Narodila jsem se první jarní den, 21. Března 2001, v obrovském městě jménem Soul, v Jižní Koreji. Moje matka pochází z Čech a táta je právě z Jižní Koreje. Už od malička jsem tedy byla učena oboum jazykům, kterým moji rodiče mluvili. Ač jsem nevypadala úplně stejně, jako ostatní děti, nikdy jsem se nesetkala se šikanou, nebo posměchy. V Jižní Koreji se mi moc líbilo. Bohužel jsme tu žili jen do mých jedenácti let. Matka záhy přemluvila tátu, že je načase, abych poznala i zemi, ze které pochází ona. A tak jsme se přestěhovali do Česka. Ten samý rok se mi také narodil mladší bráška Sian a já po prázdninách nastoupila do šesté třídy, jednoho výběrového gymnázia. Ze začátku to bylo celkem dobré, ale jak postupně celá třída přecházela do puberty, začali se mi spolužáci posmívat, kvůli mému vzhledu a míšeneckému původu. Moc jsem se chtěla vrátit do Jižní Koreje, ale matka trvala na tom, že v Česku je nám lépe. Ve skutečnosti je lépe pouze jí. Táta pracuje jako pilot, takže doma stejně moc nebývá. Posměchy, urážky a šikana pokračovali i v dalších ročnících. Nedá se říct, že jsem si zvykla, ale spíše jsem se uzavřela do sebe a snažila se to přetrpět. Neměla jsem moc zájmů, protože jsem se hodně starala o mladšího brášku, ale nevadilo mi to. Spíše mi dělalo radost, že si s někým mohu doma povídat korejsky, když je táta pryč. Sian vyrostl za tu dobu opravdu rychle, a tak brzy nastoupil do školky, kdy jsem opravdu doufala, že si nebude prožívat to, co já. Bylo léto, prázdniny a já opět hlídala celý den brášku, protože máma i táta byli v práci. Rozhodla jsem se, že si s bráškou půjdeme zaplavat do nedalekého rybníka, kde se v toto horké léto koupe spousta lidí. Pěšky to bylo lesem asi jen patnáct minut a navíc bylo v lese příjemně, takže jsme si cestu užívali. Když jsme již byli poblíž rybníku, bráška se najednou někam rozběhl... Hned jsem se vydala za ním a brzy jsem ho našla u výběhu, kdy bylo spoustu koní. A tak vznikla moje posedlost s těmito čtyřnohými tvory. Seola je trošku tvrdohlavá, temperamentní a hodně citlivá osoba. Miluje zvířata a svého malého brášku Siana. Dříve bývala průbojnější, ale nyní si své myšlenky a pocity dost drží v hlavě. Ráda poslouchá písničky a celkem často kontroluje svůj mobil, kvůli zprávám od svých kamarádů z Jižní Koreje. Nevadí jí ale jakákoli práce, když něco neumí, ráda se to naučí, a kdykoli je něco potřeba, bez řečí ráda pomůže. Bojí se pavouků a vlastně všech druhů hmyzu. Takže pokud ji někdo uvidí, jak mlátí koštětem o zeď, je to zaručeně kvůli nějaké hmyzí hrozbě. Moc nedůvěřuje lidem, ale když si najde přátele, je milá, otevřená, zábavná a velice komunikativní.
Drezuru
