Nikdy se nevzdávej a najdi naději!

terez a curtis: ~ 1/1 POVINNÁ VYJÍŽĎKA DO TERÉNU S TRENÉREM ~

Vyšla jsem před stáje, kde na mě již čekala Johann. "Tak šup, šup do sedla. Ať tu nečekáme a rychle vyjedeme. Uvidíme, jak si budeš jistá v terénu a jak vám to půjde mimo jízdárnu." Mrkla na mě a rychle a ladně se vyhoupla do sedla. Pohladila jsem Curtise po hlavě, dotáhla jsem sedlo, stáhla třmeny a vyhoupla se do sedla. "Můžeme?" Zeptala se a já jen přikývla. Pobídly jsme současně koně. "Půjdeme všude po jezdeckých stezkách, kde se různě mění terén." Mrkla na mě, vyšly jsme z areálu Hope hned na cestu. "Soustřeď se na sed. To je základ všude." Usmála se. Okamžitě jsem si srovnala sed - paty dolů, kolena tlačila do sedla, ramena dozadu. Postupně jsem si vzala Curtise na otěž.
"Můžeme naklusat?" Zeptala se mě po chvíli Johann.
"Ano!" Zavolala jsem.
"Tak klus!" Zavelila Johann. Nejdříve naklusala ona, protože byla přede mnou a poté jsem naklusala já. Curtis hezky zareagoval a začal dopředně klusat, byl to aktivní klus. Klusali jsme celkem kus. "Krok!" Zavelila opět Johann, zpomalila jsem do kroku nejdřív já a pak Johann. "Super. Dneska cválat nebudeme, protože jsi moc necválala. Takže to budeme kombinovat s klusem a krokem. A taky to bude krátké." Usmála se.
"Dobře," usmála jsem se.
"Tady to je trochu po dnešku tvrdší, tak to přejdeme v kroku a pak tam je odbočka do lesíka, kam půjdeme, je tam stín a mohlo by tam být i měkko pro klus." Opět se usmála a zařadila jsem se vedle ní. Tvrdší místo jsme v klidu přešli krokem, pak jsme odbočili do právě onoho lesíka, kde byl stín. Cestou jsme si povídali o koních, Hope, co ještě čeká a co ji nemine.
"Klus!" Zavelila náhle Johann. Pobídla jsem Curtise do klusu, který opět krásně reagoval. Opět klus byl delší, ale bylo to hezké být takhle venku, zas to bylo něco jiného. "Krok!" Opět zavelila. Přešli jsme do kroku. "Ještě kousek budeme klusat a potom půjdeme už krokem, protože budeme u Hope." Usmála se. Opět jsme si v kroku povídali. Po chvíli jsme si opět naklusali. Curtis byl opravdu super venku, ani se nikam tolik nehnal, jako by věděl, že na něm jedu poprvé ven a nechtěl mě hledat někde na zemi. Po klusu jsme přešli do kroku, to už bylo těsně před Hope. Došli jsme v klidu do Hope, kde jsme sesedli a já šla směr stáje.