Komentář, na který odpovídáte
nell a clementine: VOLNÝ TÝDEN – TRENINK S TRENÉREM (TERÉN) 1/1
Dovedla jsem na ruce Clementine k bráně. Bjorn už na nás čekal s valáškem Jimmym. „Tak jo, nejprve pár pravidel. Sice budeš ze začátku jezdit s někým z nás, ale později se ti to bude hodit. Tak tedy, doufám, že máš sebou mobil. Nikdy nevíš, kdy se co vymele a měj ho raději nabitý. Není nic horšího, než se nedovolat pomoci a pak někde kdo ví jak dlouho čekat. No a taky kůň musí ten zvuk tvého mobilu znát, aby ti nezačal jančit.“ Pověděl Bjorn a čekal, zjevně než to zpracuju. „Jasně, chápu, takže bez nabytého mobilu nikdy,“. Hned jsem si udělala další poznámku, že to můžu skvěle zapojit mezi přirozenou komunikaci. „No a další věc je ta, mít na sobě nějaký reflexní prvek a na koni samozřejmě také. Platí to zvláště pro zimní dny, kdy se rychleji stmívá no a samozřejmě také na silnici. A poslední věc, když budeš po silnici, tak jeď zásadně krokem! A když někde půjdeš, tak to dopředu oznam a přibližně i dobu návratu, ať nechytáme infarkt! A to by bylo asi tak vše!“ Skončil Bjorn s radami.
„Co se týče míst, dneska bychom to mohli vzít po cestě do lesa, a nebo k jezeru. Kam myslíš?“ Optal se, zatímco se vyšvihl do sedla. Stáhla jsem třmeny, vložila nohu do třmenu a také jsem se vyhoupla na hřbet kobyly. „Ten les zní dobře!“ „Fajn, tak jdeme!“ Mlaskl na Jimmyho a ten se rozešel. „Tak pojď holka,“ pobídla jsem ji stiskem holení do kroku a trošku jsem si pomohla sedem. Clementine se rozešla. Projeli jsme bránou ven. Klisna chodila v kroku a pomalu začala snižovat hlavu. Užívala jsem si ten pohled z koňského hřbetu. „Kdy budu moci jezdit samostatně ven? Ptám se jen pro informaci!“ Dodala jsem hned poté, co jsem se zeptala. To tak, ještě by si myslel, že jsem hned nějaký mistr světa nebo tak něco! A opravdu jsem nechtěla, aby si tohle o mě myslel! Přesně jak jsem si myslela. Bjorn se na mě podíval hodně nevěřícně, jak kdybych spadla z Venuše. „To tě čeká ještě dlouhá cesta! Až po složení licence, kůň není pes!“ „Jasně, já vím, já jen pro informaci,“ Řekla jsem mírně.
Mezitím jsme dojely do lesa. Příjemný chládek tu vládl a byla tu docela pěkná pěšinka. „Za chvíli se to bude rozšiřovat, tak myslím, že můžeme naklusat,“ pověděl Bjorn. Kývla jsem. Na klus jsem se těšila a klisna už vypadala docela uvolněně. Náhle mě osvítil nápad. Uviděla jsem totiž stromy akorát dost daleko od sebe. „Zkusím udělat slalom. Mohla bych?“ Optala jsem se. „Když se nepřizabiješ,“ pověděl, nicméně přikývl a udělal nám místo.
Přitiskla jsem pravou holeň a pravou otěž ke krku, přenesla váhu na levou sedací kost a objela jsem strom. Naštěstí byla mezera dost široká. Totéž jsem udělala i na druhou stranu, totiž na pravou ruku. A to tak, že jsem přitiskla levou holeň, levou otěž ke krku, přenesla váhu na pravou sedací kost. Ještě párkrát jsem takhle Clementine ohýbala. „Tak je hodná!“ Pochválila jsem ji. Myslím, že to bylo dobré cvičení na uvolnění. „Tak, za chvíli se dostaneme na prostornou mýtinku a tam můžem naklusat,“ Pověděl Bjorn, když jsme dokončily uvolňovací cvik. Mlaskla jsem na Clemču a vydala jsem se bok po boku s Bjornem.
Za nějakou chvíli jsme opravdu dojeli na mýtinku. „Tak, můžem naklusat!“ Zavelel Bjorn a pobídl valáška do klusu. „Tak, klus holka!“ Stiskla jsem silněni holeně a Clementine naklusala. „Kopíruj mě!“ Pověděl Bjorn a předjel nás. Trošku jsem zpomalila, abych udržela rozestup mezi námi a držela se za Bjornem. Všimla jsem si, že zatáčí doleva, tak jsem tak učinila také, přiložila jsem pravou otěž ke krku klisny a natočila mírně ramena ve směru, v jakém jsem chtěla. Po chvíli Bjorn otočil na opačnou stranu. „Tak, pomalu bychom měli jet zpátky,“ Pověděl Bjorn poté, co jsme koníky nechali přejít do kroku. Přikývla jsem, i když se mi moc nechtělo. Jízda v přírodě má prostě svoje kouzlo. Ale co se dá dělat.
Obrátila jsem tedy koně a vyrazily jsme zpět stejnou cestou. Při zpáteční cestě se nic moc zajímavého nestalo, krom toho že někde na stromě zašustily listy. Clementine jen nastražila uši, ale jinak byla v klidu, za což sklidila velkou pochvalu.
Dojeli jsme do areálu, kde jsem sesedla a vytáhla třmeny. Rozloučila jsem se s Bjornem a šli jsme si každý po svém.