže v klubu nebyla skoro žádná šance ji potkat. Čas u jezera ubíhal opravdu rychle. Ani jsme se nenadáli a byl tu čas odjezdu.
„Pomalu si zabalte všechny věci, ne, že tady něco necháte a vydáme se k domovu.“ Ozvala se Aiko, a tak jsem se všichni pomalu zvedli a šli se nachystat. Co nejrychleji jsem se převlékla, vše naházela do batohu a zamířila za Sunshine. Klisna v klidu stála u stromu, kde jsem ji uvázala. „Šikulka jsi.“ Pohladila jsem ji a nabídla jablko, které si ochotně vzala a spokojeně pochroupala. Hodila jsem na ni podsedlovku a sedlo, podbřišák jsem zapnula na první dírku a ohlávku jsem vyměnila za uzdečku. Ohlávku jsem ještě nacpala do batohu a zamířila jsem s kobčou za ostatními. Teprve tehdy, když se připojil poslední člen naší výpravy, vydala Joh povel k nasednutí. Dotáhla jsem podbřišník, stáhla třmeny a vyskočila jsem do sedla. Než jsem se stačila rozkoukat, už si nás našla Nell, která se zařadila hned vedle nás. „Bylo to boží, klidně bych sem jezdila častěji.“ Řekla Nell a já přikývla. „To jo, jezero je nádherné. Celá tahle akce mi připomněla staré časy.“ Pousmála jsem se při vzpomínce na Florestu. „I mně.“ Souhlasila má kamarádka.
„Jestli jste všichni připraveni, můžeme vyrazit. Pojedeme ještě kus po pláži. Je to někdo, kdo by si chtěl tady po kraji zacválat?“ Zeptala se Joh a samozřejmě všichni nadšeně souhlasili. Kousek jsme šli krokem, aby se nám koně uvolnili. „Páni. Tohle je jako splněný sen.“ Na Nell bylo poznat, že je vážně nadšená. Ale kdo by nebyl. „A klus!“ Zaznělo zepředu od Aiko, která hned White Rose rozklusala. Pobídla jsem Sunshine a po pár krocích jsem začala vysedávat. „Cval!“ S tím dvojice před námi nacválala a my neotáleli a napodobili je. Zvedla jsem se do stehenního sedu a užívala si. Krajina kolem nás ubíhala a já chtěla zastavit čas a zůstat přesně v tomhle momentě. Neřešit nic jiného, jenom si užívat svobody po boku Sunshine.
„Klus!“ Bohužel Joh vydala povel ke zpomalení, jelikož jsme se blížili ke konci pláže. Hned jak za námi zpomalili, zasedla jsem, ztuhla v kříži, pobídla a vydržela otěže. Sunshine neochotně zpomalila. Klusali jsme až k lesní cestě, před kterou jsme zpomalili do kroku. Napojili jsme se na cestu, kterou jsme k jezeru původně přišli a pokračovali v cestě domů. Díky tomu, že Shi nebyla zvyklá pracovat, byla docela v klidu. Asi už neměla energii vymýšlet různé bubáky. Sem tam se sice něčeho lekla, ale nebylo to tak hrozné jako při cestě k Leknínu. Zrovna jsme procházeli částí lesa, kde cesty nebyly zrovna příjemné a všude trčely větve a kořeny. Dávala jsem pozor, sem tam jsem se musela sklonit, aby mě některé z větví nesejmula k zemi. Shi také opatrně překračovala kořeny a hlídala si své nožky. Hned jak jsme překonali tuhle zrádnou část lesa, celá naše skupina naklusala. „Za chvíli budeme na poli, kde si naposledy zacváláme, pak půjdeme chvilku v klusu a po stezce se vrátíme domů krokem.“ Informovala nás průběžně Aiko o následující cestě. Za nedlouho se před námi opravdu objevil výjezd z lesa na polní cestu. Sunshine zase ožila. Nenápadně začala zrychlovat, takže jsem zasedla a vzala ji trochu zpátky. Tohle jsem jí nehodlala tolerovat. Sice se chvilku vztekala, ale brzy přijala fakt, že musí klusat v klidu.
„Cval!“ Zvolala hlasitě Joh a s hřebcem se rozběhla po cestě. Pravou nohu jsem nechala na podbřišníku, levou posunula za něj, nabídla jsem kobči otěž a pobídla ji do cvalu. Nemusela jsem ji nutit. Na první pobídku vystřelila dopředu stejně jako Clementine. Nechala jsem ji běžet, ale stále jsem se snažila udržovat dostatečný rozestup. Těšila jsem se, až splníme první level a začneme cválat i na jízdárně. Nemohla jsem se dočkat až se posuneme dál. Vítr mi čechral vlasy, Shi vlála hříva. Slovy se ten pocit popsal nedal. Kus před námi jsem zahlédla stezku, na kterou jsme se měli napojit. Všichni jsme zpomalili do klusu, začala jsem vysedávat, občas jsem si přesedla.
Turistická stezka byla prázdná. Asi bylo takové teplo, že už ani turisti nikam chodit nechtěli. Ještě chvíli jsme klusali, ale jelikož jsme se už blížili k domovu, zpomalili jsme do kroku. Povolila jsem otěž a sledovala dění kolem sebe. Koně už se těšili domů, stejně jako já. Ne, že bych si vyjížďku neužila, ale nebyla jsem zvyklá trávit v sedle takovou dobu, tudíž jsem byla značně unavená. Shi šla hezky se skloněnou hlavou. „Jakmile se vrátíme, můžete je opláchnout a nezapomeňte jim namazat kopýtka, nastříkat je repelentem a dát jim masky. Vše dostanete hned jak se vrátíme. Už by to pro vás mělo být nachystané.“ Otočila se na nás Aiko s úsměvem. Za pár minut jsme projeli bránou a zastavili před stájemi. Konečně doma. Seskočila jsem, vytáhla třmeny, povolila podbřišník, převzala si odměnu za zúčastnění dnešní akce a vyslechla si závěrečnou řeč Joh. Všem děkovala za účast a za možnost lepšího seznámení se s námi. Pak už jsem jen uchopila otěže a zamířila do stáje, abych se postarala o Sunshine.
PROSÍM O ČERNOU MASKU. DÍKY 