Komentář, na který odpovídáte
nell a clementine: POVINNÁ PÉČE K LEVELU 1 – 1/5
Po zadrnčení budíku, který s mírnou nevolí zaklapnu, se na něj podívám. // Boha jeho, 7:30 no. Na prázdniny nekřesťanská hodina. Ale proč mi vůbec zvonil? // Snažím se vzpomenout (a ne, po opici nejsem 
) I přesto teda vstanu a jdu alespoň zatáhnout žaluzie neb slunce už začíná pěkně hřát. Pohled mi padne na jezdecké rajtky…a hrom do kebule! Včera mi přece přišel mail, že Hope je opět v provozu po delší rekonstrukci! V rychlosti si zastelu postel, vletím do koupelny udělat ze sebe trochu člověka, naházím do batohu jezdeckou výstroj, svačinu, pití a ostatní věci. Sejdu dolů, v rychlosti sním míchaná vajíčka, které mám přichystané na stole. Na stole zahlédnu vzkaz: „Ahoj dcerunko, měj se hezky a nezapomeň nám psát a volat! A nezapomeň, co si slíbila ohledně školy! Líbá, mamka a taťka!
Ach jo, to jsou celý naši. Zrovna jsou prázdniny v plném proudu a oni už prudí se školou. „Nebojte, budu volat, psát a zkusím domluvit v klubu návštěvu. A ohledně školy je mi to jasné, nezklamu vás. Vaše Nell.“
Zamknu za sebou kvartýr a trošku rychlejším krokem spěchám na autobus. Mám štěstí, natrefila jsem na milého řidiče, který jak viděl, že se za ním řítím, tak na mě počkal. Jinak bych musela čekat další hodinu, než něco pojede. Sednu si na sedadlo, batoh dám vedle sebe a koukám se na krajinu, kolem níž projíždíme.
Za nějakou dobu vystupuji z busu a jdu do ubytovny. Tam si zarezervuji pokoj a zaplatím poplatek. Abych se dostala k pokoji, musím vystoupat dvě patra. Pokoj, jenž má číslo 7, je malý ale útulný. Je tu lednička, televize, stolek i koupelna. Tak stejně tu moc času trávit nebudu. Vyskládala jsem si věci do skříně a do nočního stolku. Rovnou se převleču do jezdeckého, jelikož už nemám moc času. Zamknu dveře a svižným krokem kráčím za „svými“ půltunovými miláčky. Stisknu zvonek a po ohlášení projdu bránou. Za chvíli ke mně přichází Aiko. „Ahoj, jsem Aiko, Johanna je momentálně na cestách, takže to zatím vedu já. Jsem ráda, že jsi odpověděla. Psala jsem i jiným členkám ale asi ztratily zájem,“ pověděla Aiko trochu smutně. „Letáky jsem vylepila, stránky klubu jsou také v provozu, takže určitě se to tady brzo oživí,“ „Určitě ano, však koně přece musí milovat každý. Kór tady, když je klub hned blízko města.“ Pověděla jsem povzbudivě a optala se na koně. „Ano, koně jsou v pořádku, tys měla Clementine že? Můžeš jít za ní. Ráda tě jistě uvidí,“ Pověděla. „Jo a ještě jedna novinka. Zavedla jsem povinné služby. Rozpis služeb najdeš u stájí na nástěnce a pak taky v klubovně. Povinné jsou tři služby za týden. A já se loučím, jdu dodělat ještě nějakou administrativu a v poledne má přijít zboží do obchůdku. Však už to tady znáš,“ mrkne a odkráčí. Já se jen usměji a jdu do stájí. Opět na mě dýchne atmosféra. Vůně koní a kůže…tomu se nic nevyrovná. Zajdu k boxům a koukám do nich. Vzhledem k ranní hodině jsou všichni ve výběhu. No, alespoň mám čas na vyčištění boxu. Zajdu si pro vidle, které si dám na kolečko a jdu zpět k boxu. Vyhážu špinavou podestýlku do koleček a tento marast vyvezu na hnojiště. Poté nasypu čisté piliny a na ně dám slámu. Vymyju žlab, dám do něj krmení podle rozpisu a doplním čerstvou vodu. Do jeslí dám dostatek sena. Odvezu kolečko a vidle pro další zájemce a jdu pro svoji krasavici do výběhu. Cestou k východu ze stájí si všimnu rozpisu služeb. //Aha, takže mám přivádění a odvádění koní do výběhu, to není problém.//
Kráčím si to k výběhu a koukám, kde se nachází moje kráska. Zdalipak si na mě ještě pamatuje. „Clementine!“ Zkusmo zavolám s vodítkem v ruce. Klisnička jen zvedne hlavu, pootočí ji směrem ke mně a zase se vesele pase. No, čekala jsem to, ale to se zvládne. Otevřu tedy ohradu, kterou za sebou zavřu a hezky si pro ní dojdu. „Ahoj holka! Asi si na mě nepamatuješ co? Nevadí! Budeme parťačky, tentokrát už na pořád!“ Promluvím na ní. Sice vím, že mi nerozumí, ale to nevadí. Koně potřebují slyšet pouze tón našeho hlasu. Přicvaknu ji vodítko a odvedu ji z výběhu do boxu. Tam ji chvíli zanechám a odejdu do sedlovny. Odsud si vezmu čištění, které jsem mi zůstalo ještě z Floresty, pouze jsem v obchůdku dokoupila novou houbu a hřeblo. „Tak, jdeme na to, krásko!“ Pohladím ji po krku a otevřu box. „Ustup!“ Povím a zatlačím na plece. Když klisnička ustoupí, pohladím ji ono místo a pochválím. Nyní si vezmu hřeblo a krouživými pohyby začnu čistit srst. Postupuji trochu rychleji, poněvadž jsem si domluvila trénink s trenérem a jaksi mi už nezbývá čas. Ale to neznamená, že to nějak odbývám. Pak vezmu hřebínek a pročešu ji hřívu a ocas. Nakonec si nechám kopyta. Vezmu kopytní háček, zvednu kopyto a vyberu ji z kopyt. Totéž udělám na ostatních třech, dávám si pozor abych Clementine neporanila. Nakonec si ještě vezmu houbu a umyju nozdry a druhou houbou část pod ocasem. Poodstoupím a pohladím ji po čumáčku.
Pak si vezmu dečku, kterou dám na koně a urovnám ji. Potom na dečku dám sedlo a sjedu s tím o trochu níže tak, aby dobře zapadlo na své místo a zároveň si zkontroluji, jestli se mi někde něco nezhrnulo. Zapnu podbřišník, který utáhnu na dva prsty Poté chytnu Clementine za hlavu a nasadím ji uzdečku. Vsunu prst do koutku huby a vložím ji udidlo. Zapnu podhrdelník a nátylník, upravím kštici. Ještě vše zkontroluji, vytáhnu třmeny a vyvedu ji na jízdárnu, poněvadž mám nejvyšší čas na trénink s Bjornem.
TRÉNINK
Po tréninku dovedu Clementine do boxu, kde ji odstrojím a vyčistím. Pak se ji rozhodnu vzít pro utužení našeho vztahu na práci ze země.
PK
Po úspěšné PK zavedu kobylku do výběhu, kde ji chvíli nechám, aby si odpočinula.
VÝBĚH
*SLUŽBA* 1/3
Jelikož podle pravidel klubu Hope má každý člen plnit službu po tři dny, na mě vyšla zrovna přivádění a odvádění koní z výběhů. Jako první si zajdu pro svoji kobču Clementine a zavedu ji do čistého boxu ve kterém má připravené seno, čistou vodu a krmnou směs. Další je na řadě Sunshine, tmavě čokoládová hnědka. Jí také přicvaknu vodítko a vedu ji do boxu. Postupně přichází na řadu Jimmy, Jasmína a jako poslední si nechám krásného černého hřebce Santiaga. Tento hřebec se mi moc líbí. Sice vyzařuje respekt, ale nic co bych nezvládla. Přicvaknu mu vodítko a zamlaskám, aby se vedle mě dal do pohybu. Bohužel se dá do pohybu trochu více, než jsem čekala a málem mě stáhne sebou. „Tak to ne hochu, nejdříve pán potom pes…tedy kůň, že ano!“ Mírně zvýším hlas aby věděl že to přepískl. Počkám, až se zklidní a vykročím znova. Pokaždé, když se pokusí mě předbíhat, zastavím se. Po chvíli pochopí, že mu to k ničemu nebude pěkně šlape. Dovedu ho do boxu a zavřu za ním. Ještě se zastavím za svoji Clementine, kterou pohladím a pak už jdu směr ubytovna.