Nikdy se nevzdávej a najdi naději!

terez & curtis: Přišla jsem do jídelny, sedla jsem si k svému batohu a čekala na zbytek holek. „Ahoj.“ Pozdravila jsem je, jak postupně přicházeli. Dokonce, tady byla i nová holčina – Clair. Znala se s Nell z Floresty a jezdila Sunshine tady V Hope. Představila jsem se jí.
„Klid holčiny, teď organizace.“ Usmála se Joh, „Takže, až tady skončíme s poradou, tak půjdete do stájí si připravit koně, ale teď organizace.“ Usmála se znovu. „Tak, pojedeme já, Aiko, pak také Jennifer na Jimmim, Björn na Jasmíně a sestřenice Aiko, která se jmenuje Tiffany a pojede Encelstona,“ Postupně ukazovala na jednotlivé lidi, „Tak. Jídlo nám za chvíli přinesou kuchařky, každý máme sendviče, jejich dost pro každého a můžete si vzít i víc. Ohledně pití, tak dostanete půllitrovou flašku a pak ještě litrovou, abyste měli dostatek pití. Další věc, vezměte koním i stájové ohlávky, protože na místě budeme jíst a držet zbytečně koně na uzdečce a paralce. Ještě ohledně parelek, kdo bude chtít, tak je tady máme na půjčení,“ ukázala na stůl, kde jich bylo plno, zahlédla jsem černou a bylo mi jasné, že ji budu chtít vzít Curtisovi. Joh očividně viděla, jak hladově všichni koukáme na parelky, „Tak si je už vezměte nebo mě nebudete nikdy poslouchat. Otěže si vezmete z uzdeček, které máte sebou.“ Usmála se. Okamžitě jsem skočila po černé parelce a hodila si ji do batohu.
„Teď něco řeknu já. Ohledně toho jak se pojede. Ve předu pojedu já s Johan. Poslední a ten kdo to bude uzavírat a bude Björn, Jennifer a Tiffany. Já pojedu klasicky na White Rose, Joh na Santiagovi. Nebojte, Joh si ho pohlídá ohledně klisen, ale i tak si Clementine a Sunshine pořádně hlídejte, radši. O Jasmínu se bát nemusíte, Björn ji zvládne. Je to důležité, protože Santiago je pořád hřebec a musíte být opatrní. Utvořte dvojce, jak budete chtít, ale jedna z nás pojede možná s námi ve předu. Ohledně chodů, tak budeme hlasitě hlásit, takže určitě budete mít přehled. Budete si muset držet mezi sebou pořádné rozestupy a další věc, bude se zpomalovat od zadu do předu, opět je to kvůli bezpečnosti, protože když před vámi zpomalí kůň, tak vy do něj narazíte a Bůh ví, co ten před vámi udělá. A jsou hovada a mouchy, kůň se ožene po hovadu nebo mouše a zaplete ocas koni za vámi do uzdečky nebo tak a je další malér na světě. Proto jsou důležité ty rozestupy.“ Usmála se na nás Aiko.
„Ještě doplním jednou věcí tenhle proslov ohledně bezpečnosti,“ ozval se Björn, „hlídejte sami sebe vzájemně. My sice pojedeme za vámi, ale nemůžeme uhlídat všechno. Pokud tedy někdo plánuje let vzduchem s přistáním na tvrdé zemi, tak prosím hned hlásit, že někdo spadl nebo se splašil kůň. Je to pro vaši bezpečnost.“ Dořekl Björn.
„Přesně tak. Dávejte hned vědět, když se vám nebude něco zdát, třeba, že váš kůň kulhal nebo byl moc nejistý určitým úsekem projít, řekněte. Zpomalíme do kroku a případně to můžete projít i na ruce,“ dodala Aiko, „každopádně. Jaké bude tempo, Johan?“
„Tempo bude svižné. Klus i cval. Dodám, že kdo se nebude cítit na cval nebo nebude chtít cválat, řekne a opět někdo z nás půjde pomalejším tempem. Ti, co budou rychlejší, budou čekat na ty pomalejší. Budeme dělat i mezi zastávky na pití, ano. Půjdeme i krokem, takže se rozhodně nebojte, že budeme pořád v rychlém tempu.“ Zasmála se Johan. „Aiko, a jaká bude cesta?“
„Cesta nebo trasa bude trvat zhruba hodinu a půl, ale počítáme s tím, že bude trvat déle nebo to bude i kratší. Půjdeme po hlavní stezce pro chodce, tak pokud půjdou lidi, tak rozhodně nepůjdeme rychleji než krokem. Zhruba kilometr před městečkem bude odbočka na polní cestu, tak tam odbočíme, cesta povede rovnou do lesa. Jak na polní cestě tak i na některých místech budeme klusat, ale i cválat, to teda hlavně na poli ten cval, ale třeba se potom najde i místečko na cval v lese,“ usmála se mile Aiko, „Ovšem počítejte s tím, že v lese můžou byt takzvaní bubáci, takže hezky se snažte sedět na zadku. Jak říkal sám Björn, pokud neplánujete let vzduchem s přistáním na tvrdé zemi, tak buďte v pozoru. Každý kůň je jiný, a jelikož mají i koně své dny, tak můžou mít s něčím problém, ano.“ Dořekla Aiko.
„Až dorazíme na místo, odsedláme koně, pokud máte sebou kraťasy a osušky, jak jsem řekla, tak vám koně pohlídáme a můžete si vzít krátké oblečení. Pak bude na vás, jestli budete mít parelku nebo klasickou uzdečku, je to na vás. Až budeme jíst, koním dáte povinně stájovou ohlávku! Zase, kvůli bezpečnosti. U jídla si můžeme povyprávět nějaké příběhy a tak, a jelikož zase na dlouho odjedu, tak vás chci takhle poznat, i když to bude jenom chvilinka.“ Usmála se Johan.
„Ale aby to pro vás nebylo bez odměny a kromě krásného zážitku s vaším svěřencem, tak taky dostanete masky pro koně, mazání na kopyta a repelent. Každá z vás, aby vám to nebylo líto tak to dostanete, takže mi řekněte barvu masky.“ Řekla Johan.
„Poprosím černou pro Curtise…“ Začala jsem, ale když jsem uviděla tu šedou, tak se mi zalíbila i ta. „Tak tu šedou. Sice si ji zašpiní, ale tak bude mu víc slušet a můžu ji, když tak vyprat.“ Usmála jsem se a Joh si hned zapsala, že chci šedou.
„Tak ještě někdo něco?“ Nikdo nic neměl žádné otázky ani nic takového, „Dobře, tak teď šup do stáje. Až budete venku, tak si rychle skočíte pro baťohy, koně vám podržíme a mezitím kuchařky vám dají svačinu a pití.“ Usmála se znovu Joh.

Vyšla jsem před stáj. „Chceš ho podržet?“ Zeptala se mě Tiffany. Jenom jsem přikývla.
„Díky, skočím si pro batoh a hned jsem zpět.“ Usmála jsem se a pohladila jsem Curtouše po krku. Rychle jsem si došla do jídelny pro batoh, dala jsem si tam ještě stájovou ohlávku do batohu a potom jsem šla zpět ke Curtisovi. „Děkuju moc.“ Ještě jednou jsem poděkovala Tiffany, za podržení Curtise. Konečně jsem si ho dotáhla na druhou dírku a počkala na zbytek. Mezi tím došli kuchařky a přinesli nám jídlo a pití. Vzala jsem si 4 sendviče a jednu 1,5 l flašku s pitím.
„Můžu být s tebou?“ Ozval se za mnou tichý hlásek, podívala jsem se za sebe a uviděla jsem Cassia a jeho jezdkyni Seolu.
„Ano, budu moc ráda.“ Usmála jsem se.
„Tak, jsme všichni? Máme všechno?“ Zeptala se Johan a já jsem přikývla. „Super, tak šup do sedel a jede se!“ Dotáhla jsem Curtise na třetí dírku, stáhla třmeny a nějak se ze země vyškrábala na Curtise. „Tak, hezky se zařaďte za mnou a Aiko.“ Přikázala Johan, „A pozor, možná Santiago bude dělat zezačátku bordel než si zvykne, že je vedle White Rose, ale pak to bude v pohodě, ho srovnám nebo půjdu nakonec a místo mě půjde někdo jiný.“ Usmála se. Nell a Clair byli hned u sebe, protože se znali z Floresty. Já si stoupla s Curtisem vedle Seoly a Cassia. „Super, tak všichni za námi a prosím, prostor za tím mým divochem, uvidíme, jaký velký cirkus udělá!“ Zazubila se. Všichni jsme pobídli koně do kroku a šli jsme po hlavní cestě směrem k městečku.
„Hej! Ty strašpytle jeden.“ Slyšeli jsme po chvilce Tiff, která se objevila na druhé straně cesty. „To byl jenom větřík a ty tady děláš větší bordel než hlavní hřebčoun.“ Enclestone očividně jak byl nový, tak to tady neznal, tak si řekl, že bude dělat bordel. Sice jenom uskočil, ale stejně jeho pohled vypadal, jak kdyby viděl svou vlastní smrt. Naštěstí bylo ráno, tak moc lidí tady nebylo nebo spíš skoro žádní.
„Prrr, divochu.“ Ozvala se tentokrát Johan, který pod zadkem vystartoval Santiago. „Dlouho jsem na něm neseděla, nejezdil ho nikdo a dělá bordel, teda zatím nic velkého.“ Srovnala si ho pod sebou a zase šel, jak kdyby nic neudělal, „Ten cval s ním na tom poli bude teda zajímavý.“ Řekla nám všem, když viděla, co zatím udělal.
Curtis šel zatím hezky, neměla jsem ho úplně na otěži. Byl tak akorát, hezky měl hlavu a měl hezky dole a byl hezky podsazený už jenom sám od sebe. „Šikovný chlapec, moc šikovný.“ Promluvila jsem k němu a on okamžitě to zaregistroval ušima. Ráda jsem ho chválila i slovně, ne jenom pohlazením nebo pamlskami. A myslím si, že i on to ocení.
„Ale noták. Už zase?“ Ozvala se znovu Tiff, ale tentokrát si Enclestone řekl, že bude klusat na místě. „To jsem si vylosovala koně na dnešek.“ Za chvíli byl zase v pohodě.
„To víš, zkoušela ho Aiko a šel ji hezky, ale to byl ve starém domově.“ Zasmála se Jennifer a k ní si přidala i Johan.
„No jo, jako by to byl můj problém. Dejte mu čas a on bude chodit taky tak dobře.“ Obhajovala se Aiko.
„Mimochodem, když vidím, jak zatím dělá Santiago bordel, tak ho prosím ber taky někdy pod sedlo nebo na lonž, jinak přijedu příště, tak to bude horší.“ Poznamenala Johan.
„Jo, neboj, plánuju, že časem budou záskoky, protože je plno koní, kteří potřebují u nás pohyb.“ Odpověděla Aiko.
Záskoky? To určitě bude super práce, konečně si zkusím kromě Curtise i někoho jiného. „Chtěla bych zkusit Jasmín.“ Řekla jsem si nahlas pro sebe, což se očividně nelíbilo Curtisovi a naštvaně si odfrknul. „Promiň, ale taky někdy potřebuješ odpočinek.“ On jenom naštvaně zavrtěl hlavou. Bylo mi to jasné, že se nerad o mě bude dělit s ostatními koňmi. „Neboj se hochu, vždycky budeš můj jediný hrdina.“ Pohladila jsem ho po krku. A on si stejně určitě myslel své.
„Tak jo, támhle už je ta polní cesta, tak až tam budeme všichni, tak si zaklušeme. Je to trochu do mírného kopečku, takže si koně trošku zapracují, ale teď je ještě počasí v pohodě, ale potom půjdeme zase krok.“ Oznámila nám Aiko, která nám rukou ukázala na cestu, „pokud se vám bude chtít, tak to můžete jít ve stehenním sedu, ale je to zcela na vás. Co vám vyhovuje.“ Řekla Aiko.
„Jo a od té doby pak už nikdy nebudou chtít vidět stehenní sed.“ Zasmála se Jennifer. „Ale jestli budete chtít, tak si to zkuste, ale je to na vaši zodpovědnost.“
Došli jsme na zmíněnou cestu, šli jsme kousek ještě krokem. „Pozor, bude tam mírná zatáčka, takže kdo bude vysedat blbě, tak si bude muset přesednout.“ Oznámila Johan.
„KLUS!“ Ohlásila Aiko. Stiskla jsem holeně, zhoupla jsem se v sedle a nabídla Curtovi otěž. Okamžitě pochopil, že má klusat. Šla jsem lehký – tedy, začala jsem vysedávat. Očividně Curtis nebyl venku, jak je rok dlouhý, protože si trochu víc zabalil sám od sebe.
„Ale, už. Dneska překypuješ energií, doufám, že mě nesundáš…“ Zaslechla jsem, jak se Johan pere se Santiagem. „Jeďte dál za Aiko, já si udělám kruh, aby se tohle dítě satanovo uklidnilo.“ Johan se od nás odloučila. Curtis šel krásně v tempu, sám si pohodil jednou hlavou, tak jsem okamžitě zpozorněla, jestli sám nechystá nějaký plán útěku, úprku nebo něčeho jiného.
Za chvíli jsme byli na horizontu a Johan se Santiagem stále nikde.„KROK!“ Zavolala na rovince navrcholu Aiko. Okamžitě jsem si sedla do sedla, stiskla pevně holeně, zaklonila se, ztuhla v zádech a malinko zatáhla za otěž; Curtis pomalu zpomalil. „Půjdeme hezky krokem a počkáme na Johan a Santu.“
„Santa?!“ Ozvala se dřív než já Tiffani.
„Santa, Santiago…“ Vysvětlila rychle Aiko. „Dáme si pauzu, napijeme se, koním zahoďte otěže a zastavte. Udělejte to přesně v opačném pořadí, než jsem řekla, prosím.“ Zasmála se. Opět jsem stiskla silně holeně, ztuhla v zádech, zaklonila se a zatáhla malinko za otěž; Curtis hned poslušně zpomalil do zastavení.
„Šikovný chlapec, moc šikovný.“ Pohladila jsem ho po krku a on se na mě podíval, „Nebude ti vadit, když tě pohladím po čele?“ Zeptala jsem se ho a on zavrtěl hlavou. Natáhla jsem ruku k jeho čelu, trochu jsem se musela i předklonit. „Neboj, jsi moc šikovný a pracovitý chlapec.“ Usmála jsem se na něj.
„Mám ještě pro vás jeden bonus. Všichni, kdo si vzali svačinu, tak to dostali v takovém pytlíčku, že ano. Tak tam máte pár ňaměk i pro vaše svěřence – jablíčka a mrkvičky pro vaše koníky. Můžete jim jedno z toho dát jako odměnu, bylo to domluvené s kuchařkami, protože ještě pro vás vezeme ještě jablka ke svačině, abyste to měli pestré.“ Usmála se Aiko. „Tak, v klidu se napijte a opravdu v klidu můžete odměnit své svěřence. Johan a Santovi to trvá dlouho, ale nevadí.“ Usmála se Aiko a začala se rozhlížet, kde je Johan. Curtis měl celou dobu hlavu dole a očividně něco hledal v poli, ale neměl co tam najít. Sundala jsem si batoh, začala ho pomalu otvírat a Curtis okamžitě zvednul hlavu a podíval se na mě pohledem ‚Jídlo tam pro mě máš?‘. Potichu jsem si zahyhňala jsem se. Zalovila jsem v batohu a našla onen pytlíček, kde byli ňamky; zalovila jsem tam a vytáhla jsem kousky jablek.
„Tady máš, ty nenažranče.“ Dala jsem mu ruku k tlamě a on si to hezky vzal do té jeho nenažrané tlamičky. Pak jsem si z batohu vytáhla pití a napila se.
„Prosím, Terez, podržím mi jenom Cassia na otěži? Nechce nějak stát a rád pochoduje dneska.“ Zeptala se mě a poprosila mě Seola.
„Jasně, tak mi je podej.“ Usmála jsem se. Podala mi je a já je podržela. Soeola se mezitím napila. Kluci k sobě čuchli, ale očividně zjistili, že to není to pravé a zase od sebe odvrátili hlavy. „Děkuju, už mi je zase můžeš dát.“ Usmála se Soela, podala jsem ji otěže.
„Tak kde jsou?“ Divil se najednou Björn. Najednou se v klusu vynořili na kopci.
„Omlouvám se, ale Santiago si řekl, že chce dělat bordel. Hodil mi kozla, ale naštěstí jsem to useděla.“ Řekla Johan. „Jdeme pokračovat? Za chvíli bude zase rovinka, tak bych ráda, abychom si nacváláli.“
„Jistě,“ usmála se Aiko na Johan, „všichni vezměte koně na otěž, zařaďte se, jak jste byli před tím a KROK!“ Vzala jsem si Curtise na otěž, stiskla holeně, zhoupla v sedle a nabídla Curtisovi otěž. Curtis okamžitě pochopil to, že má jít krokem. „Za chvíli i naklušeme, ale jelikož jsme přešli do zastavení, tak zase musí si rozpohybovat.“ Mrkla na nás Aiko.
„A co ten Enclestone? Jak ti šlape, Tiff?“ Zeptala se Johan dozadu, aby očividně nebylo ticho.
„No, asi jak je v novém prostředí, tak se občas lekne, ale jinak chodí hezky.“ Odpověděla Tiff.
„A co Jasmín a Jimmi?“ Zeptala se vzápětí i Aiko.
„Na Jasmíně je vidět, že ji skoro nikdo nejezdí,“ usoudil Björn, „protože je ztuhlá a taková málo rozpohybovaná. Ale když plánujete ty záskoky, tak ta se bude muset brát často nebo aspoň občas.“ Řekl Björn a bylo slyšet, jak ji plácá po krku.
„Jimmi je to samé.“ Ozvala se Jennifer. „Občas si pohodí zadkem, tak jsem do strany, ale jinak to je zlatíčko.“ Zasmála se potichu Jen.

Po chvilku kroku, konečně Aiko zavelila: „KLUS! Bude to jenom pár metrů, pak bude cval, protože pak je les, kde se bude dlouho klusat a než bude prostor na cval, tak to bude trvat.“ Pobídla jsem Curtise do klusu, stiskla holeně, zhoupla v sedle a nabídla mu otěž. Okamžitě si naskočil hezky do pohodlného klusu.
Nikdo z koní nedělal očividně problém, protože se nikdo neozval. „STÁT!“ Zavolala po pár metrech Aiko. Sedla jsem si do sedla, ztuhla v zádech, zatáhla malinko za otěže. Curtis krásně zareagoval a zpomalil. „Tak, teď ohledně cvalu. Ten kdo nebude chtít cválat, tak pojede v klusu nebo v kroku s Tiffani a Jennifer. Ti co půjdou ve cvalu, tak půjdeme jako v rojnici, tedy jedna řada, ale i tak mějte mezi sebou rozestupy, nikdy nevíte, jaký kůň půjde kam do strany. Já půjdu uprostřed a na krajích půjde Johan s Björnen. Můžete si tak už stoupnout, abyste mě slyšeli, jak se pobízí do cvalu.“ Všichni jsme se začali nějak tak stavět do rojnice. Aiko stála před námi. „Pobídka do cvalu je jednoduchá. Sednete si, jednu nohu dáte víc dopředu, druhou necháte na podbřišníku, sednete si, zhoupnete se v sedle a nabídnete otěž. Půjdete stehenní sed, protože bude to pro vás lehčí.“ Usmála se Aiko. „Můžeme? Půjdeme klus a potom až řeknu, tak půjdeme cval.“ Aiko se zařadila doprostřed rojnice. „KLUS!“ Pobídla jsem ho do klusu, hned reagoval. Aiko se rozhlédla, očividně chtěla zjistit, jestli všichni klušeme. „CVAAAL!“ Zavelela Aiko. Sedla jsem si do sedla, jedna noha na podbřišníku, druhá trochu vepředu, zhoupla jsem si v sedle a nabídla jsem mu otěž. Curtis pochopil, že má cválat a s chutí přešel do cvalu. Stoupla jsem si do třmenů. Ale najednou jsem cítila, že si Crutis samou radostí i hodil pár kozlů.
„TEREZ!“ Slyšela jsem, jak na mě řve Jennifer, „HLAVNĚ SE DRŽ!“ No, asi nic jiného jsem nemohla dělat, jenom se držet zuby nehty. Nevím kolik mi jich tam hodil, ale očividně to bylo ještě malé. Ale stihnu mi u toho vypadnout jeden třmen, takže jsem byla ráda, že se držím. „POHRAJ SI S OTĚŽÍ!“ Slyšela jsem. Nepochopila jsem, jak myslí to, že si mám pohrát. Zkusila jsem si pohrát otěží, protože mi v tu chvíli úplně vypadlo, co znamená pohrání se otěží. Nic, Curtis byl jak utržený ze řetězu. Doufala jsem jenom jedno, abych se udržela na koni.
„CURTISI, PROSÍM, HOUU!“ Nějak jsem ze sebe dostala po dlouhé době. Curtis nastražil uši, „Zpomal, HOUU!“ A jako by najednou mu došlo, že to asi přehnal a zpomalil do pomalejšího cvalu, nakopla jsem si třmen a stoupla si do třmenů.
„KLUUUSSSS!“ Zavelela Aiko po určitém úseku. Sedla jsem si do sedla, zaklonila se, ztuhla v zádech, stiskla holeně. Curtis okamžitě zpomalil do klusu, jelikož se blížila zatáčka, tak jsem si musela přesednout. „KROOOOK!“ Opět zavelela Aiko. Opět jsem ztuhla v zádech, zaklonila se, stiskla holeně, malinko zatáhla za otěže; Curtis okamžitě zpomalil do kroku. „Teď bude dlouho krok, protože je tahle část pole docela tvrdá a suchá, potom už je les, kde nám všem bude líp. A můžete se zase pomalu zařadit do těch dvojic, jak jste byli před tím.“ Usmála se na nás. Došla jsem vedle Seoly a Cassia, která šla vedle Annie a Sun Valley.

Konečně jsme došli k lesu. Aiko nám dala pauzu na pití a Enclestone si řekl, že si chce udělat ještě hezký proletení před lesem a v dálce trochu zašustilo listí a Encelstone uskočil, Tiff to jen tak, tak useděla. Curtisovi jsem opět dala pár ňamek, aby věděl, že je to šikovný chlapec. Aiko se o něčem bavila s Johan a Jen, neslyšela jsem co, ale očividně se to týkalo jenom nás členek, protože se pořád na nás koukali. „Tak, když tady ještě sedíme, tak za chvíli bude hezká rovinka. Není dlouhá, ale nám to postačí. Každopadně na té rovince si sami nacváláte. Tedy, já počkám na místě, kde už vy budete pomalu zpomalovat do chůze a potom do zastavení. Snad ta cesta lesem bude v pohodě.“ Usmála se. Na povel jsme zase vyrazili do lesa.
Ze začátku jsme šli jenom krokem. Curtis si hezky vyšlapoval dopředu, občas si přežvýknul. Došli jsme na rovinku, kde opět Aiko zavelela: „KLUS!“ Pobídla jsem Curta do klusu a ten šel hezky v energickém klusu. Klusali jsme takhle nějakou tu chvíli, když opět zahlásila Aiko zastavení. „Takže, Johan půjde napřed se Santiagem. Proč? Protože tuhle rovinku si nacváláte sami, ale pozor tamhle můžete vidět strom přes celou cestu, je to jako zvýšená kavaleta, takže se nemusíte bát, že by to byl Taxis,“ zasmála se, „kdo bude chtít, tak to může jít v klusu a za tím si nacválat nebo to celé cválat. Až uvidíte Santiaga s Johan, tak přejdete do klusu, kroku a zastavení a počkáte tam na ostatní. Vždy vám řeknu, kdy máte jet, ano.“ Znovu se usmála. „Kdo chce jít první?“ Hned jsem se přihlásila, že to chci zkusit. Aiko se usmála, „Tak můžeš jít na to.“ Zazubila jsem se s chutí. Pobídla jsem Curta do kroku a pak do klus a pak hned do cvalu. Stoupla jsem si okamžitě do třmenů a Curtis si odfrknul. Když jsme se blížili ke stromu, tak jsem se ho snažila držet zuby nehty, abych nespadla. A pak BUM! Byla jsem na druhé straně, nevím, jestli to jenom Curt překročil nebo skočil, ale byla jsem zdárně na druhé straně. Když jsem byla blízko Johan, tak jsem okamžitě začala přecházet do klusu a pak kroku a pak u Johan jsem zastavila.
„Super, jste oba šikovní.“ Usmála se na nás Johan a já jsem pohladila Curta po krku. Počkali jsme na ostatní a potom jsme postupně pokračovali lesem, občas jsme si někde naklusali, někde šli krokem.

A byli jsme tady. Jezero Leknín. „Takže, jsme na místě. Jsou tady břevna, za která se dají koně přivázat, máme štěstí, že jsou ve stínu, takže na koně nebude pražit slunce. Seskočte z koní, dejte jim napít, támhle jsou žlaby s čistou vodou, ale nenutě je, když nebudou chtít, tak se napijou později. Potom jim dejte stájovky a přivažte je a dáme si sváču. Pak teprve půjdeme do vody. Kdo bude chtít a má tu věci na převlečení, hlavně kalhoty, tak si je může převléknout. Tak šup, šup, koním je taky vedro!“ Usmála se na nás Aiko. „Sedla normálně dejte na ty břevna ke koním, kde si je přivážete.“ Seskočila jsem z Curta, vytáhla třmeny a dovedla ho k břevnu, sundala jsem mu sedlo a z batohu začala lovit stájovku, nasadila mu ji a hezky ho dovedla ke žlabu s vodu, aby se napil. Pil dlouho, takže si myslím, že byl i za to vděčný. Pak jsem ho přivázala k břevnu.
„Neboj se hochu, dojdu si vzít jenom kraťasy, aby mi nebylo vedro, a nechci si namočit rajtky.“ Usmála jsem se na něj a vytáhla z batohu a šla jsem kousek dál převléknout, aby mě nikdo neviděl. Pak jsem se vrátila ke Curtovi a vzala jsem si z batohu jídlo a pití. Aiko, Joh, Jen, Tiff a Björn mezitím naskládali na zem deky, kam jsme si mohli postupně sednout. Byly do kruhu, takže jsme na sebe všichni viděli.
„Tak, když je nás tu tak hojný počet, tak se rovnou zeptám. Jak se vám líbí v Hope a co vaši svěřenci, zlobí vás hodně?“ Zeptala se s úsměvem Joh. Postupně jsme každá něco řekla ohledně toho, jak si myslíme.
„No, mě se v Hope líbí, ráda sem chodím a myslím si, že mi to s Curtisem klape, no když na tom poli asi měl jiný názor.“ Zasmála jsem se. Pak nám Joh vyprávěla o jejích cestách do zahraničí, jak se tam kouká po různých stájích a koní, aby Hope měla jenom kvalitní sportovní koně a snažila se růst dál. Ale že i tak je ráda, že se může tady zastavit a vidět nás. Aiko zase jak dlouho se zná s Joh a jak spolu vybudovali Hope a že by si třeba ráda i časem udělala trenérskou licenci, ale že teď na to nemá čas, že vždycky ji Joh zavolá, že našla nějakého koně poblíž Hope tak ať jede ho zkusit a řekne jaký je. Mezitím jsem snědla svačinu.
„Tak kdo má snědeno, tak může dát koním parelky, dát k nim otěže a můžeme do vody.“ Usmála se. Když jsem lovila zrovna parelku z batohu, tak jsem si všimnula, jak přede mnou někdo stojí. Zvedla jsem hlavu.
„Dobrý den, paní, můžu si pohladit toho koníka?“ Přede mnou stála malá holčička, měla copánky a trošku i šišlala, protože neměla přední zuby.
„Hej, Jamie, neotravuj tady…“Podívala jsem se na toho, kdo na holčičku. Byl to chlapec, možná o rok dva straší než jsem já, „Slečnu.“ Zpoza něho vykoukli další tři děti.
„Ale ne, mě to nevadí, ať si ho klidně pohladí.“ Usmála jsem se. Holčička natáhla ruku ke Curtisovi a ten sklonil hlavu tak, aby holčička dosáhla na jeho čelo.
„Děkuju moc, paní.“ Usmála se na mě a rychlejším krokem přišla ke klukovi.
„Říkal jsem ti, že nemáš nikam běhat…“ Mluvil k ní, když odcházeli, koukla jsem ještě za nimi a všimnula jsem si, že ten kluk má rajtky a chapsy… Přišlo mi to až moc podezřelé, ale nad tím jenom zavrtěla hlavou. Vytáhla jsem parelku z batohu, připnula k ni otěže a nasadila jsem ji Curtisovi.
„Tak jo, buď si nějak teď vyškrábete na koně nebo můžete z vody, je to na vás.“ Usmála se. Samozřejmě, že já jsem se snažila nějak vyškrábat na Curtise a když jsem jenom úspěšně na něj vylezla, tak jsem ho jenom objala okolo krku.
„Doufám, že teď neplánuješ dát tu hlavu dolů.“ Zasmála jsem se potichu a udýchaně.
„Šup do vody děvčata!“ Zavelela Joh. „Když nebudou chtít, tak je nenutě. Oni půjdou stejně s většinou, tak se nemusíte bát, případně hold musíte ze země!“ Usmála se a šla se Santiagem jako první do vody, který tam vešel jako prosík. Za nimi šla Tiff a pak já. Curtis šel hezky, když zjistil, že si namočil jeho nožky, tak se zastavil, ale pak pochopil, že to fakt nekouše a může jít dál. Všichni šli do vody super až na Aiko a White Rose. Dělala trošku bordel a když byla White Rose ve vodě po břicho, tak si řekla, že Aiko se chce proletět a udělala ji pěknou prasárnu a Aiko přeletěla přes krk rovnou do vody.
„White Rose, klid.“ Uklidňovala ji Tiff, která ji chytla za otěž, aby nešla někam dál. Aiko mezitím vyplavala. „Dobrý? Jsi v pohodě?“ Ptala se hned Tiff.
„Jojo, jenom jsem to nečekala no.“ Usmála se. Vzala si od Tiff otěže a hned si zase vylezla na White Rose. Chodili jsme s koňmi různě ve vodě, aby jenom tak nestáli, ale Curtis byl názoru, že se mu chodit nechce a tak stál a nehnulo s ním nic. „Netrap ho, očividně mu to stačí, že stojí a líbí se mu to.“ Usmála se. Pohladila jsem Curta po krku.

Uběhl nějaký ten čas, když Johan rozhodla, že už je čas jít z vody a dát koním pauzu, když se náhle v dálce bylo slyšet, jak si to šlape kůň, okamžitě jsem se podívala, kdo to je. Byl to fríský kůň a na něm ten kluk, jak říkal té holčičce, aby si nehladila Curta. Proč zrovna přijel sem? Aby se vychloubal, že má fríse? Zavrtěla jsem hlavou.
„Koukám, že ho má jenom na nákrčáku…“ Poznamenala Aiko. Já jenom přikývla a Aiko postupně vylezla z vody. Zůstala jsem tam jako poslední a pořád koukala na toho kluka.
„Proč jsi tady zůstala jako poslední?“ Zeptal se, když byl blízko mě.
„Já? Já vlastně ani nevím, taky bych měla jít.“ Usmála jsem se.
„Jojo, jinak pěkný kůň.“ Usmál se, otočil se a zase zmizel pryč. Zavrtěla jsem hlavou a pomalu jsem vylezla z vody. Sesedla jsem z Curtise, dala mu stájovku a uvázala ho. Ještě jsme si sedli na deky a chvíli si povídali, aby koně oschli.

„Tak jo, děvčata, můžete se jít převléknou a pomalu si chystat koně, protože už je čas jet zpět do stáje.“ Usmála se Aiko, došla jsem si do batohu pro jezdecké oblečení a šla si ho převléknout, tam kde jsem byla poprvé.
„Jak se jmenuješ?“ Ozvalo se za mnou. Lekla jsem se a u toho nadskočila.
„Ty jsi mě špehoval?!“ Vydala jsem ze sebe, když jsem se na toho kluka podívala.
„Ne, teď jsem přišel. No, tak jak se jmenuješ?“ Usmál se.
„A k čemu ti to bude?“ Zeptala jsem se.
„Třeba se někdy znovu uvidíme, tak musím znát tvé jméno.“ Zazubil se.
„Terez, a ty?“ Odpověděla jsem.
„Třeba někdy příště, slečno Terez.“ Usmál se a zase zmizel. Zavrtěla jsem hlavou a šla si pomalu připravit Curtise na cestu zpět do Hope. Když byl čas odjezdu, vyhoupla jsem se do sedla a mohla konečně jet směr Hope.

Cesta zpět do Hope byla v pohodě, očividně koně už věděli, že se jde domů, tak byli v klidu. Někde jsem naklusali, někde nacválali a pak jsme už byli v Hope. Všichni jsme poděkovali všem, že jsme si udělali tak krásný výlet a pak jsme se rozešli do stájí.