Clair

Narodila jsem se krásného letního dne. Vyrůstala jsem v naší rodinné vile, hrála jsem si se svými rodiči, starší sestrou i kamarády. Mé dětství nemohlo být lepší. Věnovala jsem se nejenom hře na všemožné hudební nástroje, ale také tanci a kreslení. Nic z toho mě ovšem nebavilo tolik jako koně. Poprvé jsem se na koně posadila, když mi byly tři roky. Myslím, že to bylo zrovna na pouti u nás ve městě. Rodiče mě ke koním nikdy nevzali, přišlo jim to až moc nebezpečné. A tak jsem se občas svezla u kamarádky, ale jinak jsem se ke koním nedostala. Vše se změnilo, když jsem oslavila své třinácté narozeniny. Rodiče konečně dostali rozum a koně mi dovolili. Bohužel v té době už v našem okolí žádný jezdecký klub nefungoval.

Můj život s koňmi tedy začal až na jezdecké akademii Florestě. Dostala jsem se tam díky mé úžasné kamarádce, u které jsem před tím občas jezdila. Poznala jsem zde skvělé lidi a především úžasného koně. S Pomněnkou jsme tvořily skvěle sehranou dvojici. Jak jsem již dříve zmínila, všechno hezké jednou končí. A tahle část mého života nebyla jiná. Po uzavření Floresty jsem s koňmi úplně přestala. Nedokázala jsem jezdit a vědět, že Pomněnka skončila kdo ví kde. V té době mi bylo patnáct, a tak jsem se naplno věnovala škole a zbytek svého volného času jsem trávila na brigádách. 

Po dosažení plnoletosti jsem si uvědomila, že je čas na změnu. Z Floresty jsem byla zvyklá řídit si svůj život sama, a i když jsem byla mým rodičům vděčná, jejich neustálá péče mě neskutečně ubíjela. Přestěhovala jsem se do města, kam jsem dojížděla do školy. Tahle volba se mi stala osudovou. Potkala jsem zde kamarádku právě z Floresty, která mi doporučila jezdecký klub Hope. Sama ho navštěvovala a má zvědavost byla tak silná, že jsem se do klubu zajela podívat. Hned jak jsem Sunshine spatřila, věděla jsem, že ona dokáže zaplnit prázdné místo v mém srdci, které tam zůstalo po Pomněnce.

  Parkur