Komentář, na který odpovídáte
terez & curtis: ~ TERÉN S TRENÉREM – VOLNÝ TÝDEN ~
Přišla jsem na poslední chvíli před stáj, kde na mě už čekala Jennifer, která si vzala dneska Enclestona. „Omlouvám se, ale nějak si tady pan Curtis řekl, že bude dneska zlobit a čištění s ním bude velká sranda.“ Usmála jsem se. Dotáhla jsem sedlo, stáhla třmeny a přes schůdky jsem opět vylezla do sedla. Ještě jsem zkontrolovala ze sedla, jestli to je v pohodě. Ano, bylo.
„Dneska půjdeme jenom do lesů, tak snad tam nepotkáme nějaké prase nebo tak něco.“ Usmála se na nás Jennifer a rozešli jsme se před areál směrem do lesů. Jennifer vysvětlovala Nell ohledně jezdeckých stezek, které plánují, a doufá, že příští léto už budou hotové.
Ušli jsme pár metrů, když Jennifer poprvé zahlásila klus. Sedla jsem si, zhoupla v sedle, stiskla holeně, nabídla Curtisovi otěž a on hezky vyšel. Při každém dosednutí jsem stiskla holeně, aby se hezky držel v tempu. U toho jsem si ho vzala malinko na otěž, protože se protáhnul víc než dost.
„Šikovný hoch.“ Pochválila jsem ho slovně a on si odfrknul. Povrch byl suchý díky tomu vedru, co tu panovalo, ale neprášilo se, takže koně se nedusili. Občas jsem se koukla okolo sebe, aby si to Curtis bez mého vědomí jen tak šel do strany a někoho nezašlápnul. Ale naštěstí šel hezky.
„Krok!“ Zavelela po dlouhé době Jennifer. Zasedla jsem, stiskla holeně, zaklonila se a malinko zatáhla za otěže.
„Krok.“ Promluvila jsem potichu ke Curtisovi, který hned na to zareagoval a přešel do kroku. „Šikovný.“ Pochválila jsem a pohladila ho po krku.
„Tady zahneme a půjdeme přes pole. Podobně jako jsme šli na k jezeru, ale půjdeme na druhou stranu. Je tam víc stínu a třeba i tam bude trochu vlhko a koním se půjde lépe.“ Usmála se. Zahnuli jsme na pole, které jsme do půlky šli krokem, a pak zase Jennifer zavelela klus. Očividně chtěla dneska Enclestona nějak unavit. Sice nějak jsem si nevšimnula, že by se s ním prala, ale tak asi na ni měl mnoho energie. A jak se říká, unavený kůň, spokojený jezdec. Navíc, Enclestone stále nemá jezdce a to je mi líto, protože se mi zdá jako super koník.
Doklusali jsme k okraji lesa, kde jsme opět přešli do kroku. Šli jsme na opačnou stranu, než se jde k jezeru. Chvíli opět krok a potom zase kluse. Šli jsme do mírnějšího kopečka v klusu, sice jsem se snažila držet Curtise v klusu, protože chlapec měl pocit, že musí hned cválat.
„Zpomal, cval nechci, tak klidni.“ Mluvila jsem směrem k němu a on si jenom nasraně odfrknul a víc zabalil. Jennifer pochopila, že musíme očividně přejít do kroku. Sice Curtis pohazoval hlavou, že už ho klus a krok nebaví. Snažila jsem se hrát s otěží, aby se trochu uklidnil. A trochu to i pomohlo.
Po chvíli se Jennifer rozhodla, že je opět čas jít domů. Jelikož byl Curtis trochu zpocený, tak to bylo i pro něj dobře. Občas jsme si zaklusali, abychom cestu urychlili. Ale před Hope jsme šli krokem, aby si koně vydechli.
V Hope jsme sesedli a odvedli koně do stáje.